Ač se to na první pohled nezdá, opravdu jde o Jackson Charvel, ročník 1983. Na tuto kytaru hrál Steve Vai nejen v Alcatrazzu, ale také i v kapele Davida Lee Rotha, kde byla fanouškům ještě více na očích: "Než jsem měl tuhle kytaru, tak jsem hrával na Fendery Stratocastery," vzpomíná Steve Vai. "Ale pořád mi na nich něco chybělo, chtěl jsem kytaru, z které bych mohl dostat veškeré své zvukové fantazie." Vai se tedy rozběhl po obchodech a při prohlížení vystavených nástrojů se najednou přistihl, že zírá na kytary Grover Jackson: "Při pohledu na jejich humbuckingy jsem si uvědomil, že HB jsou právě to, co mému zvuku chybí." Vai se tedy obrátil na firmu Charvel, která mu sice vyrobila kytaru podle tvaru jeho stratu, ale nehodlala akceptovat jeho další návrhy a úpravy. Steve Vai tedy vzal nářadí a ze všeho nejdříve oškrábal povrchový nátěr. Místo něj použil jedovatou zelenou barvu DayGlo a na to ještě nalepil všechny možné etikety, nálepky a samolepky, co byly po ruce. Poté pilkou ještě více vyřízl dolní výřez korpusu, aby se mohl lépe dostat k vyšším pražcům. Další úpravu doznalo osazení. Přes všechno odhodlání pro humbuckingy se nechtěl úplně vzdát zvuku stratu a tak mezi dva HB (krk a kobylka) vměstnal jeden singl. Pohrál si i se zapojením, takže pětipolohovým přepínačem mohl rozpojit jednotlivé cívky obou humbuckingů. Odstranil i jeden z knoflíků pro barvu tónu a volume knoflík přemístil víc dopředu. Nakonec se věnoval úpravám tremola. Ty spočívaly v tom, že šroubovákem a kladivem vysekal větší otvor za struníkem: "Cha, cha, pokud vím, vytvořil jsem tak první dvouzvratné tremolo."
Kytara nějakou dobu snášela Vaiovy úpravy i zacházení, náhlý konec však nastal na jednom z koncertů s Rothovou kapelou v Madison Square Garden: "Byl jsem z toho turné už unavený a zrovna jsme nastupovali ve tmě na pódium. A jak jsem byl napnutý, jen tak cvičně jsem pořádně zarval za páku, v podstatě kytara visela za tu páku, kterou jsem cloumal, a najednou se z korpusu všechno vyrvalo - tremolo, struník, prostě všechno. Podíval jsem se na Rotha a... uff, zrovna se rozzářila pódiová světla."
Kytara, která se stala trvalou částí předváděček v Rock And Roll Hall of Fame a je majetkem muzea v Clevelandu, se dnes po opravě těší klidu a zasloužené pozornosti a to i z toho důvodu, že posloužila jako prototyp firmě Ibanez pro vývoj modelů GEM/JEM.
