Kdy je hudebník pro kapelu nepoužitelný - záškodníci, kteří práci celé kapely neustále něčím kazí

Vážení přátelé, hra v kapele vyžaduje určitou sebekázeň. Jde o souhru. Čím větší je, tím lepší je celá kapela. Jde o dialog lidí, kteří chtějí hudebně promlouvat k publiku jako jednotný celek a předávat tak hudební sdělení.

Můžou se však vyskytnout v kapele jedinci záškodníci, kteří práci celé kapely neustále něčím kazí. Nemám teď na mysli nezvládnutí obtížné

technické pasáže na nástroj, to se dá vždy nacvičit, ale takové ty naschvály, co zbytek kapely nechápe, proč to ten dotyčný dělá. Budeme jej zde nazývat pan Škodný. A pojďme si ho pěkně popořádku představit a také se s úsměvem příjemně i pobavit.

Hudebník - nezahraje dvakrát stejně jednu věc

Možná jste se již setkali se situací, kdy měl hudebník problém stejnou věc nebo hudební pasáž zahrát opakovaně, tak jako ve verzi první. Většinou mají takoví jedinci vůbec problém s disciplínou a ukázněností při hře.

Neustále hrají něco jinak než ostatní, o problému s frázováním ani nemluvě. Také se snaží neustále něco přizdobovat a obohacovat. Takoví klavíristé většinou mění harmonii s tím, že ta jejich je lepší, hráči na melodické nástroje pak k hlavním notám přidávají různé rádoby ozdoby a vedlejší tóny, bubeníci hrají pak zbytečně moc not atd.

Také nic moc varianta hudebníka. Je to těžké, když oni sami nechápou, na čem je hudba postavená - na čistotě provedení a na tom, že každý tón má svůj význam, nebo ho pro danou skladbu nemá.

Kteří to mohou být? Většinou to jsou ti, co rádi improvizují, napsané věci a notový zápis je tedy pro ně spíš na překážku a podřadný. Oni přece nejlépe vědí, jak má hudba vypadat, ne?

Potkal jsem je ve folkových kapelách, ale i jazzoví hráči trpí tímto neduhem. Hráči jazzu mají ještě to své oblíbené „improvizace, svoboda, já to tak chci, to je mé hudební vyjadřování“. Ostatní používají termín „to je můj umělecký záměr“.

Jednou jsem zažil situaci, kdy dotyčný hudebník odmítal ctít notový zápis a hrál si tam to, co ho zrovna napadlo. Prý je to lepší, než co je v notách. Mýlil se. Bylo to opravdu nevkusné a hloupé. A měl také smůlu, protože šéf celého projektu byl německý profesionální producent perfekcionalista. Ten dal kapelníkovi jasně najevo, že pokud bude pan Škodný hrát ty svoje pimprlátka a nebude ctít notový zápis, celá kapela končí a jede bez honoráře domů. Tenkrát si vzal kapelník pana Škodného pěkně stranou a jasně mu řekl, že pokud se tak stane, zaplatí všem členům kapely ušlý honorář. Celá situace byla v mžiku vyřešená a pan Škodný se aspoň na čas uklidnil a začal hrát jako muzikant. Uvědomil si, o jakou částku by se jednalo. Jednalo se o pětiměsíční angažmá, to by pan Škodný utrpěl velkou finanční ztrátu.

Hudebník - pozdní příchody

Další neduh, který nemám rád, jsou pozdní příchody na domluvené zkoušky nebo vystoupení. Jen se to celé dostane do roviny nervozity a ničemu to neprospěje.

Představte si situaci, kdy máte domluvený termín koncertu, a pan Škodný nikde. A není to u něj poprvé. Může nastat problém během cesty na místo koncertu. Není však problém dát kapele vědět a vše zdárně vyřešit Mám na mysli takové to „je čas, to stihneme...“. Pan Škodný si přijede pět minut před začátkem vystoupení. Než si vybalí nástroj, než naladí... A co teprve zvuková zkouška, nějaké pokyny a domluva kapely, co a jak. Nejhorší variantou je pozdě chodící bubeník. Než jen postaví bicí, že?

