Na jedné straně kontroverzní osobnost a na straně druhé charismaticky působící kytarista a skladatel, který ve své tvorbě naprosto s přehledem kloubí různé žánry včetně popu, funky, soulu, rocku i latiny a stmeluje je do jednoznačně osobitého feelingu, který je rozpoznatelný již při prvních taktech - ano, to všechno je Prince. Posluchači nenáviděný a zase obdivovaný, kritiky zatracovaný a pak opět vynášený do výšin, médii přehlížený a znovu jimi vyhledávaný, extrovert, který naprosto nevšímavě ke svému okolí provokuje svými pózami, názory a texty s explicitním erotizujícím nábojem - ale také je to muzikant na slovo vzatý.
Ať už si totiž ponechá své jméno (Prince), či přijme jakkoli zamýšlené pseudonymy jako např. Umělec, dříve známý jako Prince (zkratka The AFKAP), The Boss, Umělec, The Purple One, Jeho Královská Zkaženost a další včetně těžko definovatelného symbolu, tak přes všechny jeho aféry a mnohdy dosti vyhrocené názory je jednoznačně rozhodující to, že jde o výborného multiinstrumentalistu (umí se postavit k celkem 27 nástrojům), aranžéra, zpěváka, skladatele, producenta, textaře, tvůrce tzv. Minneapolis soundu a, což je pro nás určující, kytaristu osobitých kvalit.
Aneb ten, kdo má na svém kontě takové hity jako When Doves Cry, Let's Go Crazy, Purple Rain, Cream, Kiss a řadu dalších včetně cen Grammy (2 x za LP Purple Rain, dvakrát za skladbu, I Feel for You, Kiss), musí být svůj. A nebo je to jinak?
"Mým prvním nástrojem bylo piano. Do kytary jsem se zbláznil až ve třinácti letech."
Prince Rogers Nelson se narodil 7. června 1958 v Minneapolis v Minnesotě. Jeho otec John L. Nelson byl jazzman, který jezdil po okolí se svým kombem, The Rogers Band. Matka Mattie Shaw s nimi občas zpívala, takže malý Prince měl hudbu nejen v krvi, ale slýchával ji už od raného dětství. Po rozvodu je otec opustil a zanechal jim své piano, na němž, ve věku sedmi let, se budoucí Symbol sám pokoušel napodobit znělky v televizi, která u nich běžela skoro pořád.
Již ve dvanácti letech začal psát vlastní písničky a brzy se stal členem místní kapely, Grand Central, s níž obrazil bezpočet místních klubů a zábav. Když se dostal na střední školu, utekl z domova, bydlel u přítelkyně a začal se vedle kytary zajímat i o další nástroje, hlavně o baskytaru a bicí. Skupina Grand Central mu ale začala být malá, vadilo mu zejména to, že členové kapely nebyli schopni a ochotni akceptovat jeho tvorbu a realizovat nápady. Takže když dovršil svých osmnáct let a úspěšně ukončil střední školu, z kapely vystoupil a s tvrdohlavostí sobě vlastní se rozhodl, že to zkusí sólově. Což, když uvážíte jeho věk, bylo rozhodnutí, svědčící o velké důvěře ve vlastní schopnosti. Ale, jak se ukázalo, tento krok se vyplatil a byl i z hlediska tvorby opodstatněný.
"Mám rád spontánnost.
Nic neplánuju."
V tomto období totiž nahrál několik demo snímků, rozeslal to gramofonovým společnostem. Netrvalo dlouho a Warner Brothers s ním podepsali smlouvu. Když uvážíme, že mu bylo tehdy 19 let, byl prakticky neznámým muzikantem a mamutí společnost jako Warner s ním podepsala kontrakt s tak výhodnými podmínkami svobodné tvorby z hlediska hudebního, producentského a skladatelského, jaké neměly ani zavedené hvězdy, tak to už za pozornost rozhodně stálo. Podle archívů společnosti byl management Princeovým demosnímkem přímo nadšen. A tak se roku 1977 stal Prince nejmladším producentem v historii Warner Bros.
V témže roce vyšel jeho debut, kde již naznačil, jakým směrem se bude ubírat nejen jeho tvorba, ale i způsob realizace většiny jeho alb - totiž, že vedle zpěvu si většinu instrumentálních partů nahraje sám, vše si také sám zaranžuje a zprodukuje (často i včetně návrhu obalu a celkového designu). Což o tomto LP platí stoprocentně. I když až na Soft and Wet deska nepřinesla výrazný hit, přesto se jednalo o album, které svým neúprosným popfunkem vzbudilo hodně pozornosti už jenom pro výrazný sexuální podtext. Koncem roku 1978 se Prince vrátil do Minneapolis, sehnal kolem sebe nějaké muzikanty a v lednu 1979 začal s řadou svých sólových koncertů.
