Co muzikantovi nabízí Apple Macintosh?

První počítač firmy Apple Macintosh byl představen v dubnu roku 1976 a jmenoval se Apple I. Jen několik málo lidí bralo Apple vážně. Na rozdíl od většiny ostatních počítačů, které byly postaveny na procesoru Intel, byl Apple postaven na MOStek 6502. Obsahoval jen základní desku a další parametry jsou z dnešního pohledu až směšné (frekvence procesoru 1 MHz; RAMka na základní desce 8 kB, maximální možná 32 kB...). Pásková deska se prodávala zvlášť a krabici si musel upravit každý sám.

Historie Apple

Následovala řada dalších různých modelů. Apple byl i u zrodu grafického prostředí používaného na počítači. První model s grafickým prostředím byl Apple Lisa z roku 1983. Vzhledem k vysoké ceně byl ale zájem o tento model velice malý a časem ještě klesal. O rok později vyrazil mnohem levnější první Macintosh s názvem Macintosh 128k. Zároveň s ním představil Apple i Lisa 2, která byla o polovinu levnější než Lisa. Roku 1985 byla Lisa 2/10 přejmenována na Macintosh XL a nabízena s MacWorks (emulátorem, který umožňoval Lise spustit Mac OS). Následovala řada dalších modelů. Za zmínku stojí například Mac Portable, který byl uveden v září 1989 a představoval snahu vytvořit přenosný počítač. Prvním opravdu přenosným počítačem byl ale PowerBook 100 z roku 1990. Tento počítač byl pro Apple vyráběn firmou Sony. Mac LC 520 představoval snahu vytvořit počítač all-in-one (vše v jednom). K dvacátému výročí založení firmy Apple byl představen 20th Anniversary, který měl originální obal a skvělé předpoklady pro zpracování zvuku a videa. Měl integrovaný TV/FM radio systém, S-Video vstup a výborné zvukové vybavení. Mimochodem, na tomto Macu již bylo možné provozovat Mac OS, a to od verze 7.5.3, dokonce až do verze 9.1. V roce 1997 přišel na trh PowerMac G3. Moderním Macintoshům přináší dvě novinky. Jednak se jedná o nejstarší model, na kterém mohl běžet nejnovější operační systém Mac OS X (který se od předchozího OS 9 zásadně liší), ale i označení G3 se dále drží a pokračují G4 a G5. Druhá verze, tzv. "modro-bílá", již také dostala elegantní design, jehož koncepce se dodnes Apple drží.

Moderní Macintosh

Vývoj jde dál. Díky tomu, že firma začala používat procesory Intel, tak je v dnešní době možné na těchto počítačích používat různé operační systémy, jako je například klasický Mac OS (postavený na Unixu), ale i Windows, různé distribuce Linuxu a pochopitelně i další verze Unixu. Tyto operační systémy mohou být jak bootovací (tedy hlavní - spouštějící), a nebo (pokud to jednotlivé systémy dovolí) může jeden operační systém běžet v druhém - například díky bootcam je možné v Mac OS spustit Windows. Dokonce je možné mezi oběma operačními systémy sdílet stejná data na disku.

Mac OS X

Jednou z velice důležitých částí každého počítače je i operační systém. Stejně jako každá jednotlivá aplikace umí něco jiného (nebo umí stejné věci, ale má k nim jiný přístup - vždyť i rozdíly mezi Pro Tools, Cubase či Logic jsou vlastně strašně malé), tak i každý operační systém nabízí jiné možnosti programátorům (a ti mohou následně nabízet různé možnosti dalším uživatelům), ale i běžným uživatelům.

Dnešní Mac OS X začal vznikat v roce 1989 jako objektově orientovaný operační systém NeXTSTEP. Po čase byl vývoj přibržděn, takže první verze, ke které se dostal běžný uživatel, spatřilo světlo světa 24. března 2001. Jmenoval se Mac OS X 10.0 a jeho přízviskem bylo Cheetah. Ještě téhož roku (konkrétně 25. září 2001) byla k dispozici verze 10.1 s názvem Puma. Následoval Jaguar, který byl představen 24. srpna 2002, Panther z 24. října 2003 a dosud poslední Tiger (10.4) z 29. dubna 2005. V první čtvrtině roku 2007 by měla vyjít další verze - Mac OS X 10.5 (Leopard).

