Je na západ od našich domovů země německá a na severu v ní veliké město Hannover. Malý kousek odtud je víska Wennebostel, na jejímž okraji...? V rámci oslav 75. výročí vzniku mikrofonní legendy Neumann se firmy Neumann a její současný vlastník Sennheiser rozhodly vpustit zvědavé novináře do svého výrobního závodu, a to do míst a v rozsahu, k němuž se do té doby neodhodlaly. Zde tedy máte náš pohled do jejich mikrofonní líhně.
Výrobní závod je areálem několika budov, z nichž ta nejstarší, pietně udržovaná venkovská vilka - prapůvodní sídlo firmy Sennheiser - slouží dnes jako administrativní objekt. Naproti této administrativní "prabudově" stojí dvě podstatně větší a stylem modernější stavby. V té starší, ve čtrnáctiramenné soustavě spojených přízemních (nanejvýš jednoposchoďových) budov je vedle zázemí pro zaměstnance i montážní výrobní linka pro dynamické mikrofony a prvovýroba, čili výroba strojních dílů pro mikrofony všech druhů i značek. Nalevo od nich se uprostřed pečlivě posekaného trávníku skví nejnovější firemní hala, jejíž futuristický vzhled podtrhuje tepelné obložení budovy i absence klasických oken. Zde od února 2000 probíhá v superčistém provozu výroba mikrofonních kapacitních kapslí a montáž s testováním kondenzátorových mikrofonů Neumann i Sennheiser.
Ani zaměstnanci se tu asi nemají špatně. Po socialistickém poflakování či přikrádání tu samozřejmě není ani stopy. Zaujala mě ale hned zaměstnanecká jídelna pro hezké počasí, jež je architektonicky citlivě zasazená do firemní dvorany. Když prší, jí se samozřejmě vevnitř, ale ani ve výrobních prostorách nebylo vidět uštvané či nazlobené dělníky běhající po výrobě od ničeho k ničemu - to se tu einfach nenosí.
V současnosti firma vyrábí jednak klasické studiové a pódiové mikrofony, dále pak reportážní mikrofony pro rozhlasovou a televizní práci, sluchátka jak pro domácí či studiový poslech, tak pro pracovní účely, vícekanálové bezdrátové konferenční a komunikační systémy pro vícejazyčná setkání, a to jak s radiovým, tak s infračerveným přenosem. Dále produkují speciální mikrofony a komunikační systémy pro letadla a průmysl, zesilovací pomůcky včetně bezdrátových mikrofonů pro nedoslýchavé a mnoho dalšího.
Nahlédněme teď do výroby. Novináři byli nováčky zejména v automatické kompletační hale, v níž si série průmyslových robotů postupně podává a dokončuje mikrofonní polotovary. Na většině automatů skvěl se nápis Epson, což je generální dodavatel výrobní technologie - nejen počítačových tiskáren. V roce 1998 začali na této lince s automatizovanou výrobou mikrofonů. Lidé stroje řídí, programují, kontrolují, přistrkují jim výrobní polotovary, kontrolují konečnou kvalitu a odebírají hotovou produkci. Linku lze rychle přeprogramovat na výrobu dynamických mikrofonů i sluchátek. Základem kompletace je navinutí cívky kmitacího systému měděným drátem tlustým jen 0,05 mm se samonosným vypalovacím smaltem. Laiky poučím, že po zahřátí se izolační lak na vodiči cívky speče a drží tak cívku pohromadě bez kostřičky a bez dalších nosných prvků. Hotová, laserem vypečená cívka se přilepí k membráně a ta se vystředí do jinak už sestaveného magnetického obvodu. Celá kapsle se pak zasadí do sestaveného zbytku pouzdra, zkompletuje elektricky i mechanicky, zkontroluje a zabalí. Stručně popsáno, ovšem detaily skrývají spoustu lidského duševního umu, pokud vlastně všechny ty věci mají dělat stroje. Některé operace chránil náš průvodce vlastním tělem před všetečnými fotografy a zapřísahal nás, ať ty fotky neprodáváme do Asie. Když linka udělá zmetek, vytáhnou z něj kapsli, ale magnetický obvod vrátí zpět, protože to je jeho nejdražší součást. Tahle výrobní linka může produkovat až půl milionu mikrofonů do roka, což ale v současnosti překračuje možnosti firemního odbytu, a není proto využita naplno.
