Cesta mladého hudebníka
Harryho Vetra v Kanadě a USA
Harry Vetro je mladý hudebník, který se chce prosadit v jazzové i populární hudbě v Kanadě a USA. S jakými problémy se potýká, co musí udělat proto, aby se prosadil, a jak to vidí v hudební branži, nám Harry pověděl v tomto rozhovoru.
Jak jsi začal s muzikou?
Začal jsem hrát na kytaru, když mi bylo pět let. Učitelka ve Whiteoaks Montensorri ve škole řekla mým rodičům: „... rytmus, ten rytmus...“ Jako dítě jsem si natáhl kovbojske boty, které mi končily u boků, abych mohl doma hrát country muziku s mým otcem. Můj tata je hudebnik, hraje na kytaru, komponuje písně a zpívá. Máma musela ukrývat všechny hudební nástroje, které jsme měli, protože jsem je skládal všechny do řady, abych mohl komponovat a hrát na ně. Bylo mi dva a půl roku.
S hodinami klavíru jsem začal jako šestiletý v Merriam School of Music ve skupinové třídě, ale bohužel mě rodiče odtud vzali, protože jsem nemohl vydržet sedět tu půlhodinku na lekci pro šestileté. Tak jsem tam byl jenom třikrát. Není divu, že se tak stalo, vždyť jsem se tam nudil a jenom běhal kolem třídy. Nemohl jsem se soustředit na hudbu, když tam byly jiné děti. Tak mě rodiče přeřadili na privátní hodiny. Začal jsem studovat klavir a teorii od čtvrté třídy. O dva roky později jsem kromě piana začal studovat také bubny. Poprvé jsem uviděl bubny a hrál na ně, když jsem jel k mému staršímu bratranci domů. On už byl na střední, tuším ve třetím nebo čtvrtém ročníku, a já jsem byl v pátém na základce. Celou sestavu pro hudební skupinu měl v suterénu, tak jsem hrál celý večer a přesvědčilo mě to, že bych měl hrát i na bicí. No, trvalo to rok, než jsem přesvědčil i rodiče, že mám o bicí seriózní zájem a nechci na ně hrát jen pár týdnů. Tak mi rodiče dali podmínku, že pokud chci začít s bubny, musím pokračovat s klavírem, takže v šesté třídě jsem konečně začal hrát na bicí. Hodiny jsem postupně rozšiřoval a postupoval do dalších ročníků. Souběžně jsem studoval klavír.
Dnes se vše točí kolem muziky - klavír, vibrafon, bicí, dokonce i můj táta celý den hraje. Jdeme od jedného hudebního nástroje ke druhému. Nemůžu dělat ani jen domácí úkol, aniž bych měl sluchátka na ušich a poslouchal hudbu. A když neslyším hudbu, zpívám si. Ještě včera o půl dvanácté večer jsem hrál na bicí. Někdy, když maminka vstává a dělá ranní kávu, já už hraji na bicí. Sousedi to rádi poslouchají a rodiče taktéž.
Kdo tě ovlivnil?
Můj táta, Joe Vetro, je na prvním místě mezi těmi, kdo mě hudebně ovlivnil. S ním cítím dobře, speciální chemii. Poslední léto, když jsem pracoval na letním táboře jako jeden z vedoucích na YMCA Kitchikewana Campu, táta za mnou přijel a u táboráku jsem se ho zeptal, jestli by chtěl se mnou zpívat. Tak jsem zahrál na bicí a spolu jsme zazpívali písničku Johna Mayera Waiting on the World to Change a taky naši skladbu Can You See Me. Hráli jsme i jiné a jednu z písniček jsme zamíchali do sedmi dalších - ta byla nejdelší.
Když hraji s tátou, v hudbě se celý ztrácím, že nevím, co dělám, jen relaxuju v hudbě. Jednou jsme hráli do jedné hodiny ranní, až jsem usnul. Můj kamarád řekl, že se můžu chytit jakéhokoliv rytmu a hrát s kýmkoliv, protože mě táta vytrénoval.
V sedmé třídě jsem hrál v tátově kapele Switchbacks v baru Tracks Pub v Bramptonu. Také mi moje hraní zaplatil. Táta chtěl, abych již hrál v šesté třídě, ale maminka mi to nepovolila. Chtěla, abych nebyl vystaven barovému prostředí dříve než od třinácti. Později jsem nahrál se Switchbacks CD: On the Right Track (2010).
Která byla tvoje první nahrávka?
S tátou nahráváme muziku neustále. Táta nahrál cédéčka a já mám svoji hudbu na YouTube. Moje první CD, které jsem nahrál, se jmenuje The Cawthra Park Jazz Project (2013). Na něm hraju na bicí a na vibrafon a táta hraje na basu a zpíva. S tátou hrajeme na keyboard, bicí a na baskytaru. Nahráváme širokou paletu hudebních stylů, máme všechno rádi. Pokud by jste se podívali do mého iPodu, hudbu najdete všude. Hudba je svázaná s videem.
Další projekty?
