Po slavných kytarách, krabičkách, multiefektech a předzesilovačích nás dnes čeká další pokračování Galerie slavných, ve které se zaměříme na nejproslulejší kytarové syntezátory. Zase tak o kousek odkryjeme část všeobecného povědomí o vývoji kytarové hry jako takové, se vším, co s touto problematikou souvisí - tedy i s možnostmi úpravy tónu. A navíc se tak o stupínek přiblížíme k slibované a vámi v mailech hodně vyžadované Galerii slavných aparátů, od které nás dělí již jen tři malé soubory slavných zařízení. Tak pojďme ten jeden načít.
Roland GR-700
Firma Roland se zabývala vývojem kytarových syntezátorů už od poloviny sedmdesátých let. Po řadách GR-500 (1977-1980) a GR-300 (1980-1985) s levnější variantou GR-100 přišli vývojáři firmy právě s tímto modelem. Ten se, i přes neobvyklý a až příliš futuristický tvar dalšího nedílného prvku tohoto zařízení, kytary/kontroléru, rozšířil mezi muzikanty více, než jeho předchůdci. Šestihlasý analogový syntezátor nabízel vedle chorusu a MIDI výstupu škálu nekytarových zvuků, předdefinovaných v 64 továrních a uživatelských presetech. Ovšem i přes popularizaci takovými osobnostmi, jako například Robert Fripp a Andy Summers, šlo spíše o dobovou záležitost, brzy překonanou následnými řadami. Přesto ho občas můžete někde spatřit, to ale již spíše s MIDI kytarami, či s jakoukoli kytarou se snímačem GK-2.
Roland GR-50
Místo rozměrného zařízení na podlaze, ke kterému se kytarista musel sklánět, zvolil Roland verzi rack-foot controller. Pohodlnější ovládání bylo ale jen jednou z mnoha vylepšení tohoto šestnáctihlasého modelu se 128 zvuky. Přirozenější barvy nástrojů, zejména kláves, rychlá reakce na hru, dynamika, MIDI, sekce bicích, možnost řazení efektů... (vš)