Následujícím albem s hitem I Wanna Be Your Lover se jeho jméno začalo objevovat vedle žebříčků s černou muzikou i v anketách dalších hudebních žánrů, ale teprve Dirty Mind, přineslo díky nápaditým melodiím a rockověji pojatým doprovodům svému autorovi širší uznání i z řad kritiků.
"Lidi si pouštějí mé balady jako předehru. Já to dělám taky."
Následovala další dvě úspěšná LP (1999 se dostalo do první desítky Top Ten), Prince se tehdy dal pod pseudonymem Jamie Starr dohromady s kapelou Time, ale až deska Purple Rain z něj udělala celosvětovou hvězdu. Na natáčení se podílela už jeho nová skupina, The Revolution. Alba se prodalo přes deset miliónů kusů a na prvním místě ankety Billboard strávilo přes 24 týdnů! Jen samotnou skladbu Purple Rain převzalo na 25 dalších umělců včetně Phish, The Hollies či The Waterboys. Šlo v podstatě o soundtrack ke stejnojmennému, víceméně autobiografickému, filmovému projektu. Deska obdržela dvě ceny Grammy a také i cenu Oscar (v kategorii Hudba k filmu).
Po tomto úspěchu se nedal, jak všichni očekávali, strhnout k opakování úspěšného stylového vzorce vyznění desky, ale vyprodukoval album Around the World in a Day plné psychedelických názvuků. Přesto se ho prodalo přes dva milióny kusů. I další desky byly vesměs platinové, ale po zaváhání s vydáním Black Album, kdy se rozhádal s celým vedením Warner Brothers, přišel s Lovesexy, což byla komerční katastrofa. Reputaci si napravil následujícími soundtracky a výbornou deskou Diamonds and Pearls (kde najdeme schopné ukázky jím pojatého rhythm and blues), kterou natočil již se svou novou, celkově stylově velmi pružnou kapelou New Power Generation.
"... nesnáším magnetofony v rukách novinářů. Takže nedělám interview."
V následujících devadesátých letech sice vydával úspěšná alba, ba, dalo by se říci, že své fanoušky zahrnul až přemírou materiálu včetně rozsáhlých kompilací, ale celkově se svému publiku trochu odcizil. V září 1992 dokonce podepsal kontrakt s pobočkou Warner Brothers na další spolupráci v hodnotě 100 miliónů dolarů - v tehdejší době měl lepší smlouvu jen Michael Jackson...
Jenže velmi brzy následovala soudní jednání o dodržení podmínek smluv a Prince se rozhodl udělat protiakci. Ve snaze bránit svoje právo na svobodné vydávání skladeb bez jakýchkoli ohledů na zájmy firmy začal produkovat svá LP pod vlastní značkou NPG a rozhodl se několikrát změnit jméno: "Nelson je jméno otroka. Znamená to ,Nelův syn' a taková jména se kdysi dávala otrokům." Po trochu zmatečných akcích, jako nezvládnutý prodej desek po internetu, se Prince opět vrátil ke svému jménu a soustředil se zase na to, co mu opravdu jde - na hudbu. Zde bych upozornil na dvě prozatím poslední práce. První z nich je vynikající kompozice N.E.W.S., což je zkratka názvů čtyř převážně čtrnáctiminutových skladeb (North, East, West a South), fúzujících funk, jazz, rock i new age, kde se Prince spojil s vynikajícími muzikanty (např. John Blackwell na bicí, Eric Leeds na saxofon). Druhá pak je Musicology, což je profesně bezchybně zvládnutá sada dvanácti písní, kde najdeme jak kytarovou syrovost, tak i soulovou zasněnost a ostré funky rytmy - prostě řemeslně perfektně zvládnutý podpis Prince.
Vybavení
Na počátku své kariéry dával Prince přednost fenderům telecasterům. Vedle nesporných kvalit těchto nástrojů si je oblíbil i pro jejich samotný tvar, takže vedle originálních modelů hrál i na kopie těchto nástrojů od Hohner (např. v Where You Were Mine). I když později přešel k dalším značkám včetně kytar, dělaných na zakázku, rád se k těmto modelům vracel a nezapomíná na ně ani dnes: "Když chce takový to brnknutí, takový ten čistý zvuk, charakteristický právě pro tyto kytary, tak vždycky hrábne po telecasteru," prohlásil Zeke Clark, jeho kytarový technik, který před Princem pracoval pro takové celebrity, jako jsou např. Eddie Van Halen, Sammy Hagar, Richie Kotzen, Michael Schenker a jednu dobu se staral o nástroje i Jimmy Pageovi.
