Dvacet let přesvědčoval nahrávací průmysl veřejnost o tom, že potřebuje zdroj hudby přímo doma ve své bezprostřední blízkosti. Bohužel, nikdo nepředpokládal, že se objeví i varianta, kde spotřebitel zaplatí pouze za přehrávač a média se samotnou muzikou nebude potřeba. Proto, na začátku dvacátých let, po zahájení masové kampaně společností Radio Corporation of America, byl zaznamenán pokles prodeje gramofonů a desek a výrazný nárůst prodeje radiových přijímačů. Stalo se tomu také proto, že při zachování podobné kvality přinášelo rádio mnohem více zajímavého obsahu, bez nutnosti nákupu a skladování nahrávek. Zástupci nahrávacího průmyslu tedy kontrovali smlouvami s umělci, které jim zakazovali spolupráci s konkurenčními rozvíjejícími se radiovými stanicemi. Podobné snahy nahrávacích společností byli odsouzeny už od samého začátku k zániku, také díky novému systému lampových zesilovačů a zlepšení jejich kvality, jak v případě nahrávání, tak i reprodukce, které začaly využívat radiová studia a staly se součástí samotných domácích přehrávačů.
Jediným tahákem a možností znovuvzkříšení gramofonů a desek zůstala nahrávacím společnostem kvalita reprodukce, která byla u radiového přenosu limitována a jejíž horní hranice bylo již téměř dosaženo. Roku 1916 vyvinula firma Western Electric revoluční kondensátorový mikrofon, a po sloučení s AT&T a založení Bell Laboratories roku 1925 vedl tento krok ke vzniku prvních elektronických hifi nahrávacích metod. Podařilo se rozšířit rozsah nahrávaného zvuku o více než jednu oktávu na obou stranách zvukového spektra použitím kondensátorového mikrofonu a lampového zesilovače. Tento způsob nahrávání byl označen jako ortofonický a standardem se staly rychlosti otáček desky 78 rpm (rounds per minute, otáček za minutu, pozn. autor) pro spotřební a 33 1/3 rpm pro profesionální použití. Současně s uvedením nových nahrávacích technik uvedla firma Viktor i přehrávač umožňující plně využít kvality nových ortofonických nahrávek. Společnými silami všech zúčastněných firem se pak podařilo stagnující trh s deskami a gramofony opět probudit k vzestupu.
Nejnovější přístroje už obsahovaly moderní prvky ovládání reprodukce - jako stavitelnou hlasitost, elektrický pohon a reproduktory. Krátce nato se dokonce podařilo obě konkurenční řešení sloučit do jedné skříně, čímž také skončila éra boje proti zániku gramofonu a nahrávacího průmyslu. Sloučení obou přístrojů vlastně dalo vzniknout novému reklamnímu odvětví. Nahrávací společnosti tak pomocí rádia propagovali své gramofonové nahrávky. Současně se standardizací kombinovaných přístrojů se také začíná prosazovat mluvený hraný film, který byl dosud pouze němý. Po kombinaci Western Electric s Warner Brothers a vzniku Vitaphone Corporation mohl i filmový průmysl začít využívat objevy nahrávacích společností. Při natáčení filmu se tedy začal nahrávat zvuk na 16palcovou desku, jejíž přehrání rychlostí 33 1/3 rpm trvalo stejně dlouho jako produkce jedné filmové cívky. Po uvedení prvního mluveného filmu s Al Johnsonem The Jazz Singer měl tedy nahrávací průmysl na zábavním poli dalšího nepřítele.
