Velmi mladý fenomén internetových rádií přinesl mnoho změn jak v poli mediálním, tak i v oblasti zvukové technologie. Veškeré úvahy nad touto problematikou jsou jasně vymezeny prostým seskupením dvou slov - internet a rádio.
K "naladění" té správné "stanice" potřebujete počítač se zvukovou kartou, modemem a připojení na internet. K poslechu pak sluchátka nebo bedničky. Toto jednoduché a nejlevnější řešení se dá samozřejmě výrazně vylepšit, nicméně zůstává tou nejdostupnější variantou, jak se s internetovým rádiem seznámit.
Co to vlastně internetové rádio je a jak vlastně výstižně definovat celé to neuvěřitelně široké spektrum různých stanic (když použijeme analogického termínu ke klasickému rádiu)?
Elektronická pošta a World Wide Web (www) jsou nejznámější a nejrozšířenější služby fungující na platformě počítačové sítě internet. Ten funguje na základě kompatibility síťových protokolů daným referenčním modelem OSI, pod něhož spadá vše od definování protokolů TCP/IP, UDP, FTP, HTTP, RTP atp. až po pravidla daná pro síťový hardware. Díky tomu můžeme přenášet nejrůznější data a (co je pro nás podstatné) i rozhlasový program. V rámci webového prostředí se setkáváme s něčím, pro co je v Čechách zažitý termín "internetové rádio", i když například v angličtině se poměrně často používá výrazu "Web Radio". V tomto kontextu občas narazíme na slovo webcasting, které znamená vysílání na webu (internetu), podobně jako broadcasting označuje vysílání terestrické. World Wide Web vystihuje celosvětový dopad největší skupiny uživatelů internetu, kteří adaptovali stejné počítačové jazyky a standardy k tomu, aby si navzájem vyměňovali informace, a "internetová rádia" využívají právě www prostředí.
Donedávna platilo, že pojmy rozhlas a rádio poukazovaly především na veřejné šíření informací velkému počtu lidí. Současné trendy naopak stále více směřují k individuálnímu poslechu, který se stává možný díky interaktivnímu ovládání a širokému výběru stanic. Při hledání českého slova "rozhlas" na začátku 20. století se vycházelo z anglického termínu "broadcast". V případě takového vysílání se předpokládá, že program je široce (broad) rozšiřován (casted), tedy rozhlášen. Jak je tomu ovšem v případě rádia internetového? Dá se vůbec mluvit o nějakém rozhlašování, když některé kanály internetových rádií poslouchá jen malá komunita posluchačů, kteří navíc interaktivně ovlivňují to, co poslouchají? Určitě zde dochází k redefinování toho, co pojem rádio doposud znamenal. Můžeme namítnout, že internetová podoba rádia je odlišná od klasického vysílání do éteru. Ale i to "normální" rádio v současnosti stojí jako médium přinejmenším na dvou křižovatkách.
První je technologická, která souvisí se všeobecnou digitalizací. Předpokládá se, že do roku 2010 bude ve vyspělých státech zcela vypnuto klasické analogové vysílání a vystřídá jej DAB (Digital Audio Broadcasting) nebo DRM (Digital Radio Mondiale). Celý proces digitalizace ovšem znamená pro rádio daleko víc než jen technologické vylepšení přenosu.
Díky připojení interaktivních funkcí je potřeba se zamyslet nad samotným obsahem - a to je další křižovatka, na níž se bude rozhodovat o tom, co je podstatou internetového rádia a kde je jeho místo mezi ostatními médii.
Internetová rádia v tomto smyslu předběhla vývoj právě díky interaktivitě. Klasické analogové rádio je definované způsobem přenosu signálu - zvuk je přenášen pomocí elektromagnetických (rádiových) vln. Bereme jako samozřejmost to, že zapneme přijímač a posloucháme vysílání na konci přenosového řetězce s tím, že vysílaný program můžeme jen velmi omezeně ovlivnit. To je pak případ telefonických vstupů nebo hlasování o výsledku hitparád či písemných stížností. Tato omezená interaktivita ovšem nevychází ze systému přenosu, klasické rádio je jednosměrný systém. Naopak u internetového rádia je obousměrnost komunikace nutná, takže proč ji nevyužít.
Cokoliv posíláme po Internetu - text, grafika, video nebo zvuk - je rozděleno a rozkouskováno do malinkatých segmentů neboli packetů. Všechny jsou adresovány individuálně ke svému cíli tak, aby byly nakonec poskládány do původní podoby nezávisle na tom, kterou cestou putovaly. Navíc se například v hojně využívaném protokolu http zpětně ověřuje, zda se něco z dat neztratilo, a případně se to pak posílá znovu. Je jasné, že přenosy audio dat nemohou tedy probíhat v reálném čase. Jaké je tedy řešení?
Typy vysílání
V zásadě existují dvě možnosti, jak přehrát zvukové soubory z Internetu. První je download souboru - přehrávač čeká na úplné stažení dat na disk, a pak teprve umožní jejich přehrání. Druhou možností je tzv. streaming - data se stahují simultánně při přehrávání. K živému vysílaní se tedy můžeme téměř přiblížit, ale na webu se můžeme setkat i s jinými formami vysílání. Nejsem přítel definic a škatulkování, nicméně zde je takové rozřazení na místě. Kdybychom chtěli začít s vysíláním, je nutné si nejdříve rozmyslet, jestli vůbec chceme vysílat živě. Dramaturgie vysílání totiž následně ovlivňuje celou technologii přenosu.
Existují tři modely, které mohou být uplatněny pro přenos zvuku posluchačům. Je to tedy live streaming a pak koncepce postavené na principu vyžádaného poslechu relace (on-demand). Ty ve svých názvech obsahují slovo archiv, protože jde o přenos natočeného (archivního) programu. Technologicky může jít o streaming archiv a download archiv. V rámci jedné stanice můžeme formy vysílání kombinovat, každá metoda ovšem vyžaduje jiná technická řešení. Dále je podstatný zvukový formát, k němuž se vrátím později.
