Jedna z vůdčích kapel takzvaného symfonického metalu vydala na konci srpna loňského roku nové album nazvané Njord. Jejich kytarista nám ochotně odpověděl na něco málo otázek ohledně nahrávání, nahrávacích postupů a vybavení kapely.
Kapela Leaves Eyes povstala z trosek kapely Atrocity v roce 2003. Založil ji zpěvák Alexander Krull a přibral do ní i svou ženu, bývalou zpěvačku Theatre of Tragedy. První album Lovelorn vydali v roce 2004 a hned o rok později ho následovalo druhé album Vinland Saga. Koncertně se prosadili nejen v Evropě, ale i v Severní Americe, kde jeli turné jako předskokani Blind Guardian. Na počátku roku 2009 vydali své první DVD jako záznam koncertu v Belgii nazvané We Came with the Northern Wind - En Saga I Belgia.
Blahopřejeme k novému albu Njord, mohli byste nám k nahrávce říci něco víc?
Njord je naše třetí dlouhohrající album. Po tom, co jsme na začátku tohoto roku vydali své DVD We Came with the Northern Winds, a po odehrání více jak dvou stovek koncertů po celém světě k albu Vinland Saga, tohle album otevírá novou kapitolu naší kapely. Pro mě osobně se jedná o nejnaléhavější a nejkompaktnější nahrávku, kterou jsme kdy udělali. Tím myslím zvuk, aranže a také textovou stránku alba. Tohle album také ukazuje některé nové stránky naší kapely - nejen epická hudební témata, ale i dlouhé skladby, jako například Froyas Theme nebo Ragnarok. Jsou to skladby, díky kterým se můžeš opravdu ponořit do jiného světa, jejich poslech dokáže vyvolávat v mysli obrazy.
Kde jste natáčeli a proč jste zvolili právě tohle studio?
Společně se spoluhráči z kapely jsme si postavili své vlastní studio v roce 1998. Takže tam nahrávámwe všechna alba Leaves Eyes. Je to samozřejmě velká výhoda oproti jiným kapelám, které musí nahrávat ve spěchu. Zvlášť když natáčíš taková alba, jako je Njord, které obsahuje více než sto dvacet různých stop v jednotlivých skladbách. Je očividné, že nelze natočit takové album za čtyři týdny.
Když přijde na kytaru, rád natáčím sám. Mám rád klidnou a mírumilovnou atmosféru, která mi pomáhá se stoprocentně koncentrovat. Je to skoro jako meditace. Když se podívám ven z okna, vidím jen přírodu, les a kopce... a v zimě také občas soba. Tohle všechno samozřejmě vytváří velmi zvláštní atmosféru, jakoby sepětí s přírodou, což je ostatně hlavní téma textů a filozofie kapely Leaves Eyes.
Na druhou stranu mít vlastní studio znamená i spoustu práce.
Před dotočením alba Njord jsme kompletně změnili systém v našem studiu. To nám samozřejmě zabralo strašně moc času a energie. Ale výsledné album nám potvrdilo, že veškerá námaha stála za to.
V minulosti nás nahrávací společnost občas žádala, zda bychom nemohli pracovat společně s nějakým producentem zvenčí, nám to ale nepřipadlo nutné. My přece víme nejlépe, jak chceme, aby Leaves Eyes zněli. Teď už nic takového nepotřebujeme, nemáme žádné „kreativní bloky“, v naší práci není ani nuda, ani žádné negativní rutiny.
Náš zpěvák Alex je skvělý producent a vždycky z nás dokáže dostat to nejlepší. Matze a já jsme nejvíc zodpovědní za nahrávací proces, zatímco Alex dělá míchačku, mastering a zvuk.
Od té doby, co máme vlastní studio, vždycky hledám ten nejdokonalejší zvuk kytary a obvykle nahraji každou stopu několikrát s různými zvuky. Baví mě hledat a používat nové zvuky. Je to velmi inspirující.
Naše studio je pro nás něco jako druhý domov a velmi dobře se nám tam pracuje.
Co je na tomto albu zvláštní - hudebně a zvukově?
Tahle nahrávka je zvláštní v mnoha ohledech. Po hudební stránce je to hlavně epická produkce, například ruský Lingue Mortis orchestr nebo německý pěvecký sbor. Také tu najdete kombinaci syrového metalu s klasickými a folkovými prvky. Jsem velký fanoušek Led Zeppelin a Jimmy Page a vždycky jsem měl rád jejich hardrockový přístup k folkové hudbě.
Na desce můžete také najít přímočaré a bombastické skladby My Destiny nebo Northbound, epické skladby Ragnarok a Froyas Theme a také zvuky norské folkové hudby jako Irish Rain, ve které hrají dudy a píšťala, které jsme všechny nahráli naživo, bez umělých zvuků. Všechno tohle dává albu velmi velebnou atmosféru a obsáhlý pocit hloubky.
