Darryl Jones - Pátý Stone

Basista, který si své renomé vydobyl po boku Milese Davise, Stinga, Madonny a především v The Rolling Stones, jejichž je sice neoficiálním, ale přesto nesmírně důležitým, pátým členem. Permanentní dobrá nálada z něj dělá výborného parťáka na turné a hráčská bravura zase ideálního muzikanta, schopného zahrát nejen jakýkoli part, ale zapadnout do jakéhokoli stylu hudby.

Nebýt Rolling Stones, Darryl Jones by dnes byl asi jen dalším z plejády vynikajících session basistů, kteří ale nikdy nepřekročí hranici pomyslné slávy a zůstanou vždy ve stínu hvězd, po jejichž boku hrají a jimž vytvářejí podklad pro hvězdné bytí. Působení po boku Milese Davise, Stinga či Madonny sice přineslo Darrylu Jonesovi muzikantské uznání, opravdovou slávu si ale zažil až s příchodem k The Rolling Stones. Leč od začátku.

Začátky

Darryl Jones se narodil 11. prosince 1961 v americkém Chicagu do hudební rodiny Do šesti let byl neustále vystaven vlivu jazzových desek rodičů a poslechu popových nahrávek z rádia, pak požádal svého otce, zda by ho nezačal učit na bicí, a  získával tak první zkušenosti se světem hudby. Opravdový impuls k poznávání hudby však přišel o pár let později, když se šel podívat na soutěž talentů, kde hrál i jeho kamarád ze sousedství Angus Thomas na baskytaru. Darryl se pro nový nástroj okamžitě nadchl a s finanční pomocí svého staršího bratra se vydal do obchodu a koupil si kopii beatlovské Hofner baskytary. S pomocí Anguse Thomase se pak začal s baskytarou seznamovat.

Od téhle chvíle měl Darryl život prakticky jednoznačně nalinkovaný. Neuvažoval o jiné kariéře než hudební. Ve svém dalším hudebním vzdělávání pokračoval na střední škole Chicago Vocational High School, kde se dozvídal více o hudební teorii, hrál na baskytaru ve školních kapelách a na kontrabas ve školním orchestru. Ještě než získal na této škole diplom , začal se prosazovat na chicagské scéně po boku klavíristů Charlese Matthewse, Ghalliba Ghallaba, Kena Chaneyho a kytaristů Curtise Robinsona a Phila Upchurche.

Miles Davis

Jedním z Darrylových spoluhráčů byl také nadaný bubeník Vince Wilbur Jr. z něhož se nakonec vyklubal synovec legendárního trumpetisty Milese Davise. Krátce po absolvování japonského turné v roce 1983 sháněl Miles Davis nového basistu a jeho synovec mu pověděl o Darrylovi. Darryl si vzpomíná, jak ke kontaktu s Milesem došlo: „Miles zavolal Vincovi a chtěl mě k telefonu. Když jsem vzal sluchátko, řekl mi, ať si seženu basu, že si mě poslechne. Po telefonu. Když jsem si ji konečně donesl, tak mi jenom řekl, ať na to kašlu a přijedu do New Yorku. Ptal jsem se ho, zda si mě nechce nejdřív poslechnout, a on na to, jestli umím hrát. Já že ano. On na to, ať teda přijedu, a jestli neumím hrát, tak nakope Vincovi zadek.“ Druhý den byl Darryl v New Yorku a Miles si ho poslechl osobně. O týden později už stál Darryl s Milesem na pódiu po boku takových muzikantů, jako jsou kytaristé Mike Stern a John Scofield, saxofonista Bill Evans, perkusista Mino Cinellu a bubeník Al Foster.

Po boku Milese davise prožil Darryl Jones čtyři roky (1983-85 a 1986-88) a stihl si za tu dobu udělat velké renomé mezi muzikanty a natočil s Milesem dvě desky Decoy (1983) a You’re under Arrest (1985). Po natočení druhé jmenované desky ovšem Darryl Jones odchází ke Stingovi. Stalo se tak na doporučení Stingova saxofonisty Branforda Marsalise, který Darryla s Milesem viděl hrát. Miles Davis na to potom s hořkým tónem vzpomínal ve své autobiografii, že „Darryl odešel ke Stingovi a dal přednost penězům před muzikou“.

Přesto na léta strávená s Davisem vzpomíná Darryl rád a přiznává, že Miles byl pro něj něco jako otec. Jedním dechem také dodává, že u Milese se naučil o muzice mnoho věcí - být „přítomen“ v muzice každou sekundu, naučil se opravdu poslouchat jak sebe, tak ostatní v kapele a také se poučil, jak hluboká je Milesova láska k hudbě. K tomu říká: „Po koncertě, který trval skoro tři hodiny, si Miles vzal nahrávku koncertu k sobě na pokoj a několikrát si to ještě pustil, než šel spát. Tak se stávalo, že nám volal třeba ve čtyři nebo v šest ráno a říkal něco ve smyslu: ,Tohle musíš zítra na koncertě zahrát znovu.‘ Nebo: ,Tady to už tam nehraj, hraješ tam až příliš.‘ A podobně.“

Sting a ti další

U Stinga se Darryl sešel s další plejádou slavných muzikantů, v té době se Stingem hrál již zmiňovaný saxofonista Branford Marsalis, bubeník Omar Hakim a klávesista Kenny Kirkland. Se Stingem natočil Darryl krátce po svém nástupu desku The Dream of the Blue Turtle a vydali se ve zmiňované sestavě na turné, které je zachyceno na jednom z nejlepších živých alb všech dob Bring on the Night.

