V létě loňského roku zaplavila Prahu stoletá voda. Letos, trochu s předstihem, zaplavila Prahu bilboardová kampaň slovenské skupiny Elán, která sice není stoletá, ale nějaké to desetiletí už plave v hlavním proudu populární hudby (odborníky zvaném "mainstream"). Mega plakáty hlásí mega koncert 20. září na Letenské pláni. Elán se teď vydal na promo turné a mně se podařilo "odlovit" k rozhovoru kytaristu Jano Baláže, který probíhal v hotelu Corinthia u sklenky Budvaru. Mezi řečí, než jsem zapnul diktafon, mi Jano prozradil, že se na pláň sjede 36 kamionů s aparaturou.
Kdy jsi začal s kytarou a proč zrovna s kytarou? Nebo to byl jiný nástroj?
Začal jsem samozřejmě s jiným nástrojem. Byly to housle a povinná houslová škola. Mám za sebou dva cykly a byla to docela dobrá základní průprava, jak položit prst na strunu. V mých třinácti letech vlastně začala éra bigbítu a stejně jako mnoho jiných, třeba ještě známějších lidí, jsem tomu podlehl. No a od té doby se mým nástrojem stala kytara.
Co na to rodiče?
No, byl to trochu boj, i když se nedá říct, že by měli něco proti kytaře. Kytara ještě nebyla v té době znakem životního stylu, spíše se hrálo potichu na akustické kytary, tak mě nechali.
A tvoje první kytara - vzpomeneš si ještě?
Samozřejmě. Nejdřív jsem měl nějakou levnou španělku, takovou první vychytávku. Ale první seriózní kytaru mi koupili rodiče - myslím, že to byla Diskant - lubovka se dvěma elektrickými snímači československé výroby z šedesátých let. Stála tak kolem šesti, sedmi stovek.
Jaké byly tvoje první kapely?
V podstatě moje první kapela byla Modus. Začali jsme hrát na dvoře a na kytaru mě učil jeden chalan, který byl v okolí považován za dvorního kytarového mága. Hrál už v renomovaných bratislavských kapelách. Jmenoval se Peter Butvin - velký znalec skupiny Shadows. Od něj jsem chytal první kytarové znalosti. Můj soused byl Ľubo Stankovský a s ním a Meky Žbirkou jsme založili skupinu Modus, která se okamžitě stala slavnou (smích).
Máš nějaké vzdělání na kytaru?
Chodil jsem trochu soukromě a chtěl se dostat na konzervatoř, ale s mým profilem rockového muzikanta to v době normalizace bylo naprosto vyloučeno. Asi to bylo odděleno politicko-uměleckým rozhodnutím. Takže se považuji na kytaru za samouka.
Kdo tě nejvíc ovlivnil?
Je to dost obvyklá otázka a dlouhé roky se mě na to lidé ptají. Vlastně nemám žádný ortodoxní vzor.
A co jsi tenkrát poslouchal za muziku?
Všechno, zrovna jako teď. Když se mi něco líbilo, tak jsem se naučil sólo. Třeba od Hollies Sorry Suzan nebo Hotel California od Eagles a tak... Ale že bych studoval všechno od nějaké kapely, to ne. Když mě oslovilo nějaké poselství, tak jsem ho převzal. Teď poslouchám často rádio, a když se mi něco nelíbí, tak to jednoduše přeladím. Stanic je dost (smích). Ale co určitě neposlouchám, je rap, i když musím říct, Eminem se mi dost líbí. Ten však dostal do rapu trochu víc muziky. Můj osobní názor na rap je ten, že v Americe byli černoši dlouho utlačováni na sluníčku, a proto tak kecají. (Smějeme se oba a hodně.) Spíš bych to hodil psychologům a sociologům. A Eminem zase tak černej není. A taky poslouchám klasiku - to byla ve své době populární hudba, pop jiných staletí. Vyjadřovala náladu, zrovna jako dnes. Ale nerad používám výraz "vážná hudba". Trochu mi to připomíná, jako že by měla být smutná. A třeba vůbec smutná není. Někdo si vezme černé hadry, kravatu a myslí si, že jde na vážnou hudbu a že jí rozumí. Ale pochybuji, že jí s tou kravatou porozumí.
Na jaký hraješ v současné době nástroj?
Nástrojů mám víc. Dělím je na dvě části - na co hraji na koncertě a čím se bavím doma. Mám velmi kvalitní kousky - jednoho speciálního Gibsona Les Paula, kterého jsem si koupil v roce 1970 ve Švýcarsku. Později jsem zjistil, že na stejný model nahrál kytarista z kapely Chicago největší pecky.
