Dnes si dokončíme povídání o heavy metalu. Najdete zde také tabulku, která v součinnosti s tabulkou v minulém díle kompletuje přehled dalších důležitých alb, které měly vliv na celkový vývoj heavy metalu včetně všech důležitějších subžánrů. Také se zde konečně setkáte s přílohou, která uvede hodně napovídající statistiku nejčastějších sestav metalových kapel.
2. polovina 80. let - dokončení.
Alternativní metal obecně
Alternativní metal se stal od poloviny 90. let výrazným zdrojem mohutného hnutí, označovaného všeobecně někdy za nu-metal. První vlna alt-metalových kapel fúzovala klasický HM s progresivními prvky hudby, garážovým punkem (Corrosion of Conformity...), nařvaným zvukem (Helmet, přirovnáváni někdy k Soundgarden...), funky, rapem, technem (Nasty Savage), industrialem (Ministry...), psychedelií a někdy i world music. Ve své podstatě šlo vždy o to, že alt-metalové kapely měly snahu implantovat do svého výrazu další hudební proudy. Do tzv. první vlny bychom mohli zařadit takové typické představitele alt-metalu jako např. Prong, White Zombie, Tool a další.
2. vlna zařadila do svého výrazu i takové rap-metalové fúze jako Rage Against the Machine, Deftones, Korn, Tool, White Zombie, Nine Inch Nails atd. Celkově šlo vždy o zjednodušenou a intenzivní agresi než o práci se skladbou a s vytvořením zapamatovatelného riffu. V druhé polovině devadesátých let se ke směsi thrashe, rapu, industrialu a HC dostaly i výrazné prvky grunge. I díky tomuto faktu se tyto skupiny těší velké pozornosti celkem dosti široké fanouškovské základny, i když vzorec jejich tvorby jde rychle do monotónních struktur. Z tohoto přediva totiž lze lehce vybočit a nepříjemně vyšokovat tu či onu část fanoušků. Na rozdíl od zavedených hvězd výrazně definovaných subžánrů (nemluvě o klasicích HM) je obliba těchto kapel často nevyvážená.
Kapely, které by mohly prezentovat tento směr, jsou Korn, Limp Bizkit, Linkin Park a další. Alternativní postoje občas hlásali i Fear Factory... Ironií pak zůstává, že jeden z původních programových záměrů alternativy, totiž negovat hair i pop metal a další hudební žánry, se u některých kapel zcela vytratil, a dokonce se dostalo i na částečné přejímaní některých prvků těchto hudebních stylů (zapamatovatelnost riffu, výstavba skladby, přejímání a úprava starých hitů...).
Povězme si ještě krátce o stylech, které sice patří k HM a začaly se vyvíjet v 80. letech, ale stojí na samém pomezí tohoto stylu. Máme na mysli punk metal, funk metal, rap metal, snahy o progresivitu, industrial metal a grindcore.
Funk metal
Tento styl vznikl v polovině osmdesátých let a spojil v sobě kytarový nářez heavy metalu a jeho riffovost s ostrými basovými linkami a synkopovanými rytmy, typickými pro funky. V 1. vlně se jednalo o kapely, které zdůrazňovaly spíše tu složku funky rytmů.
S tímto stylem koneckonců koketovalo i hodně crossoverových kapel, jako např. zcela svébytní Faith No More, kteří se postupem času stali jednou z nejvýraznějších skupin se zcela osobitým přístupem ke zpracování podnětů z rapu, funky, hardcore a thrash metalu. Funky se dotkli i lehce popmetaloví Extreme s Nuno Bettencourtem.
Rap metal
Rap metal spojil agresivitu rapových štěků s metalovým rachotem a tento hybrid se stal jedním z nejpopulárnějších variací alternativního metalu v 90. letech. Jako základ tohoto stylu bývá často uváděn příklad spojení hardrockových Aerosmith s Run-D.M.C. na remakeu Walk this Way. Ovšem první nefalšovaný rap metal zazněl u Anthrax.
Tento styl také ovlivnil spoustu další alt-metalových paret včetně Pro-Pain, White Zombie, Tool a dalších, kteří v tom viděli možnost neorientovat se na skladbu jako takovou, ale drtit posluchače těžkým zvukovým tkanivem. Jednou z nejtypičtějších kapel jsou pak Rage Against the Machine.
Progressive metal
Tento velmi zamlženě označený styl se snažil zahrnovat předivo progresivních a artrockových kapel minulých dekád s určitou směsí attacku a naléhavosti. V každém případě přinesl do HM složitější struktury vyjádření a důraz na umění skladby a instrumentace. Jednoznačnými leadery jsou pak Dream Theater, s thrashem koketující Mekong Delta a také trochu i Queensryche.
Scandinavian/Viking metal
Jde o regionálně vymezenou část extrémně deathových a blackmetalových seskupení v Norsku a Švédsku (finské skupiny se neprosadily). Norský zvuk je více hlučný, skupiny používají i klávesy, švédský přístup je spíše v hustých riffech a tvrdosti.
Industrial
Industrial je směsicí riffových kytar a zvukových experimentů včetně digitalizace rytmu. Klasickými představiteli jsou Treponem Pal s názvuky HC, Goldflesh, Ministry a více komerční Nine Inch Nails.
Grindcore
Jde vlastně o alternativu k death metalu. Tento styl vznikl jako spojení HC a thrashe ve snaze o ještě větší extrém. Když to rozjeli Napalm Death a Carcass, většinou se mluvilo o verzi punku, ale velmi brzy se tyto kapely prosadily u deathmetalových "hrozičů". Hrubý zvuk, zkreslené vytí a obrovský "nášlap" - to bylo pro tyto skupiny typické.
Defenzíva
(1. polovina 90. let)
Klasický HM zde koliduje nejen s naplno rozjetými subžánry, ale i s novými směry v hudbě včetně silného grunge. Zkušení borci raných osmdesátých let ale sázejí na jistotu a jedou ve svých intencích dál, za nehynoucí podpory svých stálých a zatvrzelých fanoušků. Vedle těchto klasiků můžeme jmenovat např. ještě angloamerickou partu
Fight.
I subžánry procházejí svým vývojem, který je trochu dramatičtější než u klasiků. Ovšem tady se nekouká napravo nalevo a prostě se jede, na první pohled bez jakýchkoli kalkulů. Přibývají také další jména. V black metalu jsou to britští záhadami posedlí Cradle of Filth, v thrashi trochu hardcoreoví Machine Head, death doplňují alternativní Fear Factory s prvky industrialu, thrashe a HC, scéna goth metalu obecně posiluje s kapelami Paradise Lost, Anathema, ke klasickému HM vzhlížejícími Moonspell a dalšími.
Doom metal začíná ovlivňovat větší množství skupin a směrů. Vedle skupin jako k power směřujících Memento Mori podněcuje mj. vznik stonermetalových smeček, které se vyznačují dlouhými sóly na těžké, mohutné riffy Ä la Black Sabbath, Blue Cheer, Blue Oyster Cult atd. včetně psychedelických náznaků typu Hawkwind. Tento styl vydržel nápor grunge a dalších subžánrů HM a stal se svébytným žánrem s delší trvanlivostí. Můžeme sem zařadit také např. Kyuss, Monster Magnet atd.
V punk metalu dochází k dělení stylu, část kapel se obrací k alternativě, část směřuje k funky a k HC.
A na mapě HM hudby se objevuje další substyl.
Power metal
Power metal vznikl v podstatě jako reakce na nedostatek tahu, řinčivosti a výrazných melodických linek v death a black metalu. Za svůj základ si vedle odkazu klasického HM z 80. let a rychlosti speedu bral výraznou riffovost, údernost, neuvěřitelnou nařvanost a smršť. Dá se vysledovat i vliv funky. Mezi typické představitele můžeme zařadit kapely jako Pantera, později posunutí spíše do thrashe, Hammerfall, ke klasice HM směřující Gamma Ray, thrashové Metal Church a Sabbat, Running Wild atd.
Pomalý vzestup a získávání ztracených pozic
(2. polovina 90. let a období po roce 2000)
Nyní se už většina klasických skupin otřepává ze ztrát trhu a začíná se vést na vlně zájmu o starší styly rockové hudby. Některá jména se potýkají s invenčním útlumem, hledá se také cesta k novým vyjádřením (v konečném důsledku ne ovšem vždy šťastně - viz poslední albový počin Metalliky). V tomto období se také objevuje spousta remasterů s četnými bonusy, hodně live záznamů a stupňuje se koncertní aktivita.
Po roce 2000 je většina klasických kapel v plné síle (Iron Maiden, Judas Priest...). Ovšem jenom ty skupiny, které se opíraly o silný repertoár v ranějších osmdesátých letech, dokážou opět zaujmout a dobývají si pomalu post klasiky heavy metalu. Mnohé z nových subžánrů jsou zatlačovány do pozadí a musejí se čím dál častěji spokojit s menšími pódii a pozicí, blízkou spíše undergroundu. Přežívají pouze nejosobitější včetně Anthrax, Manowar, King Diamond, Metallicy, Fear Factory, Queensryche, Slayer, Pantera, Korn, Limp Bizkit a řady dalších (viz tabulku v prvním díle tohoto článku - Muzikus 9/2004).
Přesto lze zaznamenat další vývoj i v těchto podstylech. Část black metalu se transformuje do symphonic black metalu, který nabízí zvučnou, spletitější instrumentaci a dramatičtější spád hudby. Je to v podstatě hybrid blacku, tajuplnosti gothic metalu, mnohdy i kláves a až artrockových postupů. Tuto směsici najdeme i u norských metalových partiček. Typickými představiteli jsou např. Tiamat, Samael atd.
Funk metal se zde svým významem částečně infiltruje do feelingu některých alternativních kapel a představitelů nu-metalu.
Rap metal zaznamenává konjunkturu, do svého rejstříku ho řadí skupiny Rage Against the Machine, Deftones, Limp Bizkit, Slipknot a další.
Ve scandinavian/viking metalu dochází k poměrně velké infiltraci klasických heavymetalových postupů z tvorby skupin 1. poloviny 80. let. Je více zastoupena melodika, k norským a švédským souborům se tak mohli pomalu řadit i některé finské skupiny, u nichž byl vztah ke klasice HM vždy patrnější.
JAK SI VLASTNĚ VYSVĚTLIT POJEM "ALTERNATIVNÍ"?
Nutno si také uvědomit, že pod pojmem "alternativní" si může člověk představit dosti širokou škálu hudby v rámci jakéhokoli stylu. Alternativou pro speed byl kdysi i thrash, pro death pak doom atd. Ve smyslu, jak to chápeme v těchto souvislostech, je možno do alternativních metalových struktur zařadit i ty styly, stojící na pomezí samotného heavy metalu, jako např. rap metal, 2. větev punk metalu, funk metal, progressive metal, industrial, grindcore atd.
JEDNO MALÉ ZAMYŠLENÍ...
Zajímavá myšlenka se také naskýtá při bližším pohledu na celkový vývoj HM zejména z hlediska vzniku těchto subžánrů. Tyto podstyly vlastně vyjadřují kompromis snah, které na jedné straně vyjadřují touhu zpracovat další hudební podněty, mít svůj vlastní zvuk a odlišit se od masy ostatních kapel a na druhé straně prosazují stále ještě převládající zaměření osmdesátých let, směřující k povinné uniformitě výrazu... V polovině devadesátých let tato snaha vedla i k neuvěřitelným selektivním označením, kdy se člověk mohl setkat u některých kapel s označením jejího stylu jako doom/street/folk/industrial/dark metal... Na druhou stranu nelze upřít snahu některých kapel spojit takřka neslučitelné, jako v případě Skyclad, anglické folkmetalové skupiny...
STATISTIKA NEJČASTĚJŠÍCH SESTAV SKUPIN HEAVY METALU
V celém spektru tohoto stylu jsou s velkou převahou zastoupena kvarteta a kvinteta, a to ve více než v osmdesáti procentech případů! I když čtyřčlenných skupin je o trochu více (asi o jedno či dvě procenta), začneme pětičlennými smečkami, protože zde nalezneme nejzákladnější a nejtypičtější obsazení.
(Pozn.: U představitelů subžánrů uvádím v závorce styl pro lepší představu použitelnosti typu sestavy).
KVINTETA: Jednoznačně nejpočetnějším typem sestavy je voc, g, g, bg, dr. V tomto případě jde dokonce o nejvíce používané obsazení skupin světa HM vůbec (z celkového počtu jde o cca třetinu všech sestav!). Najdeme zde naprostou většinu klasiků žánru, jako např. Judas Priest, Iron Maiden, Accept, Saxon, Tygers of Pan Tang, Helloween, pozdní Savatage, tomuto obsazení se nevyhýbaly ani kapely z dalších subžánrů - jako např. Napalm Death, Obituary a Entombed (death), Metal Church a Sabat (thrash+power), Warlock (speed), Flotsam & Jetsam, klasičtí Anthrax a Testament (thrash), Candlemass (black+doom), King Diamond (goth+black), Cannibal Corpse (thrash+death), Cathedral (doom), Mind Funk (funk), Treponem Pal (industrial) a řada dalších.
Jak jsem již uvedl v 1. díle v charakteristice, poměrně málo zde nalezneme klávesy, přesněji řečeno klávesáka jako stálého člena skupiny. Jde o sestavy voc, g, bg, dr, key (Petra, pozdní Tygers of Pan Tang či Samson...), ve velice málo případech je zde zpěvák zároveň kytaristou - g/voc, g, bg, dr, key (pozdní Danzig...).
KVARTETA: I zde máme jednu převládající sestavu (a to více než ze čtvrtiny všech případů), kterou je voc, g, bg, dr. Nalezneme zde nejen představitele klasického heavíku (Diamond Head, Samson, raní Savatage, Loudness, Manowar, Slaughter, pozdní Pretty Maids...), ale i významné představitele dalších podstylů jako Exciter, Tankard a Nuclear Assault (thrash), Voivod (speed+thrash), Massacre a pozdní Messiah (death), Pantera (power+thrash), Mötley Cre (hair), raní Skyclad (folk), Tool (hatecore) a další.
Časté jsou i sestavy se zpívajícím kytaristou - g/voc, g, bg, dr - zejména Metallica, Stryper, také Death (death), Kreator a Jane's Addiction (thrash), Anathema (doom), klasičtí Danzig, Pestilence (thrash+speed+death) atd.
Někdy zpívá baskytarista - g, g, bg/voc, dr - Slayer (speed+thrash), Sodom (thrash), Deicide (death), pozdní Pro-Pain (rap), Blind Guardian (speed), nebo se k němu přidá i kytarista - g/voc, g, bg/voc, dr - Megadeth a Machine Head (thrash), Morbid Angel (death), někdy zpívají oba kytaristé (kytaristky) - g/voc, g/voc, bg, dr - Girlschool a Vixen (dívčí kapely), Sepultura (thrash), Anvil (speed)...
Minimálně nalezneme zpívajícího bubeníka - g, g, bg, dr/voc - Autopsy (death), ještě méně jsou zastoupeny takové sestavy jako g/voc, g/cello, bg, dr (pozdní Therapy?) či voc/synth, g/sample, bg, dr (Fear Factory).
TRIA: Tyto sestavy jsou zastoupeny něco kolem deseti procent. Zpěv je nejčastěji obstaráván kytaristou, baskytaristou či oběma - g/voc, bg/voc, dr - Killer (speed), Venom (black), Prong (thrash), g, bg/voc, dr - Tank, Coroner (thrash), g/voc, bg, dr - Bathory (death+black), Celtic Frost (thrash).
Velmi málo nalezneme tria se zpívajícím bubeníkem: g, bg, dr/voc - raní Exciter (thrash), g, bg/voc, dr/voc - Ballaam and the Angel (goth), g/voc, bg/voc, dr/voc - Pungent Stench (death), g/voc, bg, dr/voc - raní Therapy?. A nebo také nezpívá nikdo - g, bg, dr - raní Messiah (death).
SEXTETA: Zde jde o početně nejméně zastoupenou skupinu sestav. Z nich pak nejčastějšími jsou složení voc, g, g, bg, dr, key - Pretty Maids, pozdní Cradle of Filth (black). Najdeme zde i voc, g, g, bg, dr, vi/key - My Dying Bride (doom), voc, g, g, bg, dr, vi - pozdní Skyclad (folk) nebo voc, g, g, bg, dr, scratch+samply - Mordred (thrash).
