S Pakama (jméno a pravdivé přízvisko kapely) jsem se v lednu 2016 vydala na měsíční turné do Austrálie... A nyní, po necelých dvou letech, píšu náš příběh z jedné z největších zaoceánských lodí Ovation of the Seas, patřící společnosti Royal Caribbean.
Procestovali jsme Austrálii, Nový Zéland a Indonésii, zpívali v klubech, barech, luxusních hotelech, viděli nádherný kus světa, zažili šílené zemětřesení, potkali úžasné lidi, a to vše díky odvaze odpoutat se od jistot a zázemí, které jsme měli.
Nalodění a anglina
Dvacátého třetího listopadu jsme se nalodili v Singapuru. Pocity? Letí to tady strašně rychle. Ani se nenaděješ, a už jsou tři měsíce za námi. Vzhledem k časové náročnosti jiných pozic je ta naše muzikantská asi jedna z nejlepších na lodi. Zpravidla hrajeme tři až čtyři pětačtyřicetiminutové sety téměř každý večer. Proti pravidlům u jiných lodních společností máme i den volna, zhruba jednou týdně. Naším nadřízeným je musical director, ten taky hraje v orchestru. Začátek kontraktu na lodi byl nápor, protože jsme museli absolvovat hodiny a hodiny školení bezpečnosti na lodi, záchranné kurzy, vyslechnout přednášky o kulturní rozdílnost, firemních hodnotách a jiné korporátní bláboly, kde upadáte beznadějně do kómatu. Po zhruba třech týdnech se začínáte rozkoukávat, zajdete na pár večírků pro posádku a seznámíte se s dobrými týpky.
Co je důležité pro tuto práci? Když se hlásíte jako kapela, potřebujete mít široký repertoár v angličtině. Potřebujete alespoň základní znalost angličtiny, abyste se domluvili se zvukařem, vedoucím, hosty, kolegy... Nepotřebujete státnice, ale ani úplně nedoporučuji přístup, že se to nějak poddá, jak si naivně kluci z kapely mysleli. Když se nedomluvíte ani trochu, minimálně vás to sociálně odkopne a nebudete si moc pokecat se zajímavými lidmi, a to je škoda. A ta „proradná“ angličtina se vám bude plést úplně do všeho. I do muziky.
Repec, zvuk a gigs
Musíte mít v repertoáru alespoň dvě stovky písní, žánrově ideálně rock, pop, country, taneční (cha-cha, salsa, rumba aj.), funk, blues... Záleží na pozici, na kterou se hlásíte. My jsme tu coby cover band nebo party band. Naší domovskou scénou je klub Boleros, kam si lidi chodí zatančit, zapařit. Občas hrajeme v Music Hallu, kde je větší pódium i technika a kde má svoji scénu vyloženě rocková kapela. Kromě toho jednou do měsíce hrajeme i v Two70, což je kříženec divadla s diskotékou, kde je nejmodernější promítací technika. Nemusíte být „notaři“, pokud se tedy nehlásíte do orchestru jako hráč.
Z technického hlediska se o nás starají vcelku obstojní zvukaři. Na lodi jsou veškeré potřebné aparáty, včetně kytarových (Fender) a basových (GK) komb, mikrofony (Shure SM58, můžete používat i vlastní), bicí sady (Yamaha Custom a DW), odposlechy (JBL). Každá scéna má vlastní techniku, zvukaře, případně osvětlovače. My jsme si dovezli svoje kytary, baskytary a kytarové stojany.
Před vystoupením máme být patnáct minut předem na místě a mezi jednotlivými sety máme nejméně zase patnáct minut pauzu. Royal Caribbean je pětihvězdičkový hotel a zábavní centrum, proto co se týká oblečení, nejsou dovoleny džíny, kraťasy, tenisky a trička. Kluci hrají v košilích, mají slušné tmavé kalhoty a slušné boty. Já střídám šaty a do Music Hallu si beru černé kalhoty a košili.