Co vaše nástroje, aparáty...?
Na albu Njord jsme používali ESP MHB-400 barytonové kytary. Naše ladění je velmi hluboké (a-e-a-d-fis-h), a navíc jsme oba s Matzem konzervativní šestistrunní hráči. Takže v téhle situaci jsou barytonové kytary tím nejlepším řešením, abychom zachovali napětí strun a dostali z kytary jednoznačný kytarový zvuk. Oba používáme struny .12-.60.
Všechny doprovodné kytary jsme nahráli na Mesa Boogie Dual Rectifier. Signál šel ze zesilovače do Palmer speaker simulátorů, které dávají tlustý a divoký tón, a pak také signál posíláme přes kabinet Randall Isolation - ten používáme pro tvrdý zvuk. Všechny sólové party byly nahrány přes zesilovač Randall RM 100 s XXL předzesilovačem.
Na novou sólovou desku Liv Kristine také používám Plexi Marshall předzesilovač.
Už od první desky Leaves Eyes používáme na čistou kytaru předzesilovač PSA 1 Tech 21. Mám rád perkusivnější čistý zvuk, který zní skoro jako harfa.
Všechny akustické party byly nahrány na nádherné anglické kytary Faith. Znějí úžasně a navíc jsou opravdu levné.
Naživo používám, na rozdíl od Matze, kytary ESP Eclipse a Explorer. Hraji na ESP od roku 1999 a nikdy mě nezklamaly na stovkách koncertů. Například moje černá Eclipse zažila už hodně pódií po celém světě, a nikdy se nerozbila a nikdy nepotřebovala sebemenší opravu. A pořád na ni rád hraji.
Od té doby, co hrajeme po celém světě a musíme na svá vystoupení létat, bereme si Line 6 POD X3. Skvělý vynález, když si nemůžete brát tuny vlastního aparátu. Naživo používáme Samson nebo Shure bezdrátové systémy.
Jak důležitá je pro vás role producenta?
Je velmi důležité mít vizi, kam chcete se svou hudbou jít a jak se tam chcete dostat. Často se muzikanti soustředí jen na své vlastní nástroje a nevidí proces vcelku. Takže producent může pomoci dát všechno dohromady a ukázat odpovídající cestu, zvuk, způsob hry a aranže. Tyhle kvality jsou potřeba při každém nahrávání.
Kdo z kapely je největší šílenec, co se týče technického vybavení?
Řekl bych, že já a Alex. Kdykoli vidím nějaký aparát, efekt, kytaru, hned to chci vyzkoušet... a nejen proto, abych našel ten nejlepší zvuk, ale abych si vyzkoušel různé zvuky a nechal se jimi inspirovat. Například mám rád tlustý zvuk humbuckerů, ale také mám rád perkusivní zvuk singlů. Takže bych nikdy neřekl, že jedno z toho je dobré a to druhé špatné. Záleží na tom, jaký zvuk právě potřebujete.
Dnes máte tolik možností s jakým aparátem pracovat. Ale podle mne stále platí, že nejlepší je mít dobrý aparát a dobrou kytaru. Když používáte příliš mnoho efektů, můžete ztratit dynamiku a kontrolu nad zvukem.
Když pracujete na nové skladbě, přemýšlíte už o jejím zvuku?
Vždycky přemýšlím o zvuku a o rytmu. Mám už určitou představu ještě předtím, než to všechno hodím na papír. Začnu s nápadem, který rozvíjím tím směrem, kam ho chci dostat. Pro rychlé a jednoduché nahrávání nápadů používám Tech 21 SansAmp, občas ale sáhnu i k lampovému zesilovači. Když je písnička kompletně hotová, projdu si všechno ještě z hlediska zvuku. Jaký zvuk pro tuto skladbu chci doopravdy použít? Tahle cesta mi při psaní a nahrávání vyhovuje nejvíc.
Přemýšlíte natolik o celkovém zvuku kapely, že byste se radili, jaký kdo má mít zvuk? Nebo dokonce jaký má použít nástroj a vybavení?
Ano, přemýšlíme. Například je důležité, že baskytara v celkovém zvuku nehraje příliš mnoho hlubokých tónu. Je to lepší pro celkový zvuk. Matze a já také používáme rozdílné kytarové zvuky. Když máte v kapele dvě kytary, je lepší používat různé zvuky, protože to dohromady může dát opravdu velký zvuk. Můj zvuk má více středů, zatímco Matze ho má posazený víc do výšek.
Když hraju doprovodnou kytaru, mám raději méně zkreslení. Zní to agresivněji a přehledněji a hra je lépe čitelná.