Mac OS X je poslední verze Mac OS, operačního systému pro počítače Macintosh od Apple, který kombinuje populární rysy klasického grafického uživatelského rozhraní Macintoshů se stabilitou Unixu. Mac OS X je použitelný od Mac hardware s procesorem G3, ale plně využívaný teprve procesory G4, G5 a Intel Core 2 Duo. Oblíbený vzhled grafického prostředí Aqua je napodobován mnoha dalšími ne-macovskými aplikacemi.

Hardware

Vestavěná zvuková karta v počítačích Apple (ale ostatně i ozvučení - reproduktory) bývá pro uživatele PCček, zvyklých čekat od integrovaných zvukových karet ledacos, překvapivě kvalitní. Ne, že by snad měla ambice stát se zvukovou kartou, kterou bude používat muzikant, ale na běžné ozvučení aplikací typu chatování, hry a při troše skromnosti i poslech nějakých MP3 nebo AAC souborů bohatě stačí. Bylo by opravdu moc troufalé zjišťovat latenci (tedy čas, který zvuková karta potřebuje pro zpracování zvukového signálu - zpoždění) vestavěné zvukové karty počítače? Zatímco integrované zvukové karty běžných PCček dosahují hodnot i několika desítek milisekund (s tím se opravdu hudba dělat nedá), což je vzhledem k povaze používaných WDM ovladačů pochopitelné (více o ovladačích dále), vestavěné zvukové karty Apple ukazují hodnoty v jednotkách milisekund. Je pochopitelné, že integrovaná zvuková karta musí mít horší vlastnosti, než karta specializovaná, již vzhledem k tomu, že taková karta má posloužit "všem" a není nutné, aby měl například programátor nebo grafik profesionální zvukovou kartu s mnoha vstupy a výstupy, profesionálními konektory... To by bylo zbytečně drahé. Navíc, každá zvuková karta, která je uvnitř počítače (ať už je integrovaná na základní desce nebo je připojena do PCI slotu), má poměrně vysoké předpoklady k tomu, aby byla rušena jinými zařízeními v počítači. Nejnáchylnější jsou na grafickou a síťovou kartu. Od těchto komponent je na zvukové kartě slyšet "cvrčení" opravdu velice často.

Muzikant jakožto specialista ale většinou nebude využívat integrovaná zařízení, která opravdu nedosahují kvalit zařízení specializovaných - profesionálních. Rozhodně nejsou důvody k obavám. Zda bude dané zařízení s počítačem spolupracovat, záleží pouze na operačním systému - zda jsou pro dané zařízení k dispozici ovladače. Před koupí konkrétního hardwaru (například zvukové karty) je tedy nutné, zda jsou k dispozici i ovladače pro Mac, ale vězte, že seriózní firmy, které produkují kvalitní zařízení, ovladače pro Mac mívají. A pokud by ovladače k dispozici nebyly, ani tak nemusíte házet zvukovou kartu do žita. S tímto problémem se setkávají například uživatelé zvukových karet firmy Creative (Sound Blaster aj. - dost to vypovídá o tom, že zvukové karty opravdu nejsou primárně určeny pro kvalitní práci se zvukem). Zkusil jsem připojit externí zvukovou kartu Creative Sound Blaster Extigy k počítači s Mac OS X. Vzhledem k tomu, že ovladače k dispozici nejsou, žádné jsem neinstaloval. Ne, že by zvuková karta fungovala na 100 %, ale špatné to také nebylo. Namísto všech výstupů 5.1 bylo k dispozici jen běžné stereo, ale podařilo se mi dosáhnout nižší latence než na stejném stroji s originálními ovladači od Creative při použití operačního systému Windows.

Ostatně, zda jsou pro dané zařízení k dispozici ovladače (a nebo zda náhodou zařízení nepoběží bez ovladačů) je nutné zjišťovat neustále i pokud používáte Windows - ne všechna zařízení mají ovladače pro starší verze Windows (95, 98, 2000, aj.) - ale naopak některá starší zařízení nemají ovladače pro novější verze Windows (například některé dnes ještě relativně vídané produkty firmy Midiman).

Mezi hardwarem a softwarem

Jak již bylo řečeno, aby hardware dobře fungoval, potřebuje správné a dobře napsané ovladače. Tedy vlastně software, který se stará o práci s hardwarem. Asi v této části má Mac OS X v oblasti zpracování zvuku velký náskok oproti Windows.

