"Jmenuju se Jirka Novotný, dělám elektrikáře a ještě bubeníka, trošku," představil se mi bubeník kapely Jolly Joker, o níž v posledních letech slýchám stále častěji.
Proč právě bicí?
Ani nevím, jak jsem se k nim dostal. V devíti mě rodiče přihlásili do hudební školy u nás v Klášterci a bylo to.
Takže bicí byly tvým prvním nástrojem...
Spíš hrnce a vařečky...
S Jolly Joker hraješ dost nekonvenčním a invenčním způsobem. Nakolik si ceníš techniky?
Je hodně důležitá, přestože ji nemám úplně zvládnutou (to asi nikdo nikdy - pozn. autora.). Důležitější je cítění, aby ta muzika šlapala. Technika je důležitá, člověk se musí vyvíjet.
Používáš v Čechách dost netradiční postupy - hraješ na bubny dlaněmi, experimentuješ... Kde se inspiruješ?
Napadá mě to samo od sebe. Zkoušíme písničky, jednu třeba dvacet minut, během toho času tě napadne spousta věcí...
Říkal jsi, že techniku nemáš zvládnutou. Já si myslím, že na tom rozhodně špatně nejsi. Jaký máš základ?
Měl jsem víc učitelů, ale nebyli to bubeníci, dbali spíš na rytmičnost jako takovou. Byla to opravdu lidová škola. Jinak v lidušce jsem byl pět let, hrál jsem v dechovce a tak.
Byl jsi ve studiu, co jste páchali, kam jste se posunuli?
Já ty staré desky žolíků moc neznám. Posun? Muzika je tvrdší a zároveň jasnějsí, melodičtější. Myslím, že je to dost nekompromisní hudba. Ted právě dokončujeme CD, ale zároveň už pracujeme i na písničkách, které se objeví na dalším. Jedna z nich je třeba cover verze songu polského muzikanta a zpěváka Czeslawa Niemena z roku 1969 Prosze przebacz, kterou hrajeme v polštině. Niemen byl takový Zappa "ostbloku", nedávno zemřel. Vystoupíme na připravovaném koncertu v divadle Archa, který mu je věnován, a také ve filmu o něm.
Jak vznikají nové věci?
Jak jsem říkal, zkouším úplně všechno, funky i punk, snažím se zjistit, co se do té které věci hodí nejlíp.
Jestli by náhodou ta velká septola....
Ano, tu velkou septolu.... Baví mě hrát arytmické věci, takové ty "rozmázlé rytmy", kdy to vypadá, že jsi úplně mimo a pak se najednou v určitém okamžiku všechno zase spojí... Líbí se mi, že náš kytarista dovede do skladby propašovat třeba náznaky flamenga. Já k tomu přidám nějaké vyhrávky na hi-hat, nic zběsilého, nenápadné věci, a přitom ta věc dostane úplně jiný náboj, atmosféra "zhoustne".
Hraješ i s jistou "partou Indonésanů..."
Jednou jsme hráli v Rock Café a pod pódiem tam "pařili takoví kravaťáci". Po koncertě nám přišli říct, že se jim to moc líbilo a po čase mě kontaktovali, jestli bych s nimi nechtěl hrát. Přišel jsem na zkoušku, hudba byla hodně hravá a zaujalo mě, že jejich rytmické myšlení je úplně odlišné od našeho. Zkoušíme na ambasádě, mají výbornou nástrojovou základnu.
A třetí skvadra, ve které působíš, je seskupení Nucený výsek...
Oni hrají už hodně dlouho, dřív hráli myslím punk. Zejména baskytarista je výborný, okamžitě reaguje, hraje se mi s ním dobře. Moc nezkoušíme, na pódiu najednou někdo odskočí do úplně jiných hudebních vod a všichni ho následují. Snažíme se třeba jeden druhého nachytat a podobně. Moc mě to baví.
Na co hraješ?
Teď jsou to jedenáct let staré Sonory Force 2000, také podle toho vypadají. Chtěl bych zůstat u Sonorů.
A jakou sestavu? Teď máš poměrně chudší set ve složení kopák, virbl, hi-hat, dva činely, cowbell a floor tom...
Myslím, že tomy nepotřebuju, člověka to akorát rozptyluje... Chtěl bych ještě nejaké splashe, ještě jeden crash a chinu. Pak takové ty netradiční věci jako kastaněty, teď jsem si z husího krku v práci vyrobil takový nástroj, na který mezi skladbami troubím. Baví mě vymýšlet něco nového.
V čem je pro tebe hra s Jolly Joker přínosná?
Konečně jsem našel ty, které jsem hledal.
Hrál jsi i na lodi...
Tak to byla úplně nová zkušenost, nic takového jsem do té doby nehrál. Ve smokingu...
Spoustu stylů jsem se učil až na palubě. Ale fungovalo to.
Jaké máš plány, co bys chtěl dělat?
Bavilo by mě jenom hrát. To by bylo moc fajn, ale za předpokladu, že mě hudba uživí, což se teď neděje.