Pro posádku je tu zdarma prádelna, kde máte k dispozici pračky a sušičky, kupujete si vlastní prací prášek a žehlíte si taky sami. :-)
Kantýnu nazývají windjammer či mess, ta je otevřená asi dvacet hodin denně. Jídlo a pití se podává zdarma, je tu na výběr asi milion indických a čínských specialit a nekonečno rýže. Do toho zelenina, ovoce, točená zmrzlina, zákusky... No, a po tom všem zvěrstvu, co tu člověk pojí, se dá opět zadarmo zajít do posilovny. Ta je celkem slušně vybavená, a kromě toho můžeme jít i do posilovny pro hosty s nádherným výhledem.
Kajuty a pařby
Bydlení je zdarma a muzikanti mají na každé lodi jiné typy pokojů. Na této jsou k dispozici jednolůžkové se sdílenou koupelnou. Pokud si svoji závěsnou postel nesložíte, nezbývá vám než jen ležet. Tak malý je pokojík, kde na druhou stranu máte velký psací stůl, a hlavně soukromí. Já jsem se svým přítelem požádala o tzv. double room, což je pokoj pro pár a máme tedy o něco větší „bývák“ s vlastní koupelnou. V každém pokoji je lednička, psací stůl, televize, skříň a strašně málo místa na ten počet krámů, co si s sebou vlečete.Taky letenky a transfer vám firma zajistí bezplatně a bagáž většinou okolo třiceti pěti kilo.
Tedy pokud neuděláte nějakou pitomost, za kterou by vás chtěli vyhodit (například zpít se a objevovat se na veřejnosti, aby vám pak dali dýchnout; brát drogy, mít románek s platícími hosty aj.), v tom případě byste si platili letenku zpátky domů z vlastního. Samozřejmě, že se na lodi kalí a večírků je tu hodně. Alkohol je cenově přijatelný, dva půl dolaru za pivo, dvacet za flašku whisky. Ale protože jste na lodi a posádky je méně než platících pasažérů, máte zodpovědnost v případě nějaké havárie být v použitelném stavu. Proto je psané pravidlo 0,04 promile v krvi při výkonu služby, 0,05 ve volnu. Hodně lidí to tu neřeší, ale člověk nesmí být blbý a ukazovat se pod vlivem. Sem tam se někdo ožere, tak se vždy někdo najde, kdo vezme hříšníka pod křídlo a odtáhne do pokoje.
Internet je další kapitola. Když loď zadokuje v přístavu, nahrne se do města banda hledačů „free wi-fi“, která se zanedlouho promění v mobilní čumily. Internetové připojení na lodi je drahé, platí se za čas strávený on-line. Třeba hodina stojí čtyři dolary, což je asi devadesát kaček. Jsou tu někdy k dispozici i „výhodné akční balíčky“, třeba 1200 minut za 50 dolarů. V kavárně pro posádku můžete používat firemní počítač a internet je tam i o něco málo levnější. Já mám australskou a zélandskou SIM kartu, takže když jsme na pevnině, používám data z ní.
Kudy na to
Jak se k práci muzikanta na lodi dostat? V první řadě si obstarejte kvalitní prezentační materiál! Ten vás prodává. Nechte se vyfotit zdatným fotografem, mějte profi fotky a kvalitně natočené video svého vystoupení s dobrým zvukem. Nezapomeňte na pěkné oblečení (košile, dlouhé kalhoty, pěkné boty...). Ideálně sestřih asi deseti známých písní různého žánru, z každé písně vybrte nejlepší půlminutový úsek, takže asi pětiminutové video. To nahrajte na YouTube pod svým profilem. Vytvořte si pěknou kapelní biografii, jasně, stručně a anglicky. Berte sebe a kapelu jako produkt, který by měl mít slušný marketing. Hledejte ideálně přímé kontakty na lodní společnosti, sledujte facebookové stránky, například Cruise Ship Musicians, najděte si kontakty agentur, které se zabývají hledáním muzikantů pro lodní společnosti.