Zatvrzelí odpůrci Maců usnuvší u operačního systému Mac OS 9 by mohli namítat, že tento operační systém není pro muzikanta vhodný z mnoha důvodů. A měli by vlastně docela pravdu. OS 7-9 nebyl zrovna dobře dokumentován, co se této oblasti týče, a obsahoval jen minimum knihoven. OS 9 a starší dokonce ani primárně nepodporoval práci s MIDI a bylo nutné doinstalovat software dalších výrobců. Jedním z nich byl FreeMIDI od MOTU a druhým OMS od Opcode System. Ten byl dokonce vyvíjen i pro Windows a i tam překonával vlastnosti windowsovského MIDI. Jako standard se ale tento systém neujal a firma časem zkrachovala. Nový vlastník - Gibson - propustil celý softwarový tým bývalého Opcode System. Toho využil Apple a zaměstnal hlavního tvůrce a architekta OMS. Ten začal pro Apple pracovat na Core MIDI, které je navenek podobné poslední verzi OMS, ale přitom je programátorsky naprosto konsistentní s ostatními částmi Core Audia. A tak je zřejmé, že Mac OS X už je mnohem dál.

Žádný z operačních systémů (ostatně ani žádné jiné digitální zařízení) nepracuje ve skutečném reálném čase tak, jak bychom jej měli doslova chápat. Každý digitální systém potřebuje určitý čas na to, aby data zpracoval. Není tedy možné ani v jednom operačním systému dělat něco naprosto přesně. I kdybyste byli sebepřesnější hráč na klávesové nástroje, nebudou vámi vyslaná MIDI data zaznamenána přesně na to místo, kdy jste klávesu stiskli. Každý operační systém ale musí tento problém nějakým způsobem řešit. Především u takových úloh, které vyžadují práci pokud možno co nejvíce v reálném čase (mezi které samozřejmě práce se zvukem patří, stejně jako práce s videem), se hodí, aby bylo možné data zpracovávat co možná nejrychleji. Pokud provozujete digitální audio v kvalitě 44,1 kHz (tedy CD kvalita), dostane systém 44 100 krát počet vzorků, které zpracováváte (v případě "obyčejného" přehrávání zvukového souboru v CD kvalitě, kdy je použito stereo, je to tedy - krát dvě, celkem tedy 88 200) za vteřinu, které je nutné pokud možno co nejrychleji zpracovat. Pokud systém "zaspí" a dá aplikaci čas příliš pozdě, tak se to nestihne a dojde k trhanému přehrávání, tzv. drop outům. Jen si to představte, když přehráváte deset audio stop nikoli v CD kvalitě, ale pokud chcete udělat opravdu kvalitní záznam, tak například v 96 kHz a všechny stopy jsou stereo. Systém musí zpracovat informaci o zvuku 1 920 000 za vteřinu. Má tedy dost co dělat a je poměrně důležité, aby vše včas stihl.

Mac OS na toto používá svůj vlastní systém - Core Audio. Aby systém pokud možno co nejpřesněji věděl, kdy má audio aplikaci zavolat, aby mohla data zpracovat, je na základě aktuálních hodnot zatížení systému vypočítána předvídací hodnota, která říká, kdy by přibližně audio aplikace měla mezi všemi ostatními různě privilegovanými úlohami dostat svůj čas. Tak se může stát, že v důsledku předběhne i jinou úlohu, která si pro sebe v systému nastaví velkou prioritu. Před několika lety mimochodem Microsoft na jednom audio meetingu přiznal, že něco podobného nelze ve Windows se současným jádrem realizovat. Kromě toho, že tedy v Mac OS X lze nastavit audio aplikacím velkou prioritu (stejně jako ve Windows), funguje zde ještě nezávislý mechanizmus předvídání.

A právě tato vlastnost dělá z Mac OS pro hudební a zvukové aplikace objektivně stabilnější a vhodnější operační systém, než jsou Windows. Při použití jedné zvukové stopy se ještě nemusí nic moc dít, ale jakmile používáte více stop a více plug-in efektů, které jsou náročné na výpočty, musí jít při přehrávání (jehož prioritou je stíhat vše v reálném čase) požadavky jiných aplikací stranou. Nejvyšší prioritu mají vždy pochopitelně systémové úlohy, ale nemůže se například stát, aby v onen rozhodující moment předběhla událost o zvuku například síťová událost nebo jiná, která klidně může chvilku (myšleno v řádu desetitisícin, statisícin vteřiny a ještě kratších úseků) počkat.

