Edge (vlastním jménem David Howell Evans) si tuto kytaru pořídil ještě jako teenager a hrál na ni i v U2, zejména ze začátku. Výrazně se tak podílela na jeho dnes již charakteristickém zvuku: "To byly jiný doby, kdy jsem se staral pouze o tuhle kytaru," říká Dallas Schoo, jeho dlouholetý technik. "Teď vozíme sebou celkem 32 nástrojů, z nichž nejméně devět je přímo použito na koncertě. Ostatní ale musí být připraveny hned za pódiem."
Nástroj je až na některé maličkosti v původním stavu - Edge je mj. znám tím, že se ke svým kytarám chová dobře (což, přeloženo do rockového jazyka - chová se k nim nepoměrně lépe, než např. ve "svých" dobách Pete Townshend či v devadesátých letech představitelé seattleské scény, nebo dnes nejaktuálnější představitelé numetalových a neopunkových jízd). Ladící mechanika je Schaller a kytara byla již třikrát přepražcována - a to dráty Jim Dunlop 6130, které jsou nižší a širší.
Schoo s Edgem si dost pohráli s nastavením (či spíše dodatečným vyprofilováním) ořechu, kdy action mezi strunami "e" a "E" jsou dost rozdílná (u strun "e", "h" a "g" je výška 0,005" nad prvním pražcem, ale u struny "A" se dostanete již na 0,030" a u struny "E" na 0,040"): "Edge má dost tvrdý úder a Explorer s takto nastaveným action mu zvukově nejvíc vyhovoval."
Snímače jsou naopak dost nízko, protože Edge chtěl trochu potlačit basy, které ve výsledném zvuku svých kytar nemá nijak v lásce. Struny na tomto nástroji jsou Ernie Ball 010-046 a Edge vyžaduje, aby se struna kolem kolíků otočila maximálně dvakrát či třikrát. Schoo také používá jím namíchanou směs grafitu a běžného oleje na jízdní kola, kterou vždy při výměně celého potahu lehce potře ořech ve stykových bodech se strunami. A protože Edge požaduje výměnu strun před každým koncertem na všech svých 32 nástrojích, tak má Schoo vždy co dělat: "Před vystoupením přijdu do zákulisí tak v devět večer a odcházím až někdy ve dvě ráno."
