Do arzenálu latinsko-americké hudby musíme také zařadit silný kalibr, a tím je rumba. Tanec, který se stal prvním nejpopulárnějším na celém světě. Její původ musíme hledat na Kubě. Patří mezi afrokubánské rytmy, jenž pramení z africké tradice starých rituálních obřadů černých otroků, které na ostrov přivezli španělští kolonisté. Vznikl zde svébytný hudební folklór kreolského obyvatelstva (tj. míšenců původních obyvatel s potomky Španělů). Zpočátku byl ovlivněn hudebními nástroji a formami flamenca, baskických písní a projevy provincií Španělska. Smícháním s černošskou kulturou krystalizuje svérázná hudba tohoto ostrova v Karibském moři. Zárodky rumby se datují do dvacátých let dvacátého století jako výsledek úsilí o kreolský tanec, který by dokázal konkurovat šířícímu se módnímu jazzu. Má 4/4 takt v tempu 32 až 46 taktů za minutu. Rozlišujeme tři druhy rumby, lišící se tempem, stylem, zpěvem i tanečními figurami. Moderní rumba se dnes hraje pomaleji, než původní formy:
1. Rumba Yambú - nejstarší varianta městského typu. Také se nazývá Rumba de calle (rumba ulice), spíše volnějšího tempa.
2. Rumba Columbia - sólový tanec kubánských černochů velmi rychlého tempa a plný akrobatických prvků.
3. Rumba Guanguancó - párový tanec z předměstí Havany, jehož původ sahá až do dávné černošské liturgie (odpovídání sóla a sboru v písních). Tempo je někde uprostřed mezi oběma dalšími tanci.
Rumba se stala písňotvorným prvkem moderních tanečních i populárních skladeb v mnoha zemích světa. U nás si ji velmi oblíbil např. Jaroslav Ježek.
