Jiří Veselý
Narozen: 2. 6. 1954 v Praze.
Rád poslouchám: Cokoliv, co má silný hudební nápad; není toho moc...
Kde hraji: Momentálně ETC..., Skupina bratří Ebenů, občas České srdce, poříčská skupina Rotor...
První vystoupení: Blíže neurčená školní besídka na Praze 10.
První riff: Cosi od Otise Reddinga.
První elektrika: Kytara vyrobená mým tátou a pak baskytara Jolana Basso IV.
Na co hraji: Fender Precision ’65, bezpražec Jaroslav Kostka a šestistrunka od Jirky Mázla.
Dá se u nás dnes uživit hudbou?
Můžete se trefit a stát se „kultovní“ kapelou, ale to je obrovská náhoda a není to napořád. Mě vlastně živí „oldies“, je to skromnější ale stabilní; teď mě ale napadá, že to asi taky nebude napořád...
Na kterém místě na světě by sis chtěl zahrát?
Nesnáším cestování, takže kdekoliv, kam dojdu pěšky.
S jakými (i nežijícími) muzikanty by sis chtěl zahrát?
Měl jsem celkem štěstí na spoluhráče; mrzí mě jen, že jsem se minul s Jirkou Hrubešem a kytaristou Jirkou Jelínkem.
Jaké by sis pořídil vybavení?
Potřeboval bych naklonovat to, co mám, abych to nemusel pořád převážet... a Jirka Krampera mi slíbil zapůjčit nově vyvinutý basový aparát KV2, tak se moc těším.
Na jaký nástroj chtěli tvoji rodiče, abys hrál, a vedeš nebo budeš vést ke hraní svoje děti?
Táta z nás chtěl mít sportovce. Musel ale uznat, že to nepůjde, a podporoval nás. Jen chtěl, abychom to dělali pořádně! Moje dcera ovšem byla odmalička tak svéhlavá, že jsem s ní nic nepořídil. Pokusy byly...
Proč sis vybral nástroj, na který hraješ?
To mi vybral brácha, já jsem byl docela lempl.
Cvičíš techniku, nebo jen hraješ a jamuješ?
Jamování nesnáším, nerad zkouším a cvičím zřídka - jen když je bezprostředně potřeba se něco naučit, aby nebyla ostuda!
Jsi samouk?
Na baskytaru ano, na harmoniku nikoliv.
Václav Veselý
Narozena: 29. 5. 1952
Rád poslouchám: Je toho hodně, ale v poslední době jsou to například Dave Spillane, Donal Lunny, Boris Karlov, Branko Milenovič, Hradišťan, ale třeba i Antonín Dvořák nebo Bohuslav Martinů.
Kde hraji: Ve svých kapelách Dobrohošť a Irish Dew, v současné době obnovujeme s Vladimírem Mertou Dobrou úrodu
První vystoupení: V roce 1960 jako zpěvák se školním sborem LŠU, s bigbítem poprvé na vánoční besídce v roce 1966.
První riff: Rock around the Clock.
První elektrika: Výrobek mého táty a pak přišla Star VII.
Na co hraji: Fender Stratocaster ’74, PRS Santana II, Mázl/Smith a další.
Dá se u nás dnes uživit hudbou?
Komplikovaně - více kapel, studio, pedagogika - nebo lehčí žánry.
Na kterém místě na světě by sis chtěl zahrát?
Je jich víc, ale líbilo by se mi zahrát si třeba u Stonehenge...
S jakými (i nežijícími) muzikanty by sis chtěl zahrát?
Rozhodně s Jimim Hendrixem, Alanem Wilsonem (Canned Heat), Davem Spillanem...
Jaké by sis pořídil vybavení?
Soldano SLO 100. Ale také spolupracuji s českými a moravskými konstruktéry na vylaďování jejich výrobků, chci podporovat český custom shop.
Na jaký nástroj chtěli tvoji rodiče, abys hrál, a vedeš nebo budeš vést ke hraní svoje děti?
Nástroje jsem si vybral sám, mladší z mých synů Jan hraje na housle, také si je vybral sám.
Proč sis vybral nástroj, na který hraješ?
Akordeon, protože na něj hrál můj děda, a kytaru, protože jsem si myslel, ze se kytaristům líp balej holky. Není to pravda.
Cvičíš techniku, nebo jen hraješ a jamuješ?
Cvičím etapově, podle toho, co je potřeba, jinak jdou koncerty na technický dluh. Jamovaní nevyhledávám, protože to, co bych nejraději hrál - fúzi moravského folklóru s hardrockem - tady skoro nikdo neumí.
Jsi samouk?
Vystudoval jsem Pražskou konzervatoř na akordeon a při studiu jsem se sám učil hrát na kytaru. Díky vrcholové technice, kterou jsem na škole procházel, se mi ji dařilo přenášet i do kytary.
