Drum Rumble Camp Praha - Bubenická masáž od Gergo Borlaie a Dalibora Mráze

Podle mých vlastních zkušeností, jak s hraním, tak i učením na bicí, jsou vždy nejdůležitější informace. Informace o tom, jak cvičit, co cvičit, jak pracovat s nástrojem atd. A to samozřejmě platí nejen u bicích. Vědět, co a jak dělat, je vlastně to nejdůležitější pro to, aby se člověk případně vyhnul zlozvykům nebo aby složitě nehledal už objevené a aby se rychleji rozvíjel. A nebo si i případně opravil chyby, které dělá. Jednoduše vzato, dobrá informace vám usnadní cestu k cíli a k tomu, čeho chcete dosáhnout.

To platí v životě všeobecně. Pro mě osobně bylo získávání informací ohledně bicích a metodiky jedním z nejdůležitějších aspektů mojí práce. Už když jsem přišel na konzervatoř a viděl tehdy poprvé v roce 1991 výukové video Davea Weckla, nechápal jsem, co se to děje. Ale nechtělo se mi uvěřit, že hráči jako Dave Weckl a jemu podobní jsou nadlidé. Po mnoha letech mohu říci, že opravdu nejsou. Je zde několik důležitých bodů, které takový hráč musí splnit. Je to určitě talent hudební, ale nedílnou součásti je i talent chtít pracovat, ten je v mnoha ohledech kolikrát i důležitější. Samozřejmě do jisté míry. A hlavně také to, že ve spojení s těmito aspekty talentu měli a mají tito hráči přístup k informacím, jak a co správně dělat a cvičit, aby se jejich hra, a to i po technické stránce, vyvíjela k lepšímu.

Postupně se i k nám do naší malé zemičky začaly dostávat informace o tom, co a jak, ale je pravda, že poskrovnu. Potom nastala doba YouTube a to už bylo vše mnohem jednodušší. Ale zase došlo k přehlcení informacemi a člověk vlastně už neví, co je správné a funkční. Proto zase platí to staré pravidlo, že osobní předávání informací je to nejzásadnější. Každý jsme totiž trochu jiný a každý potřebujeme tzv. pošťouchnout v něčem jiném. A debata o daném problému nebo praktická ukázka má největší pozitivní dopad.

Právě pro toto všechno jsem přivítal možnost zúčastnit se Drum Ramble Campu Gergo Borlaie v Praze na Konzervatoři Jaroslava Ježka, kde byl jako host i Dalibor Mráz.

Gergo Borlaie sleduji už několik let právě díky YouTube. Jeho technická vyspělost a rychlost jsou naprosto obdivuhodné, až uchvacující. A i to je jeden z hlavních důvodů, proč jsem se s ním chtěl setkat právě takto a trochu mu nahlédnout pod pokličku, jak se říká. I když naše setkání proběhlo už dříve, když jsem pořádal spolu s Daliborem Mrázem několik jeho společných workshopů právě s Daliborem.

Camp jako takový byl koncipován jako dvoudenní. Dopoledne vždy probíhala lekce s Gergem, což byly čtyři hodiny vždy s pauzou po hodině a odpoledne s Daliborem Mrázem, který si s Borlaiem rozhodně technicky nezadá, to samé,. První den večer potom proběhl společný jam session a společná debata a diskuze. Druhý den to samé, jen bez večerního programu.

Začínalo se v osm hodin ráno snídaní a od devíti už se hrálo. Ano bylo to hlavně o hraní. Georgo nám na začátku vysvětlil, čeho se bude vždy cvičení týkat, a každá z hodin byla vždy zaměřena na jinou oblast bubnování. Začali jsme klasickou rozehrávkou. No, klasickou pro Borlaie, takže si to asi umíte přestavit. Ale v každém případě vždy tempa přizpůsoboval potřebám účastníků. Dále to byla různá cvičení na koordinaci, rytmickou modulaci, rychlost, výdrž, improvizaci atd. Prostě Camp pod vedením obou protagonistů se postupně dotkl všech důležitých částí nácviku hry na bicí soupravu, včetně použití hry lichých skupinek a paradiddlů. Zaměřili jsme  jak na techniku rukou, tak i nohou. Opravdu bylo velmi zajímavé hrát věci, které používají Borlai a Mráz při vlastním cvičení. Hned jste mohli vidět, kam až ta cvičení vedou. Campu se účastnilo patnáct lidí. Byli zde učitelé z různých ZUŠ v naší republice, tři účastníci ze zahraničí, ale i žáci ZUŠ nebo nadšenci do bubnování. Samozřejmě, že Camp nebyl zaměřen na začátečníky. Každý měl k dispozici svou vlastní soupravu padů. Někteří si přivezli cvičicí set vlastní, nebo to řešili elektronickými bubny a použili je jako pady, a nebo se za poplatek dala zapůjčit cvičící sada od DW.