Nic příjemného to není. Mám pro vás dobrou radu. Stanovte si v kapele za pozdní příchod peněžní pokutu, třeba tři sta korun. Věřte, že tohle zafunguje. Pokladnička na tyto tresty bude velmi hubená.

Hudebník - egoista a narcista

Nejhorší kombinace, která může kapelu potkat. Takový jedinec velmi rád válcuje ostatní. Třeba když má kytarista nějakou důležitou vyhrávku, velmi rád zasahuje tím, že začne okamžitě vymýšlet nějaký shluk not, aby se prosadil jedině on a kytaristu tak velmi rychle a důsledně zamaskoval. Co si to ten kytarista vůbec dovoluje být najednou slyšet? Jak to, že je důležitější než já? To jsou otázky, které neustále panu Škodnému běží v hlavě. Neustále si tak hlídá svoji pozici výjimečného a nenahraditelného hudebníka, který na světě nemá obdoby! Záměrně svou ego-dynamikou válcuje ostatní hráče kapely.

Vím, o čem píšu. Tohle jsem v jedné kapele zažil a je to k pláči. S takovým člověkem nic neuděláte. Je to nemoc, je to zakotvené v hlavě a hnout s tím nelze.

Představte si, že v předehře dvou taktů dáte celé kapele jasně najevo, jak bude vypadat následující tempo celé skladby. Ovšem pan Škodný si nastoupí v tempu svém, třeba znatelně pomalejším. Tohle jsem také zažil a je to na pár facek nebo baskytarou přímočaře vpřed. :-) Ano, tohle si pan Škodný klidně dovolí. Celou kapelu to samozřejmě rozhodí a posluchači se nestačí divit, co ta kapela pořád řeší - tak jednoduchá věc, jako je tempo.

Můžete s tímto typem člověka promluvit, ale je to předem marné, nemá problém tohle udělat opětovně. Jeho odpovědí bude, co si to vůbec dovolujete ho nějak kritizovat. Vždyť on má vždy a ve všem pravdu, ne? Jeho tempo přece bylo to nejsprávnější! Tím, že tempo si upraví dle svého, dává opět najevo, kdo je tady pánem a kdo tomu velí. Je to velmi nepříjemné s takovým hudebním ignorantem hrát, nikam to nevede. Je to hloupé a diletantské.

Pokud situace přetrvává, jediný způsob, jak to celé vyřešit, je okamžitý vyhazov z kapely. Jiný způsob není a neexistuje.

Hudebník - nedrží slovo

Něco vám kolega hudebník slíbí, a slib nedodrží. Třeba, že se naučí nějakou novou píseň, nějaký nový hudební part a zůstane jen u slibu. Takový pan Škodný může velmi ovlivnit fungování kapely, kterou neustále svými nesplněnými sliby jen brzdí. Sliby se mají plnit, a to po celý rok.

Hudebník - alkoholik

Mezi nejhorší varianty patří hudebník alkoholik. Tam pan Škodný škodí opravdu jak hudbě, tak i dobré pověsti celé kapely. Je také strůjcem nejrůznějších problémů, které vytváří velmi lehce a často. Potom namísto hudby řešíte jeho stav, jeho lihové problémy nejrůznějších typů.

Zbavte se takových jedinců, k ničemu to nevede. Normální je nepít. Aspoň před vystoupením a při nšm. Alkoholik má dar pokazit vystoupení celé kapely.

Ale pokud je celá kapela naložená v lihu, pak je to asi váš umělecký záměr. Jakpak se bude asi cítit v takové kapele chudák abstinent?

Hudebník - smraďoch

Představte si, že jste na velmi důležitém vystoupení, nějaký slavnostní gala večer velké prestižní firmy. Vaši kapelu si pozvala, protože po vašem vystoupení potencionální zákazníci zjihnou a výrobky této firmy vezmou útokem a ty půjdou na dračku.

