Známá a hodně hraná balada My Funny Valentine patří do zlatého fondu jazzového repertoáru. Roku 1937 vychází z pera velmi úspěšné a populární americké skladatelské dvojice Richard Rodgers a Lorenz Hart. Pokusíme se ji rozebrat harmonicky a improvizačně. Je tvořena formou A-B-A. K improvizaci nám poslouží staré církevní módy, jak je v moderním jazzu zvykem. První díl je v tónině C-moll. Improvizovat můžeme prvních osm taktů na tóny stupnice C aiolské.
Př. 2 - stupnice c-moll aiolská
V 7.-8. taktu nastupuje doškálené dominantní jádro Dmi7/b5 - G7/b9. Melodie se motivačně opakuje, ale o malou tercii výš. V 15. taktu použijeme stupnici As melodickou a v 16. taktu B jónskou.
Př. 3 - stupnice As melodická
Př. 4 - stupnice B jónská
Tímto spojením skladba moduluje do tóniny Es-dur v druhém dílu (akord B7 je v dominantní funkci). V improvizaci lze hrát ve stupnici Es jónské čtyři takty a vracíme se v pátém taktu opět přes dominantu do tóniny C-moll.
Př. 5 - stupnice Es jónská
V šestém taktu užijeme C-moll harmonickou a v osmém taktu přichází známé dominantní jádro.
Př. 6 - stupnice C-moll harmonická
Třetí díl je variací na první, opět v tónině C-moll. Improvizujeme obdobně. V 10. taktu je dominantní jádro k finálnímu akordu Es6. Použijeme Es jónskou.
Př. 7 - My Funny Valentine
K porozumění harmonických a improvizačních vztahů mezi akordy a stupnicemi (módy) doporučuji knihu Luboše Andršta Jazz-rock-blues nebo Kytarová praktika Jaroslava Šindlera. Tam naleznete vše potřebné a ještě mnohem víc.
