Bubny z bicí soupravy se dají naladit mnoha způsoby. Neexistuje jeden model. Každý hráč ladí svůj nástroj jinak - a tím si vytváří specifický zvuk. Tento zvuk určuje v první řadě styl hry. Příklad: pokud hraje bubeník citlivě a využívá především tiché dynamiky, naladí si bubny výš, protože slabé údery nerozezní spodní blánu. Bubny mají proto konkrétní tón pouze za předpokladu, že je vrchní blána naladěna vysoko. Záleží ovšem na kvalitě každého jednotlivého nástroje. Jsou bubny, které nemají velké frekvenční spektrum, takže výšky nebo basy prostě "nehrají".
Díky ladění si každý může vytvořit "svůj" zvuk. Jedna souprava může znít jako deset různých. Podle zvuku mnohokrát poznáte bubeníka ještě dříve než podle stylu hry. Nutnost zvládnout tuto techniku je zřejmá, protože naladění bubnů koresponduje se stylem hudby, jenž kapela hraje. Těžko budete hrát smooth jazz na bonhamovskou soupravu stejně jako hard core na bubny naladěné a la Weckl. Každý styl potřebuje svoje; a zde je malý návod, jak toho dosáhnout.
Základy
Pro dobré ladění je nutné, aby blány byly nové, ráfky rovné a plocha bubnu, na níž blána leží, musí být hladká a bez sebemenších nerovností. Blána a ráfek musí sedět na bubnu vodorovně, nesmí být nakloněna na stranu. Šrouby utahujeme vždy proti sobě, a to o jeden závit, aby se blána napínala rovnoměrně u každého šroubu.
Když je blána utažena tak, že nevytváří varhánky a má už tón, přidržíme prst na středu a poklepem u šroubu zjistíme výšku tónu. U každého šroubu musí znít stejně vysoký tón, opět je nutno dolaďovat u šroubů ležících proti sobě. Celkovou výšku tónu si už každý musí určit sám. Ze začátku doporučuji klasickou metodou pokus-omyl zjistit, v jaké poloze ten který buben nejlépe zní.
Spodní blána
Spodní blány jsou pro zvuk nástroje velmi důležité, ale vzpomínám si na doby, kdy byla móda je sundávat. To výslednému zvuku moc neprospívalo, proto má hodně nahrávek takto upravených bubnů tupý zvuk. Spodní blána totiž určuje výšku tónu podobně jako vrchní, dále prodlužuje či zkracuje sustain (dozvuk).
Většina bubnů zní ideálně, je-li spodní blána naladěna na stejný tón jako blána vrchní. Tím docílíme čistého zvuku se středním sustainem. Spodní blánu ladíme tedy stejně jako vrchní a průběžně kontrolujeme, jestli se u každého šroubu ozývá stejný tón. Pokud je buben takto naladěn, můžeme pokračovat v dalším experimentování se zvukem, a to především laděním spodní blány do různých intervalů směrem nahoru i dolů.
Způsoby ladění
Obecně platí, že co buben to originál. Každý má polohu, kde nejlépe zní, a tu je potřeba najít. Existuje mnoho způsobů, jak to udělat.
Malý buben
U malého bubnu ladíme spodní i svrchní blánu vysoko, tu spodní ještě o něco výš než vrchní, aby buben nepřezníval. Vrchní blána musí být dostatečně našponována, aby se palička dobře odrážela.
Každému ale vyhovuje něco jiného, někteří hráči mají blány na malém bubnu povolené kvůli temnějšímu zvuku. Všechno záleží hlavně na průměru a materiálu. Pokud máme klasickou oplatku (např. 13 x 3") a podladíme ji, nebude už sloužit svému účelu a zvuk nebude typický. Na druhou stranu přešponujeme-li velkoprůměrový buben (např. 14 x 8"), eliminujeme tím basy pro takhle hluboký buben typické a určující, a tím výsledný zvuk "znehodnotíme". To ale vůbec nemusí být špatně, protože těmito experimenty s laděním můžeme vytvořit originální zvuk, jenž může vzniknout třeba právě nedodržením některých nebo všech zásad.
Velký buben
Zde existuje mnoho způsobů ladění, záleží také na tom, má-li velký buben rezonanční blánu, a pokud ano, tak jestli plnou nebo s otvorem. Otvorem v rezonanční bláně uniká vzduch, a tudíž se tlak nezdržuje uvnitř bubnu. Buben má pak kratší tón, ovšem záleží také na vytlumení. Naopak máme-li plnou rezonanční blánu, zůstává tlak uvnitř bubnu a získáváme plný, hutný zvuk. Pokud buben není vytlumen a nepoužijeme ani blánu s tlumicím proužkem, bude mít navíc ještě dlouhý sustain typický pro zvuk jazzových bubeníků. Chceme-li naopak docílit mlaskavého metalového zvuku, nepoužijeme rezonanční blánu (nebo jen takovou s větším otvorem) a buben co nejvíc vytlumíme. Konkrétního basového tónu s krátkým sustainem dosáhneme použitím blány s tlumicím proužkem (powerstroke) a rezonanční blány s klasickým otvorem (6-8").
Pokud velký buben našponujeme a nevytlumíme, získáme středový zvuk s konkrétním tónem, ostrým atakem a dlouhým sustainem. Ve střední poloze a s mírným vytlumením budeme mít klasický zvuk. Pokud blánu podladíme, výsledný zvuk bude spíše subbasový s mírným mlasknutím.