Poněkud smutné a pro mě osobně udivující bylo, že se Campu neúčastnil nikdo nejen z žádné konzervatoře v naší republice, ale ani nikdo z KJJ, kde Camp probíhal. Mít tuto možnost takhle pod nosem a nejít na takovou událost, je pro mě nepochopitelné. Možná to pro leckoho přijde nezajímavé nebo drahé. Ale právě jednou z velkých výhod byla cena. Ta byla opravdu nízká, necelých osm tisíc korun, včetně stravování po celý den. Pokud se zajímáte, kolik takový Camp stojí v zahraničí, je to v řádech deseti tisíců. Např Camp s Bennym Grebem stojí bez ubytování 1500 dolarů, a to si ještě připočtěte cestu do USA. Big Drum Bonanza Thomase Langa je za podobnou částku. Trochu nižší částky si říká velice uznávaný bubeník a lektor Mike Johnston. To jsou potom jednoduché počty.

Je pravda, že díky tomuto Campu si řada z nás sáhla na své technické a i rychlostní maximum, ale tím, jak fungovalo společné hraní, tak to šlo jakoby lehčeji a samo. Já osobně jsem například nikdy nehrál na double s takovou lehkostí 200 bpm jako druhý den při závěrečném setu s Daliborem. Podobné to bylo i s nácvikem různých licků a koordinačních záležitostí. Velmi zajímavé bylo cvičení rytmické modulace a posouvání dob. Hra tři ku čtyřem jak v groovu, tak i při výdržích technických cvičení. Velmi inspirativní byla hra paradiddlů a jejich kombinování, hra a použití lichých skupinek ve spojitosti se sudými a v neposlední řadě hra přírazů a jejich interpretace, řečeno doslova vším možným.

Pro mě osobně byl Camp velmi silným zážitkem a přesvědčila mě o tom, co jsem si vždy myslel. Není nad to se s tím, co vás zajímá, setkat osobně. Mám pocit, že mě tato událost posunula o míle dál. Zatím určitě jen v hlavě. V mé hře se to projeví až za delší dobu, a hlavně až po cvičeních, na která teda nemám ve svém denním itineráři moc čas. Ale i tak jsem za to rád. Mohu aspoň tuto zkušenost předat mým žákům a pomoci jim přeskočit některé zbytečné aspekty cvičení, které vlastně jen zdržují. Proto více takových akcí. Vzhledem k tomu, že mě tato přímá konfrontace s výukou a získáváním informací, které u nás opravdu nikdo nemá a těžko je najdete ve správné podobě na YouTube, chytla, jsem na dobré cestě uspořádat podobnou akci s jedním z nej bubeníků světové scény. Jeho jméno je Todd Sucherman. Jeho dvě poslední výuková DVD jsou hodnocena vždy v roce jejich vydání jako nejlepší v různých žebříčcích odborných periodik a webů. Snad se vše podaří a bude v budoucnu zájem o takovéto skvělé a praktické akce. Informací, těch správných, není totiž nikdy dost. Pokud se vše podaří a budete mít o tuto akci zájem, rád vás na ní přivítám.

Rozhovor s Daliborem Mrázem

Kde se zrodila idea udělat „dvojworkshop“ s Gergem?

Přibližně dva roky jsme si psali, že bych rád něco uspořádal, a stále jsme přemýšleli, co přesně bychom spolu mohli podniknout. Poté se objevila příležitost natočit společně videa pro mé nové DVD, tak jsem ho pozval do Ostravy. Při té příležitosti mi navrhl, jestli bychom spolu nechtěli podniknout něco více. Tak vznikla myšlenka double workshopu, který jsme odjeli v Praze, Brně a Ostravě.

Jak dlouho jste to celé připravovali?

