Trh s kytarovými krabičkami je v současnosti zaplněn všemi možnými variantami efektů. Zatímco velké firmy vyrábějí obrovské množství v sériové výrobě, tak aby každý kousek zněl stejně, fajnšmekři častokrát upřednostňují cit výrobce, který dokáže do svého efektu vložit nejen svou zručnost, ale i hudební preference a duši.
Jan Hořínek má rád rock 60. a 70. let a efekty hodné této hudby vyrábí v Praze pod jménem Electronic Orange. Snaží se o co nejvěrnější kopie efektů z těchto dekád, které proslavily ikony jako David Gilmour, Jimi Hendrix nebo Jimmy Page. Jeho práce si však nevšiml pouze český trh, velké množství jich posílá do zahraničí. A přestože o tom sám pravděpodobně neví, má v tom prsty právě kytarista Pink Floyd.
Od Amara po Gilmourish
„Já jsem chtěl už od gymplu stavět kytarové krabičky, můj vzor byl Gilmour a samozřejmě jsem hrál na kytaru,“ vysvětluje Jan Hořínek. „Jako první jsem vyrobil Fuzz z Amatérského Radia, ale ten byl nepoužitelný. V Amáru se daly najít velmi pěkné věci, nikoli však tento fuzz. Pak jsem vyrobil Tone Bender. Ten Bender mám pořád, dá se přepínat na Fuzz Face a má hromadu dalších přepínačů. V té době jsem byl příznivcem multifunkčních krabiček s maximem ovládacích prvků. Už nejsem.“ Proto se Electronic Orange dnes zaměřuje na kopie klasických analogových pedálů, které se buď nevyrábějí, nebo se léty změnily. Jan se snaží ve zvuku svých verzi efektů jako Big Muff nebo Uni-Vibe oživit zvuk rockové hudby šedesátých a sedmdesátých let. Vzorem byly v tomto případě slavné plechové krabičky Electro-Harmonix, zejména pro jejich „... atraktivní, jednoduchý design a originální zvuk.“
Jedním z faktorů, které výrazně ovlivnily exportovatelnost pedálů Electronic Orange z Prahy do světa byla i fanouškovská stránka Davida Gilmoura - Gilmourish.com. Začalo to jednoduše: Majitel stránky, která se snaží o co nejlepší analýzu zvuku kytaristy Pink Floyd, Jana Hořínka zkontaktoval, že by chtěl zrecenzovat jeho kopii modulačního efektu Uni-Vibe - Moon Vibe. Kontakty se prohloubily, Bjørn Riis později recenzoval i efekt Pig Hoof a časem Jana požádal o to, aby efekt jemně upravil. „O nový model Pig Hoof MkII je veliký zájem. Má v tom má prsty Bjørn. Chtěl po mně trochu ochočit Pig Hoof, poněvadž ve studiu nepotřeboval takovou lavinu basů a gainu.“ Když se ptám, o který z efektů z řady Electronic Orange je největší zájem, Jan to shrne čtyřmi slovy: „Pig Hoof. Bez debat.“
Magie Pig Hoof a součástkového mojo
Nejžádanější efekt Electronic Orange - Pig Hoof - je replikou Big Muff Pí z přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Jde o fuzz s hutným zvukem a ovládáním sustainu, ideálním na výrazná kytarová sóla. Zatímco Big Muff od Electro Harmonix prošel několika změnami, známé jsou především tři modely. Pig Hoof věrně zvukově kopíruje ten první, s klasickým ovládáním hlasitosti, tónu a sustainu, Jan ho přirovnával k originální první verzi Big Muff. „Dneska si kdekdo může stáhnout schéma Big Muff Pí z internetu a postavit si ho, jenže to bohužel nestačí, bez ladění to nehraje dobře. Doladění obvodu na míru současným tranzistorům mi trvalo čtyři odpoledne a postupně jsem vyměnil většinu součástek na desce - a to jak typy, tak i hodnoty. Čtvrtého dne večer jsem zapojil oba efekty do dvojité smyčky a posté naslepo testoval, který je který, a nepoznal jsem to. Druhý den jsem slepý test zopakoval a výsledek byl stejný,“ vysvětluje věrnost zvuku Jan Hořínek na svém blogu.
Najít tedy tu pravou součástku je docela složitý proces, Jan si však nemyslí, že vše vyřeší pátrání po starých či původních komponentech: „ Především moc nevěřím na součástkové mojo, což mi věc zásadně ulehčuje. Nevěřím v magii uhlíkových rezistorů, čímž odpadá problém s jejich tolerancí, šumem a životností. Typy kondenzátorů naopak sleduji pečlivě, jejich dopad na zvuk se nedá popřít. Mluvím o základních typech, nikoliv o konkrétních modelech od určitých firem. S aktivními součástkami je to složité, proto jsem přestal dělat „germaniové“ efekty. K moju - to je jistě silný fenomén. Lidé blaženě mluví o magickém vlivu vintage součástek, tak jako jiní lidé mluví o mimozemském původu kruhů v obilí. Já jim to přeju, ale neúčastním se toho, já na to moc nejsem.“
Zájem o hand made krabičky Electronic Orange je vskutku enormní a protože proces výroby je poměrně pracný a náročný (a navíc se o něj Jan Hořínek stará zcela sám), čekací doma na krabičky je někdy až několik měsíců. V době uzávěrky čísla, koncem července 2013, se například na vyřízení objednávek bude čekat až do dubna 2014. To však hudebníky nijak neodrazuje a množství objednávek krabiček Electronic Orange stále narůstá.
Výroba není romantika
Ani romantická práce se dřevem při výrobě kytary, ani pracné tepání činelů. Výroba efektů jaksi postrádá romantický feeling, ale o to více se zaměřuje na pragmatičnost celého procesu. „Přiznám se, že mi přijde snazší psát, co si myslím o Babičce Boženy Němcové,“ odpovídá s humorem Jan Hořínek na otázku o výrobním procesu. „Krabičky vrtám vrtačkou, mám je upnuté ve svěráku,“ začíná s tím, že do pevných obalů vkládá na míru vyrobené plošné desky. Jde o mechanickou práci spojující preciznost a technickou zručnost, využívají se však převážně klasické nástroje „Pájím páječkou ERS 50, na stahovaní drátků používám stahovací kleště a na šroubky zmíněný šroubovák,“ směje se Jan. „A taky používám lepidlo na lepení,“ dodává. Výsledná krabička však po smontování všech částí vypadá stejně profesionálně jako jakákoliv sériová výroba. Pouze zní mnohem lépe.
Zvuk jako z Dark Side of the Moon i houkadlo Jimmyho Pagea
Electronic Orange dnes vyrábí deset efektů, z toho jeden ve dvou verzích. Většinou jde o fuzzy, boostery nebo distortiony. No, Jan Hořínek vyrábí i modulační efekt Moon Vibe: „Je to kopie Uni-Vibe s několika výhodnými úpravami. Například původní Uni-Vibe neměl žádnou formu bypassu. Když byl vypnutý, signál nadále jel skrz celý jeho obvod, a to je panečku nějakých součástek. Charakter čistého zvuku se pak musel kompenzovat na zesilovači nebo na dalších efektech. Takovéto pojetí čistého zvuku je dneska docela neprůchodné.“ Jde o phaser a chorus, který je například slyšet na albu Dark Side of the Moon od Pink Floyd, výrazný je jeho zvuk i ve skladbě Machine Gun Jimiho Hendrixe. „Výroba Moon Vibe bývala velice pracná, než jsem si nechal udělat krabičky na míru. Teď už je dělám relativně rychle, ale pořád to docela trvá. Když opravdu tlačím na pilu, tak ho mám za den hotový. Ale takhle já dělat nechci a nebudu. Přestalo by mě to bavit,“ popisuje tvůrce efektů Electronic Orange.
O kopie starých krabiček, které je slyšet z kultovních alb legendárních kytaristů je velký zájem. Proto Jan Hořínek z Electronic Orange zatím neplánuje experimentovat s vlastními efekty. „Mám vlastní efekt na papíře a mám i postavený prototyp, ale nic mě netlačí k jeho realizaci, lidé chtějí Pig Hoof.“ Také připouští, že katalog efektů, které Electronic Orange vyrábí, se bude spíše zužovat než rozšiřovat. „Neměl bych na to čas, kdybych dělal další a další typy efektů. Spektrum nabízených efektů naopak postupně ořezávám, abych se mohl koncentrovat na kvalitu těch několika nejžádanějších. Delaye a reverby mě nelákají, nemám tu správnou motivaci. Navíc modulační efekty jsou obecně složitější na výrobu. Myslím, že zůstanu u Moon Vibe. S tím jsem mimochodem velmi spokojen - ten efekt je obtížné udělat dobře.“
Specialitou portfolia Jana Hořínka je i speciální houkadlo, které vyrábí pro brněnskou Widar. Jde vlastně o jednoduchou a osobitou formu složitého thereminu, určeného pro rockové hraní: „Nemá anténu hlasitosti a má silný, lehce přebuzený zvuk. Chtěl jsem udělat něco jako měl Jimmy Page, a to se podařilo. Na klasický theremin se hraje sofistikovaně, tenkými, zkušenými prsty. Na tento rockový theremin se houká přes delay a mává se celou rukou. Lze i nohou. Zkouším to pravidelně na koncertech své kapely Vejfuk a lidem se to líbí.“
www:
