Jak se kupuje... bicí souprava

Jak se kupuje... bicí souprava
Jak se kupuje... bicí souprava

Koupě nových bicích jsou pro bubeníka svátek srovnatelný s vánocemi. Ale o vánocích se vám může stát lecjaká patálie: podpálíte stromeček, polknete část skeletu k večeři připraveného strunatce... Podobně je tomu u výběru bicích. Aby bubeník nekoupil špatně, měl by se řídit následujícími radami.

 

Stojíme před obchodem

Zaměříme se na nákup levnější sady v cenové relaci 12 až 35 tisíc. Nástroje této cenové kategorie jsou zpravidla určeny začínajícím hráčům, při vhodné volbě blan a ladění je však možné použít je i ve studiu. Než půjdete nakupovat, ujasněte si: 1) hudební styl, v němž budete bicí používat. 2) informujte se o dřevě, ze kterého jsou bicí vyrobeny (např. mezi břízou a javorem jsou značné rozdíly). 3) zvažte velikost soupravy (budete-li bicí převážet trabantem, dvojkopáková sada o průměrech 24", 14", 16", 18" asi není úplně optimální). 4) zvažte, zda se vyplatí kupovat nový nástroj a zda vás hraní opravdu baví (zvláště, pokud hrajete teprve krátce).

 

V obchodě

Nechte si bicí předvést, zkontrolujte, zda jsou korpusy dobře zpracovány, zda nejsou šišaté. Doporučuji koupit bicí zavedené značky, neboť taiwanská noname produkce má často hardware vyrobený z měkkých slitin, a tudíž brzy nepoužitelný. Zkuste bubny naladit v různých intervalech a ověřte si, zda bude nutné hned nahradit přepravní blány novými (investice do vrchních blan na celou soupravu se pohybuje kolem dvou tisíc korun a víc). V ideálním případě na bicích vyzkoušejte víc typů blan, např. pinstripe, pískované ambassadorky a podobně. Teď se podíváme na jednotlivé komponenty.

 

Virbl

Zvažte, zda chcete dřevěný (teplejší, univerzální) zvuk, nebo ocelový (zejména pro rock, metal a jazzrock). Ideální je, pokud má virbl lité ráfky a deset ladicích šroubů (což se bohužel většinou týká jen dražších sad). Zkontrolujte mechanismus struníku, zda je spolehlivý a přepínání plynulé. Pokud se vychyluje jinak než mimo běžné polohy a má moc vůle, v žádném případě nebrat (výjimkou je případ, kdy vám jej prodavač věnuje). Struník by měl na vaši hru citlivě reagovat při různých intenzitách napnutí. Co se blány týče, doporučuji zkusit hru metličkami, jestli jsou dostatečně slyšet.

 

Tomy

Zkontrolujte, zda je jejich zavěšení spolehlivé, zda mají aretovatelné nastavení (paměťové objímky). Zkuste, jestli se dají ladit hluboko i vysoko a jak se jejich zvuk vzájemně pojí s kopákem a virblem. Zvažte, mají-li dostatečný sustain (dozvuk), jak a budete-li je tlumit.

 

Kopák, šlapák, bass drum...

Zahrajte si na něj s povolenější i utaženější blánou, zvažte tlumení. Důležité je, aby měl co nejvíce utahovacích šroubů: v optimálním případě deset, u levnějších sad je však běžným počtem spíš osm. Šest je rozhodně málo, a i kdyby vám prodavač namlouval, že je to pro lepší rezonanci korpusu, nevěřte mu, je to zrádce a podvodník a zaslouží setnout hlavu. Výsledkem je totiž jen to, že se buben hůř ladí. Ideální také je, pokud má šlapák plnou přední blánu. Pokud si bude bubeník chtít otvor pro mikrofon vyříznout, nebude to problém, opačně to bohužel nejde.

 

Hardware

U zavedených firem je hardware většinou spolehlivý. Zvažte, zda budete chtít dvojité nohy a robustní provedení stojanů (není ideální, pokud jich máte víc a nedisponujete bedňákem). Hodně důležitý je chod šlapky, už v obchodě si zkuste najít optimální nastavení pro hraní. Zkuste, zda se objímka horního činelu u hi-hatky nepovolí při razantnější hře či sešlapu.

 

Ceny

Soupravy do dvaceti tisíc nemají zpravidla lakovaný povrch, ale fólii. Pokud máte dvacet tisíc, doporučuji našetřit ještě nějakou tu korunu a koupit si lakované bicí. Fólie mají jednu zásadní nevýhodu: jsou většinou "plastoidního charakteru", a pokud necháte černé bicí v létě u okna, fólie se vám, za předpokladu, že svítí slunce, nenávratně zkroutí. Lakované sety mají zpravidla otevřenější zvuk, delší sustain a rozhodně lépe vypadají. Dražší sety by měly mít tomy uchycené za ráfky (prodlužuje to sustain) a v nabídce by měl být jak ocelový, tak dřevěný bubínek. Pokud se rozhodnete kupovat bicí z druhé ruky, vezměte s sebou zkušenějšího kolegu. Požádejte ho, aby vám na bicí zahrál, a poslechněte si je z větší vzdálenosti, potom se vyměňte a nechejte ho, ať vám sdělí svůj názor (ne na kvalitu vaší produkce, ale na zvuk soupravy samozřejmě). Víc hlav víc ví. A ještě jeden tip na závěr: pokud se budete držet tohoto návodu, prodavač z vás možná bude mírně vyšilovat, neboť na podobný přístup zřejmě nebude zvyklý. Nenechte se odradit a bicí si pořádně vyzkoušejte. Jestli jsou nabízené bubny kvalitní, nemá se čeho se bát.

Psáno pro časopis Muzikus