Streaming
Stanice, které se snaží vysílat "živě" (ať již jde o ryze internetové vysílání nebo např. simultánní vysílání ke klasické analogové stanici - simulcasting), využívají tzv. streamingu. Je to technologie pro distribuci audio a video vysílání po internetu. Díky streamingu je mediální obsah posílán ze serveru ke klientovi v reálném čase. Soubory se neukládají k posluchači na disk, ale jsou s mírným zpožděním přehrávány, jakmile přicházejí. Streaming vychází ze tří základních principů, díky nimž je při dnešním stavu většiny linek možný relativně rychlý a relativně kvalitní přenos zvuku. Je to především komprese zvuku, řešení pro simultánní přenos dat a buffering.
Kvůli objemu dat připadá v úvahu pro přenos zvuku použití ztrátové komprese. Ta funguje na principu zjednodušeného popisu dat, při kterém se primárně vypouštějí těžko postřehnutelné detaily (na bázi tzv. psychoakustického modelu). S datovým tokem a šířkou pásma souvisí komprimace zvuku tak, aby při nízkém bitrate zůstala kvalita co nejlepší. V této oblasti se nejtransparentněji projevuje souboj mezi mnoha kodeky (komprese, dekomprese). Typickými zástupci těchto formátů jsou MP3, AAC, Ogg Vorbis a WMA. Z nejrozšířenějších jsou to systémy Windows Media, Real Audio, dále formáty MP3 a Ogg streamované media servery Shoutcast a Icecast a QuickTime určený převážně pro počítače Apple.
Zdigitalizovaný zvuk v CD kvalitě je poměrně náročný na datový tok a v nezkomprimované podobě by se většině uživatelům nedal přes internet distribuovat. Pro názornost uvádím datové toky několika formátů ve srovnání s možnostmi současných telekomunikačních technologií. Datový tok nekomprimované hudby v CD kvalitě vypočítáme 2 x (počet kanálů) 16 x (bitová hloubka) 44 100 (vzorkovací frekvence). Z bit rate se dá spočítat i kolik bude sekunda hudby zabírat na disku. Vteřina hudby v CD kvalitě tedy zabere 172 kB, hodina přibližně 606 MB.
40-60 Mbps: HDTV (High Definition TV)
44 736 Mbps: digitální přenosová linka T3
6-10 Mbps: digitální TV v DVD kvalitě (NTSC norma)
1,544 Mbps: digitální přenosová linka T1
1,41 Mbps: nezkomprimované audio (wav, 44,1 kHz, 16 - bitů, stereo)
1,14 Mbps: nezkomprimované CD (44.1 kHz, 16 - bitů, stereo)
512 kbps: vysokorychlostní ADSL modem
128 kbps: telefonní linka adaptovaná na ADSL
128 kbps: standardní MP3 stereo
14,4 - 56 kbps: analogový telefonní modem
Z přehledu vyplývá, že problém tkví především v rychlosti modemů, tedy na straně koncového uživatele. Software pro streamování zvuku potřebuje zmenšit objem dat zhruba 50x oproti datovému toku CD, aby zvuk prošel analogovým modemem o rychlosti 28,8 kbps. V praxi se používá rezerva zhruba 25 %, to znamená, že pokud je stream určen posluchačům s modemem 56 kbps, je jim většinou určeno vysílání o rychlosti 32 kbps, pro uživatele s 28,8 kbps pak stream o síle 20 kbps atp.
V souvislosti s datovým tokem (bitrate) je nutné zmínit jeho módy. Jelikož je většina běžných uživatelů zvyklá na starší verze formátu MP3 - často posuzuje kvalitu podle velikosti bitrate. Mód, kdy si uživatel před kompresí určí, jaký má být datový tok, je nazýván ABR (Average Bit Rate - průměrný datový tok) nebo CBR (Constant Bit Rate - konstantní bitový tok). Data proudí stále stejně, ať již jde o ticho nebo zvuk orchestru. Novější verze kodeků umí pracovat s módem VBR (Variable Bit Rate - proměnlivý datový tok), kdy enkodér analyzuje zvuk a podle náročnosti komprimace upravuje datový tok. Některé pasáže totiž pro dosažení zvolené kvality nepotřebují fixní bitrate. VBR může být definován kvalitou, bitratem a maximálním datovým tokem. S rozvojem VBR není možné říci, na jaké přenosové rychlosti bylo vlastně kódováno - neméně důležitý je formát a typ zvoleného enkodéru. Proto byly zavedeny různé stupnice kvality, které určují, jak se komprimovaný soubor liší od originálu.
Všechny přehrávače využívají při streamingu vyrovnávací paměť (buffer), která (podobně jako například u discmanů) zabraňuje výpadkům zvuku v důsledku nevyrovnaného datového toku. Ten je přímo závislý na vytížení sítě, a tak zvuk rozkouskovaný na jednotlivé packety může dorazit později, než je potřeba. Stream je v důsledku nutného bufferingu někdy až o desítky sekund zpožděný. Pokud bychom chtěli být přehnaně přesní, nejde tedy úplně o live vysílání. Nicméně ikonky "live" na stránkách internetového rádia znamenají spuštění streamingu, a v tomto smyslu jej také považujeme za živé vysílání.
Další podstatnou věcí, s níž je potřeba při streamování zvuku počítat, je šířka pásma, kterým zvuk prochází. Musíme přitom vzít v úvahu, že každý posluchač zatíží linku k serveru o datový tok, v němž poslouchá. Pokud je překročena šířka pásma, stream začne vypadávat. Ideální je z tohoto důvodu mít server na páteři internetu. Možnost poslouchat vysílání ale stejně tak závisí na rychlosti připojení koncového uživatele, a to je nejvíce limitující faktor. Poměrně mnoho uživatelů se totiž stále připojuje přes analogový modem - a takové posluchače samozřejmě neoslovíte streamem o rychlosti 128 kbps, byť ve skvělé kvalitě.