Máte pěkný materiál, krásný playlist, a co teď? Teď to chce ty kontakty. Zahraničních agentur je plno, berou si zpravidla deset procent z vašeho příjmu. Zkusila jsem najít agenta v zemích, kde jsem se právě vyskytovala, a našla jednoho v Austrálii v Queenslandu. Jmenuje se Greg Carger. Napsala jsem mu e-mail, požádala ho o setkání. Potkali jsme se spolu na obědě, kluci se usmívali, jako kdyby rozuměli, co říká. Greg viděl, že jsme asi správní magoři, a líbilo se mu naše video. Nabídla jsem mu, že klidně zahrajeme hned teď. Viděl nadšení a řekl, že se poptá. Sem tam jsem Gregovi zavolala s novinkami, kde zrovna hrajeme, jaké máme pěkné hodnocení od posluchačů. Dávala jsem mu vědět, že o tu práci opravdu stojíme. Za měsíc mi napsal, že pro nás bude mít práci na lodi, ale musíme si rozšířit repertoár o australské písně, protože budeme brázdit vody Austrálie a Nového Zélandu. Měli jsme na to dva měsíce. Dal nám tipy a začali jsme pracovat. Mezitím jsme se usadili na severu Austrálie, kde jsme hlídali dům a psa našemu kamarádovi, který odjel do Česka na dovolenou. Hrávali jsme v barech pro australské publikum a zkoušeli naživo reakci na vybrané písně.
A jestli nesnášíte papírování, tak to se pomějete. Splnit požadavky a dodat všechny papíry, to chce opravdu silné nervy. Nachystejte si výpisy z trestního rejstříku, potvrzení o předešlých zaměstnáních v angličtině, přestaňte brát drogy :-) a hoďte se do dobré kondice, neb po všem tom papírování ještě musíte na vstupní lékařskou prohlídku u firmou schváleného lékaře, kde vás, bez nadsázky, testují úplně na všechno. Je potřeba prokázat i očkování vakcinou MMR, u Royal Caribbean byste neměli překročit BMI 35. I když na palubě potkáte rozměrově taky pěkný kousky. Snažte se před vyšetřením vyvarovat infekci. Strašně se tu řešilo, že jsem měla abnormální hodnoty u bílých krvinek po chřipce.
Ponaučení
Pro koho tato práce není? Kdokoliv, kdo nemá rád pravidla, bláboly velkých korporací, klimatizovaný vzduch, spoustu lidí a nesnáší stísněné životní prostory. Já sama tu bojuji občas s pocitem stísněnosti, kdy potřebuji sluníčko, čerstvý vzduch a dělat si, co chci. Kdykoliv jen můžu, v přístavu vystřelím z lodi, sednu do trávy, nadechnu se čerstvého luftu a snažím se vyčistit si hlavu. Důležitý je brát svůj kontrakt jako práci, nebrat si osobně některé požadavky. Třeba si tu musíte pořád mýt ruce a je vám to neustále zdůrazňováno, protože loď je jakýsi uzavřený ekosystém, a když se tu objeví nějaká bakterie, za chvíli ji máte. Což se samozřejmě podepíše i na imunitě. Když vás totiž někdo uzavře do sterilní konzervy na půl roku, ztratíte obranyschopnost, a jakmile vylezete, všechna ta verbež, proti níž se vás snažili urputně chránit, na vás naskáče. Upřímně, nedovedu si představit pracovat třeba deset let jako muzikant na lodi. Člověk tu ztratí nějak ponětí o reálném životě. Někteří tu pracují třeba šestnáct let, zapomněli řídit auto, nikdy si v podstatě nevařili, neplatili účty za nájem, elektriku, plyn, vodu... čisté ložní prádlo a ručníky fasují v prádelně... No prostě tu člověk totálně zleniví a přestane trochu přemýšlet.
Na konec
Je přesně posledního února a čeká nás ještě jeden a půl měsíce na lodi. Zkušenost je to velká, peníz slušný a už se samozřejmě těšíme, jak vyskočíme z plechového pozlátka a budeme si chvilku dělat, co chceme. A co dál? V dubnu přiletíme do ČR, zahrajeme koncert pro kamarády a fanoušky, dáme dovolenou s rodinou a vyrazíme zase na cestu. Karibští jsou s námi spokojení, tak nás chtějí na další sezónu v Austrálii. V tom našem naše létě se vydáme asi do Kanady na vlastní pěst. Všude dobře, tak co doma. Je půl dvanácté dopoledne, čas dát si snídani, bazén a pak se uvidí.
Zdravím vás po námořnicku: Ahoj!
Luciáš
