FofrRozhovor - Lucie Bílá, Petr Malásek

Dá se u nás dnes uživit hudbou?

Nevím, jestli je to zrovna otázka pro mě, ale myslím si, že je těžká doba v každé profesi, a mám kolem sebe neskutečně mnoho talentovaných muzikantů, které by měla tahle země platit zlatem, zatímco oni přežívají velmi těžko.

Na kterém místě na světě by sis chtěla zahrát?

Nemám žádné ambice v zahraničí, někdo se diví a považuje to za nízko posazenou laťku, ale jestli jsem o něčem přesvědčená, tak je to právě to, že moje místo je a bude právě tady. Mně naše země není „malá“ a není to jen populistický kec. Vím, kam patřím, a vím, že než být někde miliontá, tak budu pyšná doma mezi prvními deseti.

S jakými (i nežijícími) muzikanty by sis chtěla zahrát?

Chtěla bych říct Madonně, že je pro mě opravdu frajerka a že si jí moc vážím. A chtěla bych říct Vlastičce Průchové, že jí mám ráda.

Jaké by sis pořídila vybavení?

Mám nejlepší tým, jaký jsem si mohla přát, a mezi ně patří i mí zvukaři Tomáš Barták a Olda Kukla. Není to jen v aparátu a mikrofonu, ale je to o rukou. Jsou to machři ve svém oboru a bez nich si neumím už představit žádný ze svých koncertů. Někdy mám pocit, že zpívají za mě.

Na jaký nástroj chtěli tvoji rodiče, abys hrála, a vedeš nebo budeš vést ke hraní svoje děti?

Rodiče moc nadšení z mé profese nebyli a jediné, co jsem se pokusila pokořit, byly kytara a piano. Nakonec jsem zjistila, že zpěv je to, co mě zajímá nejvíc, a tak jsem veškerou svoji energii a chuť věnovala jemu. Čas ukázal, že to byla dobrá volba :-) Můj syn je na tom stejně, s tím, že on od piana utíká ke kameře.

Proč sis vybrala nástroj, na který hraješ?

Zpěv je pro mě neuvěřitelná rozkoš. Není nic, co by mě tak naplňovalo a tak vzrušovalo. Když se mě někdo zeptá, co bych dělala, kdybych nezpívala, tak nemám co odpovědět. Snad jen přirovnání, že je to jako bych přestala dýchat. Pro tohle povolání se člověk nerozhoduje, pro to se narodí. Jsem tím prostě posedlá.

Cvičíš techniku, nebo jen hraješ a jamuješ?

Učím se cestou. Moje „konzervatoř“ byly tancovačky a techniku mám tak přirozenou, že všechny moje pokusy spojit se s odborníky dopadly stejně. Profesoři na zpěv mi jednotně odpovídali: „Nechceme vám do toho zasahovat a něco pokazit.“

Mám spoustu hlasových cvičení, které střídám podle druhu vystoupení, které mě čeká, a to od klasiky po kantilénu a bigbít. Improvizuji jen s Petrem Maláskem a se svou kapelou - Bady Zbořilem, Martinem Lehkým, Frantou Kopem a Standou Jelínkem. Ti jsou jediní, se kterými se cítím na jevišti jako muzikant. Jsou to přátelé a ti NEJ... muzikanti co znám.

Jsi samouk?

Myslím, že to nejdůležitější na tom, co dělám, je nepřemýšlet, nesmí tam být kalkul ale přirozenost. Nedávám se vést hlavou a někdy ani nevím, co ze mě jde za tóny, ale vnímám pocity. To je pro mě hudba. Hlavu na jeviště netahám.

Dá se u nás dnes uživit hudbou?

Uživit ano, zbohatnout výjimečně...

Na kterém místě na světě by sis chtěl zahrát?

V obývacím pokoji své vily na Toskánském pobřeží.

S jakými (i nežijícími) muzikanty by sis chtěl zahrát?

S těmi, kteří by si chtěli zahrát se mnou...

Jaké by sis pořídil vybavení?

Mám štěstí, že co potřebuji, mám.

Na jaký nástroj chtěli tvoji rodiče, abys hrál, a vedeš nebo budeš vést ke hraní svoje děti?

Piano byla u nás tak trochu „rodinná“ záležitost... stejně to mám i se svým synem. Hlavně žádné housle!

Proč sis vybral nástroj, na který hraješ?

Jak jsem odpověděl na předchozí otázku :-)

Cvičíš techniku, nebo jen hraješ a jamuješ?

Cvičím. Čím jsem starší, tím raději.

Jsi samouk?

Ne.