Cestu streamu od zdroje k posluchači lze obecně rozdělit do několika kroků, lišící se v detailech podle systému, který jsme si pro vysílání vybrali.
Na straně vysílání máme zdroj zvuku, což je například výstup z mixážního stolu nebo playlist v přehrávači, jenž je zapojený do vstupu enkodéru. Ten může být offlinový, pokud ovšem chceme streamovat, budeme potřebovat tzv. streaming server (některé bývají označovány jako "media servery"). Server může fungovat na stejném počítači jako web server stránek rádia. Program signál enkoduje a často se stará o správu a distribuci archivních souborů. Streaming server přenáší streamy podle jednotlivých požadavků posluchačů.
Mezi serverem a počítačem posluchače je internet, díky němuž můžeme data přenést - v našem případě rozhlasový program. V této fázi je důležité dostat data co neefektivněji a nejrychleji k posluchači. Obsah je posílán různými protokoly, v různých režimech (unicast, multicast) - záleží na použitém systému. Pro streamování se využívají především dva protokoly - TCP a UDP. TCP je robustnější, bezpečnější a vhodný pro aplikace, které vyžadují vzájemnou komunikaci. Tento protokol například konfrontuje přijatá a odeslaná data, a v případě výpadku zajistí jejich přeposlání. UDP je rychlejší díky tomu, že data nekontroluje. To je ale také důvod, proč tento protokol nemají rádi administrátoři počítačových sítí, kde packety UDP mohou neúměrně zatížit spojení. Firewally proto obvykle neumožní příjem dat tohoto protokolu.
Ke spojení se serverem distribuujícím stream se můžeme dostat několika způsoby: přes odkaz v nějakém z přehrávačů, přímým odkazem (zadáním IP adresy) a cestou nejobvyklejší - do internetového prohlížeče zadáme adresu rádia, kde klikneme na ikonku, která nás přesměruje přímo na IP adresu streaming serveru. Tím vyšleme požadavek, aby server začal komunikovat s naším počítačem. Server začne hledat program, který spustí a s nímž začne spolupracovat. Tyto programy (například Windows Media Player, Winamp, Real Media Player, QuickTime, iTunes, XMMS atd.) jsou schopné stream zpracovat (buffering, dekomprese, výstup do zvukovky) a často ovládají více formátů. Kromě toho poskytují různé nadstandardní funkce, jako je ekvalizér, pluginy, různé media library, zmíněné přímé odkazy na rádia atp.
Výhodou streamingu oproti downloadu je téměř okamžitý příjem sekvence, kterou slyšíme, hned po kliknutí na odkaz a také to, že nemusíme stahovat celé zvukové soubory. Streamované audio je schopné automaticky zvolit připojovací rychlost a přizpůsobit tak kvalitu zvuku. Nejedná se však pouze o kontinuální proud audio dat, je také možno k těmto datům přidat třetí proud - skripty.
Streaming archiv
Tento způsob distribuce programu je vyžádaný (on-demand) streaming určitých souborů. Je to z hlediska programu největší výhoda internetového rádia oproti klasickému terestrickému vysílání. Posluchač si na webové stránce vybere pořad, který chce poslouchat, klikne na odkaz a spustí si vysílání streamu. Komunikace mezi serverem a posluchačem probíhá stejně jako u live streamu. Podstatným rozdílem oproti streamingu je to, že z přenosového řetězce odpadá potřeba on-line enkodéru. Streaming server distribuuje již kompletní, zakódované soubory, jež jsou v určitém adresáři na jeho disku. Soubory musí být zakódovány v patřičných formátech, v nichž je chceme vysílat. Ke každému archivnímu souboru musí být na web serveru nalinkovaný odkaz, obsahující plnou cestu a číslo portu.
Download archiv
Download and Play technologie byla v minulosti jedinou možností, jak bylo možné zvuk přenést. Předpokladem k přehrání programu je úplné stažení souboru na disk, což může být problém ve vztahu k ochranným autorským organizacím. V té chvíli se totiž rádio stává vydavatelem a distributorem záznamu a musí mít všechna práva vyřešena. V praxi se u internetových rádií setkáme s možností downloadu pořadů, které jsou původní (zprávy, diskuzní programy, komentáře atp.), nikoliv s možností stáhnout si například hudbu.
Streaming software
Pro systém, který komprimuje audio data na straně vysílání a dekomprimuje je na konci vysílacího řetězce, se používá název "streaming software". Na tomto poli soutěží několik systémů, využívajících různých kodeků. Klíčovým požadavkem pro jakýkoliv zvukový kompresní formát je vysoká kvalita zvuku při nízkém datovém toku. Zvuk je v současné době stejně jako jakákoliv jiná informace převoditelný do jedniček a nul. Přitom technologie umožňují jeho přenos běžnými telefonními linkami, které jsou zatím nejpoužívanějším spojením domácích počítačů se servery internetových providerů. Lze připomenout pokusné vysílání hudby a zpráv po telefonu na začátku 20. století. Terestrické rádio se ukázalo jako daleko praktičtější forma distribuce signálu. Dnes již dokážeme vyždímat velmi kvalitní poslech i z dříve zavrhnuté telefonní linky (když je například upravená na ADSL). Je k tomu ale potřeba vyspělé technologie jak na straně přenosu, tak zejména v omezení dat. Jaké jsou současné principy a vlastnosti kompresních formátu?
Komprimace je založena na několika principech. Jedním z nich je ošálení našich smyslů a využití jejich nedokonalostí. Cílem je omezit na minimum data, přenášející se po linkách, respektive na úroveň, kterou je počítač napojený na síť schopen zvládnout. Na jedné straně tedy stojí maximální kapacita, kterou je linka ještě schopna přenést, na straně druhé je hranice, kdy již považujeme výsledek za nekvalitní.