Momentálně pracujeme spolu s mámou na projektu nazvaném Landscape of Fear. Máma dělá instalaci a video a já pracuju na hudbě pro video. Projekt bude uveřejněn na exhibici v Gallery 1313 v Torontu v listopadu a publikován bude York University v příští knížce. Na otvíracím večírku hraju se svým triem Harry Vetro Trio.
Máma se mnou ráda pracuje, protože máme stejný způsob uvažování jako ona. Říká, že jsem kreativní jako ona, a i když ví, jaký zvuk chce mít, jenom já mohu vypracovat hudbu, jakou ona chce, protože jí rozumím.
Jak dostáváš hudební nápady?
Všechna ta léta, co jsem strávil u klavíru, vyústila v kreativitu. Můžu psát hudbu, někdy mne k písni napadne i text. Když komponuju s tátou, text píše on. Napsal pár textů, melodie pro mě přichází s textem - aspoň já to tak vidím. Rádi taky experimentujeme.
Jakou muziku jsi napsal pro svoje CD?
Obvykle rád používám rozšířené akordy a zkouším vymyslet akordy tak, že jenom improvizuju, dokud mne něco nenapadne. Používám různé styly, rytmy a tempa. Když hrajete na dva nástroje (klavír a bicí), je to inspirující a převážně jsou to populární skladby. Moji přátelé mě také ovlivnili. Karah, kamarádka z letního tábora, je studentkou hry na bicí na York University v Torontu, a s ní jsem zkomponoval dua pro bubny a bicí nástroje. Používám na komponování Pro Tools a Nuendo, Sibelius a Finale. Sám jsem se naučil tyhle programy používat a na film užívám Sony Vegas. Pro fotografie Photoshop. Photoshopem jsem posedlý již od sedmé třídy. Dělal jsem fotky mých spolužáků a věšel je po třídě nebo je uveřejňoval na webu.
Workshop na University of Toronto, který stál 100 dolarů, byl předzkouškovým workshopem pro přípravu na zkoušky a byl rozdělen na několik částí.. Na poslechových cvičení (ear training workshop) se opakovalo vše: intervaly, rozšířené akordy až po třináctkové akordy, kadence, což bylo užitečné, žádná rytmická cvičení nebyla. Každopádně tenhle workshop dal zabrat, protože mnoho rozšířených akordů bylo potřeba podle sluchu určit. Někteří studenti dokázali určit všechny akordy v jakémkoliv obratu, já jsem byl jak ochromený. Naopak teoretický workshop byl velmi jednoduchý, věděl jsem vše, bylo to nudné, nic nového jsem se nedozvěděl. Taky tam byl nástrojový workshop (jen pro jednoho studenta na hodinu) s instruktorem na bicí. Očekával jsem komentář a nějaké tipy ke zkouškám, ale učitel nevěděl, jak zkoušky budou probíhat, jen řekl, že všechno, co jsem hrál, bylo v pořádku, očekával jsem víc. Naštěstí na weových stránkách univerzityjsou velmi dobré informace o zkouškách.
Když srovnám proces zkoušení, UofT odrazuje studenty ještě před zkouškami vyplněním přihlášky. I když máma absolvovala studium na UofT, měla dost, když viděla kolik stran je nutno na přihlášce vyplnit. Berklee klade důraz na zkoušky na nástroji a pohovor, papíry moc neznamenají, protože je to hra na nástroj, co rozhoduje o přijetí nebo nepřijetí na školu. Zajímavé bylo, že když můj kamarád ze střední školy odmítl přijetí na UofT, napsal jsem e-mail do jazzového oddělení, nikdy mi neodepsali, zda mám šanci nastoupit na jeho místo. Někteří profesoři byli přátelští, ale mnoho z nich zastrašuje, nejsou uvolnění. Když jsem se však ucházel o místo na Western University, profesorka mi odepsala ze Španělska, že moc chce, abych přijel příští rok, protože jsem udělal zkoušky z nástroje, avšak Western University přijímá jen studenty ze střední školy, kteří ukončili studia na 85 % a já jsem je ukončil na 80 %. Nevýhodou Western University je, že má jen percussion program. Na York Univerzite byli všichni lidé moc hodní a přátelští, měl jsem pocit, že chtějí, abych tam studoval.
Kde a s kým hraješ hudbu?
Momentálně hraju s tátou a s York University R & B Band, se kterým budu hrát ve Flato Markham Theatre. Taky jsem hrál v Opera House se skupinou Waffle House v Torontu (2013) a na Music Spring Fest se Snarky Puppy Showcase v Mississauge (2013). V Mississauge jsem soutěžil v Battle of the Bands s Waffle House (2012), kde jsem vyhrál cenu o nejlepšího bubeníka. Se skupinou Waffle House už nehraji, protože všichni ve skupine cvičili ty samé písničky znovu a znovu bez dalších nápadů. Táta taky hraje mnoho stejných písní a to nemám moc rád. Ve skupině jsem kreativní, proto nerad nacvičuju s jinými lidmi. Cvičení a zkoušky jsou pro mě opakováním, rekapitulací toho, co umím. Cvičení je pro mě budováním patternů, které mohu využít během živého hraní.
Jakou muziku si rád poslechneš?