V jiném traktu výrobního závodu sídlí prvovýroba. Je vlastně houfem počítači řízených CNC strojů různých tvarů, dovedností a určení. Něco dělají zlaté německé ruce a nechybí ani lisovna plastů. Například pouzdra ke zpěváckým mikrofonům Neumann řady KMS se soustruží z mosazného masivu, což je sice asi nejdražší z možných způsobů výroby, leč dosáhne se tak jejich nejvyšší kvality. Povrch hliníkových mikrofonů Sennheiser je naopak anodizován a jeho nátěr obsahuje i keramiku, což pak garantuje odolnost takového nátěru.
Dalším výrobním centrem je nová výrobní hala, která byla dostavěná v roce 2000, tedy až po převzetí firmy Neumann firmou Sennheiser. Bohužel průchod smečky technických novinářů touto halou připomínal trochu návštěvu akvária. Ty nejzajímavější záležitosti, kterými je nepochybně výroba kondenzátorových mikrofonních kapslí a zejména pozlacování jejich membrán, byly zavřeny v přetlakových superčistých prostorách, kde i tam přítomné dámy měly superčisté slušivé oblečky a schované vlasy. Přetlak v místnostech vyfukuje eventuální smítka prachu, která se do přísně filtrovaného vzduchu ještě mohou dostat, z výrobních sálů tlakem ven. Nakukování včetně fotografování se proto konalo skrz dobře utěsněná okénka. Kapsle pro kondenzátorové mikrofony se dělají v tak čistém prostředí, protože mezi její přední a zadní stěnou je jenom 10 až 30 mikrometrů. Mikrofonni vložky jsou tady kompletovány pomocí laseru a přesně sesazovány jednoúčelovým robotem. Tloušťka zlaté vrstvy na membráně je mimochodem asi 300 angströmů, čili nějakých pár molekul (10 000 000 000 angströmů = 1 metr). Kompletace kondenzátorových mikrofonů probíhá klasickým kusovým paletovým pošupem a provádějí je u pracovních stolů většinou jemné ručky léty zaškolených dělnic. Elektronika se do mikrofonů dodává už sestavená z provozu v Burgdorfu. Hotové mikrofony se po jednom testují v bezodrazové komoře, do níž každý mikrofon zajíždí pomocí zajímavého speciálního mechanismu.
Ve Wennebostelu ovšem zdaleka nesídlí celá výroba Sennheiser. Velká část se dělá mimo tento areál. Od roku 1977 se vyrábí, leptá a osazuje v obci Burgdorf, asi 20 km odtamtud elektronika a bezdrátové mikrofonní systémy vůbec. Další výrobní závody Sennheiser jsou v Tullamore v Irsku - tam od roku 1989 dělají zejména sluchátka, v Albuquerque v Novém Mexiku v USA, kde od dubna 2000 dělají především řadu Evolution Wireless. Tam nás už z Berlína nezavezli, kdoví proč. Pochopitelně jako u každé výroby platí, co mohou dodat hotově dodavatelé, to taky dodají.
Nebylo v silách lidských prolézt tamní výrobu celou, a ani nám to nikdo nenabízel. Nicméně prohlédnout si aspoň část jednoho z výrobních provozů jednoho (ze dvou) z největších světových výrobců mikrofonů na světě stálo za cestu i za podělení se o fotky a dojmy s vámi.
foto autor a kniha Anselm Roesler: Neumann, The Microphone Company, PPVMEDIEN GmbH, Bregkirchen, 2003
Děkuji pražské firmě Panter - tuzemskému generálnímu zástupci firem Sennheiser a Neumann - za pozvání k účasti na firemních oslavách a firmám Sennheiser i Neumann za vstřícné přijetí.
Krátce z historie
Ve zmíněném nejstarším stavení začal v roce 1945 Prof. Dr. Ing. Fritz Sennheiser s výrobou měřicích systémů pro audio. Začali s elektronkovými voltmetry. Krátce na to byli požádáni firmou Siemens, aby pro ně začali dělat mikrofony, čemuž se tehdy pan profesor prý nerad podvolil, neboť chtěl dělat hlavně měřicí elektroniku. První z mikrofonů se jmenoval "Labor W", což byla zkratka "Laboratorium Wennebostel", původně zamýšleného názvu firmy. Jejich legendární malý dynamický mikrofon MD2 spatřil světlo světa o dva roky později, v roce 1947. V roce 1949 k výrobnímu sortimentu přibyl i první výkonový zesilovač odpovídající tehdejší Hi-Fi normě. Roku 1950 začali spolupracovat s německou televizí, což byl pro firmu první opravdu velký obchod. Mikrofon MD 21 tam vyrábějí od roku 1954 beze změny, čímž je tak nejdéle vyráběným mikrofonem. MD 21 bývá i součástí reportážních výbav na cestách do tropů, pouští i na Mount Everest, protože chodí spolehlivě prakticky všude. V roce 1955 začali s prvními mikrofonními bezdráty, ovšem přijímač k nim byl ještě od firmy Telefunken. Od roku 1958 vyrábějí bezdrátové mikrofonní sady komplet ve vlastní produkci. V roce 1961 udělali taky svůj první telefonní záznamník. V 60. letech vedle razantní miniaturizace mikrofonů dané nástupem polovodičové techniky přišli i s prvním kondenzátorovým mikrofonem řady MKH. V roce 1968 přibrali ke stále se rozšiřujícímu sortimentu otevřená Hi-Fi sluchátka HD 414, která se stala ve své době nejprodávanějšími Hi-Fi sluchátky na světě vůbec, prodali jich asi 10 milionů. Dodnes se k nim dodávají náhradní díly a občas se několik kusů znovu vyrobí jako výroční vzpomínková série. Jejich výroba je přirovnávána k jiné německé průmyslové legendě - Volkswagen Brouk. V roce 1965 firma Sennheiser vyvinula první poslechový Hi-Fi systém Philharmonic, měl i bezdrátové dálkové ovládání, ale vzhledem k tehdy ještě nezavedenému Hi-Fi trhu se jej prodalo poměrně málo. V roce 1976 vyrukovali se sluchátky s infračerveným přenosem. V roce 1978 vyvinuli vokodér VSM 201, jenž sloužil ke kódování hlasu, aby nebyli po telefonu odposloucháváni či odposlouchávatelní politici a tajní. Ten do pádu železné opony ještě několikrát inovovali. V 80. letech začali u Sennheiserů vyrábět taky elektretové mikrofony. V roce 1988 představili světu sluchátka s aktivní kompenzací okolního hluku. Ostatně, 40 % přístrojů vyvinutých v 80. letech prodávají ještě dodnes. Tehdy taky vyvinuli svoje mixážní pulty, a to jak pro kabelové, tak pro bezdrátové mikrofony, tedy s bezdrátovými vstupy. Od roku 1993 dělají taky infračervená sluchátka, ovšem s digitálním kódováním přenosu - a to jsem byl ještě hodně stručný.
Za svou práci dostali hromadu různých oborových cen z celého světa. V roce 1987 to byl Scientific and Engineering Award, jakýsi technický Oskar za směrový mikrofon MKH 816. V roce 1991 odborný tisk vyhodnotil jejich elektrostatická sluchátka buzená elektronkovým zesilovačem jako nejlepší na světě. V roce 1994 získala firma certifikát ISO 9001. V roce 1996 firma vyhrála americkou spojeně státní cenu Emmy v oboru televizní techniky. V roce 1999 byla firmě propůjčena německá cena za průmyslovou inovaci. V tomtéž roce získala firma Neumann, kterou v roce 1992 firma Sennheiser koupila od potomků zakladatele Georga Neumanna, technickou cenu Grammy. V letech 1998 až 2002 dostala firma Sennheiser opakovaně cenu "Zlaté ucho 2000" za sluchátka HD 600 (a to čtyřikrát za sebou) a taky cenu německého hospodářství pro středně velké podniky za vývoj systému AudioBeam. V roce 2001 vyhrál jejich průvodcovský systém guidePort londýnskou cenu za vynikající nový produkt. Umožňuje návštěvníkům různých expozic dostat výklad právě k té věci, u které zrovna stojí. V roce 2002 byla tehdy 90letému Prof. Dr. Ing. Fritzi Sennheiserovi propůjčena zlatá medaile jako uznání za celoživotní přínos v oblasti audio technologie a mikrofonů.