Celou věc jsme připravovali zhruba měsíc a máme velkou radost, že nám pomohla taková řada sponzorů.

Co naopak máte společného a čím se vzájemně inspirujete?

Gergo je pro mě velkou inspirací už řadu let. Když jsem ho začal sledovat více, obrátil mi celý systém hodnot a celého vnímání bicí soupravy vůbec. Hodně věcí jsem začal přehodnocovat a řešit věci, které by mě před tím nenapadly. Povídal jsem si s početnou řadou bubeníků a fascinuje mě, že cest, jak dojít k určitému porozumění, je neskutečně mnoho. Já jsem ze startu zvolil cestu tabulkových analýz a sekvenčního cvičení. Což mi dokazuje, jak moc velká lidská rozmanitost je. Každý si svou cestu hledá jinak.

Na workshopu jste hráli také nějaké věci společně, jak jste je připravovali?

Spolupráce s Gergem na skladbách byla ohromná. Gergo měl poměrně přesnou představu, jak by se mu to líbilo, proto vytvořil dvě věci, které jsme nahrávali a zároveň i sehrávali na workshopech. Poprvé jsme si to vyzkoušeli dvě hodiny před prvním vystoupením v Praze. Postupně jsme to na dalších workshopech doladili. Přemýšleli jsme nad instrumentací jednotlivých partů, aby dvě soupravy opravdu byly dvě soupravy. Bylo by zbytečné, aby se nějaký part duplikoval, když je možnost dvou nezávislých rytmických linek. Proto jsme hodně přemýšleli, aby skladby měly dva originální bicí party, které by se doplňovaly. Moc se líbil jeho systém uvažování a neustálého stavění napětí.

Na tvém DVD jste nahráli také nějaké skladby společně, jak bys je popsal?

Obě skladby jsou od sebe hodně odlišné. Jedna je tvrdší v metru 6/8 a druhá svižná na 7/4. Poprvé v Praze jsem byl hodně opatrný, protože jsem nevěděl, co si můžu dovolit a jak to bude fungovat na živo. Bylo to čisté hození do vody, ale dobrodružství to bylo pořádné. (smích)

Jak důležité je pro tebe vybavení, které používáš?

Pro každého bubeníka je to jiné. Já beru značky jako partnery, díky kterým můžu realizovat všechny své nápady. Hrát za značky, ke kterým máte citový vztah, je úžasné naplnění. Sonor je pro mě srdeční záležitost už od mých let na konzervatoři. Hodně si vážím každé značky, která mne podporuje, zejména Vic Firth, a moc děkuju za pomoc i Liborovi a jeho UFIPU. V téhle době půjdu pod další značky, které nám budou i s Gergem nebo Mikem pomáhat při další spolupráci.

Dal jsi také několik individuálních hodin, co jste probírali?

Díky Vaškovi Zimovi jsme oba odučili kolem čtyř soukromých hodin na jeho ZUŠ. Lidi byli výborní, velmi bystří, a všichni měli obrovskou chuť na sobě pracovat, což mi obzvlášť imponovalo. Hodně jsme řešili cvičební systém a různé rozbory rudimentů a patternů.

Jak by ses zpětně podíval na vaše mini turné?

Bylo to zvláštní, ale mezi městy byl obrovský rozdíl. Já osobně jsem si nejvíce užil Brno, protože i skladby byly mnohem více sehrané a mnohem více jsme se už i poznali. Praha byla zkoušková a Ostrava strašně náročná. Začínali jsme už v osm ráno a až do čtyř odpoledne jsme hráli a v pět začínal workshop. Čistého času jsme natáčeli asi necelou hodinku, ale hodně dlouho trvalo, než se vše nastaví a vychytá tak, aby to bylo připravené na živý záznam. Když se všechno připravovalo, tak jsme spolu hodiny a hodiny improvizovali. To jsem si upřímně užil a byl jsem ze spolupráci velmi nadšený. Už teď spolu plánujeme něco dalšího a mnohem většího i v zahraničí.

Rozhovor s Gergem

Kde se zrodila idea udělat „dvojworkshop“ s Daliborem?

Vlastně nás to, pokud si dobře vzpomínám, napadlo oba tak nějak současně. Pozval mě, abych zahrál na jeho DVD, a já mu navrhl, že bychom udělali nějaké workshopy, když už jsem tady. Alespoň se před natáčením rozehrajeme před publikem.