Celá architektura streamingu je postavena na kodecích. Na jedné straně je zvuk "očesán", zkomprimován a odeslán, na straně druhé je po přijetí opět rozbalen.
Windows Media
Microsoft vstoupil na pole streamovaného zvuku poměrně pozdě. Přesto si se svým formátem ASF (Advanced Streaming Format) a především integrováním přehrávače Windows Media Player do operačního systému Windows vydobyl dobré postavení. Podle firemních informací poskytuje ASF kvalitu srovnatelnou s formátem Mp3 při poloviční velikosti souborů. Přehrávače Windows Media Player podporují technologii streamingu od verze 7.1. Microsoft nabízí celou řadu produktů, které nabízí řešení pro širokou škálu uživatelů. Počínaje vybavením pro velká rádia přes možnosti firemních prezentací až po jednoduché aplikace, které vyhoví jakýmkoliv amatérským pokusům.
V současnosti je nejnovější verzí kodeku Windows Media Audio 9 (soubory mají příponu .wma), který je zpětně kompatibilní se staršími verzemi. Windows Server 2003 platforma, zahrnující aplikace a síťová řešení. Nově je zahrnuta podpora variable bit rate (VBR), umožňující vyšší kvalitu zvuku při menším objemu dat.
Ve wma formátu můžete ukládat hudbu na počítač a další zařízení, kterých je dnes více než 120. WMA 9 professional umožňuje práci s multikanálovými 5.1 systémy při kvalitě 96 kHz/24 bitů, při možností rozšíření až na 7.1 zvuk při přenosové rychlosti 128-768 kbps. Do wma proffesional se dá zvuk konvertovat v programu WMA Encoder 9, do něhož se importuje jedna stopa ve formátu Wave Format Extensible nebo separátní wavy nebo soubory avi.
Pro audiofily určen kodek WMA 9 Lossless, který používá bezztrátovou kompresi, pro specifické užití naopak kodek speciálně zaměřený na řeč.
Streaming server Windows Media Services (WMS) na straně distribuce programu umí stejně jako webové servery pracovat jak s protokolem HTTP/TCP, tak s protokolem UDP (User Datagram Protocol), který je zvlášť výhodný pro přenos audia. Streaming server poskytuje další výhody oproti klasickým webovým serverům. Umí pracovat s rychlým streamingem, který eliminuje čas nutný k bufferingu dat a výpadky vysílání, jež vznikají přetížením sítě. To ocení především uživatelé broadbandu. WMS umí ovládat kanály v reálném čase a generovat vložení programů, což je výhodné pro funkci dynamických playlistů a například pro spouštění reklamních spotů. Tyto nové funkce umožňují další snížení nákladů, protože se nemusí zařazovat do systému rádia další administrátorské programy. Systém je stabilnější a WMS 9 SDK program umožňuje jeho konfigurování, monitorování a správu.
Cena softwaru a rozsah licence se liší podle individuálního řešení, které si dané rádio nebo jiná organizace vybere. Verze Windows Server 2003 Standard Edition například umožňuje základní streamování v režimu unicast. Taková distribuce programu vysílá všem uživatelům program z jediného serveru. Řady serveru Enterprise a Datacenter již umožňují vyšší funkce streamingu, jako je podpora bezdrátových sítí a režim multicast. Ten umožňuje efektivnější šíření programu díky větvení streamů. Princip se dá přiblížit k rozvodu vody: když si potřebujete připojit vodu - nenatáhnete si trubku až do vodárny, ale připíchnete se raději k sousedovi.
Real Media
Formát Real Audio (.ra) patří mezi průkopníky streamování médií. Byl vyvinutý firmou Progressive Networks (dnes Real Networks) již v roce 1985, byl to tedy v podstatě první software určený ke streamování audia. Soubory s příponou *.ra je možné přehrát v programu RealOne Player, jehož základní verze je volně ke stažení. Tento přehrávač podporuje širokou škálu dalších formátů.
Real Networks stejně jako řada jiných platforem v této oblasti těží z výhod otevřeného formátu díky účasti v "open source" projektu Helix. Zdrojový kód formátu je možné zdarma využít, když je vývojáři softwarových nadstaveb zdarma poskytnou zpět k volnému užití. Real Player poskytuje celou řadu možností využití skriptů jak na bázi Internet Exploreru (skrze ActiveX kontrolu), tak v Netscape (skrze pluginy). Je možné využít JavaScript a SMIL. Je možné tvořit skiny, pluginy a jakékoliv nadstavby, to závisí již na jednotlivých projektech.
Verze pro vývojáře je dostupná zdarma díky licenci Real Network Public Source License (RPSL). Pro komerční využití pro zájemce, kteří chtějí systém, jenž by nemuseli sami tvořit na základě zdrojového kódu, je určena licence Real Networks Community Source License (RCSL), je ovšem zpoplatněna.
QuickTime
QuickTime je služba vyvinutá společností Apple, která umožňuje práci se širokou škálou multimediálního obsahu: od grafiky přes hudbu, zvuky a video až po počítačové animace a speciální efekty - to vše ve velmi širokém množství formátů. Tento systém byl vyvinut pro počítače Macintosh, ale je použitelný i v jiných platformách. QuickTime spolupracuje zejména s multimediálním standardem MPEG-4 a s novými formáty, které z něho vychází - například pro vysokorychlostní bezdrátový přenos 3 GPP (.3gp), 3 GPP2 (.3g2). Apple prosazuje audio kodek AAC (Advanced Audio Coding), který je součástí jádra MPEG-4. Tento kodek pracuje s VBR, podporuje multikanálový přenos (do 48 kanálů) a větší sample rate (do 96 kHz). Oproti klasickým mp3 má větší efektivitu při enkódování a "nesežere" tolik výkonu.
QuickTime Streaming Server je součástí OS X Server a využívá open source protokolů RTP/RTSP (Real Time Transport Protocol, Real-time Transport Streaming Protocol). Jeho protějškem pro systémy Linux, Solaris, FreeBSD a Windows je Darwin Streaming Server, ten je volně ke stažení. Podporované formáty jsou MPEG-4, 3GPP a mp3 a jsou přenášeny přes http. Management mediálního obsahu a příprava k vysílání je možná v programu QuickTime Streaming Server Publisher. Pro živé vysílání je zaměřen program Quicktime Broadcaster, který odporuje jak unicast, tak multicast vysílání.
Přehrávač QuickTime Player je volně ke stažení. Na www.apple.com/quicktime/download najdete verze pro MacOS X v.10.2.6 - 10.3.x, MacOS 8.6/9, Win 98/Me/2000/XP a PC verzi s přehrávačem iTunes, jenž je asi nejznámejší aplikací pro přehrávání audia postavenou na platformě QuickTime. V iTunes, je možné instalovat i do Windows, si mohou posluchači najít celou řadu stanic. www.apple.com/itunes/download
Program QuickTime Pro ve verzi 6.5 za 30 dolarů umožňuje vytváření MPEG-4, mediálních skinů, export a import médií a jejich přípravu na streaming, automatizaci pracovních postupů.
Streamované Mp3
Nejznámější a nejrozšířenější kodek byl primárně určený pro download a uchování hudby. Pro CD kvalitu mu stačí v mnoha případech jen 12 méně dat, než je tomu u nezkomprimovaného wavu. Mnoho firem zabývajících se streamováním zvuku se proto chopilo aktivity, aby mp3 mohly být streamovány. Zatímco například real producer potřebuje dosáhnout komprese 1 : 50, aby dostal zvuk z CD kvality do streamu o síle 30 kbps, Mp3 stream je potřeba dále zeštíhlit pouze v poměru 1 : 5. Streamované empétrojky mají příponu m3u. Streamováním formátu mp3 se zabývá například firma Nullsoft, která vyrábí server Shoutcast www.shoutcast.com a známý přehrávač WinAmp www.winamp.com/player.
Shoutcast je media server, v němž si volíme vstupy a výstupy. Kromě toho je možné vkládat playlisty a ovládat distribuci on-demand archivních streamů. Shoutcast je zadarmo stejně jako WinAmp.
Ogg Vorbis
Na úvod bych měl poznamenat, že Ogg je kontejner, který může obsahovat mnoho typů multimediálních kodeků, a Vorbis představuje ztrátový kompresní zvukový kodek. Do "kontejneru" Ogg můžeme také umístit ztrátový kompresní zvukový kodek určený pro řeč (Ogg Speex), bezztrátový kompresní audio kodek (Ogg Flac) nebo ztrátový kompresní video kodek (Ogg Theora). Na projektu Ogg Vorbis začal jeho zakladatel Christopher Montgomery pracovat na podzim roku 1998, pár týdnů poté, co bylo oznámeno, že MP3 kodek bude v budoucnu zpoplatněn. První verze Ogg Vorbis 1.0 byla spuštěna 19. 7. 2002.
Již od počátku bylo rozhodnuto, že formát bude distribuován jako Public Domain - musí být šířen zdarma jak pro nekomerční, tak komerční užití. Kodek je koncipován tak, aby byl maximálně flexibilní. Umožňuje použití až 255 kanálů. Standardně je nastaven VBR management, ale je možné zvolit CBR nebo ABR. Jednou ze zajímavých vlastností Ogg Vorbis je "bitrate peeling", který umožňuje snížit velikost přenosovou rychlosti bez nutnosti znovu zakódovat soubor. Ogg Vorbis je možné streamovat serverem Icecast, jenž je volně ke stažení.
iRadio
Podstatná vlastnost internetových rádií je ta, že jsou do velké míry nezávislé na současném mediálním trhu. Za vysílání se neplatí žádné licence, takže program se odvíjí od dohody s kolektivními správci autorských, interpretačních a vydavatelských práv. V případě české republiky jsou to OSA (správce práv autorů), Intergram (správce práv výkonných umělců a vydavatelů) a Dilia (správce autorů literárních, dramatických a hudebně dramatických děl).
Díky levnému a jednoduchému provozu plní internetová rádia důležitou úlohu v oblasti neziskových projektů a vysílání pro úzký okruh posluchačů (kde a jak by někdo zřídil rádio pro policajty...). Nesporná výhoda je v možnosti poslouchat vysílání celosvětově.
Při nástupu celé řady nových médií a umění se prorokoval zánik těch předchozích. Nezanikla literatura, malířství, divadlo ani film. Naopak se tyto aktivity vzájemně vymezily a udržely si místo, které se nově definovalo. Z tohoto hlediska jistě internetová rádia nezpůsobí zánik klasických rozhlasových stanic. Přinášejí však nové možnosti, související především s otevřeností celosvětové sítě a velmi levným provozem.
Problematika internetových rádií je velmi rozsáhlá a zejména popis systémů a technologií může být nekonečný. Navíc je to pole, kde jde vývoj překotně kupředu. Posluchač se tím vším ovšem nemusí vůbec zabývat. Kvalitní přehrávače patří do standardní výbavy počítače nebo jich je spousta volně ke stažení. Jak jsem zmínil na začátku, stačí mít jen připojení k internetu, počítač, poslech a zabrouzdat do světa rádia na síti.
DŮLEŽITÉ INTERNETOVÉ ODKAZY
www.apple.com/quicktime/download
www.apple.com/itunes/download/
www.winamp.com/winamp/download
panic.com/ppack/audion/index.html
technik, Rádio Akropolis.cz (www.radioakropolis.cz)
Ve kterém formátu vysílá rádio Akropolis?
Momentálně využíváme služeb streaming serveru Icecast2, přes který distribuujeme dva formáty audio streamů - Ogg Vorbis a MP3. Z nich si může každý posluchač vybrat ten, který mu vyhovuje. Oproti konkurenčnímu SHOUTcast má hned několik výhod. Jednak podporuje více formátů, nemusí se spouštět nový server pro každý stream a hlavně je šířen jako Open source. Icecast2 nám jednoduše nabídl více možností. Internetové vysílání v Ogg Vorbis a v MP3 si zajišťujeme zcela sami, jen s drobnou podporou sdružení Cesnet, na jejichž Icecast2 server směrujeme ten nejkvalitnější stream. Další možností, jak si nás přes internet naladit, je pomocí formátu Windows Media Audio (WMA), který provozujeme ve spolupráci s live.atlas.cz - Pozitiv, s.r.o. Posluchači si nás ovšem můžou také naladit v rozvodech kabelové televize společnosti UPC Česká republika, a.s. - a to v Praze, na frekvenci 90,5 FM.
Máte přehled o tom, co se poslouchá?
Nejvíc se, kupodivu, poslouchají ty nejkvalitnější a nejvíce náročné streamy na kvalitu připojení, protože nás především poslouchají studenti připojeni k internetu z vysokoškolských kolejí, ale také lidé při práci ze svého zaměstnání.
Jak to máte vyřešené s autorskými právy?
Platíme paušální poplatky OSA a Intergramu jako ostatní rádia.
Na vašich stránkách je možné zvolit si jakýsi virtuální jukebox - jak to funguje?
Posluchači si mohou v době mimo živé vysílání vybrat z široké nabídky skladeb v naší databázi a podle své vůle je naskládat za sebe do fronty, která se postupně ve vysílání odehraje. Jsme, myslím, jediné rádio u nás, které dovolí posluchačům podílet se až takovýmto způsobem na vlastní hudební skladbě.
Jukebox jsme si programovali sami a jsme na něj také patřičně hrdí. Jedná se o velmi komplexní systém, z něhož běžný posluchač vidí pouze zmíněný Jukebox. Náš software umožňuje plánování vysílání pořadů ze záznamu na určený čas, reprízování, spouštění spotů a jinglů. To vše běží na Linuxovém serveru.
Do jaké míry pořady předtáčíte a do čeho je nahráváte?
Je rozdíl mezi publicistickými a hudebními pořady. Zatímco hudební pořady téměř nepředtáčíme, u publicistických pořadů předtáčíme zhruba jednu čtvrtinu ze všech připravovaných. Zvlášť u kulturně-zpravodajských pořadů totiž posluchači celkem nevadí, když je pořad předtočený, a ve výsledku to znamená i jeho vyšší kvalitu, ale pokud by chyběla interakce u pořadu hudebního, který vysíláme třeba od dvou do čtyř odpoledne, pak by živé vysílání ztrácelo svůj smysl a své kouzlo.
Co se týká zvukových editorů - vzhledem k tomu, že používáme operační systém Linux - musíme si "vystačit" s tím, co je pro tento systém k dispozici. Pro natáčení i finální úpravu pořadů tedy používáme především programy Audacity, Rezound a Ardour. Přičemž Audacity a především Ardour jsou programy které jsou tzv. "multitrack", tedy pracují s několika zvukovými stopami najednou a zároveň jsou vcelku jednoduché na ovládání, takže ani méně technicky nadaní redaktoři s nimi nemají problém.
V čem spatřuješ hlavní výhody kodeku Ogg Vorbis?
Ogg Vorbis, jakožto novější a pokročilejší kompresní formát, dosahuje daleko lepších výsledků než stará známá "empétrojka" (vyšší kompresní poměr při zachování stejné, často i lepší subjektivní kvality záznamu). Na rozdíl od MP3 byl přímo navržen k tomu být "streamován" (= vysílán po Internetu), není chráněn žádným patentem (a nikdy nebude) a jeho použití je tedy prakticky neomezené. Ostatní formáty používáme prakticky jen pro zachování kompatibility s většinou přehrávačů.
Jakub Daníček
webmaster, Rádio Rota International (www.radiorota.cz)
Jakou technologií vysíláte?
Nejdříve jsme využívali služeb a serveru firmy Econnect, která poskytuje multimediální internetové služby v systému Real Media - mají koupenou licenci Real Serveru pro určitý počet klientů. Distribuci streamu a archivu jsme tak vůbec nemuseli řešit se zástupci a prodejci softwaru Real Media. Po nějaké době jsme přešli na platformu Windows Media Serveru, kterou nám poskytla firma AB Rádio. Nám zůstala webová adresa, název i program vysílání. Pro posluchače se změnil akorát přehrávač souborů archivu a streamu. Pro nás především adresa FTP serveru s archivem.
Jak je to s poplatky za provozování těchto streamů?
Když jsme vysílali v Real Audiu na Econnectu, platili jsme za multimediální služby (streaming a archiv) kolem 3500 Kč. Nedávno jsme uzavřeli smlouvou s AB Rádiem, kterému platíme měsíčně kolem osmi tisíc za to, že nám umožnilo přejít na jejich systém; a také za to, že nás umístili na jejich stránky. Výsledkem mělo být zvýšení poslechovosti, což se nestalo, takže opět chystáme radikální změnu. V současnosti řešíme přechod na media server Shoutcast, kterým bychom distribuovali formát Mp3.
Co pro vás změna formátu znamená z technologického a programového hlediska?
Začali jsme průzkumem, různými schůzkami a poradami a pokračovali tím, že jsme koupili vlastní server, který poběží na Linuxu. Vyzkoušel jsem si pustit zkušební rádio v Shoutcastu, kam jsem poslal výstup z WinAmpu. Fungovalo to skvěle. Takže za nepoměrně méně peněz si uložíme server do serverovny, kde je připojení 1 Gbps. Umožní nám to provozovat více streamů a každý z nich můžeme distribuovat ve více kvalitách a formátech. To je pro nás v současnosti velmi podstatné, protože chystáme spuštění rádia z Budapešti. Z programového hlediska je spuštění dalšího rádia změna, protože například pro relace v angličtině můžeme propojit archivy obou rádií.