Core Audio

Je to nejsilnější a nejvíce nízkoúrovňová zvuková knihovna v Mac OS X. Knihovna je připravena jak pro hardwarové, tak i softwarové rozhraní. Kromě standardních vstupních, výstupních a mixovacích funkcí umí Core Audio syntetizovat MIDI, vytvářet abstraktní zařízení (MIDI, duplikáty zvukové karty pro náročné aplikace...) a samozřejmě pracovat s neomezeným počtem kanálů. Ať už se jedná o mikrofon připojený přes FireWire, nebo USB MIDI klaviatura, Core Audio je rozezná, automaticky zkonfiguruje, přiřadí abstraktní zařízení a připraví k práci. Již dnes pracuje 64bitově, takže i v budoucnu bude schopné pracovat se zdokonalujícím se hardwarem, který dnes v audio oblasti pracuje maximálně 32bitově. Latence i výkon jsou prvotřídní a i slabší stroje stíhají bez problémů v reálném čase pracovat s mnoha vnějšími zařízeními. Navíc je zde možnost spojování zvukových karet přes FireWire tak, že je hudební aplikace může vnímat jako jediné zařízení s mnoha vstupy (součet počtu zvukových vstupů jednotlivých zvukových karet).

Core Audio je rozšiřitelné pomocí systému tzv. Audio Units, které programátorům umožňuje používat audio včetně možností použití efektů, syntézy, generování zvuku, míchání, generování, editace, filtrování, konverze, aj. a pochopitelně i MIDI, ve svých aplikacích (o Audio Units viz dále). Řadu z nich obsahuje již v základu, a ještě více se jich dá stáhnout nebo dokoupit. Audio Unit může být prakticky cokoliv, od krátkého zvuku pro syntetizátor MIDI až po stream server pro TCP/IP.

Audio Units

Dnes má Apple kompletní řešení audio ve svých rukách. Vzorná dokumentace, řada příkladů a rozsáhlé knihovny umožňují programátorům napsat mp3 přehrávač, softwarový syntezátor nebo cokoliv jiného, poměrně snadno. Apple se dokonce pustil do vlastního formátu modulů pro virtuální softwarové efekty a nástroje, nazvaný Audio Units. Apple evidentně nechce být závislý na dalších firmách a v nedávné historii to vypadalo, že právě toto rozhodnutí Apple zachrání od úpadku hudby na Apple. Audio Units je vlastně konkurenčním produktem VST (Virtual Studio Technology) německé firmy Steinberg zabývající se hudebním softwarem. Vzhledem k tomu, že VST je (stejně jako i Audio Units) open source (zdrojové kódy jsou tedy volně šiřitelné), zdálo se být poněkud nesmyslné vytvářet nový systém. Steinberg byl ale časem koupen firmou Pinnacle, který se snažil ze Steinbergu udělat výrobce audio řešení pro své video produkty převážně pro PC. Zdálo se, že VST podpora pro mac úplně ustane. V ten okamžik bylo Audio Units jediným řešením a vývojáři byli jedině rádi, že již na Audio Units nějaký čas pracují, že už bezpečně funguje a je provozuschopné. Steinberg sice posléze koupila Yamaha, která je ve svých profesionálních řešeních audio systémů poměrně pro-applovská, ale i tak si pro jistotu Apple svůj systém Audio Units stále drží.

Co instalovat, aneb software

Rozhodně není nikde psáno, že firmy produkující software (to pochopitelně platí i pro hudební software a software pro zvukaře) by musely nutně vydávat verze jak pro Mac OS tak pro Windows. Stejné právo by pak přeci měl i Linux, BeOS, OS/2... To by bylo jednak zbytečné a jednak drahé. Proto občas existuje software, který běží poze pod Mac OSem, jiný pouze ve Windows a jiný pouze v Linuxu. A pak existuje software, který funguje jak v Mac OS, tak ve Windows. Například freewarový vícestopý software pro záznam a editaci zvuku Audacity byl nejdříve vytvořen pro Linux a teprve později se objevily další verze pro Mac OS i pro Windows. Ostatně, ani verze softwaru pro Mac OS není nutně výhrou a nemusí ve vašem operačním systému fungovat. Mac OS X je postaven úplně jinak, než předešlé Mac OS 9 a nižší (stejně jako Windows XP jsou postavené úplně jinak než Windows 98).