V té době už ale také spolupracoval na newyorské scéně s dalšími jazzovými muzikanty. Natáčel desky s Johnem Scofieldem, skupinou Steps Ahead nebo Chrisem Hunterem, hrál s kytaristou Hiramem Bullockem a big bandem Gila Evanse.

Unaven neustálým koncertováním a natáčením se Darryl Jones vrátil v roce 1989 zpět do rodného Chicaga. Chtěl se věnovat skládání vlastních písniček a dokonce založil vlastní kapelu, ve které hráli Robert Irving III (bývalý člen kapely Milese Davise), Alan Burroughs a Matthew Rose.

Tahle sestava ale nemá dlouhého tvání, neboť poptávka po Darrylových službách je obrovská. Postupně se vydává na turné s Herbie Hancockem & The Headhunters, s Erikem Claptonem, Peterem Gabrielem nebo s Madonnou. V té době se také podílel na natáčení desek s Erikem Claptonem - Journeyman, s Andy Summersem - Charming Snakes, Philipem Baileym (Earth, Wind & Fire) - Inside Out nebo Randy Breckerem - Toe to Toe.

V této době, tedy v době svého návratu do Chicaga, se Darryl začíná zajímat i o hereckou kariéru. Kvůli filmu se přestěhoval na západní pobřeží Spojených států do centra filmového dění - do Los Angeles. Než však stačil vůbec nějak zapracovat na své kariéře, přišel telefonát od...

The Rolling Stones

A vše se změnilo. Vlastně mu zavolal Keith Richards, se kterým se Jones již párkrát během různých turné setkal, a pozval ho na konkurz. Ten probíhal velice neformálně a Darryl se ani neměl nic dopředu naučit. Jak na to vzpomínal později: „Nemyslím si, že Stones hledali nového Billa Wymana. Podle mě hledali někoho, kdo bude schopen hrát jejich skladby a nebude se jim míchat do toho, jak by co mělo znít a podobně. Takže jsem prostě jen hrál svým stylem do jejich písniček a zdálo se, že to funguje.“

Že vše funguje, bylo hlavně jasné Charlie Wattsovi, který po Darrylovi už nechtěl zkoušet jiného basistu a jednoznačně ukázal na něj. V tu chvíli se Darryl stal prakticky pátým Stonem, i když zůstává po celou dobu působení jen placeným zaměstnancem a nemá žádný profit z koncertních turné.

Prvním počinem po příchodu ke Stones bylo natočení alba Voodoo Lounge (1994) s hitovým singlem Love Is Strong. Následovalo úspěšné turné k propagaci desky, z něhož pak vyšel živý záznam z klubového koncertu nazvaný Stripped.

O dva roky později vyšlo další studiové album s Darrylem nazvané Bridges to Babylon (1997), na nějž sice eagovala kritika spíše se smíšenými pocity, ale následovalo další úspěšné turné, z něhož opět vyšla živá deska No Security. A pro jistotu další turné k propagaci živé desky, tentokrát ovšem značně ořezané turné, co se pódiové prezentace týče.

K dnešnímu dni natočil Darryl se Stones ještě desku A Bigger Bang a podílel se na deskách Forty Licks, Licks Live a Shine a Light.

Další práce

Darryl Jones si při práci pro The Rolling Stones našel čas i k natáčení s dalšími umělci, jejichž reprezentativní výčet najdete v rubrice Diskografie. Za zmínku jistě stojí jak práce s jazzovými umělci typu Lennyho Whitea či Leeho Ritenoura, tak bluesovou legendou B. B. Kingem nebo s popovými a rockovými hvězdami Joem Cockerem, Rodem Stewartem a především s AC/DC.

Nevzdal se také plánů na hereckou kariéru a kdykoli mu zbyde čas, věnuje se studiu herectví. Zahrál si už v několika filmech - Gridlock'd společně s Tupac Shakurem, Village of the Damned, Stir a Love Jones, pro kterou také společně s Wyclef Jeanem složil hudbu.

Darryl velmi často odpovídá na otázku, zda pro něj není hudba The Rolling Stones příliš jednoduchá a nudná, a tady je jeho odpověď: „Takhle jsem o hudbě The Rolling Stones a ani o žádné jiné nikdy nepřemýšlel. Vyrůstal jsem obklopen různými druhy hudby a nikdy mi ani nepřišlo na mysl, že by nějaká mohla být nudná. Vždycky se snažím vystihnout podstatu hudby, kterou právě hraji, a dodat jí podle svých možností to, co ta hudba potřebuje. A je jedno, zda je v té hudbě spousta změn nebo málo. Moje práce ve Stones spočívá v tom, aby vše šlapalo a swingovalo a abychom se na pódiu bavili.“