"Chtěli jsme udělat takovou punkovější, špinavější, hodně živou nahrávku," říká kytarista Hynek Toman o pátém studiovém albu Support Lesbiens, které se na samém prahu letošního listopadu objevuje na pultech prodejen pod názvem Midlife. Albu, k němuž zpěvák Kryštof Michal dodává: "je to veselé album lidí, kterým už není sedmnáct a nezakládají kapelu, ale není jim ani šedesát, aby už pobrali všechen rozum života. Jsme prostě v určitém příjemném stádiu, kdy si užíváme dosažených životních znalostí, ale na druhou stranu se nesnažíme být stůj co stůj moc chytří, jednoduše a prostě to tam rveme. Jako kapela jsme na tom jinak než před dvanácti lety, všichni se vyvíjíme a měníme, s námi se vyvíjí a mění i naše hudba a my hrajeme to, co jsme. Jsem hrozně rád, že to tak je."
Před Moskvou
Za kompletní pěticí Support Lesbiens jsem se vydal na návštěvu do studia Moskva, které se nachází v komplexu zvukové postprodukce pražského Barrandova. Do budovy, která tu vyrostla ve třicátých letech, aby se podílela na zlaté éře rozkvětu českého filmu a která se během rozsáhlé pětileté rekonstrukce proměnila z postprodukčního studia i ve stále vyhledávanější studio nahrávací. Právě sem se 26. července letošního roku uchýlili i Support Lesbiens, aby tu během následujících šesti týdnů natočili čtrnáct písní pro své aktuální album Midlife, avizované počátkem září prvotním singlem s rádiovou baladou Cliche. Ovšem ještě předtím než zcela konkrétně nahlédneme mezi studiové zdi, které účelným způsobem snoubí elegantní atmosféru minula s technickými požadavky dneška, podívejme se ještě kousek nazpět. Protože i v posledních týdnech a měsících "před Moskvou", se v kapele Support Lesbiens odehrálo leccos zajímavého. Především tu došlo k personální změně, kdy kapela ukončila spolupráci s dosavadním kytaristou a producentem posledních dvou alb Yardou Helešicem. "Věděli jsme, že v Yardovi ztrácíme určitou jistotu ověřenou jeho prací na předchozích dvou deskách," vysvětluje Kryštof Michal, "ale neshody v dalším směřování kapely byly natolik veliké, že jsme se přesto rozloučili. Byly to neshody natolik zásadní, že jsme se rozešli, ačkoliv jsme v Yardovi spatřovali tak velkou devizu a plně si uvědomovali jeho muzikantské kvality, takže je vidět, že to byly opravdu důvody setsakra velké." Na místě producenta, přesněji řečeno koproducenta, novinky se objevil Ivo Heger, podle slov Hynka Tomana výborný muzikant, který navíc velice dobře zná tohle studio, protože tu pracuje na filmové postprodukci. Po stránce muzikantské zaplnil post Yardy Helešice René Rypar, jehož razantní kytara současně zní z jevišť pod vlajkou Krucipsku a po boku Michala Pavlíčka ve více sezónním One Season Bandu. Nabídka přišla bezprostředně po rozchodu s Yardou Helešicem, a inovace sestavy tudíž proběhla během pouhopouhých čtyřiadvaceti hodin. "Mně se tahle muzika velice líbí," přiznává René, "je fakt skvělá a vyhovují mi lidi v kapele, tak nebyl sebemenší důvod nabídku nepřijmout, i když současně hraju i muziku tvrdší." K další změně v Support Lesbiens, jež se svým způsobem promítla i do čerstvého alba, došlo i v oblasti tak říkajíc strukturální. Od svého návratu na scénu byli Support Lesbiens chápáni spíš dle modelu "Kryštof Michal - Hynek Toman - Yarda Helešic a ti druzí", což se zásadním způsobem změnilo. Kryštof vysvětluje: "Je nás pět, opět plnoprávných členů kapely. Vznikl určitý právní subjekt Support Lesbiens, s nímž jsme všichni podepsali smlouvu." Pro pořádek připomeňme, že kromě již citované trojice znamená ono "všichni" pochopitelně také dosavadní rytmiku, basistu Jana Dalibu (Muzikus 4/2003) a bubeníka Tomáše Nováka. Rukou společnou a nerozdílnou se tedy pětice zjara letošního roku pustila i do psaní písniček a prvotních příprav nového alba, přičemž každý z muzikantů je na desce zastoupen minimálně dvěma písničkami. Je tedy čas podrobněji nahlédnout na její zrod.
Co je doma
"My jsme si hodně zazkoušeli tak v roce 1993 1994," popisuje Hynek, "teď se snažíme na zkušebně trávit minimum času. Jednak není jednoduché časově dát dohromady pět lidí, z nichž má každý svůj život, ale především si myslíme, že na zkušebně může jamováním sice leccos vzniknout, ale zpravidla nevzniká, pokud tam beztak už někdo nepřinese nějaké hotové nápady, nějaké připravené věci." Kryštof přitakává: "Myslíme si, že zavírat se do zkušebny s pocitem, že tam z jamování něco vyleze, časem hodně kapel zabilo. Jak říká Hynek, má to smysl jen když někdo přinese už nějaký nápad. My jsme postupem času dospěli k finálnímu zjištění, že je užitečnější nápady nenosit do zkušebny, ale rovnou je nahrávat do počítače. Dá se tak vymýšlet aranž, člověk má daleko větší představu, jak to bude znít dohromady. Daleko lépe se tak dělají zpěvové linky, protože si můžeš rovnou natočit i dvojhlasy, slyšíš, jak by celek asi mohl vypadat, jestli něco hází nebo ne. Takže na nových písničkách pracujeme tímhle způsobem."