Pak vlastním Fendera Stratocastera z roku 1969 - to je exkluzívní nástroj, a dlouhé roky už mám jeden Charvel Jackson - to je strat s aktivní elektrikou, na který hraji koncerty už strašně dlouho. Má velké možnosti od zvuku singlů po humbuckery, ale všechno je to tvořeno elektrickým přelaďovačem. Je to dost výhoda, protože nemusím měnit na koncertě kytary. Viděl jsem kdysi koncert Tiny Turner, myslím z Ria, a tam měli kytaristi tenhle nástroj. Mně se to moc líbilo a co čert nechtěl, zrovna se objevila v jednom inzertním časopise nabídka na stejnou kytaru. To byl osud, hned jsem vystartoval a koupil ji. Mám ji dodnes a jsem s ní velice spokojený. Pak mám dvanáctku Yamahu, pětistrunnou basovku, taky Yamahu (domů na demáče). Z akustik mám dva Ovationy, pak šestku a dvanáctku Yamahu.
Obligátní otázka - cítíš se být "fendrista" nebo "gibsonista"?
Ne, takhle bych to nerozděloval. Používám nástroje jako invenční prostředek, a když tvořím a nejde mi to na jeden, tak ho vyměním za jiný.
Spousta světových kytaristů je spjata s určitými značkami, které už se staly jejich image. Třeba Page - Les Paul nebo Clapton - Stratocaster a nějak už to patří k sobě...
Jak už jsem říkal, nemám nějaký určitý vzor a nejsem spjatý s nějakou značkou nebo modelem. Mám rád různorodost a myslím, že i naše muzika má takové široké spektrum tvorby.
Máš nějaký nesplněný sen?
Mám. Dlouhé roky se chystám napsat nějaký muzikál. Ještě jsem se k tomu nedobouchal, ale jednou to udělám...
Pověz něco o vybavení. Aparát, efekty...
Jako kytarista vím, že co si koupím, to už mi zůstane. Moc jsem toho nikdy neprodal. V současné době používám rackový multiefekt Line6, lampový předzesilovač Hughes & Kettner a dvě bedny Marshall do sterea. To se pak snímá mikrofony do péáčka. Dřív jsem zkoušel hrát jen "na drát" s dvěma malými odposlechy, ale od toho jsem upustil. Není tam ta bublavost reprobeden. Ve studiu používám taky Line6, ale jdu rovnou do pultu. Taky mám špičkovou starou hlavu Marshall JMP z šedesátých let a tu někdy používám s originál zvukem, jak se říká "všechno doprava". Nakonec je to vynikající starý Fender Twin Reverb, repasovaný, s dvěma kovovými reproduktory JBL a jedna hodně stará aparatura Accoustic 165, se kterou jsem začínal u Elánu.
Kde to všechno skladuješ?
No, někam se to vleze.
Věčné téma - analog versus digital. Jak se k tomu stavíš? Ve studiu je to asi jasné, ale co na koncertě? Hraješ pořád přes Line6? Nebo někdy použiješ čistě analogový zvuk?
Poslední asi tři roky používám výlučně Line6, ale jdu přes lampový konec. Nejsem tradicionalista. Co mi vyhovuje, na to hraji. Ale chápu jiné muzikanty. Je to otázka životního stylu a filosofie. Já používám cokoli.
Dokázal bys spočítat, na kolika nahrávkách jsi se podílel?
No tak, Elán má dvacet cédeček (myslím tím i elpíčka) a sem tam něco nahraji Vašovi Patejdlovi ve studiu.
Máš nějaké svoje oblíbené CD ?
To je dost těžké říct. Asi každou desku jsem dělal s nějakým nadšením a vervou a mohla by být ukazatelem třeba velká prodejnost, ale to je úplně jiný názor. Při vzniku věříš všemu, a pak se to třeba změní, když přijde úspěch.
Jakým způsobem tvoříš? Máš to v hlavě, sedneš si k nástroji nebo k počítači?
Neznám žádného člověka, který by složil muziku na počítači. Vím, že existuje nějaký software, který slepuje tóny dohromady přes algoritmy.
Jsou smyčky, různé groovy a nikdy jsem nevěřil, že muziku budou skládat zvukaři slepováním smyček a dýdžejové budou považováni za vynikající umělce s mezinárodním renomé..., už je to tady.
Bavíme se o vrstvení tónů a nebo o muzice?
O písničce, měl jsem spíš na mysli, jestli používáš počítač jako pomocníka při komponování?