Zdá se, že změna technologie přenosu je dost jednoduchá záležitost, má to nějaké nevýhody?
Největší nevýhodou je, že se archivní streamy nebo soubory ke stažení musí překonvertovat do jiného formátu a přelinkovat všechny odkazy na stránkách. Pak se všechno musí poslat přes FTP na server, a to všechno zabere hodně času. Už s tím máme zkušenosti z dob, kdy jsme přecházeli ze systému Real Media na Windows Media. Rozhodně ale ten výsledný efekt stojí za to. Měsíční výdaje za streamovaní výrazně klesnou. Zdražit se mohou minimálně například tím, že v serverovně máme určený tarif limitovaný daty přicházejícími a odcházejícími do zahraničí. Sazba se zvýší, pokud je překročena hranice 100 GB za měsíc. Záleží na tom, jestli bude rádio v zahraničí hodně poslouchané. Což pravděpodobně bude, protože nás hodně poslouchají Romové, kteří emigrovali ven.
Plánujete vysílání v několika formátech, například mp3 a zároveň ogg vorbis?
V případě kodeků Windows Media Audio a Real Audio si buď musíš koupit drahé servery od jejich výrobců, nebo využívat firem, které mají dané servery koupené.U Mp3 je případná licence limitovaná obratem rádia, jenž se musí vejít do 100 000 dolarů za rok. Pokud je tento limit překročen, musíš platit licenci za používání firmě Thomson. Neziskové organizace mohou formát Mp3 používat zcela bezplatně. U kodeku Ogg Vorbis je výhodné, že je 100% zadarmo a vždy bude. Zároveň je také velice kvalitní a jeho podpora v přehrávačích je již dostatečná. Takže zřejmě Mp3 a Ogg Vorbis.
Teď je hodně slyšet o media serveru Icecast, proč jste si vybrali právě Shoutcast?
Popravdě řečeno jsme si ještě nevybrali a stále experimentujeme a hledáme. Shoutcast i Icecast jsou stále ve vývoji a třeba bude za měsíc možné to, co zatím není. Pro nás jsou podstatné streaming archivy, a to zatím není vyřešené ani pro Ogg Vorbis, ani v samotném Icecastu. Tam je možné soubory pouze stahovat - a v tu chvíli bychom měli problémy s autorskými právy u některých hudebních programů. Shoutcast má u sebe v počítači složku on-demand archive, z níž umí streamovat archivy na vyžádání. Programy je možné přehrát, ale neumožní je to uložit na disk počítače u posluchače. Shoutcast také rádio přidá do všech WinAmpů, což je obrovská výhoda. WinAmp v sobě obsahuje složku "media library", kde si zvolíš "rádia" a objeví se rádia, které se prezentují jako "public". Když provozuješ vysílání v Shoutcastu, tak si můžeš zvolit, jestli chceš být public nebo nonpublic stanice. Když zvolíš "public", automaticky tě to zařadí do WinAmpu; a pokud stanici poslouchá hodně lidí, tak je umístěna vysoko. V media library si také samozřejmě můžeš vybírat podle žánrů. Celé to znamená, že máš zadarmo možnost obrovsky si zvýšit poslechovost. Nakonec bych ještě pro úplnost zmínil nevýhodu shoutcast on-demand Mp3 streamování. Jde o to, že nelze jako například u real audio či wma přeskakovat v pořadech (např. skočit na 5. minutu), což je dost nedořešené.
Jan Kácal
Intergram, vedoucí divize vysílání, veřejných produkcí a dalšího užití
Existuje ohlašovací povinnost zakladatele internetového rádia vůči Intergramu?
Podle § 96 odst. 1), písm.a) č. 1a 2 zákona č. 121/2000 Sb. (autorský zákon) patří právo na odměnu za užití uměleckého výkonu, zaznamenaného na zvukový záznam vydaný k obchodním účelům, a užití zvukového záznamu, vysíláním rozhlasem nebo televizí nebo přenosem rozhlasového nebo televizního vysílání, k právům povinně kolektivně spravovaných. Nejedná se však o "ohlašovací povinnosti", nýbrž o povinnost uzavřít před zahájením rozhlasového vysílání prostřednictvím internetu s Intergramem smlouvu, v níž bude stanovena výše odměny pro výkonné umělce a výrobce zvukových záznamů za užití jejich výkonů a záznamů takovýmto vysíláním a způsob její úhrady. Tato povinnost vyplývá provozovateli internetového rádia z ustanovení § 72 odst. 3 a § 74 odst. 3 autorského zákona.
Přistupujete v oblasti ochrany práv interpretů a vydavatelů jinak ke klasickému rádiu než k internetovému? Jaký je případně rozdíl?
Přistupujeme stejně, máme ale jiný sazebník.
Platí se paušální poplatky, nebo musí rádio vést evidenci těch záznamů (playlisty), které podléhají ochraně?
Odměna je ve formě podílu ve výši 3,1 % z příjmů internetového radia z reklamy realizované ve vysílání prostřednictvím sítě internet, minimálně však 10 000 Kč měsíčně.
Multikanály:1- 5 rádií 10 000 Kč
6-10 rádií 20 000 Kč
11-20 rádií 30 000 Kč
21-50 rádií 40 000 Kč
51 a více rádií 60 000 Kč
Stejně jako terestrická radia musí i internetová předkládat play-listy, podle nichž odměny rozúčtováváme.Kolik internetových rádií registrujete?
57(8) internetových rádií
Změnily se podmínky ochrany vstupem ČR do EU?
Autorský zákon má teritoriální charakter - tedy vztahuje se na dané území. Oblast dotčených práv je v zemích EU upravena obdobně s ohledem na skutečnost, že všechny tyto země jsou členy stejných mezinárodních úmluv, zejména tzv. Římské úmluvy, která upravuje práva výkonných umělců a výrobců zvukových záznamů k rozhlasovému vysílání. K osobám ze zemí EU se přistupuje jako k vlastním občanům. Vzhledem k těmto skutečnostem a s ohledem na rozsáhlou harmonizaci práv duševního vlastnictví směrnicemi EU k velkým změnám po našem vstupu do EU nedochází.
