Eddie Van Halen (1955-2020) - Do kytarového nebe odešla jedna z nejvýraznějších hudebních osobností

Když jsem se dozvěděl, že zemřel Eddie, nemohl jsem tomu uvěřit a hluboce mě to zasáhlo. Tento fenomenální muzikant bohužel prohrál svůj dlouhý boj s rakovinou. Asi bych vám měl vysvětlit, proč tento článek píše baskytarista. Nechci prvoplánově psát o sobě, ale myslím, že podobný příběh a okouzlení skupinou Van Halen prožilo nespočet hudebníků a fanoušků na celé planetě.

K prvním nahrávkám Van Halen (VH) jsem se dostal už na základce. V té době byl přístup k hudbě dost velký problém. Písničky a desky jsme si nahrávali na kazety z různých zdrojů, a to doslova kde se dalo. Měl jsem štěstí a u mého spolužáka jsem při nahrávání kazet objevil LP Children and Woman First skupiny Van Halen. Týpci na obalu, bláznivě pomalovaná kytara, a především divoká hudba, to vše se mnou začalo notně mávat. Pátral jsem po dalších nahrávkách tohoto uskupení a totálním šokem byla skladba Eruption na jejich první desce (nahráno 1977, vydáno 1978), šlo o Eddiho kytarovou exhibici. Kytara zněla nezaměnitelně a jinak, než jsem byl do té doby zvyklý. Dodnes je toto sólo považováno za jedno z nejvýznamnějších sól v hudební historii. V té době jsem docházel do kytarových kurzů OKD (obvodní kulturní dům), kde mi lektor (Zdeněk „Crissa“ Fišer) občas stáhnul a naučil mě skladby mých vzorů. Hned na další lekci jsem donesl nahrávku VH dožaduje se naučení tohoto materiálu. Bohužel jsem nebyl vyslyšen, techniku hry se lektorovi analyzovat nepodařilo. Nutno dodat, že jde opravdu o těžkou kládu. Mé pátrání pokračovalo. V nějakém katalogu firmy Boss jsem našel, že krabička Heavy Metal má zvuk jako Eddie Van Halen. Takže bylo jasno, musím mít tu krabičku. Ale opět to byla slepá ulička. Krabičku jsem nekoupil, protože při porovnání jsem zjistil, že mi postačí můj Boss DS-1. V těchto dobách video ještě běžné nebylo a v televizi VH a podobné kapely zrovna nějak nevysílali, okouknout se to tedy nedalo. Už nevím jak, ale na tu techniku jsem začal přicházet a hodiny jsem nedělal nic jiného. Páku jsem neměl, a tak jsem trochu povolil šrouby pro uchycení krku a kytaru prohýbal. Začal jsem synchronizovat tzv. hammering, tedy legato levé ruky spojené s doklepnutím prstu ruky pravé na hmatník. Vychytával jsem flažolety a snažil se připodobnit feelingu nahrávek VH. Když jsem kupoval první pořádnou kytaru, logicky to musela být značka Kramer, no jasně, má to páku a hraje na to Eddie! Pak už se ty všechny věci daly dělat snadněji. Dalším šokem a inspirací bylo sólo ve skladbě Beat It Michaela Jacksona. Eddie na krátkém úseku vytvořil doslova emoční erupci. Za mě jde jednoznačně o jedno z nejlepších kytarových sól vůbec. S nástupem videa jsme sjížděli koncert 5150, kde původního zpěváka Davida Leeho Rotha, vystřídal Sammy Hagar. Konečně jsem viděl vše v pohybu. Samozřejmě že Van Halen není jen o fenomenální kytaře, zaujme především originálním zvukem kapely, nespoutaným výrazem a osobitě znějícími písničkami. Teprve s nástupem YouTube jsem mohl vidět i historická show skupiny v původní sestavě. Eddie Van Halen se navždy zapsal do hudebního světa, který jeho odchodem přichází o muzikanta, jenž tento svět posunul a obohatil.