Muziku Johna Mayera, když dělám úkoly do školy. Když poslouchám hudbu, je to převážně jazz, možná nějaké orchestrálky, „independent“ skupiny, nějaký ten rock a indie music.
Kdo je tvým nejoblíbenějším hudebníkem, skladatelem?
Billy Joe a můj táta.
Informační meeting (session) pro všechny uchazače na University of Toronto byl rok před zkouškami v prosinci 2010, když jsem byl v 11. třídě - třetím ročníku na střední škole. Škola neměla studia (dílny), jen třídy na cvičení se dvěma nástroji. Budova byla velmi stará, žádná technologie, jen mnoho tříd na cvičení. V suterénu bylo jen jedno malé nahrávací studio, velmi jednoduché. V podstatě ty cvičné třídy byly hlavně pro studenty klasické hudby.
Byl jsi na zkouškách na Berklee College of Music, York University, Western University a University of Toronto. Jaký dojem na tebe udělaly školy? Jak budeš studovat?
Na zkoušky do Bostonu na Berklee College of Music jsem ani nenacvičoval. Teda zaranžoval jsem si skupinu se dvěma přáteli, ale v den mých zkoušek to moji přátelé vzdali. Tak jsem řekl rodičům, že nikam nejedu, a táta řekl: „Sedni do auta a jedem, jinak tam přijedeme pozdě, a nezapomeň vzít kytaru.“ Máma řekla: „Je to jen chvilka, a jestli tam nepůjdeš, nikdy nebudeš vědět...“ Zahráli jsme Greensleeves v 3/4 taktu, pak jsme to změnili do 4/4 bossanovy. Nic jsme neměli nacvičené, bylo to neorganizované a chaotické, ale dokázali jsme to dát do kupy, jelikož jsme spolu cvičili a hráli mnoho let. Z hry z listu jsem hrál jen věci pro bicí soupravu. Hra z listu na perkusní nástroje byla složitá. I kdybych ty zkoušky neudělal, i tak by to mělo cenu, protože bych věděl, že jsem to zkusil. Všechno je otázka načasování a možností. Zkoušky jsem však udělal.
Zkoušky po konkurzu na York University trvaly dvě az šest minut (jelikož konkurz trval déle), na bicí jsem hrál jen dvacet vteřin, poté co mě slyšel vedoucí jazzového oddělení. Řekl, že je to OK, a oznámil mi, kdo bude mým učitelem. Takže momentálně studuju bicí s profesorem Barrym Rombergem ve studijním oboru jazz. Na York University se studenti specializují už od prvního roku, na Berklee College mají první rok jenom všeobecné hudební předměty a zůstávají bez specializace.
David MacDougall studoval na University of Toronto a v současné době je instruktorem bicích na Merriam škole. Mě učí privátně doma. Protože mě přijali na obě univerzity (Berklee College of Music v USA a York University v Kanadě), mám možnost první rok studovat na York University a od druhého roku na Berklee College, což mi výrazně pomůže finančně, jelikož každý rok v Bostonu stojí 50 000 dolarů. Po prvním roce si budu moci převést kredity na Berklee College a pak studovat jenom tam. Do té doby kromě studií vydělávám na Berklee College hraním s tátou. Ve druhém ročníku na Berklee College studenti musí zvolit hlavní předmět. To by měl být nástroj (performance) nebo kompozice. Berklee má víc než 320 studentů a škola nabízí všechny typy hudby. Výborné je, že studenti si nemusí vybrat žánr hudby, převážně volí moderní hudbu. Každý kurz - předmět - stojí za jeden semestr na kanadských univerzitách přibližně 700 dolarů, pro hudební kurzy ještě připočítávají 400 dolarů na semestr, takže jeden hudební předmět stojí cca 1100 dolarů na jeden semestr. Můj soukromý učitel bicích, ke kterému jezdím dvakrát do měsíce, učí za padesát dolarů na hodinu. Na York Univerzite mám bicí jedenkrát tydně jednu hodinu. I když studuji na York University první rok, na Berklee College mi uznají jenom nehudební předměty.
Můj první dojem z Berklee College of Music byl velkolepý. Zařízení, služby a technologie byly neuvěřitelné. Nahrávací studia byla vlevo,vpravo, všude. Studia (dílny) byly vlastně třídami a vyučuje se v nich jako ve klasických třídách, kde je spousta židlí. Pocítačů a keyboardů bylo tolik, kolik bylo ve třídě studentů, takže každý měl svůj nástroj i počítač.Každý student má přístup ke všemu.
Čeho bys chtěl v muzice dosáhnout?
Mým cílem je mít své jméno venku, cestovat s hudbou, hrát pro lidi a potkat velké hudebníky.
Hary Vetro má rád film a fotografii. Najdete je na www.harryvetrophotography.com. Ve fotografování ho ovlivnila máma Julie Vetro. Je profesionální výtvarnice, multidisciplinární umělkyně zaměřená na audio, media a instalaci. Hudba ji ovlivnila do té míry, že namalovala hudební olejomalby se zvuky štětců, které vznikají při nanášení make-upu.
www:
