Furch Guitars - České nástroje světové úrovně

Městys Velké Němčice se nachází na levém břehu řeky Svratky, třiadvacet kilometrů jižně od Brna. Na první pohled obyčejná malá obec skrývá tajemství - nachází se zde totiž výrobna světově uznávaných akustických nástrojů Furch Guitars.

Firma Furch Guitars za rok vyprodukuje přibližně pět tisíc kytar, které jsou pak distribuovány do celého světa. Každému patru přísluší jedna výrobní etapa - přízemí patří skladu a výrobě těl a krků, druhé patro má na starosti lakování kytar a povrchové úpravy a v podkroví pak probíhají finální seřízení, balení a příprava expedice zásilek. Procesem výroby nás bude provázet Petr Furch, syn zakladatele Františka Furcha.

Dřevo

Naše první kroky vedou do skladu, ve kterém se suší a třídí materiály na stavbu kytar. Již na stránkách firmy si lze povšimnout, že nabídka materiálů je poměrně široká. „Ve skladu máme dřevo nachystané na několik měsíců výroby dopředu,“ říká Petr. Nejpoužívanějšími materiály na přední desky jsou smrk sitka a cedr, obvykle těžené v Kanadě a na Aljašce, u lubů a zadních desek jsou pak nejběžnější indický palisandr a africký nebo americký mahagon. Jejich velkou výhodou je zejména fyzická a finanční dostupnost, důraz je ovšem stále kladen na vysokou kvalitu: „Materiály na přední desku bereme již pár let v podstatě jen z AAA třídy. Na exkluzivnější nástroje pak nakupujeme v malých nákladech i dřeva úrovně master grade.“

V případě volby exkluzivnějšího dřeva jsou samozřejmě možnosti materiálů širší, vše má ovšem své nástrahy. „Ještě před nějakou dobou byl zajímavý ovangkol, bývalo ho dost a byl lehce přehlíženým materiálem, přestože hraje výborně. Gabon, kde se ovangkol těží, bohužel kvůli politickým tlakům zastavil jeho vývoz, jedná se tedy nyní o nedostupný materiál. Nebo brazilský palisandr - to je už legenda a dříve ho bývalo hodně, nyní je ale vzácný a drahý. Kvůli jeho ochraně jej už vůbec standardně nenabízíme. Používáme indický palisandr, který není tak exkluzivní, ale vůbec nehraje o tolik hůř.“ Dostupnost materiálu je zásadní faktor i v otázce ceny. Pokud se najdou prostředky a dřevo lze sehnat, fantazii se příliš meze nekladou a jsou k dispozici i raritní dřeva jako madagaskarský palisandr - jeho cena je ovšem až desetinásobná oproti palisandru z Indie.

Použité materiály se mění i podle specifických požadavků světového trhu. Jedním z vyžadovaných dřev pro americký trh je například Červený smrk(smrk Adirondack), zejména kvůli jeho tradičnímu využití na legendárních kytarách Martin. A například kytary pro japonský trh se zase vyznačují jednodušším konzervativním vzhledem,  jak vysvětluje Petr: „Japonský trh dává důraz zejména na precizní zpracování, nikoliv na značku nebo design.“

Dávno již neplatí, že by dřevo nutně muselo ve skladech vysychat dlouhé roky. „Proces sušení probíhá přibližně měsíc a dřeva bývají stará od tři čtvrtě roku až po deset let, ale to je spíše výjimka, obvykle dostáváme mladší kusy a optimálního stavu a žádané stability dřeva dosáhneme právě naším systémem sušení.“ U nástrojů Furch dochází k časově efektivnímu sušení ve třech sušárnách - v pomalé, střední a tzv. „šokové“. Ta na první pohled připomíná solárium, ve skutečnosti se ale jedná o příklopnou mikrovlnnou sušičku, která vypařuje vlhkost dřeva „zevnitř“ a je zejména dobrou volbou pro sušení tlustších materiálů, jako jsou například ebenové hmatníky. Ty jsou u kytar Furch standardem a jsou nejvíce zodpovědné za stabilitu krku. A když už zmiňuji krk, posuňme se ze skladu dále. Začíná prohlídka samostatné výroby.