Jak dlouho jste to celé připravovali?

Hlavní organizační podíl má jednoznačně Dalibor a zhostil se toho naprosto profesionálně. Příprava trvala několik měsíců a dopadlo to skvěle.

Nelze se nezeptat - vy oba máte naprosto rozdílné přístupy k hraní i cvičení. Co naopak máte společného a čím se vzájemně inspirujete?

Oba máme rádi dobrou hudbu a oba jsme otevření originálním okamžikům v hudbě i bubnování. Takže ve finále je velmi snadné spolupracovat, právě díky tomu, že si zachováváme otevřenou mysl. Dalibor do toho dává opravdu hodně, je velký talent, neuvěřitelný bubeník a přitom pokorný člověk. Sledoval jsem workshopy, které vedl, než přišla řada na mě. Kliniky zvládá s přehledem, líbí se mi jeho pozitivní přístup a jeho práce nohama je šílená. Já jsem opravdu cvičil trochu jinak, dost dlouho trvalo, než jsem si sedl za opravdové bubny, a i potom byly problémy se sousedy, kteří mému hraní moc nefandili. Cvičení na polštáře mi ale pomohlo hodně uvolnit svaly, taky jsem se soustředil na to, abych zvládal breaky mezi vzdálenými částmi soupravy.

Na workshopu jste hráli také nějaké věci společně, jak jste je připravovali?

Napsal jsem dvě skladby a ty Daliborovi poslal týden před klinikou. Strukturou nejsou moc komplikované, ale samozřejmě je tam dost prostoru se vyřádit. Jen jsme si to přehráli párkrát při zvukovkách. Dalibor se ty věci naučil, zorchestroval své části, já svoje, oba jsme si přišli na své.

Na Daliborovo DVD jste nahráli také nějaké skladby společně, jak bys je popsal?

Jsou to věci, které jsem psal přímo pro to DVD, přímo pro nás dva. Chtěl jsem, aby byly ty skladby hodně charakteristické, ne jen doprovody k bicím. Měl jsem v mysli nějaký přibližný obraz a hledal konkrétní podobu, která bude sedět oběma co nejvíc a která podtrhne charakter hraní každého z nás.

Jak důležité je pro tebe vybavení, které používáš?

Druhá nejdůležitější věc po samotném hraní. Jsem v tomhle ohledu hodně spokojený, mám endorsement od nástrojů, které mám rád. Už od svých šesti let, kdy jsem si poprvé zahrál na vintage soupravu Gretsch, kterou měl můj tehdejší učitel, fandím bubnům Gretsch. Mám velkou sbírku starých Gretschů i velkou soupravu nových řad. Chtěl jsem na naše společné hraní přinést „starý“ zvuk, který bude v opozici proti tomu Daliborovu, aby se ty zvuky spojily a doplnily - a to se povedlo výborně. Jeho zvuk je hodně moderní - stackovými činely, kabelovou hihatkou, belly, menšími bubny... Já tam byl za tu starobu, velké tomy, krátký šlapák, žádné činely na sobě, žádné přidané vychytávky. Jeho činely byly hodně temné, „trashy“, menší průměry, moje Paisty 602 zase naopak s vyšším laděním, průzračné co do zvuku a větších průměrů. On měl čiré blány Remo s dlouhým dozvukem, já naopak pískované Vintage Emperor... Společně jsme se shodli jen na šlapce DW 9000 a paličkách Vic Firth.

Dal jsi také několik individuálních hodin, co jste probírali?

Každý student byl jiný, jiné otázky, jiné aspekty hraní. S jedním z těch kolegů jsme víc mluvili než hráli, ale ve finále ho právě to hodně posunulo. A špatné nebyly ani mimoškolní momenty. Jezdím do Česka od svých pětadvaceti, měl jsem tu stovky koncertů, vždy se sem rád vracím - super publikum a také moje oblíbené pivo. Lidé tu mají rádi dobrou muziku a na každý workshop přišli lidé, které to zajímalo, a kladli inspirativní otázky.

Než vyšel tento článek, Drum Camp s Toddem Suchermanem se stal skutečností. Vše je již organizačně dořešeno a v tuto chvíli zbývá pár posledních volných míst. Drum Camp Praha bude probíhat 26.-27. 11. 2016 v Music City.