Vraťme se ale od obecných informací o operačních systémech zpět přímo k operačnímu systému Mac OS X a jeho možnostem. Pokud si nainstalujete kompletní operační systém Mac OS X (momentálně ve verzi 10.4, čeká se na 10.5, která by měla vyjít v první čtvrtině tohoto roku), budete již mít k dispozici kvalitní přehrávač zvukových a video souborů QuickTime Player (ostatně dnes je znám již i na Windows). V této nejjednodušší verzi se jedná pouze o přehrávač, ale profesionální verze QuickTime Pro nabízí další možnosti, jako je například záznam zvuku i videa, konverze mezi různými zvukovými nebo video formáty souborů, export do 3GPP a 3GPP2 formátů pro použití hudby například v mobilních telefonech, sdílení multimediálních souborů...

Pro nejzákladnější práci s médii můžete použít například balíček iLife. Ten obsahuje software pro práci s videem (iMovie), fotkami (iPhoto), DVD (iDVD), webovými blogy (iWeb) a samozřejmě i hudbou (GarageBand). Jedná se o velice jednoduchý sekvencer s vlastní zvukovou bankou pokrývající všechny zvuky shodně s GM režimem. Možnosti ani zvuková kvalita pochopitelně nejsou pro profesionála nijak ohromující (co se týče syntezátorů, používá pouze vlastní banky; práce s MIDI kontroléry je velice omezená), ale řadě amatérským uživatelům také stačí na PC základní zvuková banka na zvukové kartě. A oproti těmto je GarageBand téměř virtuóz.

Profesionální sekvencery

Pro vícestopý záznam audio nebo i MIDI dat budete samozřejmě potřebovat nějaký audio-midi sekvencer. Na výběr jich je celá řada od různých freewarových (pro audio například i na Linuxu a ve Windows známý Audacity, či Ardour), až po profesionální, jako jsou Cubase, Nuendo, Pro Tools, Logic, Live, Reason...

Cubase

Stejně jako ve Windows, i v Mac OS X běhají často používané sekvencery firmy Steinberg - Nuendo a Cubase. Ani jedna z verzí není nijak pozadu od verzí pro Windows, ale není ani napřed. Cubase 4 přišla na trh současně pro PC i mac a obsahuje naprosto stejné vlastnosti a funkce. Pro domácí použití jsou k dispozici i levnější verze, jako je Cubase Studio 4, případně starší verze Cubase SE 3 nebo SL 3 - opět s naprosto shodnými vlastnostmi ve Windows i Mac OS. Výhody použití sekvencerů Cubase a Nuendo jsou jednak kompatibilita s PCčkáři, kteří zejména používají tyto sekvencery často, a jednak možnost použití velice rozšířené technologie VST. Vzhledem k tomu, že Cubase i VST vyvíjí stejná firma, je logické, že VST používá i na macu. Naopak nevýhodou je nemožnost použít Audio Units (de facto konkurenční produkt), ani Core Audio. Použití Cubase na macu je tedy poněkud nestandardním, přesto však plně funkčním, možným a bezproblémovým řešením. Ostatně i v Cubase lze použít Audio Units, pokud vlastníte Native Instruments Kore, který se ve VST prostředí chová jako VST host, ale zároveň hostitel pro Audio Units.

Cubase 4 je také velice šetrná k zatížení procesoru počítače. Již starší verze obsahovaly funkci Freezing pro audio stopy. Použitím této funkce odlehčíte procesoru. Mimo reálný čas (nikoli během přehrávání) se spočítá dočasný zvukový soubor. Do tohoto souboru se již vyexportují i veškeré efekty (i včetně veškeré automatizace) aplikované na stopě, které je jinak potřeba v reálném čase vždy počítat, a které velice zatěžují procesor. Následně se místo přehrávání stopy a zbytečného náročného počítání veškerých efektů pouze přehrává zvuková stopa, která byla dočasně vyexportována. V Cubase 4 je možné tento stejný princip aplikovat i na softwarové syntezátory. Celá stopa, která přehrává zvuk softwarového syntezátoru, se vyexportuje do dočasného zvukového souboru a tím odpadá řada velmi náročných výpočtů. Pokud pak chcete změnit sebemenší parametr, je nutné použít UnFreeze, parametr upravit a pak znovu stopu případně "zmrazit". Díky této vlastnosti je možné i na nejslabším právě prodávaném macu s obyčejnou zvukovou kartou s ASIO ovladači provozovat klidně až dvěstě stop se softwarovými snytezátory (je to vyzkoušené i na starším PowerBooku).

