Černé čtvercové bedny s typickým čtvercovým mřížkováním a černobílé zesilovače s nezaměnitelným zvukem často vytvářejí pozadí velkých basových es. Jedno za všechny - Flea. Čím si ale jejich výrobce prošel, než se dostal k úrovni a věhlasu, jaký má značka Gallien-Krueger dnes? O tom mi vyprávěl, když jsme spolu poseděli uprostřed kraválu na frankfurtském výstavišti.
První kroky
Nejsem basista, svěřil se mi Bob Gallien hned na začátku našeho povídání. Jsem kytarista. Vlastně celou vysokou školu jsem prošel jako kytarista v kapele. Mým snem bylo stavět kytarové aparáty. Když jsem skončil vysokou, dostal jsem práci u Hewlett Packard, ale v té samé době jsem se zároveň dostal na Stanford - bylo to vlastně přes ulici, takže jsem neměl problém s tím, že bych dělal oboje najednou, navíc ani ve firmě mi nebránili v tom, abych dál studoval... Na Stanfordu jsem skládal závěrečné magisterské zkoušky, ke kterým jsem musel mít připravený projekt. Tím byl vysoce výkonný zesilovač - 300 W. To bylo v roce 1968, kdy se za výkonný zesilovač považovaly 75wattové přístroje. Samozřejmě jsem ho ihned zabudoval do kytarového aparátu (protože jsem byl kytarista) a odnesl do obchodu s hudebními nástroji nedaleko Stanfordu. Majitel ho ale nechtěl koupit. Nabídl mi však, že ho vezme do komise. Hned příští den byl pryč. Koupil ho jistý Carlos Santana - v té době lokálně známý muzikant. Ten aparát mu vydržel celá léta. Nahrál na něj svou první desku a hrál na něj i na Woodstocku. A tak začala moje společnost.
Regulérní džob
Má první továrna sídlila v garáži. Začal jsem si vést skvěle. První rok jsem postavil 125 zesilovačů - a k tomu jsem pořád ještě chodil na Stanford a byl zaměstnán v Hewlett Packard. Byl to dost drsný život, ale mě to bavilo. Postupem času jsem začal vyrábět i basové zesilovače. V tu ránu byl mnohem větší zájem o mé basové aparáty, než o ty původní kytarové. To proto, že mé kytarové zesilovače byly tranzistorové, což zase na druhou stranu řešilo spousty problémů basistů. Postupem času začaly tvořit basové zesilovače velkou většinu mé produkce. A to je o to zvláštnější, že na basu nezahraji jedinou notu (tedy zahraji, ale způsobem, jakým bych hrál na kytaru). Možná proto jsou mé basové zesilovače tak dobré. Nikdy jsem je neposlouchal jako basista. Musel jsem dbát na rady lidí, pro které jsem je vyvíjel - musel jsem si také poslechnout spousty různých basistů a neustále zesilovač přizpůsobovat různým stylům hry. Nestavěl jsem ten aparát výhradně podle svého vkusu. Každý má své specifické chutě a vkus. Jen se podívejte na svou manželku (uups, to jsem asi neměl říkat). A já se snažil vytvořit aparát, který bude sedět každému. Hodně jsem se v tom smyslu spolehl na čtveřici svých kamarádů, místních basistů, kteří mi pomáhali najít ten správný zvuk. To byla raná sedmdesátá. Od té doby jsem ten zvuk prakticky vůbec nezměnil. Snažím se ten zvuk udržet na každém novém modelu. Samozřejmě znějí každý trochu jinak, ale pořád je to zvuk GK. Přidáváme výkon a občas nějaké funkce.
Tím původním zesilovačem byl 200RB, který se záhy stal standardem v průmyslu, po něm přišel 800RB. Tyhle zesilovače jsou stále ve výrobě. Ještě teď prodáváme 800RB - stejné, jako jsme stavěli před dvaceti lety.
Kytarové zesilovače jsem nakonec přestal vyrábět úplně. Vlastně jsem je dlouhou dobu vyráběl jen pro potěšení vlastní kytaristovy duše. Peníze, které jsme vydělali na basových aparátech, jsem vždy obratem nacpal do vývoje kytarových zesilovačů. To nejde dlouho vydržet. Nakonec jsem s tím musel přestat.
V současnosti
Kolik aparátů prodám ročně teď? Ani nevím, jestli vám to chci říct. Je to každopádně mnohem víc, než když jsem před lety začínal se 125 kusy postavenými v garáži. Ale pro představu - jsou to tisíce... měsíčně. Ale i naše fabrika se trošku změnila. Leží na 33 000 čtverečních stopách, což sice není tak velká plocha, jako má některá konkurence, ale vzhledem k tomu, že vyrábíme jen basové aparáty, je to docela dost. Naše nová továrna v Kalifornii je už plně automatizovaná. Ještě před dvěma roky jsme všechno do poslední součástky vyráběli sami - včetně tišťáků a traf. To se po čase přestalo rentovat, a tak necháváme součástky vyrábět na zakázku. Když dorazí do továrny, nastoupí do výrobní linky a projdou sérií počítačových testů. Takto prověřené součástky putují dál k lidem, kteří je sestaví dohromady. Hned poté jsou opět testovány počítačem - ten test se nazývá Audio Precision, je to standard v hudebním průmyslu. Pak následuje série zátěžových a bezpečnostních testů - abychom mohli mít všechny nutné certifikáty.
Po zvukové stránce aparáty prověřuje opět počítač. Každý zesilovač má svoje stanoviště s generátorem signálu - tak se objektivně prověří, že přístroj hraje, jak má. Po kompjůtru si ho ale vezme do ruky tester s kytarou, a když projde i jeho přísným uchem, opouští zesilovač "Sound Room" a podrobí se vizuální inspekci, která má za úkol odhalit škrábance a možné kosmetické vady, jež mohou vzniknout při výrobě. Pak už se jen zabalí a dovezou k basistům. Celá testovací linka je 120 stop dlouhá, aparátu se na ní lidská ruka prakticky nedotkne. Cesta od nápadu k novému modelu je ale mnohem delší.
A do budoucna
Vývoj nového výrobku má prakticky tři stádia. V první fázi musíte zjistit, jaký produkt trh potřebuje. To může trvat dva tři týdny, když problematiku dobře znáte, ale pokud míříte do neznámých vod, můžete na tom strávit celé měsíce. Od chvíle, kdy se rozhodneme, jaký produkt vytvoříme, ho můžeme uvést do života během šesti měsíců. Další čtyři měsíce bude trvat, než se dostane na trh - to proto, že musí získat veškeré bezpečnostní certifikáty a podobně. To je ale pouze vývoj produktu. Spousta věcí potřebuje výzkum, který může zabrat celé roky. Naši inženýři v Santa Claře už tři roky pracují na projektu zesilovače s DSP procesorem. (Samozřejmě pod mým velením. Je to má hlavní náplň ve společnosti. Na většinu ostatních věcí jsem si najal lidi. Vlastně ani moc nevím, co se děje v oblasti marketingu a provozu, ale na vlastním vývoji se neustále podílím velkou měrou.) Ten aparát zatím stále žije jen v počítači. Jeho vývoj může trvat ještě rok. Basisté se ale mají určitě na co těšit.