Krk

U kytar Furch jsou všechny krky frézovány s hlavou kytary z jednoho kusu pro eliminaci jejího nutného lepení. V patce krku je pak zavrtaná duralová kulatina s vruty, která patku vyztuží a zároveň slouží pro upevnění krku k tělu - ano, u kytar Furch jsou všechny krky šroubované. „Šroubovaný krk má obrovskou výhodu pro servis nástrojů. Pokud po letech přijde hráč s tím, že mu praskla přední deska a kytaru je nutné přelakovat, nebo pokud se něco stane s krkem, servis je u šroubovaného krku snazší, rychlejší a efektivnější,“ říká Petr.

Výroba hmatníku probíhá, podobně jako mnoho kroků ve fabrice Furch, kombinací strojového opracování podle přesně vyměřených usazovacích bodů a ruční práce pro průběžnou kontrolu nad procesem. Rádius hmatníku, tedy jeho zakřivení, se nejdříve nahrubo vybrousí na kolébkové brusce, po které následuje vypalování výložek hmatníku laserem a následné přesné dobroušení zakřivení. K tomuto detailnímu dobroušení se pak používá kovoobráběcí stroj, který má mnohem menší tolerance nepřesností, což zajišťuje přesnost a konzistenci. Na lisu s dorazovým bodem se pak zatlačí do hmatníku pražce, nastavený dorazový bod zajišťuje vyrovnanou sílu a hloubku zatlačení pražců po celé délce hmatníku. Patka i hrana pražců jsou vždy mírně odsazené od okrajů hmatníku, aby se zamezilo vylézání pražců v případě, že by dřevo hmatníku začalo pracovat.

Polotovar krku dále prochází CNC mašinou (číslicově řízeným obráběcím strojem), která frézuje drážku výztuže krku a usazovací bod pro patku. Dále se zasazuje výztuž, lepí připravený hmatník a plátek na hlavu nástroje. Další CNC frézuje tvar hlavy, otvory na mechaniky, přesný tvar patky a celý krk se ručně dočistí a dobrousí. Následně krk cestuje na lakování - my ovšem pokračujeme k výrobě těla.

Tělo

„Pro stabilitu a životnost i zvuk je nejdůležitější konstrukce přední desky,“ říká Petr. Zadní deska je pak výrazně jednodušší na výrobu, protože nenese žádný tah strun. Je ovšem důležitá pro odraz zvuku, který vytváří přední deska, a ovlivňuje tak hlasitost nástroje a odezvu tónu.

Kovové struny mají tah mezi šedesáti a osmdesáti kilogramy, který je třeba správně rozprostřít po celé desce pomocí vhodné konstrukce žebrování. To je u kytar Furch vyrobeno z českého smrku. Má také výrazný vliv na zvuk, pokud se kytara přežebruje, trpí pak tupým zvukem. „Žebrování se dlouhodobě vyvíjí, záleží i na požadovaném typu zvuku. Žebrování totiž určuje obrovským dílem, jestli bude zvuk „americký“ nebo spíše „evropský“. Americké kytary jako Collings a Santa Cruz jsou například stavěné tak, aby měly širší dynamické možnosti, ale jsou uzpůsobené spíše na silnou hru a jemnější fingerpicking na nich tolik nevyzní.“ I přes rozdíly ve zvuku jsou ovšem kytary atraktivní alternativou i pro americký trh, který oplývá uznávanými značkami Taylor, Gibson, Martin, Santa Cruz či Collings. „Je to otázka filozofie a přístupu. Američtí výrobci excelují ve vývoji dobrých, funkčních principů a vynikajícím marketingu, ale troufám si říct, že evropský způsob výroby je více zaměřený na hlubší a delší vývoj, větší snahu o progresivitu a propracovanější konstrukci. I my stále přemýšlíme, kam se posouvat a jak se zlepšovat.“

