Kenny Wayne Shepherd - rozhovor

Pražský klub Lucerna Music Bar přivítal v listopadu (psáno pro časopis Muzikus 4/2012, pozn.) na svých prknech další hvězdu, muzikanta, který je ceněný pro svůj nekompromisní přístup k hudbě, kterou hraje, a ke zvuku své kytary ve stylu, který v šedesátých letech odstartoval Jimi Hendrix a pokračoval v něm Steve Ray Vaughan, ve stylu blues rock.

Je jim relativně mladičký Kenny Wayne Shepherd. A zcela právem je považován za pokračovatele těchto velikánů. I když zjevně sám se plně s touto rolí nechce ztotožnit, jak vyplyne z jeho odpovědí v následujícím rozhovoru. Nutno říci, že během zvukové zkoušky, které jsem mohli být přítomni, se vůbec nedalo pochybovat o odkazu, který je inspirací pro Kennyho. Při nazvučování aparátu se z jeho kytary ozývaly tóny s přesností a brilancí, která jasně vše potvrzovala. V sestavě kapely s Kennym hraje legendární bubeník ze Stevovy kapely Double Trouble, a bylo již při zvukovce lahůdkou vychutnat si obrovský kontrast, který je vidět na videích, kdy na pohled to vypadá jako by bubny jen tak „šudlal“, ale z beden se linuly neskutečné rány s patřičným drivem. Celý zvuk kapely pak dokreslila nezaměnitelná barva zpěvákova hlasu. Být na zvukovce před koncertem není vždy úplně výhodné, neboť z vás trochu vyprchá ono natěšení. Ale musím říci, že Kennyho koncert byl natolik dobrý a našlápnutý, že to ani moc nevadilo. Ale pojďme tedy k rozhovoru, který jsme po zvukovce natočili v baru Lucerna Music Baru.

Jak se ti líbilo na festivalu v Šumperku?

Jojo, bylo to dobré, strávili jsme tam spoustu příjemného času.

Máš ještě dost energie pro dnešní koncert?

Jasně. Diváci tady v Čechách jsou fakt fajn. Jsou zdvořilí a projevují velké nadšení.

Na webových stránkách máš svoji první kytaru - byla to Yamaha SE 150 - a první otázka je, jaký je rozdíl mezi touto Yamahou a Stratocasterem? Mohl bys hrát svou současnou hudbu na svou první kytaru?

Ne, na tuhle kytaru bych už nikdy nic nehrál.

A proč?

Především, tahle kytara byla opravdu levná... stála asi tak sto dolarů a materiál této kytary byla překližka. Na několika místech jsem škrábl do laku a bylo vidět, že to je levné dřevo. Takže špatné dřevo, špatný tvar krku, prostě fakt špatně vyrobený nástroj. Měla jen jeden snímač, jednu hlasitost a to je vše.

Měl jsem také na mysli klasické typy kytar jako jsou Les Paul, SG... Mohl bys hrát svou muziku na Les Paula?

Vždycky hraji na Stratocastera. Mám nějaké Les Pauly, i jiné kytary, ale vždycky hraji na Strata, protože je pohodlný. Zkrátka mi perfektně sedí.

A co si myslíš o SG? Ta je zvukově někde na půli cesty...

SG není úplně jako Les Paul, ale určitě není ani jako Stratocaster. Jednu mám, ale hraji na ni zřídka.

Na pódiu jsem viděl, že máš zesilovače Fender. Zkoušel jsi taky hrát na zesilovače Marshall? A je mezi nimi nějaký rozdíl?

Mám pár zesilovačů Marshall, které jsem získal v roce 2004, kdy se začaly vyrábět reissue modely Marshallů z roku 1959. Bohužel byly poruchové, prostě mi pořád bouchaly... takže jsem se nakonec rozhodl zůstat u Fenderů. Zdá se, že víc vydrží - alespoň ty, co mám já.

Z tvých nahrávek je slyšet, že tvůj zvuk vychází ze zvuku SRV. Je to tvůj zvukový ideál, nebo hledáš svůj vlastní zvuk?

No, myslím... jo, určitě jsem vytvořil svůj vlastní zvuk. Když posloucháš moje desky, je tam spousta zvuků, které by SRV nikdy neudělal. Je o něco silnější a víc špinavý, což osobně preferuji. Nicméně Jimi Hendrix i SRV na mě měli velký vliv, tak některé jejich zvuky můžeš slyšet i v mé hudbě.

Když jsem viděl některá videa s SRV, všiml jsem si, že drží trsátko velmi vysoko a nepoužívá flažolety tvořené trsátkem. Používáš hru flažoletů touto technikou i při své hře?

Jo, trochu, ale nejsem „velkej flažoletovej muž“ jako Billy Gibbons ze ZZ Top... hraji je jen občas.

Spousta muzikantů hodně cvičí... naopak někteří tvrdí, že nepotřebují rychlost. Jaký je tvůj názor? Trénuješ techniku hraní, nebo prostě hraješ licky a techniku cvičíš jejich hrou?