Tom tomy a floor tomy
Nejdříve naladíme obě blány na stejný tón, a pak zkusíme obě blány paralelně ladit výš. Pokud se nám tón nelíbí, zkusíme opačným postupem ladit blány níž. Další možností je nechat ladění ve střední poloze a ladit výš jenom vrchní blánu. Dosáhneme tenčího, ale průraznějšího zvuku. Naopak - pokud ladíme spodní blánu níž, zvuk bude plný s menší průrazností.
Opět vycházíme z toho, že máme obě blány naladěny na stejný tón. Pokud budeme ladit vrchní blánu níž, docílíme zvuku s kratším sustainem. U levnějších nebo méně kvalitních bubnů bude výsledný tón tupý. Poslední možností je naladit spodní blánu výš, sustain bude delší a tón čistý. Velmi často jsem se setkal s názorem, že spodní blána se musí ladit výš, buben potom získá dlouhý dozvuk a typické houknutí. Všechno opět záleží na průměru bubnu a použitém materiálu. Když jsem chtěl dostat takový zvuk z tom tomu 10x10" z dílny Erika Hanuše a Tomáše Heřta, docílil jsem toho naopak podladěním spodní blány o sekundu níž.
Nazvučené bubny
Menší průměry znějí ve studiu lépe a to platí i o hloubce bubnu. Dalším rozhodnutím, které ovlivní výsledný zvuk, je výběr blan. Při dnešních možnostech je v podstatě jedno, pro který typ se rozhodneme, ale s každým bude zvuk jiný. Pískové blány jsou nejdoporučovanějším typem, ale pozor, jsou také nejnáročnější na ladění. Jsou totiž velmi tenké, citlivě reagují na změny teplot nebo vlhkosti vzduchu, jejich povrch brzy "odchází", a proto se musí velmi často dolaďovat. Navíc se moc nehodí na všechny typy bubnů, protože mají výškový zvuk. Pokud je tedy nasadíme na soupravu, kde bubny mají větší průměry, nepodaří se z nich dostat žádaný basový tón, protože tenká blána nerozezní celý buben. Pokud máme takovou soupravu, doporučoval bych silnější blány (pin stripe). Naopak bubny s menšími a tenčími korpusy zase zní s pískovými blanami nedostižně.
Na malý buben se nejčastěji používá písková blána typu ambassador, a to právě kvůli výškám, které dají bubnu potřebnou průraznost. Pokud ale chceme mít suchý zvuk, použijeme pískovou blánu s tlumicím proužkem.
Kombinace různých blan na stejném typu bubnů (tom tomy) také nemusí být špatnou volbou, nedoporučuji však do studia. Na hraní live je ale potřeba vyřešit určité nešvary, pro většinu souprav typické. Například přeznívání větších tom tomů nebo floor tomů. Tento problém lze jednoduše vyřešit použitím blány s tlumicím proužkem (pin stripe, powerstroke). Osvědčená kombinace u tom tomů je průhledná blána typu emperor na malých průměrech (8-13") a průhledná blána s proužkem typu pin stripe na velkých (14-18"). Toto platí samozřejmě pro situace, kdy jsou bubny nazvučené, protože v případě, že tomu tak není, a my potřebujeme dostat ze soupravy co nejprůraznější a nejhlasitější zvuk, musíme postupovat jiným způsobem.
Nenazvučené bubny
Pokud hrajete v kapele, kde se všichni kromě vás mohou zesílit a taky to s oblibou dělají, určitě máte často pocit, že zbytečně plýtváte silami. Mlátíte do bubnů a ty stejně nejsou pořádně slyšet. Zvlášť velký buben a tom tomy se v kytarovém, basovém a klávesovém randálu ztrácí a vy ani pořádně neslyšíte, co hrajete. Nebo hrajete s kapelou v klubech, kde se nezvučí a bubny prostě "neprolezou". I zde se dá najít řešení, jak z vaší nenazvučené soupravy udělat smrtící zbraň.
Jako první se budeme věnovat velkému bubnu, protože s ním bývají největší problémy. Pokud je totiž v klubu alespoň jeden mikrofon na nazvučení bubnů, je nejlepší dát ho do velkého bubnu, protože nižší basové frekvence se v hlasité muzice prostě neprojeví. Není-li k dispozici žádný mikrofon, musíme se připravit na určité úpravy, které jsou pro výsledný zvuk dost zásadní.
První z nich je sundat rezonanční blánu. Zvuk sice nebude silnější, ale ozve se atak, konkrétní zvuk. Další možností je hrát s rezonanční blánou, ale bez otvoru. Dále je nutné netlumit velký buben ničím jiným než přirozeným tlumením na bláně od výrobce (powerstroke). Buben bude rezonovat celý a zvuk bude tedy silnější a průraznější. A můžeme jít ještě dále. Pokud buben naladíme mnohem výš, než bychom si normálně troufli, získáme typický "boing" zvuk, který se pohybuje mezi středními a vyššími středy, a máme zaručeno, že teď už náš velký buben nikdo nepřeslechne.
Tom tomy a floor tomy budeme ladit také vždy výš než normálně a spodní blánu ještě výš než vrchní. Tím se po úderu uvnitř bubnu udrží potřebný tlak a zvuk bude silný. Někteří bubeníci ladí bubny tak, že zní skvěle z bubenické stoličky. My ale potřebujeme dostat co nejlepší zvuk směrem dopředu, proto se vám může zdát, že bubny naladěné tímto způsobem nemají zrovna krásný zvuk. Tento způsob ladění je vyloženě funkční, na prvním místě by samozřejmě vždy měl být pocit každého hráče.