Žebrování se lepí ve vakuových lisech s konstantním tlakem po celé délce lepeného dílu. Desky se lepí s vypočítaným předpětím, stejně jako žebrování. Poslední velká inovace konstrukce přední desky proběhla v roce 2001. „Pokud si nyní změříme tloušťky desek, zjistíme, že není vždy stejná. Po roztřídění dřeva na desku podle šířky let a jejich konstantní hustotě po šířce desky se měří její tuhost, která určí její potřebnou tloušťku. Každý kus dřeva má lehce jinou tuhost a potřebnou tloušťku si určuje vlastně sám. Je třeba každý kus dřeva sledovat individuálně,“ vysvětluje Petr.

Pokud je tedy žebrování tak zásadní, jaké rozdíly jsou mezi jednotlivými řadami a modely? „Mezi dreadnaughtem řady Vintage a Millenium nebude konstrukční rozdíl, rozdíly žebrování jsou pouze mezi jednotlivými tvary kytar. Rozdělení výroby mezi Millenium a Vintage, které jsme začali rozlišovat od roku 1999, je čistě otázkou inovativnějšího či tradičního designu.“ U méně obvyklých nástrojů, jako například barytonové kytary Furch, není v konstrukci rozdíl, žebrování je podobné, jelikož zvukovým charakterem má být kytara velmi blízká typické akustické kytaře a při nižším ladění je tah strun víceméně srovnatelný - jediný znatelný rozdíl je pak v objemu těla. „Naše akustické baskytary jsou ovšem výrazně jiné - změnili jsme umístění akustického otvoru, čímž jsme dosáhli vyšší hlasitosti nástroje. A žebrování je úplně jiné, mnohem silnější - je to z velké části právě i otázka požadovaného zvuku, který je charakterově výrazně odlišný od akustické kytary.“

Mimo pečlivého měření a žebrování je v oddělení konstrukce desek také zajímavý způsob zvlhčování vzduchu ultrazvukovým zvlhčovačem, který umožňuje lepší kontrolu vlhkosti dřeva než klasický aerosolový zvlhčovač, který vypouští mnohem větší kapky.

Stejně jako přední a zadní desky i luby do fabriky přijíždějí v sadách řezaných z jednoho kusu pro přesně zrcadlovou kresbu. Zatímco v případě desek zrcadlový řez zaručuje shodné fyzikální vlastnosti levé i pravé poloviny desky, u lubů jde pouze o vizuální efekt. Nejpodstatnější vlastností lubů je totiž jejich výška, která určuje vzdálenost zadní desky od desky přední, a ovlivňuje tím pádem odraz zvukových vln a hlasitost nástroje. Po tepelné plastifikaci a ohnutí lubů, nalepení olubení a dobroušení do požadované výšky se přední a zadní deska s luby slepí a zalisují. Vybrousí se čisté kontury kytary a drážka na lemování těla a kytarové tělo putuje do další místnosti. V té probíhá ruční lemování kytar. Ruční práce je obzvláště důležitá u dřevěných lemovek, které je třeba opět nahřívat, u každé lemovky je ovšem dbáno na přesnost a pečlivost. Po přebroušení kontur kytary nástroj postupuje o patro výše.

Lak a povrchová úprava

„Osobně považuji lakování za druhý nejdůležitější prvek výroby kytary,“ poznamenává Petr. „Velice záleží na tom, jaký lak se zvolí. Jde také o tloušťku a tvrdost vrstvy.“ Drtivá většina laků na trhu je zamýšlena pro nábytkářský průmysl, rezonanční vlastnosti tedy u nich nejsou důležitým faktorem. Výrobci v Furch Guitars proto strávili pět let vývojem vlastního UV laku, který používají již dva roky. Je v něm nulový podíl rozpouštědel, což mimo hygienických důvodů má výhodu zejména v tom, že z laku nic neubývá, nepropadá se do let a je také barevně stabilní i po dlouhých letech.

Lakování začíná plněním pórů - zejména palisandr a mahagon mají póry velké a bez plnění by se na dřevo muselo nanášet zbytečné množství laku, který by pak bylo potřeba obrušovat. První vrstvou je tedy UV lak v gelové podobě. Následuje stříkání osmi až devíti vrstev, mezi kterými po každých čtyřech vrstvách dochází k vybroušení. UV lak sice netvrdne sám od sebe, po umístění do UV pece je ovšem tvrdý velmi rychle - během neuvěřitelné půlminuty. „Oproti laku, který jsme používali dříve, jsme omezili tloušťku vrstvy laku z průměrné síly 300 až 320 mikronů na 180 až 200 mikronů. Třetinový úbytek a extrémní tvrdost vrstvy dělají opravdu velký rozdíl oproti kytarám ve starém laku, zejména ve vyváženosti rezonancí basových tónů,“ vysvětluje Petr hlavní výhodu nového lakování.

Vrchní vrstva laku, která se pak leští podle požadované povrchové úpravy, je pak tzv. kyselinotvrditelný lak. Pokud kytara není vytvářena v úpravě „open pore“, ve které nedochází ani k plnění pórů a kytara se pouze přestříká tenkou vrstvou laku pro efekt hrubého olejovaného dřeva, dodělává se povrch těla buď do matné saténové úpravy, vysokého lesku nebo tzv. vintage finiše, který je hrubější a působí dojmem starého nástroje. Finální broušení roviny laku se pak osvědčilo dělat na každé kytaře ručně, leštění probíhá také pod osobním dohledem na dvou leštících kotoučích.

Následovné sesazení těla a krku také probíhá ručně. Důvodem je kontrola nad souběžností osy krku a těla a také výškou krku vůči kobylce. Krk sám ukáže, kam je třeba kobylku umístit - na scénu opět přichází CNC mašina, která plovoucí hlavou odebere lak pod kobylkou. Základna kobylky není úplně rovná, ale má odsazené okraje. Ty zajišťují plný kontakt se dřevem a zároveň pevný spoj laku a hran kobylky. A nyní již kytaru čeká cílová rovina v podkroví.

Finální setup

V poslední fázi čeká kytaru nastavení nultého pražce, sedla a průhybu krku, instalace snímačů a finální kontrola. Za celou výrobu je kytara kontrolována průběžně, což spolu s pečlivým postupem výroby zajišťuje to, že samotný zvuk kytar se kontrolovat příliš nemusí. Stále ovšem probíhá kontrola požadovaných specifikací a kontrola všech poloh hmatníku. „Pokud objevíme chybu, krk se odmontuje a buď jde na přebroušení a nebo se vyrobí nový. To je právě ta výhoda šroubovaného krku,“ objasňuje Petr. Na všechny kytary se natahují struny značky Elixir, zvolené především pro jejich životnost.

Závěr

Sám Petr Furch shrnuje na rozloučenou: „Snažíme se dosáhnout především vyrovnané kvality našich nástrojů. I pokud vezmeme v potaz různé vlastnosti odlišných modelů, materiálů či různých kusů dřeva, nejdůležitější pro nás je to, aby rozdíly mezi nástroji nebyly kvalitativní, ale pouze charakterové.“ Výrobní postup firmy Furch Guitars je proto zdravou symbiózou opracovávání dřeva přesnými CNC stroji a pečlivou lidskou rukou. Obě tyto složky jdou ruku v ruce za společným cílem precizně zpracovaných a konzistentních nástrojů, na které můžeme být právem hrdí i ve světovém měřítku.

www:

www.furch.cz