Díky telecasterům si Prince oblíbil javor. Vlastně většina jeho nástrojů včetně speciálních modelů ("Cloud" a "Love Symbol") je vyrobena z tohoto dřeva. I v případě, že nástroj obsahuje jiné dřeviny, je javor zastoupen alespoň hmatníkem.
Vedle telecasterů se Prince nevyhnul ani stratocasterům, ale spíše šlo o jeho ranější studiové počiny, např. v I'm Yours, Why You Wanna Treat Me So Bad atd.
Další jeho nástroje už znamenaly posun k fantaskním tvarům, které vyústily v současný model Love Symbol. Prince si totiž nechal postavit od německého kytaráře Jerryho Auerswalda tzv. "Cloud" kytaru. Na první pohled se pozná podle extrémně prodlouženého horního rohu korpusu, který byl pojat jako falický symbol: "No a?," odpověděl v jednom z mála interview, "to patří ke kytaře a k hudbě. Nebo lidi najednou vymysleli i to, že je svět kulatej?" Těchto modelů má kolem 20 kusů, jsou v různé barvě a některé z nich jsou baskytary.
Ještě proslulejšími se staly jeho další modely, všeobecně nazývané "Love symbol". Jde o tvar, který v podstatě kopíruje kryptogram, symbol, který Prince začal používat místo svého jména. I tyto nástroje postavil Auerswald, dvě repliky mu vyrobili Zeke a kytarář Andy Beach. Tyto fantaskní modely jsou také z javoru, krk má 24 pražců (repliky od Zeka a Beache mají pouze 22 pražců), kobylky jsou tune-o-matic (Zekovy repliky mají kobylky od telecasteru) a nástroje jsou osazeny snímači EMG, singlem (u krku) a humbuckingem (u kobylky). "Jsou to zajímavé kusy," hodnotí Zeke tyto "nástroje". "V podstatě je to zvukově někde mezi jeho modely Cloud a Les Paul." (tuto kytaru jsem uvedl v Muzikusu 5/2001 v rámci seriálu Galerie slavných kytar, kde najdete i obrázek).
Z dalších elektrických kytar používá občas (zejména ve studiu) i jím již léta oblíbené lubovky Epiphone. "Celkem má asi tak 65 nebo 70 různých modelů kytar," prohlašuje Zeke. "Najdete zde opravdu klasiku, v podstatě vše od vintage modelů telecasterů po vintage gibsony. Některé má u sebe doma, některé ve studiu, některé jsou vystaveny v jeho klubech Glam Slam a tak." Les pauly nepoužívá nijak často, ale přesto je můžeme na jeho nahrávkách občas zaslechnout (např. sólo v She Spoke to Me)
Akustických kytar má také více, nejčastěji hraje na modely Gibson nebo Takamine, v jeho sbírce jsou ale i kytary od firem Taylor či Guild. Vedle baskytar (nejčastěji Warwick) a celé řady dalších nástrojů je pak určitou zajímavostí i na objednávku vyrobený načervenalý sitar, který můžete slyšet např. ve skladbě 7.
Své nástroje zapojuje do racku a pedalboardu, navržených Zekem. Nejdříve jeho signál vstupuje do řady krabiček Boss, s nimiž je Prince naprosto spokojen snad už od samého začátku své kariéry. Jeho pedalboard tedy obsahuje Metal Zone, Vibrato, Digital Delay, Octave, Flanger a Distortion, vše vždy z posledních a nejnovějších sérií. Jako wah pedál používá klasické Colorsoundy.
Za pedalboardem následuje rack, kde Prince nejdříve volí mezi preampem Soldano Caswell pro čistý zvuk a vždy stowattovou hlavou Soldano pro zkreslený tón. Krabičky mají rozdvojenou cestu do každého z těchto zařízení. Z ampů Soldano pak běží signál přes dva rackové mixery Uptown Flash, které přidávají parametry dalších zařízení, Alesis Quadraverb (používáno zejména pro reverb) a Roland GP-16 (hlavně pro efekty pitch-bend). K GP-16 Prince používá Roland VCA expression pedál, který má instalován na pedalboardu. Následují dvakrát Zoom 9030, z nichž "tahá" další speciální efekty. Efekty Zoom jsou neustále přeprogramovávané, sám Prince vytváří pro některé modely Zoom vlastní zvuky, jako např. Pillow Talk nebo Twin Reverb. K zoomům a Rolandu GP-16 má další pedalboard s osmi přepínači, které jsou propojeny s osmikanálovým MIDI MXC-8 Digital Music Corp. Výslednému zvuku pak dodají potřebnou sílu dva pětisetwattové stereo power ampy Mesa/Boogie Strategy 500.
Na pódiu žene svůj signál většinou do "áčkových" beden Marshall s vintage třicetiwattovými celestiony a Peavey 5150. Marshally slouží pro čisté tóny, Peavey pro zkreslený zvuk. Kromě toho používá i přímý přenos signálu přes Countryman D.I. boxy.
Celý systém zahrnuje i power ampy Crown, sloužící k zesílení signálu do beden instalovaných buď na extrémně velkých pódiích, či na zvláštních pódiích, na která se svou kytarou odbíhá během show.
Nad zpětnou vazbou mu dozoruje Rocktron Hush a Guitar Silencer, k přenosu signálu používá bezdráty Sony (na velkých scénách) a Samson (pro menší kluby a sály): "Není to jednoduchý systém," říká Zeke, "a řada kytarových osobností kolikrát ani neví, jak spustit svůj rack. Ale Prince, to je jiná. Nezáleží na tom, že by si už na něco zvykl. Stále přemítá, dumá nad tím, jak co zlepšit, často za mnou přijde s nějakým požadavkem, jak který efekt či zesilovač upravit a tak. Pořád není spokojený. Ale díky tomu je stále o krok napřed před každým z jeho oboru."
DISKOGRAFIE
A) Prince sólově:
(včetně tvorby s jeho stálejšími formacemi + nejvýraznější kompilace. Klasické soundtracky, ať už s jakýmkoli Princeovým vkladem, uvádím pod bodem B):
For You (1978/1987, Warner Brothers)
Prince (1979, Warner Brothers)
Dirty Mind (1980/1984, Warner Brothers)
Controversy (1981, Warner Brothers)
1999 (1983, Warner Brothers)
Purple Rain (1984/1995, 1. místo v Billboard, 2 x cena Grammy v kategoriích Nejlepší instrumentální kompozice pro film a Nejlepší rockový výkon včetně zpěvu, Warner Brothers)
Around the World in a Day (1985, 1. místo v Billboard, Paisley Park)
Black Album (1987, Paisley Park)
Lovesexy (1988, Paisley Park)
Diamonds and Pearls (1991, 1. místo R & B/Hip-hop kategorii, Paisley Park)
Love Symbol Album (1992, Paisley Park)
Come (1994, Paisley Park)
Gold Experience (Warner Brothers/NPG)
Chaos & Disorder (Warner Brothers)
Emancipation (1996, NPG/EMI)
Crystal Ball (1998, kompilace, NPG)
New Power Soul (1998, NPG)
Rave Un2 the Joy Fantastic (1999, NPG/Arista)
The Vault: Old Friends 4 Sale (1999, kompilace, Warner Brothers)
The Rainbow Children (2001, Redline)
The Very Best of Prince (2001, hodně zdařilá kompilace, Rhino/Warner Brothers)
One Nite Alone... Live! (2002, NPG)
N.E.W.S. (2003, NPG)
Musicology (2004, NPG/Columbia)
B) Prince a jeho podíl na soundtraccích:
Parade (Music from the Motion Picture Under the Cherry Moon) (1986, Paisley Park)
Sign 'O' the Times (1987, Paisley Park)
Batman (1989, 1. místo v Billboard, Paisley Park)
Graffiti Bridge (1990, Paisley Park)
... včetně dalších filmů, jako např. Risky Business (1984), Blankman (1994), Pret-A-Potter (Ready to Wear) (1995), Girl 6 (1996), Bamboozled (2000) a další.
C) Nejvýznamnější spolupráce a hostování:
Např. s No Doubt, Ani DiFranco, Kate Bush, Patti LaBelle, Common, v projektu Tribute to Jimi Hendrix, Chaka Khan a další včetně jeho opravdu rozsáhlé producentské činnosti (Madonna, Pretty Things, Sheena Easton...)
D) Kde ještě najdeme jeho skladby?
Když ponecháme stranou asi 120 tematických výběrů a nebudeme počítat ani tribute alba a soundtracky, tak jeho skladby nalezneme na cca 130 deskách dalších interpretů, z nichž mezi ty nejvýznamnější patří např. Art of Noise, The Bangles, Mariah Carey, Classic Metropolitan Orchestra, Joe Cocker, Miles Davis, Celine Dion, Sheila E., Herbie Hancock, John Wesley Harding, Tony Hymas, Tom Jones, Alicia Keys, Chaka Khan, Jonny Lang, Cyndi Lauper, Madonna, MC Hammer, No Doubt, Gary Numan, Sinéad O'Connor, Pankow, Phish, Pointer Sister, Patti Smith, Royal Philharmonic Orchestra, Tangerine Dream atd.