Konkrétně to u Support Lesbiens a písniček pro desku Midlife vypadalo tak, že v průběhu května začali přinášet jednotliví členové kapely své nápady do domácího studia Hynka Tomana a tam je společně nahrávat, promýšlet a aranžovat. Postupně tak vznikaly reprezentativní demosnímky rozdělené v jednotlivých stopách, které se pak staly základem pro vlastní natáčení na Barrandově. "To, co mám doma, je vlastně počítačové studio," upřesňuje Hynek, "Macintosh, osmistovka procesor, Digi001, Pro Tools, mikrofon Shure, bedýnky Yamaha JP 5, master keyboard, modul Virus, no a na tohle všechno se jede audio."
Třináct ze čtrnácti písní alba tedy získalo nejprve zmíněnou demo podobu, poslední se pak zrodila přímo v nahrávacím studiu ve chvíli, kdy Kryštof pracoval na dopisování textů a ostatní muzikanti tak využili volnou chvíli.
V létě nad Prahou a dál
Jak už bylo řečeno, demoverze jednotlivých písniček posloužily jako základ vlastní studiové práce ve chvíli, kdy se Support Lesbiens s rozpracovaným albovým materiálem přestěhovali na několik letních týdnů nad rozpálenou prázdninovou Prahu. Nástroj po nástroji se plnily jednotlivé stopy, přičemž ty přednatočené zůstaly jako vodítko pro jednotlivé muzikanty. "Člověk se pak samozřejmě řídí přednatočeným kopytem," popisuje bubeník Tomáš Novák, "protože už na demo jsem připravoval bicí společně s Hynkem, ale fakt je, že při vlastním natáčení se pak leccos změní, spousta toho vznikne přímo na místě. Je to užitečné, ale nikoli striktní." Denně, samozřejmě s výjimkou koncertů, se zpravidla od desáté hodiny do osmé večerní kapela scházela ve studiu Moskva, aby celkové nahrávání ukončila v prvních zářijových dnech. Pojďme teď tedy nahlédnout jednotlivým muzikantům pod ruce a začněme popořádku - od rytmiky. "Já jsem točil na Tama Star Classic," říká Tomáš, "předtím jsem měl DW, ale myslím, že tenhle buben je daleko lepší, činely Sabian a mechaniku mám různě poskládanou. Blány používám Remo. Nahrávali jsme klasicky, každý buben vlastním mikrofonem." Basista Honza Daliba pokračuje: "Basu mám pětistrunnou, Music Man, a vypůjčil jsem si z Aleximu basovou hlavu EBS HD 350, točil jsem na dva boxy, jeden snímaný dynamickým, jeden kondenzátorovým mikrofonem a současně linkou, která šla rovnou z basy do preampu a do pultu, takže výsledný zvuk byl kombinací tří kanálů." Pokud se týká kytar, popisuje René: "Zásadní byla hlava Mesa/Boogie a bedna Marshall Vintage 1960 s reproduktory Vintage 30. To bylo na grungeové a tvrdší zvuky, na čistý zvuk jsme používali kombo Twin Reverb Fender. Z kytar mám starý Gibson Standard a Fender Stratocaster, struny používáme všichni Sity." Hynek doplňuje: "Já točil hodně věcí na svůj Fender Telecaster a některé ufounské zvuky na stařičkou Jolanu Diamant, na níž mám u krku nějaký korejský snímač, u kobylky Di-Marzio a sem tam jsme přímo do linky, do preampu používali také PODa." Klávesové zvuky jsou dílem Virus, Honzova starého Rolland SH 101 a plugin Hammond B4. Zpěv byl pak zaznamenán prostřednictvím rozměrného australského mikrofonu Rode Classic II s lampovým předzesilovačem. Do studia ovšem zavítali také hosté, perkusista Tony B. a smyčcový kvartet, který aranžoval a řídil Jan Alan. Pro výsledný mix a mastering pak Support Lesbiens s Ivo Hegerem zvolili po důkladném výběru studio House of Audio v německém Karlsdorfu u města Karlsruhe, kam se rozjeli na tři zářijové týdny. "Jednou z mnoha výhod," vysvětluje Hynek "je třeba fakt, že v tomhle studiu, což u nás není obvyklé, jsou hned vedle sebe pracoviště na mix a mastering. Člověk může hotovou písničku masterovat, a když přitom zjistí, že je potřeba něco přidat nebo ubrat, je pořád uložená vedle, může se vrátit a mix upravit." S novým albem se pak pětice 18. listopadu rozjede na měsíční koncertní turné, které by tentokrát mělo velké scény vyměnit za menší klubová pódia. Tam tedy zazní i živé podoby novinek, o nichž Kryštof říká: "Nové písničky už od samého začátku vznikaly tak, aby nás všechny bavily. Proto se na nich podíleli všichni, všichni měli možnost je ovlivňovat. Je nás prostě pět, táhnem to spolu a nejsou to jenom slova. Což, jak věřím, se velice brzo ukáže."