Počítač používám jen jako záznamové medium. Samozřejmě mám velmi slušně vybavené profesionální studio - digitální pult Yamaha D-2, Akai atd. Vašo Patejdl má některé věci podobné, takže k němu přinesu nahrávku na hard disku a pak s tím pracujeme dál. Vašo má dobrou akusticku místnosti, kde se dá nahrávat zpěv a akustické nástroje. Kytary si třeba nahraji doma. Jinde třeba nemám tu náladu a u Vaša pak točíme celé CD. Zvukař si vezme CD s materiálem a softwarem k sobě domů a míchá to kompletně na počítači.
Kde vzniká ten první nápad na písničku?
Je to asi tak jedna ku jedné. Někdy píšu text na melodii a jindy melodii na text. Záleží na tom, jaká je silnější inspirace. Často si vezmu kytaru do ruky, a dokonce i někdy sednu k pianu, i když na piano neumím. Ale teoreticky vím, jak je to v klávesách poskládané, a nějaké písničky už jsem na pianu složil. Beru to tak, že každý nástroj nebo vybavení, které si koupím, se musí časem zaplatit (smích), a zatím se mi to tak nějak daří.
Chtěl by sis s někým zahrát, s kým jsi ještě nehrál?
No, za naší éru už jsem hrál s kdekým, ani si to už všechno nepamatuji. Celou kariéru jsme vlastně měli vždycky předkapely - to je takové blbé slovo, terminus technicus, hráli jsme i s mnoha známými a slavnými českými kapelami. V rámci Československa je málokdo, kdo by nám "unikl", a i v zahraničí se nám podařilo hrát společně se slavnými skupinami. Ale že bych měl pocit stále s někým hrát, to nemám. Nehraji na kytaru zase tak zle a znám hodně lepších, vynikajících kytaristů, ale v hudbě mě zajímá něco úplně jiného. Jestli to, co nabízím, zajímá ostatní. Je to pro mě výzva a vyjadřovací prostředek v životě. Moc se nehrnu do týmové práce. I když někdy je to docela fajn. "Vypili sme si a toto se nám l'úbí a urobme to, dovidenia a super vyšlo to, prima zážitok".
Chystáte nové CD? A plány do budoucna?
Momentálně pracujeme na novém CD. Bude se jmenovat Tretie oko a titulní písničku složili Vašo Patejdl a Boris Filan.
Čteš Muzikus?
Občas.
Co tě tam nejvíc zajímá? Nové nástroje, testy, rozhovory...
Celé si to tak kompletně projdu. Když mám nějakou potřebu koupit si nástroj nebo něco do výbavy, tak si dost podrobně zjistím informace a snažím se všechno naučit. Ergonomie, technické parametry a celý marketing. Pak si to jdu koupit. Ale druhá fáze je, že si zjistím nejnižší cenu.
Jsi perfek- cionalista?
Jsem lajdák. Ale jak v čem. Co mě zajímá, tomu se hodně věnuji.
Chtěl bys něco poradit mladším kolegům. Jsi už nestor slovenské populární hudby... Hodně už jsi zahrál a nahrál.
Jak už jsem řekl, necítím se zase tak moc být kytaristou. Spíše skladatelem v každém ohledu a dělám víc věcí.
Myslíš jako že jsi třeba domácí kutil? Muzikanti, jak vím z vlastní zkušenosti, na ty domácí práce moc nejsou...
No, udělal už jsem pár rekonstrukcí bytů s docela velkým úspěchem a byly i dost ohodnoceny, takže jsem si i přivydělal. Myslím si, že jsem kreativní člověk...
Ale národ tě zná jako kytaristu.
Samozřejmě. Ale Elán a muzika je jen velkou součástí mého života. Taky jsem špičkový automobilový závodník. Na okruhu v Mostě jsem byl čtvrtý na mistrovství České republiky. No a ještě ovládám i jiné věci (zase smích).
Vaříš rád a prozradil bys nějaký oblíbený recept?
Krůtí medailonky - vykostěné krůtí plátky (nejlépe stehno) jemně naklepeme, natřeme drceným soleným česnekem a naložíme do misky s mlékem a kolečky cibule na minimálně 24 hodin. Potom připravené plátky naklademe na plech, navrch dáme kousky prorostlé slaniny, kolečko cibule a kolečko jablka. Pečeme v troubě 20-25 minut při dvě stě stupních Celsia. Podáváme s chlebech nebo pečenými brambory v šlupce.
Tak díky za rozhovor.
