Cvičení koordinace
Po zvládnutí těchto variant můžete při dodržování zápisu velkého bubnu přidat třeba paradiddl, a to jak osminkový, tak triolový. Pravá ruka hraje hi-hat, levá malý buben velmi slabě u ráfku, pouze akcent (>) nahlas o ráfek. Tento doprovod velmi oživí otvírání hi-hatky (-).
Takovýchto cvičení si můžete vymyslet nespočet i sami, dbejte ale vždy na to, aby to bylo dvou nebo čtyřtaktí, a pro použití v praxi doporučuji cvičit s breakem.
Děkuji za inspirace profesoru Veselému a přeji pevnou vůli a hodně sluníčka.
Pavel Razím
Akordy
Každá tvůrčí činnost vyžaduje svůj prostor. Hudebním prostorem nemůžeme rozumět spojování různých rytmicko-harmonických ploch do vzájemných souvislostí. Veledůležité je umět tento prostor vytvořit a porozumět alespoň základním principům harmonie. Během svého dosavadního působení jsem poznal, že minimálně dvě třetiny práce kytaristy v kapele v jakémkoli žánru spočívá v doprovodné hře. Pokusím se velice zjednodušenou formou popsat část harmonie od úplného začátku. Jsem si přitom dobře vědom toho, že takto malý prostor neumožňuje podrobnější rozpracování celé věci, proto prosím všechny kolegy, aby hleděli na můj příspěvek shovívavě, neboť vězte, že to není žádná legrace.
Představme si jónskou stupnici C: c d e f g a h c
Postavíme-li z tónů stupnice septakord na každém stupni, vzniknou následující septakordy:
I.C E G H = Cmaj7tónika
II.D F A C = Dmi7
III.E G H D = Emi7
IV.F A C E = Fmaj7subdominanta
V.G H D F = G7dominanta
VI.A C E G = Ami7
VII.H D F A = Hmi7/5b
Hlavní harmonické stupně jsou: I. stupeň - tónika, IV. stupeň - subdominanta, V. stupeň - dominanta. Tyto tři stupně charakterizují každou tóninu. Ostatní čtyři mají zástupnou či obohacující funkci. Zkuste například funkční podobnost II. a IV. stupně (ve vztahu k tónice) nebo VII. a V. stupně. Nyní vezmeme jako příklad prvních osm taktů písně All the Things You Are:
|Fmi7|Bbmi7|Eb7|Abmaj7|Dbmaj7|Dmi75b G7|Cmaj7|Cmaj7|
Podle výše uvedeného klíče je zřejmé: tónický septakord (maj7) se vyskytuje pouze na I. a IV. stupni, dominantní septakord pouze na V. stupni. Eb7 a G7 jsou dominanty k tónikám Abmaj7 a Cmaj7. Ostatní akordy doplňují následující schéma:
Nejde přitom o obraty (septakord - F A C Eb, kvintsextakord - Ab C Eb F, terckvartakord - C Eb F Ab, sekundakord - Eb F Ab C), na kytaře jsou tóny přeházeně. Tyto hmaty se dají najít vylučovací metodou - najdu si na D struně např. tercii Ab a zbývá najít F Eb C. Co je na struně G blízko k dispozici? Tón Eb v VIII. poloze a tón C v V. poloze. Na struně H je to buď Eb ve IV. poloze nebo F v VI. poloze. Na struně E1 je Ab ve IV. poloze, to už ale máme na D struně, nebo C v VIII. poloze - to zahrajeme. Na struně G tudíž budeme hrát Eb a na H struně tón F. Podobně lze postupovat i u dalších akordů na ostatních skupinách strun.
2. S vynecháním strun
Vynechají se buď struna A a E1 nebo E6 a D. Zkusíme např. opět Fmi7 (F Ab C Eb) (viz. obrázek níže):
Při tvorbě těchto hmatů postupujeme stejně jako u akordů po skupinách strun.
Není vhodné zdvojovat zejména tercie a septimy, proto v případě septakordů budeme hrát právě jen čtyři tóny daného septakordu. Oba systémy (skupiny strun + vynechané struny) nabízejí celou řadu výhod - např. zmapování hmatníku (vím, kam sahám) nebo uvědomění si tónů v hmatu (vím, co držím). Další výhodou je možnost odvození všech typů akordů z jednoho hmatu - můžu udělat z malé tercie velkou (Ab na A) a mám F7 (F A C Eb) nebo ještě z malé septimy velkou (Eb na E) a mám Fmaj7 (F A C E). Možnosti využití jsou pak i v sólové hře - máte bezvadně zmapovaný hmatník a doslova vidíte spoje a průchody do dalších akordů.
Na závěr bych rád připomněl, že skladbu, kterou hrajete (a zejména její harmonickou část), byste měli mít zafixovanou v paměti. Zkuste si třeba zasólovat nebo jen zahrát rozklady akordů do jednoduchého schématu dvanáctitaktového blues jen s metronomem - je to velice účinné cvičení.
Milan Kramarovič
