Rozhovor s Filipem Černým se uskutečnil ještě před pandemií a nouzovým stavem. Uvádíme jej tak, jak byl nahrán, ve víře, že svět se bude už v září vracet do svých kolejí, byť asi povedou trochu jiným směrem.
Vladimír Švanda, šéfredaktor
Areál firmy kytary.cz v pražských Modřanech bude ve dnech 10. a 13. září 2020 „okupovat“ festival zvaný Festiwal. Akce, která vznikla primárně pro aktivní hudebníky, se rozrostla v pozoruhodnou hudební událost pro hudební fanoušky obecně. O zajímavých hostech, které Festiwall přivedl a přivede k modřanské legální sprejerské zdi na betonovém tělese tramvajové trati, jsme si povídali s Filipem Černým.
Proč akci jako Festiwall pořádáte. Nestačí jen prodávat hudební nástroje?
Asi by to stačilo. Ale tyhle neziskové aktivity souvisejí s firemní kulturou, kterou jsme si tady u nás nastavili. Kromě toho, že jsme firma, která má vytvářet zisk, jsme také parta lidí, která dělá věci s nadšením, a potřebujeme si cestu k tomu, řekněme finančnímu, úspěchu, užít. Rádi děláme, co nás baví, a samozřejmě rádi bavíme i naše zákazníky.
Jak byl v tomhle smyslu úspěšný poslední ročník Festiwallu? Užili jste si to? Lidi přišli?
Poslední ročník byl trochu zvláštní v tom, že jsme poprvé měli špatné počasí, byla trochu zima, pršelo, takže nám nepřišlo více lidí než na předchozí ročník. Odhadujeme to na takových šest tisíc lidí za tři dny. Vloni počet diváků nenarostl, zatímco se nám dříve vždycky podařilo ten předchozí ročník překonat. Nicméně jsme byli spokojení. Ono vidět nadšené fanoušky, kteří vydrží v dešti sledovat program, za kterým přišli, to je odměna.
Jak program Festiwalu vzniká? Byl jsem na posledním ročníku v pátek a v neděli. A hodně mne potěšilo, že tam hrál třeba baskytarista Frederico Malaman, kterého znám z YouTube. Jak vybíráte účinkující?
Má to vlastně několik rovin. Jedna rovina je, že nám muzikanty nabídnou přímo výrobci, se kterými jsme v úzkém kontaktu. To jsou často firemní hráči, kteří mají svou kapelu. Výjimečně má výrobce úplně celou kapelu, kterou nám nabízí. Takže často dáváme umělce dohromady a stavíme před ně výzvy, aby si něco společně zahráli. Třeba Simon McBride. Tomu jsme tady postavili kapelu, se kterou zkoušel dvě hodiny před koncertem, a potom zahrál skvělý koncert. A co se týče Frederica Malamana, tak to je dlouholetý spoluhráč Dali Mráze a s Daliborem už jsme několik let přemýšleli, co bychom společně udělali. Kromě toho, že je to vynikající bubeník, je i firemním hráčem společnosti Zildjian, se kterými byla dohoda, že by ho tady na Festiwallu chtěli ukázat. A on řekl: „To se mi zrovna hodí, protože jsem tady s těma klukama natočil desku a mohli bychom si to u vás zahrát.“ A úplně shodou okolností nám sem Roland poslal svoje firemní hráče z Maďarska, kterými byli Mike Gotthard Band, a zrovna Mike Gotthard hrál Dali Mrázovi na zmíněné desce, kterou na Festiwallu křtili. Takže se tady jakoby náhodou potkali spoluhráči. Často se tu dějí taková hezká setkání a umělci si spolu zajamují, zahrají jednu dvě skladby. Díky tomu bývá Festiwall v něčem živější než běžné festivaly.
Ano, občas to bylo na pódiu hodně promíchané. Jak vznikají takové velké projekty, jako bylo vloni Na Kloboučku Live nebo Pocta české baskytaře? To asi potřebuje dramaturga, který dá takové vystoupení dohromady...
Ta větší idea se zrodí tady u nás ve firmě. Vzpomněli jsme si na to, že pořad Na Kloboučku byla skvělá věc a stálo by za to ho připomenout naživo. S Michalem Pavlíčkem děláme každý rok nějakou akci, na které nějakým zásadním způsobem vystupuje. Tak jsme za ním přišli s tím, zda by to nechtěl oživit. Ze začátku reagoval, že je to skvělé, pak přešel do druhé fáze, kdy si uvědomil: Jé, to zas bude spousta práce! Protože součástí zadání ještě bylo: Michale, potřebovali bychom, aby tam bylo alespoň třicet procent mladších muzikantů, aby to nebylo jen vzpomínání. I v pořadu Na Kloboučku bylo zvykem, že vedle matadorů vystupovaly mladé tváře. Takže měl Michal Pavlíček spoustu práce, kdy musel najít muzikanty, domluvit se s nimi, nazkoušet písničky... A zkoušet v takovéhle obří sestavě, v takové superskupině... Vůbec najít na to prostor a termín bylo dost komplikované. Do vlastní dramaturgie Na Kloboučku Live už jsem zasahoval hrozně málo.
Pocta české baskytaře vznikala podobně?
S tím nápadem přišel můj kolega, basista Honza Plášil, který mimo jiné dělá pořad Basárny. Říkal: Vy jste tady vloni dělali Poctu české kytaře, ale na basáky se vždycky zapomene. My basáci jsme vždycky upozaděný, basu nikdo pořádně neslyší... Zkrátka takový ten klasický úděl basistů v kapele. A mně přišlo jako dobrý nápad vytáhnout ty dělníky, díky kterým kapela šlape, a nikdo si jich ani moc nevšímá, a dát jim nějaké čestnější postavení. Myslím, že se to docela povedlo. Vím, že tam Honza Plášil víc dramaturgicky zasahoval. Vymýšlel, kdo s kým by si mohl zahrát, pospojoval dvojice basistů...
Co chystáte na příští rok? Zaregistroval jsem, že Festiwall bude mít dodatek XX. Co to znamená?
XX znamená, že letos je firmě kytary.cz dvacet let, proto dvě X jako římská dvacítka. Zároveň to bude pátý ročník Festiwallu, proto musíme vymyslet něco nového. Máme už vymyšlenou českou část programu, opět ve stylu pocty. Bude to Radim Hladík Tribute. Poct Radimu Hladíkovi už bylo více, ale to, co chystáme my, by mělo být nejrozsáhlejší. Má to tři pilíře. První budou Matadors, kde by měl stejně jako v původní sestavě zpívat Viktor Sodoma, pak bude část Blue Effectu, kde bude většina poslední sestavy Blue Effectu, měl by nám tam hostovat David Koller, Michal Pavlíček a snad i Xavier Baumaxa. Málokdo ví, že Xavi skvěle zpívá Mišíkovy party. A dorazí ještě pár dalších hostů. Každopádně by to měl být krásný Blues Effect. A na závěr by měla být úplně skvělá věc, a to je Nová Syntéza, což je vlastně symfonické dílo s orchestrem. Zahraje to ten samý orchestr, se kterým Radim nedlouho před smrtí vystupoval, jmenuje se Kyx Orchestra, jen vystoupí s mladší partou a o sólové party by se měl postarat Adam Krofián.
Adam Krofián? Ten zasahoval na minulém Festiwallu na pódiu několikrát. Dokonce i v sestavě Na Kloboučku Live. Velmi energický kytarista...
Ano, je to výrazná osoba, svěží jméno té mladší kytarové generace. A zároveň se s tou partou okolo Blue Effectu zná, už spolu dělali některé věci.
Tak to už se těším...
Já taky. Teď přesně nevím, kolik lidí v orchestru bude, ale myslím, že to bude něco okolo dvaceti členů. Chystáme to na neděli 13. září.
Vejde se vám tak velké těleso na pódium?
Pódium máme většinou docela velké a několik členů Blue Effectu se tady bylo podívat a všichni tvrdili, že to půjde. Ještě neřešíme technické detaily. Ozvučení a zvukovka budou asi dost náročnou částí, aby ten orchestr pěkně hrál. Typuji, že to budeme řešit v den koncertu celé dopoledne.
To je tedy koncertní část Festiwallu. Co se týká vystavovatelů, tam nějakou specialitu chystáte?