Cvičím každý den... na zvukové zkoušce hodinu až dvě a pak ještě při koncertě, což jsou další dvě hodiny. Takže tři až čtyři hodiny denně. Jak stárnu, tak už se mi nechce hrát rychle. Chci hlavně hrát ty správné tóny...

... ve správný čas.

Jo.

Klasické blues je samozřejmě dvanáctitaktové. Ve svých písničkách toto schéma používáš jen někdy. Jaký je postoj amerických muzikantů k této formě?

No, to záleží na... Většina amerických muzikantů hraje blues jako dvanáctku. Ale když jdeš a podíváš se na někoho jako Lightnin’ Hopkins... on je perfektní příklad. Hraje tolik taktů, kolik se mu chce, a mění si je, kdy chce, takže tam nevidíš žádný opakující se vzor. Takže to dělali i někteří staří bluesmani. Nepoužívali dvanáctku.

Když jsi začal hrát na kytaru, proč ses nerozhodl pro hard rock, rock ‘n’ roll nebo heavy metal? Proč sis vybral právě blues rock?

Nevím. Ta hudba má něco do sebe. Víš, jsem bluesový fanda, a to není každý. Ale pro nás na té hudbě něco je, mluví to k naší duši a blues se stane vášní pro celý život.

Poslouchám tvou hudbu asi od roku 2000 a z tvé hudby jde opravdu silná energie. Když byl člověk v problémech, tak ho opravdu nakopla. Víš o tomhle účinku, který tvoje hudba má? Děláš to účelně, nebo se to vytváří samo s tím, jak hraješ?

Ne, to je přesně proto, proč tu hudbu hraji. To je přesně to, čím pro mě blues je. Když jsem byl mladý a nebylo mi dobře, tak jsem si poslechl blues, a hned bylo líp. Jedna z věcí je, že blues má schopnost poukázat na konkrétní věci a někdy to mohou být hodně komplikovaná témata. Ale v konečném výsledku, když si poslechneš dobré blues, tak se vždycky cítíš líp. Hudba je strašně mocná a má schopnost ovlivnit tvou náladu. Cítím tuto zodpovědnost a chci pomocí blues vytvářet něco dobrého, aby se lidé skrze mou hudbu cítili líp.

Když už jsme u tvoření hudby, učíš se nebo studuješ harmonii, akordy a tak?

Ne. Ale možná bych se v tuhle dobu mohl naučit pár nových stupnic... Znám jen dvě stupnice, a ani si nevybavím jejich jména. Takže ne, neznám teorii, neumím číst noty.

Takže prostě hraješ...

Jo.

Jak jsi tedy začínal?

Prostě jsem poslouchal. Notu po notě. Našel jsem první tón a pak začal znovu, našel druhý, třetí... až jsem našel celou píseň. Trvalo to dlouho.

Měl jsi někdy problém zahrát to, co sis připravil doma, hlavně pak před publikem?

No, někdy když něco hraji, občas zkouším nový věci. Protože při každým hraní zkouším improvizovat a hrát věci rozdílně. Někdy něco zkouším a moje ruce nedělají to, co slyším. Ale musím to v tu chvíli nějak zahrát, a po koncertu jdu a přijdu na to později. Ale celkově s tím nemám problém. Hrát hudbu je způsob, jakým se vyjadřuji, takže to přichází celkem přirozeně. Pouze když se snažím zahrát něco náročného, něco, co jsem předtím nikdy nedělal, a moc se do toho tlačím, tak se mi to hned na poprvé třeba nepovede.

Když se učíš hrát, posloucháš pouze kytaristy, nebo posloucháš i jiné hudebníky, jako třeba saxofonisty nebo klávesáky?

Hlavně kytaristy. Poslouchám hodně kytaristy a bubeníky, protože bubny mi pomáhají utvářet si dobrý rytmus.

A co pro tebe znamená hrát s bubeníkem SRV?

Joo, to je skvělý. On je fantastický. Je to jeden z mých hrdinů. Hrál se mnou už na mé první desce a i na většině dalších. Prostě je výborný.

A mluvil jsi s ním o SRV a o tom, co si o něm myslí?

Jo jasně, mluvili jsme o něm. Můžeš se ho na to zeptat, nechci hovořit za něj.

Cítíš odpovědnost... protože SRV byl tak velkou hvězdou, a ty jsi jedním z hudebníků, který je považován za jeho následníka?

Měl na mě velký vliv, takže můžeš slyšet jeho styl v mé hudbě, ale nemyslím si, že by někdo mohl zaplnit jeho místo. Takže je to na mě, vzít jeho odkaz a snažit se s tím udělat něco, co je v mých silách. A vytvořit svoje vlastní jméno a svůj byznys. Vždy byl pro mne velkou inspirací. Ale nemůžu se snažit zaplnit jeho místo, protože on byl jen jeden. Jsem jiný člověk. Můžeš slyšet jeho vliv a některé jeho zvuky v mé hudbě, ale stejně já jsem jiný, než byl on, a myslím, že tak to má být. Snažit se být jako on by prostě nebylo správné.

