Využití intervalů v improvizaci (2)
V minulém dílu jsme pro improvizaci cíleně využívali intervaly. Věnovali jsme se zejména sextám a kvartám. Je ještě jeden interval, který se pro tvorbu melodií nesmírně hodí - a totiž kvinta. Zvláště pak, uvědomíme-li si, že pomocí kvint můžeme jednoznačně vyjádřit akord, podobně jako terciemi nebo kvartami.
Postavíme čistou kvintu například od tónu E, tedy E-H, a o půl tónu výše ještě jednu, tedy C-G. Seřadíme-li získané tóny po terciích, máme C E G H, tedy akord Cmaj7. Můžeme samozřejmě zahrát rozklad akordu Cmaj7 přímo a nepřemýšlet o kvintách, zvažme však dvě skutečnosti: hrajeme-li akord jako dvě kvinty nad sebou, zní to zajímavě a nezvykle, v běžně hraných rozkladech akordů se totiž vyskytují intervaly tercií a kvart, nikoli však kvinty. Takže hrajeme něco, co není zase až tak běžně ke slyšení, a přitom krásně vyjádříme harmonii. No a druhou skutečností je, že zahrát čistou kvintu na kytaře je díky ladění po kvartách velmi jednoduché, hrajeme vlastně jen prvním a třetím prstem, technicky to tedy lze lépe zvládnout než běžně hraný rozklad akordu. Budeme hrát na strunách d, g, h, e1, na každé struně vždy jeden tón:
Postavíme-li druhou kvintu nikoli o půl tónu, ale o celý tón výše nad první, získáme tóny akordu moll7: E-H a Des-As. Tóny Db E Ab H tvoří akord Dbmi7. Hrajeme opět na strunách d, g, h, e1, nyní nemusíme vůbec měnit polohu:
Tón, na kterém začínáme, je vždy tercií akordu. Jestli druhou kvintu postavíme o půltón nebo celý tón výše, určuje durovost, resp. mollovost akordu.
Nyní si uvědomme, že v durové tónině se maj7 akord vyskytuje na I. a IV. stupni a moll7 akord na II., III. a VI. stupni. My nyní umíme na strunách d, g, h, e1 zahrát rozklady maj a moll akordu jednoduchým způsobem, pouze prvním a třetím prstem. Můžeme tedy vytvořit arpeggio obehrávající postupně akordy I., II., III. a IV. stupně tóniny. Výhodou je, že hrajeme zcela mechanicky, pouze prvním a třetím prstem, na každé struně jeden tón, což nám zajišťuje pravidelnost úhozu pravé ruky:
Toto arpeggio použijeme pro improvizaci na kterýkoli akord z tóniny. Jestliže prostřídáme vzestupné a sestupné rozklady, bude to znít hned mnohem muzikálněji, vyzkoušejte také své vlastní kombinace:
Rozšíření tohoto přístupu najdeme u Scotta Hendersona. Ten staví dvě kvinty přímo na sebe, první tón reprezentuje základní tón akordu, druhý tón je tedy kvinta v akordu, třetí tón nóna. Dalším tónem postoupíme na tercii: buďto o půltón na malou (a vytvoříme tak mollový akord) nebo o celý tón na velkou tercii (a vznikne nám durový akord). Dále postavíme opět dvě kvinty nad sebe.
 |
A teď konkrétně, aby to bylo zřejmější. Začneme mollovým akordem: dvě kvinty nad sebou od tónu G: G-D-A; půl tónu výš opět dvě kvinty: Bb-F-C. Srovnáme tóny po terciích: G Bb D F A C. Jedná se o rozklad akordu Gmi11:
|
Procvičíme tyto rozklady mi11 akordu po hmatníku nahoru, začneme rozkladem Gmi11, postoupíme o celý tón na Ami11, pak na Hmi11, Dbmi11, atd. Vyzkoušíme také kombinace rozkladů vzestupně a sestupně, jako v Příkladu 4.
Nyní k durovému akordu: dvě kvinty od G, poté dvě kvinty o celý tón výš: G-D-A-H-Fis-Cis. Srovnáme tóny opět po terciích: G H D Fis A Cis, akord Gmaj7 (11#):
Nabízí se opět vytvoření arpeggia z prvních čtyř akordů v durové tónině - jako v příkladech 3 a 4: hrajeme nyní rozklady akordů Gmaj7(11#), Ami11, Hmi11 a Cmaj7(11#). Toto arpeggio opět můžeme použít pro improvizaci na kterýkoli akord z tóniny G dur.
A nakonec dva příklady na konkrétní harmonické postupy. Začneme dominantním jádrem - spojem akordů Ami7 a D7. Hrajeme rozklady Hmi11 vzestupně a Ami11 sestupně:
|
Na houpačku - střídání maj akordů I. a IV. stupně - použijeme kombinaci moll a maj akordů. Do spoje Gmaj7 Cmaj7 budeme hrát rozklady Emi11, Gmaj7(11#), Ami11 a Cmaj7(11#):
|