K výstavní části jsme dostali vloni zpětnou vazbu jak od vystavovatelů, tak od návštěvníků, že by toho chtěli víc. My jsme byli vloni ve zvláštní situaci, protože při dřívějších ročnícách jsme tady vždycky našli nějaký vnitřní prostor, kde se výstava mohla konat. Tu šanci jsme vloni poprvé neměli, takže jsme museli improvizovat. Proto jsme tady postavili montovanou halu, která nebyla úplně velká, ale otestovali jsme si na tom, že to jde, i když to vůbec není levná záležitost. Rozhodli jsme se, že to zopakujeme, ale větší. Rozloha by měla být okolo šesti set metrů, tedy asi trojnásobek toho, co jsme měli vloni. A kromě větších fire, jsme teď v kontaktu s menšími výrobci, hlavně českými hráči, kterým chceme dát hodně prostoru, protože to je věc, kterou rádi podpoříme, byť od řady z nich vůbec nic neprodáváme. Jsou to firmy o jednom člověku až dvou lidech, které si vyrábějí doma kytary, baskytary nebo custom aparáty a podobně. To tady loni trochu chybělo a zákazníci nám říkali, že by si to přáli.
Vloni byl na Festiwallu jeden takový člověk, který vyrábí kytary s kovovým tělem.
Ano, Suligo Guitars. Takových věcí tam chceme víc. Rozhodně z toho nekouká žádný velký byznys, většinou se pak zákazník domluví přímo s výrobcem a nechá si věc udělat na míru. Ale patří to k české kultuře. Je tady spousta skvělých výrobců, ať už nástrojů, nebo aparatury, a myslím, že je super, abychom o tom všichni věděli a mohli se na to podívat.
Festiwall má také třetí část, a to jsou lektoři, například muzikanti, kteří na přehlídce vedou workshop... Na co se můžeme letos těšit?
Zatím tady žádné supervelké jméno nemám, to ještě má čas. Teď se zabývám tím, abych tu měl headlinery, které ale zatím nemohu prozradit. Jediné, co můžu slíbit z workshopů, co bychom chtěli podpořit, jsou panelové diskuse zejména pro muzikanty, ale i pro manažery, které byly vloni úspěšné. Řešila se témata jako PR, hudební produkce... Šlo o diskuse s několika odborníky z dané branže. Byl o to obrovský zájem. Byli tu špičky z daných oborů, vystřídali se tady nejlepší bookeři nebo „píáristi“. A byli spokojení i ti, co přednášeli, protože do toho šli s obavou, jestli je vůbec přijde někdo poslouchat, a pak dostali skvělou zpětnou vazbu.
Napadá mne otázka, která by v našem povídání mohla být i na začátku. Proč je ve jménu vaší akce schované slovo wall?
Aha! My jsme pro první ročník poměrně narychlo hledali název, a vlastně nás nenapadlo, že to bude někdy až takhle veliké. A wall je v názvu proto, že tady máme takovou zeď, říká se jí „legál“ a smí se na ni sprejovat. Jezdí tady skejťáci a chodí sem sprejeři a všichni té zdi říkají wall.
Na minulém ročníku byla jedna věc, která mne trochu rozčilovala, a později jsem zjistil, že jsem v tom nebyl sám. A to byli dva spíkři z hiphopového prostředí. Několik lidí se shodlo, že jejich projev byl někdy až pouťový. Nepřeháněli to trochu?
O tomhle víme, protože se zajímáme o to, co si myslí jak zákazníci a dodavatelé, tak i lidé, kteří se přijdou podívat. Pro letošní ročník chystáme změnu na pozici moderátorů. Už vím, kdo to bude moderovat, ale nechám si to pro sebe jako překvápko. Rozhodně to nebude v beatbox-rapovém stylu. Nicméně co se týče rapu a beatboxu, toho se nechceme vzdát. Spíš to chceme oddělit, aby nám sem přišly mladší ročníky a také abychom se žánrově trochu rozkročili.
Doufám, že z toho ti dva kluci nebudou mít teď průšvih...
Ne, rozhodně ne. Už jsme o tom dlouho uvažovali.
Pořádáte v areálu i jiné koncerty? Zjistil jsem až zpětně, že u vás měli koncert Poletíme?...
To se nám vloni podařilo dílem náhody, že Poletíme? měli mít koncert v Praze a zrovna tam, kde měli hrát, to nějakým selháním managementu daného místa nevyšlo. A oni měli prodaných spoustu lístků na koncert. Známe se s jejich manažerem, tak jsme řekli: Máme tady areál, postavenou stage, tak si to pojďte odehrát k nám...
Nebude se to opakovat?
Poletíme? už tady letos asi hrát nebudou, ale zabýváme se tím, že bychom tu občas nějakou akci udělali.