A teď zpět na pódium - používáš Ibanez TS808. Vyzkoušel jsi i jiné pedály, jako třeba Boss DS-1 nebo overdrive OD-1?

Vlastně ani nevím, jak hrají pedály Boss. Jinak používám pedály jako aNaLoG MaN, takový fialový model, který se jmenuje King of Tone, taky další ibanezy, i nějaké pedály Dunlop.

... myslím, jestli je nějaký rozdíl mezi zkreslením pedálů Boss a Tube Screamerem. Říká se, že mají rozdílný zvuk.

Boss jsem nikdy nepožíval, takže ti nemůžu říct, jak to zní.

Takže hraješ celou dobu na Tube Screamer a tak ti to vyhovuje.

Funguje to, tak proč měnit?

Spousta hudebníků neustále zkouší nové aparáty a trvá jim dlouhou dobu, než najdou, co jim vyhovuje, což asi není tvůj případ.

Jo, tak nějak, i když někdy zkouším nový věci. S pedály Boss nemám zkušenosti. Vím jen, že jsou fakt dobře vyrobený a jsou trvanlivý.

Když používáš Tube Screamer, používáš víc gainu na pedálu, nebo máš radši zkreslení v předzesilovači v aparátu?

No, to záleží... Tady v LMB je menší prostor, takže nemůžu mít zesilovač moc nahlas a využívám víc gain pedálů. Ale když hraji ve velkých prostorách a můžu dostat hodně zkreslení z koncového stupně zesilovače, tak nemusím tolik využívat zkreslení pedálů.

A možná poslední otázka. Jakou bys dal radu začínajícím muzikantům? Očividně máš silnou vnitřní motivaci. Dokázal bys říct, co by měli hledat a na co se soustředit?

Především, když jsem začal hrát na kytaru, hrál jsem pouze pro sebe. Hrál jsem, protože mi to dělalo radost. Nevěděl jsem, že se to vyvine do současného stavu a že budu dělat to, co dělám. Takže tím největším prvotním cílem je hrát hudbu, aby ti dělala radost, aby tě dělala šťastným. A pak, když se ti podaří udělat kariéru, tak je to bezva. Myslím, že pokud budeš dělat hudbu naplno a budeš do ní blázen, tak se ti podaří naučit se hrát ji dobře. Někoho baví hrát doma, někdo si užívá hraní s přáteli a někdo je profesionální muzikant. Všechno jsou to cesty, jak dělat hudbu, ale hlavně... hlavně tě to musí bavit. Hraj cokoli, pro co se nadchneš, a samozřejmě cvič. Já jsem se dostal tam, kde jsem dnes, protože jsem začal jako dítě a hrál jsem hodiny a hodiny každý den. Cvičit sám je jedna věc, ale když se rozhodneš dát do kupy kapelu, tak ta kapela musí hrát a cvičit a všichni musí pracovat společně. Musíš se obklopit lidmi, kteří jsou na stejné úrovni jako ty nebo lepší.

A tohle už jsi věděl, když ses rozhodl dát dohromady kapelu?

No, učíš se cestou, kterou kráčíš. Všechno přichází se zkušenostmi. Když jsem dával dohromady kapelu, snažil jsem se najít ty nejlepší z mého města. Nebylo tam mnoho lidí, co hrálo tu muziku, kterou jsem hrál já. Ale jak jsem si budoval kariéru, tak jsem kolem sebe začal mít k dispozici víc a víc muzikantů, kteří byli dobří a kteří hráli tenhle druh hudby. Ale jsi jen tak dobrý, jako lidé, kterýma se obklopíš. Další věc je, že to je byznys. Spousta lidí si myslí, že budou jen každý večer hrát a všechno ostatní se o sebe postará. Ale je to tvůj byznys a musíš si ho zároveň taky uřídit. A pro některé muzikanty to může být skutečné zklamání, protože bohužel nejsou dobrými obchodníky.

Bylo pro tebe těžké si tohle uvědomit?

Ani ne. Měl jsem vlastně štěstí. Byl jsem obklopen dobrými lidmi, a i když jsem byl mladý a tyhle věci neznal, tito lidé se o mou kariéru starali, a jak je vidět, byli v tom dobří.

Zpočátku býval kritiky označován přídomkem „klon Stevieho Raye Vaughana“, ale Kenny Wayne Shepherd dokázal jít svou vlastní hudební cestou a jasně předvedl své kvality nejen jako kytarista, ale i jako autor většiny skladeb na svých albech (Mirek Linhart pro Muzikus 9/2003 - www.muzikus.cz/pro-muzikanty-clanky/Kenny-Wayne-Shepherd~25~rijen~2003/).

http://en.wikipedia.org/wiki/Kenny_Wayne_Shepherd