Kdy a jak jsi začal hrát?
Původně jsem hrál na bicí a chodil jsem na ně i do školy. Asi ve čtrnácti letech jsem přešel na basu.
Proč ta změna?
Abych řekl pravdu, ani pořádně nevím. V podstatě jsem zase tak daleko nezašel. Oba dva jsou to nástroje, které v kapele drží rytmus.
Kdo tě na basu učil hrát?
Nejdříve jsem se učil sám a později jsem chodil na univerzitu v Miami, kde jsem se seznámil s Hiramem. Mým učitelem byl určitou dobu i Jaco Pastorius. Jenže Jaco byl nejhorší učitel na světě. No, on v podstatě ani nebyl učitel a učit sám nechtěl. Chtěl jenom hrát.
Naučil tě vůbec něco?
Něco samozřejmě ano. U Jaca se každý učil sám tím, že se díval a poslouchal. Co sis z toho sám vzal, to jsi měl. Hodně často se stávalo, že Jaco něco blábolil a do toho mimoděk hrál. My na to koukali jako blázni, protože to bylo fakt neuvěřitelné. Pak ho někdo zastavil a povídá: "Do prdele, jak to děláš?" A Jaco na to: "No, to jenom tak chytneš tu basu a hraješ..." Jaco nebyl na škole dlouho, protože šel hrát k Weather Report. Po jeho odchodu neměla škola učitele na basu, tak mi to nabídli jako záskok. To byla docela legrace, protože do mé třídy se přihlásil i Hiram Bullock.
Hiram je přece kytarista...
To ano, ale chtěl se učit hrát i na basu. Naštěstí jsem nebyl učitelem moc dlouho a po mně přišel Don Soffanan. Ten nás pak hlavně drtil čtením not.
Ta univerzita byla čistě hudební?
Ne, byla to normální škola, ale měli tam i docela dobrý hudební program. Největší přínos byl, že jsem tam potkal spoustu muzikantů a že jsme spolu mohli pracovat. To byla velká zkušenost.
S kým jsi vlastně kromě Hirama hrál?
Asi tři měsíce jsem byl u Davida Sanborna, ale ten pak vyměnil celou kapelu. Hodně dlouhou dobu jsem hrál u Herbieho Manna. To je jazzman, flétnista. Udělal jsem s ním asi osm CD. Pak jsem ještě působil u Village People, Pinnacle a dalších, na které si teď nevzpomenu.
Jo, Franku, tady kamarád má jednu "speciální" otázku. Říkal mu před časem nějaký hrozně chytrý pan doktor, neurolog, že po třicítce hodně upadá jemná motorika. Tak upadl do deprese s tím, že už se po třicítce nedá moc zlepšovat. Co ty na to?
Hm, nejsem neurolog, ale myslím, že je to spíš nesmysl. Aspoň já určitě znám hodně lidí, kteří se i později dost vypracovali. Doufám, že to můžu říci i sám o sobě. No, radši to nebudu říkat, to by měli zhodnotit jiní. (smích)
Co ty? Pořád cvičíš?
No jasně. Mám přece zodpovědnost vůči lidem, kteří mě platí. Nemůžu si dovolit přijít a hrát jako prase. Je pravda, že někdy je to velký problém z časových důvodů, hlavně když jsme na šňůře. Ale i tak se snažím tomu každý den dát minimálně jednu hodinu. Ať cvičím, jak cvičím, stejně mám pořád větší a větší pocit, že neumím nic.
Teď si uvědomuji, že minulý rok tady byl s Hiramem jiný basista.
Jo, to byl Steve Logan, který mě zaskakoval. Já jsem nemohl jet.
Kdy jsi vlastně s Hiramem začal hrát?
Poprvé jsme si spolu zahráli na univerzitě. To ale nebylo v kapele. Spíš to bylo na jamech a tak. Pak jsme se nějaký čas neviděli, a znovu jsme se potkali někdy kolem roku 1995, když se Hiram přestěhoval blízko místa, kde bydlím já. S potěšením jsme zjistili, že oba dva pořád děláme to samé, co jsme dělali, když nám bylo osmnáct. Potom jsem začal hrát v Hiramově kapele.
Na pódiu jsme si nafotili tvůj aparát Mark Bass. Co to je za firmu?
Tuhle firmu má jeden Ital. Někdy kolem roku 1995 jsem hrál v Evropě a setkal jsem se tam s aparátem Parsek. Hrálo to úplně super, a tak jsem si sehnal člověka, co to dělal. Byl to takový hrozně přátelský chlapík. Pak mi poslal do Ameriky jednu hlavu. Hrála skvěle, ale následující dva roky se ten chlápek vůbec neozval. Snažil jsem se ho několikrát kontaktovat, ale nepovedlo se. Po těch dvou letech se ale objevil s tím, že má novou firmu Mark Bass a že to dělá naplno. Od té doby na to hraji a je to super!!! Nikdy jsem nehrál na nic tak silného. Díky mně se k tomu dostal i Hiram a od roku 2002 taky používá aparáty Mark.
Jaké jsou plány do budoucna? Nemáš třeba nějaký svůj vlastní projekt?
Vlastní projekt nemám. Momentálně se ohromně bavím a jsem rád, že se tím můžu i živit. Je to super.
