Toto je ukázka walkingu do notoricky známého jazzového standardu Autumn Leaves od Johnyho Mercera. Napsal jsem to v d moll a je dobré to znát ve všech tóninách. Člověk nikdy neví, kdo to jak hraje...
Prvních osm taktů je klasický walking, který je ve čtvrtkách, a každý takt začíná hezky na základním tónu. V podstatě to jsou akordické tóny občas obohacené nějakým tím tónem z příslušné stupnice. Na konci taktu je průchod do primy dalšího akordu.
V taktech 9-11 je použit hezký fígl "zaswingování" na jedné notě, později třeba na oktávě (takt 12 a14). Dál se doprovod různě zahušťuje, třeba triolami, předrážením atd.
Je potřeba dbát na to, aby z basové linky byla dobře poznat harmonie, zejména tam, kde je složitá nebo nezvyklá. Nutné je taky dobře poslouchat sólistu, jestli hraje krásně doškálně nebo nějakou "haluz". Můžeme mu pomoci gradovat sólo nejen dynamikou, ale i výběrem tónů.
Základ je umět hrát jednoduché, ale hezké linky. K tomu je asi potřeba naposlouchat si je i u jiných basistů.
Nejlíp se to člověk zřejmě naučí na kšeftě, protože tam musí. Doma jenom může...
Pěvecký workshop Come To Jam (7)
Co Čech, to zpěvák aneb zpěvákem snadno a rychle?
D. Vlastní dechová cvičení
1. Uvolnění brady a jazyka - Jelikož při dechových cvičeních už budeme mluvit, musíme si pomaličku začít osvojovat základní návyky související se zpěvem. Jeden nejzákladnější, ale zároveň nejčastěji nedodržovaný, je právě zautomatizovaný návyk uvolněné brady a jazyka. Toto uvolnění napomáhá zvýšení estetičnosti vašich tónů, a navíc odbourává jedny z mnoha křečí, které, jak určitě už víte, při zpívání nemají co dělat!
Půjde nám o to, abyste při řeči a hlavně také při zpěvu hýbali jen spodní čelistí - a to zcela volně a nijak křečovitě. Stoupněte si před zrcadlo, uvolněte se a chvilku si hrajte s uvolněnou spodní čelistí. Celá hlava se vám ani trošku nepohne, všechen pohyb provádí jen a jen dolní čelist. Představujte si loutkové divadlo, jak mluví ty dřevěné postavičky (tedy pokud mají vyrobeny hýbající se pusy), jak jim ta spodní čelist jen tak volně padá tíhou gravitace... A nebo si vzpomeňte, jak vypadají lidé, kteří usnou vsedě, kterak jim bezvládně padá brada... Přesně to teď po vás chci. Možná budete mít při pohledu do zrcadla ze sebe lehce retardovaný pocit, ale to je přesně ono! Daří se vám už volně pouštět bradu, aniž byste jí rychlost pádu korigovali a brzdili svými mimickými svaly? Tak to už můžete přejít na následující dvě cvičení:
a) Zkuste si pomaličku říkat hlasitostí vám přirozenou následující slabiky:
ma - me - mi - mo - mu...
Vycházejte ze zavřené pusy. Vždy vyslovte slabiku a zároveň pusťte bradu, ať volně klesne gravitací. Nechte pusu chvilku takto otevřenou. Pak ji znovu zavřete a pokračujte s další slabikou. Při těchto cvičeních nepoužívejte mimické svaly tak, jak je to v zásadách dechových cvičení. Ani jazyk nebude vykonávat žádnou činnost. Problémem někdy bývá, že lidé mají tendenci tlačit jazyk dozadu. Vnímejte, že vám leží volně v puse hned za zuby. Mějte pusu úplně mrtvou tak, jako když vám u zubaře dají umrtvovací injekci. Bude vám hůře rozumět, ale to je logické, neboť neartikulujete. Hlídejte si, ať vám brada klesne stejně u každé slabiky. Zejména u slabiky mi byste mohli mít problém bradu volně pustit.
b) Druhé cvičení provádějte úplně stejně, jen s tím rozdílem, že rychleji. Říkejte to už jako smysluplný text, po jednotlivých slabikách nevyčkávejte, ale ihned vracejte bradu nahoru. Říkejte text rytmicky, pravidelně a svižně:
je-je-je-je-co-se-dě-je-...