Jaká je dohoda se stanicemi, které vysílají zároveň terestriálně a zároveň paralelně distribuují program pomocí Internetu (Český rozhlas atp.)? Mají v takových případech tato rádia nějakou úlevu?
Pro terestrická rádia je ve smlouvě uvedeno, že rozhlasovým vysíláním se rozumí bezdrátové zpřístupňování zvukových záznamů prostřednictvím pozemních vysílačů. Tento pojem zahrnuje také simulcasting, kterým se v této smlouvě označuje úplný, současný a nezměněný "přenos" rozhlasového vysílání prostřednictvím počítačových sítí prováděný rozhlasovou stanicí. Podle znění § 22 odst. 1 autorského zákona v tomto případě o skutečný přenos nejde, protože jej uskutečňuje tatáž osoba.
Odměna za vysílání jako takové je u rozhlasových stanic obecně stanovena procenty z celkových příjmů stanice.
Jak v praxi funguje vztah iternetové rádio - Intergram?
Stejně jako vztah terestrické rádio - Intergram. Uzavření smlouvy, každé čtvrtletí zasílá rádio přehled o příjmech z reklamy, musí vykazovat playlisty . Každý měsíc hradí min. výši měsíční odměny. Po čtvrtletí případně uhradí doplatek.
Některé archivy internetových rádií je možné stáhnout a uložit si na disk. Je v takové situaci k takové stanici jiný přístup než například ke stanici, která umožňuje jen přehrání souborů, bez možnosti je ukládat?
Možnost stažení není v žádném případě rozhlasovým vysíláním. V tomto případě jde o užití podle § 18 odst. 2 autorského zákona a je k němu zapotřebí uzavřít zvláštní smlouvu, a to nejen s Intergramem pro některé výkonné umělce, ale také přímo s jednotlivými výrobci zvukových záznamů. Smlouva o rozhlasovém vysílání (a speciální zákonná licence uvedená v § 72 a § 76 autorského zákona) se na tento způsob užití nevztahuje. Nabízet stahování s možností ukládání na harddisk je bez příslušných souhlasů a smluv nelegální.
Stalo se, že by na provozovatele českého internetového rádia byly uvaleny nějaké sankce z důvodů porušení autorských, interpretačních nebo vydavatelských práv?
Ne.
Jsou v ČR ještě jiné organizace, které by zastupovaly práva výkonných umělců a vydavatelů a mohly by jednat s internetovými rádii podobně jako Intergram? Jaké jsou případně rozdíly mezi nimi?
Ne. Práva výkonných umělců a výrobců zvukových záznamů zastupuje pouze Intergram. Vedle jejich práv jsou však internetovým vysíláním dotčena také práva autorů, které zastupuje OSA (autoři hudby) a Dilia (autoři literární - např. v případě použití nahrávek mluveného slova nebo hudebně dramatických děl).
Mgr. Jana Bärová
vedoucí odboru vysílacích práv, OSA
Existuje ohlašovací povinnost zakladatele internetového rádia vůči OSA?
Ohlašovací povinnost jako taková není zakotvena v žádném zákoně, nicméně každý uživatel díla musí mít k užití, má-li být legální, licenci, kterou získá od nás. Pokud ji nemá, porušuje ustanovení autorského zákona a dalších norem.
Přistupujete v oblasti ochrany práv autorů jinak ke klasickému rádiu než k tomu internetovému? Jaký je případně rozdíl?
K oběma typům rádií přistupujeme stejně, pokud jde o stanovení autorské odměny. Ta je 5 % z hrubých příjmů vysílatele, minimálně však paušální částka za kalendářní měsíc. Minimální autorské odměny jsou u internetových rádií nižší. Minimální odměna za jeden kanál internetového rádia je 5000 Kč měsíčně, za každý další pak 600 Kč měsíčně. Pro terestrická rádia je minimální odměna 10 000 Kč.
Platí se paušální poplatky, nebo musí rádio vést evidenci těch záznamů (playlisty), které podléhají ochraně?
Odměna je stanovena procentem z příjmů se stanovením minimální měsíční odměny, která je paušální. Rádia musí vést evidenci užitých skladeb, a tuto nám pak zasílat za podmínek stanovených ve smlouvě.
Kolik internetových rádií registrujete?
Původních internetových do deseti, z toho některá vysílají více programů.
Změnily se podmínky ochrany vstupem ČR do EU?
Ne.
Jaká je dohoda se stanicemi, které vysílají tzv. simultcasting?
Pokud nastane taková situace, doplníme licenci na původní vysílání o licenci na simultcasting. Autorská odměna se pak zvyšuje o paušální částku 1000 Kč. V současnosti registrujeme 37 takových stanic.
Jak v praxi funguje vztah internetové rádio - OSA?
Jako vztah mezi OSA a ostatními rádii. Uzavřeme s vysílatelem smlouvu, která upravuje platební a další podmínky našeho vztahu. V případě, že někdo o smlouvu nepožádá nebo ji s námi nechce uzavřít, obracíme se na soudy a případně na orgány činné v trestním řízení.
Stalo se, že by na provozovatele českého internetového rádia byly uvaleny nějaké sankce z důvodů porušení autorských práv?
V současné době zahajujeme taková řízení s několika čistě internetovými rádii.
Jsou v ČR ještě jiné organizace, které by zastupovaly autorská práva a mohly jednat s internetovými rádii podobně jako OSA? Jaké jsou případně rozdíly mezi nimi?
Neexistují, ostatní organizace, které jsou stejně jako OSA pověřeny výkonem kolektivní správy, např. Intergram, spravují jiný typ práv než jsou práva autorská k hudebním dílům s textem i bez textu.