Jak moc je pro vás důležitý zvuk kapely?
Myslím, že časy, kdy měly kapely úspěch a zněly přitom špatně, jsou za námi. V současnosti musíte přijít s opravdu dobrým a profesionálním zvukem. Co mi často v moderní produkci schází, je dynamika. Problém nových nahrávek a snímání bicích například je v tom, že všechno může znít silně a bombasticky, ale bez dynamiky. Je to problém dnešních dnů, a proto mám tak rád kapely ze sedmdesátých let jako Led Zeppelin, Deep Purple a Black Sabbath.
Samozřejmě zkouším i brutální a zabijácký zvuk kytary... a jsem šťastný, jak se mi na albu Njord povedl. Ale také si hraju s hlasitostí na kytaře, například v lyrických pasážích na desce, abych dosáhl dynamiky. Snažím se také natáčet, co nejvíce to jde, najednou, abych se vyhnul stříhání. Nesnáším, když slyším, že je ve skladbě použito příliš mnoho střihů. Potom mizí duše skladeb.
Raději mám pár chyb a přirozený a teplý zvuk než stříhat tolik, že zabiji kytarovou linku. Poslechněte se třeba Eddie Van Halena v Where Have All the Good Times Gone, tahá všechny harmonické tóny... ale jsem si jistý, že ten pocit tam přesně dostat chtěl, takže se nestaral o ostatní.
Jak nahráváte, analogově nebo digitálně?
Dvě kontrolní místnosti v našem studiu mají digitální pulty Yamaha. Samozřejmě je vždycky debata zda použít analog nebo digitál. Ale s digitálem se pracuje jednodušeji a rychleji. Proto je používáme.
Nahráváte raději dohromady, nebo každý nástroj zvlášť?
Obvykle nahráváme každý zvlášť. Lépe se koncentrujeme na detaily a zvukové aspekty nahrávky. Ale jednou bych rád natáčel dohromady. Mám rád staré živé nahrávky The Doors. Když se zaposloucháte do dynamického rozpětí skladby The End v živé verzi, je to neskutečné. Podobně jako klasický orchestr. Takže to je cíl pro budoucnost.
Je pro vás důležité mít samostatnou nahrávací místnost? Snažíte se nahrávat co nejvíce konečný zvuk, nebo počítáte ještě s dalšími úpravami?
Prostor a místnost jsou důležité hlavně při natáčení bicích, kde s místností experimentujeme. U kytar je to ale od té doby, co používáme speaker simulátory a kabinet Randall Isolation, jiné.
Když točíme doprovodné kytary, jsem konzervativní a všechno se točí tak, jak to má znít. Při míchačce Alex upravuje nějakou ekvalizaci a to je všechno. U sólových kytar se snažíme hodně experimentovat, aby to znělo zajímavě.
Jaké používáte na nahrávce efekty?
Myslím, že většina efektů by měla vycházet ze hry a prstů kytaristy. Nemám rád příliš mnoho efektů... mám pocit, jako by efekty kontrolovaly mou hru, místo aby mě zvuk inspiroval k jinému stylu hry.
Pro sólové party mám rád zdvojování ve stylu Randy Rhoadse nebo Dave Mustaina. Můžete to slyšet ve skladbách Ragnarok nebo Njord.
Jak dlouho jste pracovali na albu a jaké byly fáze nahrávání?
Myslím, že psaní a nahrávání desky Njord bylo jedno z nejintenzívnějších a nejzajímavějších. Psát jsme začali někdy v roce 2007. V lednu 2008 jsme stěhovali svoje studio na nové místo. V polovině roku skončilo první období psaní a začali jsme pracovat na detailech a orchestrálním a sborovém aranžmá, které jsem měl na starosti hlavně já.
V tu samou dobu byly dokončeny vokální linky a začalo se natáčet se sborem. V říjnu jsme poslali všechny skladby pro orchestr Victoru Smolskimu, který je pro orchestr připravil a řídil vlastně i celé nahrávání s orchestrem.
Byly jsme zvědaví, jak se naše představy o zvuku podaří nahrát s živými muzikanty, místo abychom použili počítačové softwarové zvuky. Victor odvedl skvělou práci. Podle mého názoru zní orchestr na desce Njord fantasticky.
Když jsme měli všechno připraveno k míchačce, začali jsme mít problémy s nahrávacím vybavením, které jsme museli kompletně vyměnit. Byla to vážně noční můra, hlavně pro Alexe.
Smíchat takový opus a zároveň to udělat poslouchatelné, tolik rozdílných stop, byla to pro něj opravdu tvrdá práce. Takže to, co poslouchač uslyší na desce, jsou dva roky tvrdé a usilovné práce celé naší kapely.
