Ne, v následujících řádcích si nepřečtete fejeton ze života zhýralého rockera. Ba troufám si tvrdit, že je víc než evidentní, že pod pojmem šlapka se nemíní frazeologizované pejorativní pojmenování noční sociální pracovnice, nýbrž terminus technicus označující značně mechanizovanou část bicí soupravy.
Na úvod jedna rada pramenící z osobní zkušenosti. Rozhodně doporučuji kupovat značkový hardware, což u pedálů platí trojnásobně. Anonymní výrobce, který má "továrnu" tam někde "za Kurdistánem do leva", totiž tyto vyrábí zpravidla z naprosto nevhodných měkkých slitin, což zapříčiňuje "vykloktaná" ložiska, prasklé pružiny, zohýbané beatery a bůhvíjaké další lapálie. Na co se tedy při výběru zaměřit?
Šlapka samotářka (tzv. single pedal)
Pokud kupujete soupravu nižší nebo střední třídy, máte zpravidla problém vyřešen, neboť "šlapkoidní" mechanismus bývá součástí dodávky. Ne vždy vám však musí vyhovovat. Načrtněme si letmý scénář: doma rozbijete prasátko a spolu s peněženkou do tašky přibalíte sadu imbusových klíčů, olej na šicí stroje (je daleko levnější než speciální oleje pro bicí hardware a účel plní stejně) a samozřejmě ladicí kličku. Vejdete do obchodu, pozdravíte, vznesete požadavek. Šlapku si dodáte k libovolné soupravě a už na místě se snažíte najít nastavení pohodlné pro heel up a heel down techniku (pata nahoře/dole). Vyberete si, zda chcete řetízkový převod (klasika), páskový (hladký chod) nebo pevný (ten dnes nabízí zejména firmy Gibraltar a Yamaha, rozhodně doporučuji předem vyzkoušet, hra na tyto pedály je hodně odlišná od ostatních typů převodů!). Pokud máte víc peněz, doporučuji koupit pedál s podlážkou (pata a rám šlapky jsou spojeny kovovým plátem). Výrazně to omezí nežádoucí pohyby a vůle. Rockerům a řezníkům doporučuji pevný převod nebo převod přes zdvojený řetěz, jednoduché řetízky mají občas tendence praskat. Zkuste maximálně povolit a maximálně utáhnout pružinu a na obě dvě nastavení si zahrát, vyzkoušejte i skluzy, dvojité a trojité údery. Při sešlapu by se kromě dopadu beateru (palice) na blánu nemělo ozývat nic jiného, jakékoliv vrzání. Pokud se tak děje, snažte se na místě odhalit a odstranit příčinu nežádoucího hluku (promažte pružinu, ložiska...). Šlapku rozeberte a zkontrolujte ložiska, už z továrny by měla být promazaná, pokud nejsou, zkontrolujte, zda jsou v pořádku (promažte je a zkuste si zahrát). Pokud pedál nemá pevnou základnu (podlážku), zkuste, zda při heel up technice "necestuje" pata pedálu. Pokud pedál projde těmito testy bez ztráty bodu, prodavač na vás ještě nezaútočil, a dokonce ještě dýchá (nedostal infarkt), vydejte se k pokladně a šlapku si odneste.
Šlapka siamská (tzv. double pedal)
Jestliže jsem u single pedálů varoval před nákupem asijských "nounejmů", činím tak v případě dvojšlapky s obzvláštním důrazem. Nejcitlivější součástí jsou "kardany", klouby na spojnici pedálů pro levou a pravou nohu. Pro jejich co nejdelší životnost je nezbytné, aby úhel mezi oběma pedály byl při hře co nejmenší (viz obrázek), neboť tím se eliminují nejrůznější tenze a tření a opotřebování je znatelně menší. V případě, že je tato součástka vyrobena z měkké slitiny, vydrží vám tak maximálně tři kšefty. Spojnice je k oběma pedálům přichycena pomocí šroubů. Ideální je, když jsou na každé straně dva. Opět: jestliže je součástka z měkké slitiny, brzy strhnete závit, čímž způsobíte nefunkčnost zařízení a spojnici si pak můžete doma strčit tak maximálně do záhonu k rajčatům jako podpěru. Kromě spojnice je však dvojšlapka prakticky hodně podobná dvěma singlům; a jako taková by měla být i zkoušena: proveďte tedy test popsaný u nákupu single šlapky jak pro pravou, tak levou nohu a pak samozřejmě pro obě dohromady. Důležité: snažte se opět najít už v obchodě optimální nastavení. Doporučuji, abyste měli v tomto ohledu za sebou alespoň základy hry na dvojšlapku, jinak nekvalitní výrobek nepoznáte. Dobře pořiďte.