Všude galantně odění pánové, vůně parfémů, krásné ženy ve večerních šatech. A v tuto chvíli se přiřítí s kytarou upocený pan Škodný ve špinavé košili, umaštěných kalhotách a s dechem tlející zdechliny. Krásná představa, že ano? Tohle si hlídejte. Takový jedinec smraďoch si zaslouží opětovnou novou péči. Vše mu otcovsky vysvětlete, ukažte, jak může vypadat člověk, jiný než je právě on sám, a že i muž může dnes vonět.

Když jsem byl na zaoceánské lodi, měli jsme povinnost být upravení a vymazlení. Tohle patří také k prezentaci každé kapely. Lidé vnímají vůně, ale i ne-vůně a dobře si je pamatují. K čemu je v kapele navoněná zpěvačka, když z ostatních členů se line pach něčeho velmi popsatelného?

Hudebník - vulgární jedinec

Když řekne jedno slušné slovo, máte u něj dojem, že se spletl nebo je nemocný? Znáte takové typy? Já jsem měl bohužel smůlu sám takové jedince v hudební branži poznat.

Platí o nich to samé, co o těch nevonících. Pokud jsou součásti vaší kapely, byť jsou skvělí muzikanti, tak je nenechejte v blízkosti mikrofonů, protože pak by vaše publikum zářilo studem červeně jako jeden veliký semafor! Raději je umisťujte od mikrofonů co nejdále. Ať také prosím nic neřeší přes mikrofon se zvukařem. Je to opět prezentace celé kapely.

Vím, že je těžké jim vysvětlit, že existuje i jiný způsob vyjadřování, než je ten jejich. Je to těžké. Ale dá se s nimi nějak dohodnout. Dá. Opět zafunguje odměna za minimální počet odříkaných vulgárních slov před koncertem, během koncertu a vzápětí i po něm. Odměna za galantnost.

Hudebník na druhé straně barikády - všeho schopný zvukař

Když už máte veškeré starosti s kapelou vyřešené, může vás na koncertě potrápit i všeho schopný mistr zvuku. Měl jsem štěstí na skvělé zvukaře, kteří svoji práci dělali naprosto skvěle. Za svého hudebního života jsem však poznal i druhou stranu mince, zvukaře ublíženého. Většinou se jednalo o původně nešťastné muzikanty, kteří aktivní hraní vyměnili za ozvučení hrajících hudebníků.

Takový pan Škodný se projevuje arogantním chováním nadřazeného typu. Je těžké s tímto člověkem cokoliv domluvit a dobrat se výsledku. Proto je dobré se na to v kapele připravit a vědět, že i taková situace může na vašem vystoupení nastat. Produkce smrtící msty začíná ihned při zvukové zkoušce. Pan Škodný škodí, kde může, v ničem nepomůže.

Jak z toho ven? Jednoduše: Celou dynamiku si vypracujte v písních přímo v kapele. Poslouchejte se, dávejte si prostor. Vypracujte si i správné aranžmá, postavené na zákonech a principech akustiky. Nejlepší variantou je, když celá kapela hraje a poslouchá se ve zkušebně na PA systém, a k tomu pořizuje kontrolní nahrávky. Následný rozbor vám dá jasnou odpověď, co udělat jinak, proč není ten či onen hudebník slyšet atd.

S tímto zvukem kapely pak můžete i takového zapšklého zvukaře jen oslnit a on pak nemá jinou možnost (má to v popisu práce) než vše zesílit k uším posluchače. Co si brumlá u zvukového pultu, vám může být úplně jedno.

Na závěr

Nejhorší možnou variantou je kombinace všech typů pánů Škodných, které jsme si zde představili. Yo je už opravdu přírodní úkaz. Nic horšího kapelu potkat nemůže. Snad vás tyto řádky i pobavily, věřte, že mě také. Psal jsem o svých prožitých zkušenostech. Ti, co se zde třeba i našli, pro ty to může být velká inspirace, jak být už něškodit a být prospěšní pro své kapele.

Veškeré dotazy pište na info@adamusmartin.com. Těším se na naše další setkání.