Na dnešním trhu je mnoho výrobků zaměřených na poloprofesionální či profesionální zpracování zvuku na počítači a pro laika neznalého v tomto oboru je velmi obtížné si vybrat právě ten produkt, který splní všechny požadavky.
Použití zvukové karty
Typ zvukové karty vybírejte podle jejího použití. Do domácího studia, kde budete nahrávat maximálně ze dvou zdrojů současně, vám postačí dva vstupy, nejlépe mikrofonní, a dva výstupy. Budete-li chtít nahrávat více zdrojů do více stop současně, budete potřebovat tomu odpovídající počet vstupů/výstupů. Většina poloprofesionálních vícevstupých karet má jen dva mikrofonní předzesilovače a ostatní vstupy jsou linkové.
Převodníky
Zvuk je analogový signál a do počítače se zaznamenává v digitální podobě. Konverzi mezi těmito doménami zajišťují převodníky. Bývají umístěny buď na kartě v počítači, nebo v externí krabici. Kvůli odstupu od rušivých signálů je lepší, jsou-li umístěny převodníky mimo počítač, navíc jsou lépe přístupné. K PC bývají připojeny nejčastěji pomocí USB nebo FireWire (IEEE 1394) rozhraní. USB port je dnes běžnou součástí počítače na rozdíl od FireWire, kterým budete muset zřejmě PC dovybavit. Současné notebooky mají USB a FireWire v běžné výbavě. Měně časté bývá připojení převodníků ke speciální PCI kartě firemním interfacem, což znemožňuje použití převodníků s notebookem.
Vzorkovací frekvence, bitové rozlišení
Jednotlivé převodníky se od sebe liší především svou maximální vzorkovací frekvencí a bitovým rozlišením. Tyto dva parametry velmi ovlivňují kvalitu záznamu a přehrávání, Obecně platí, čím více, tím lépe. Pro orientaci - CD má 16 bitů a 44,1 kHz. Budete-li kartu používat ve svém domácím studiu, postačí 20 bit/48 kHz. Pro natáčení ve studiu 24 bit/96 kHz a pro mastering 192 kHz.
Vstupy, výstupy, latence...
Kvalitu vstupních obvodů poznáte podle hodnot odstup signál/šum, dynamický rozsah a přeslech mezi kanály. Odstup uvádí hodnotu v dB, což je rozdíl mezi maximální hladinou šumu a užitečným signálem. Neexistují převodníky, které by nešuměly vůbec. Při velkém zisku vstupních obvodů šum vždy uslyšíte, neměl by však být rušivým elementem. Dynamický rozsah je opět hodnota udávaná v dB a označuje, jaký může být maximální rozdíl mezi nejtišší a nejhlasitější pasáží, aniž by došlo ke zkreslení. Jeho velikost je ovlivněna bitovým rozlišením. Typickým rozsahem je cca 100 dB pro 20 bitů. Přeslech mezi kanály je také označován v dB a je to poměr hodnot signálů mezi tichým a maximálně vybuzeným kanálem, tedy to, co nám proleze do tichého vstupu a je nežádoucí.
Velmi důležitým parametrem u zvukové karty je její latence.
Je to zpoždění mezi vstupem, zpracováním a výstupem. Je ovlivněna velikostí tzv. bufferu, což je mezipamět mezi převodníkem a procesorem počítače. Latence by neměla být vyšší než 10 ms (hranice slyšitelného zpoždění). Hraje významnou roli pro monitoring, odposlech nahrávaného signálu nebo použití SW efektů v reálném čase. Karta může mít i svůj vlastní HW monitoring s nulovou latencí, ovládaný obvykle na jejím softwarovém ovládacím panelu (mix).
Výbava
Při nákupu volte takovou kartu, která je vybavena vším, co potřebujete ke své práci. Doplňkovou výbavou bývají digitální vstupy a výstupy, MIDI rozhraní, mikrofonní předzesilovače, sluchátkové výstupy a synchronizace s jinými přístroji ve studiu. S/PDIF (Sony Philips Digital Interface) přenáší 2 kanály (stereo), bývá buď koaxiální (cinch), nebo optický (TOSlink). ADAT (Alesis Digital Audio Track) je jen optický a přenáší 8 kanálů. Existuje ještě celá řada dalších rozhraní pro komunikaci s jinými studiovými zařízeními, které kartu značně prodražují. Pokud se rozhodnete pro nákup starší zvukovky, vyzkoušejte si funkčnost všech vstupů a výstupů, a to i digitálních; a je-li na internetu možnost stažení aktuálních ovladačů pro váš operační systém.