Pro Tools

Samozřejmostí je možnost použití profesionálního sekvenceru Pro Tools, který používá řada špičkových nahrávacích studií. V minulosti byly Pro Tools vázány na Apple. Důvod byl ale trošku složitější. Více než přímo na Apple byly Pro Tools vázány na hardware firmy Digidesign, který umožňoval i různé akcelerace procesů v Pro Tools. A právě firma Digidesign vyvíjela ovladače pouze pro Mac OS. Proto nebylo možné Pro Tools použít ve Windows. Pro Tools ale dnes již nejsou vázány jen na hardware firmy Digidesign. Existuje verze Pro Tools M-Powered (nejnověji verze 7.3), která spolupracuje i s jakýmkoliv hardwarem firmy M-Audio. Pro práci s Pro Tools již tedy stačí mít například libovolnou M-Audio MIDI klaviaturu (z těch nejmenších a nejlevnějších třeba i Axiom 25) nebo M-Audio zvukovou kartu (opět z nejlevnějších je třeba M-Audio Fast Track USB nebo dokonce JamLab). Pro Tools se tedy přiblížili i uživatelům pracujícím v domácích podmínkách, a to jak cenou hardwarových zařízení, tak 100% dualitou Mac OS/Windows.

Logic Audio

Jak jistě řada muzikantů a zvukových inženýrů, kteří se v oblasti musitroniky již nějaký čas pohybují, ví, dnes se již nevyvíjí verze audio-midi sekvenceru Logic pro operační systém Windows. Od německé firmy Emagic, která Logic vyvíjela, koupil celý Logic přímo Apple, který dál systém vyvíjí pochopitelně pouze pro uživatele Mac OS. Logic (dnes se jeho profesionální verze jmenuje Logic pro a je ve verzi 7) pro mne vždy byl a dosud je pozoruhodným sekvencerem s řadou jedinečných vlastností.

V oblasti MIDI jsem vždy oceňoval jedinečnou možnost intuitivního a graficky přehledného způsobu práce s virtuálními nástroji, které si uživatel sám může vytvořit. Ve virtuálním prostředí lze vytvořit nástroj, který je řízen z MIDI klaviatury a skládá se z několika různých fyzických nebo i virtuálních nástrojů, přidává arpeggiátory, automatické akordy a další prvky. Tak je například možné vytvořit pomocí Logicu vlastní arranger (keyboard), který skutečně hrál na základě různých postupů jiné hudební doprovody. To vše lze vytvořit pouze s použitím jediného (pochopitelně k tomu vhodného) multitimbrálního syntezátoru, který jinak tyto vlastnosti vůbec nemá. Nastavení je velice intuitivní ve virtuálním prostředí studia pomocí virtuálních nástrojů, efektů, vstupů a výstupů a virtálních propojovacích kabelů.

V oblasti práce s virtuálními nástroji jsem vždy oceňoval úsporu počtu stop v projektu vytvořením jediné stopy Instruments, která má na vstupu MIDI a na výstupu audio. V ostatních sekvencerech je nutné vytvořit stopy dvě, přičemž jedna má vstup MIDI a výstup MIDI (který směřuje do virtuálního nástroje) a druhá má vstup audio (který vede z virtuálního nástroje) a výstup audio (který směřuje na výstup zvukové karty). Tuto pro uživatele zjednodušenou podobu stopy pro práci s virtuálními nástroji dnes již převzala i Cubase.

V Logicu jsem také vždy velice oceňoval práci s Eventy (událostmi). Neznám v této oblasti šikovnější sekvencer. Možnost nastavit přímo do stopy sekvenceru zastavení sekvenceru, přeskočení vpřed nebo vzad, ale dokonce i přepínání mezi různými okny sekvenceru (několik oken mixážních pultů, efekty, noty, Piano Roll...) pomocí tzv. eventů, které vypadají naprosto stejně jako jakákoliv jiná MIDI data, mi vždy naprosto vyhovovala.

Logic mě vždy mile překvapoval také svými nízkými nároky na hardware. I při použití počítače, který není právě nejnovějším hitem a "nadupanou mašinou", se v Logicu dalo a dá velmi slušně pracovat, zatímco jiné sekvencery už nestíhaly, protože pouhý běh sekvenceru příliš zatěžoval procesor a paměť, které potřebujeme pro výpočty audio efektů, aj. Vzhledem k tomu, že je nyní Logic programován přímo softwarovou divizí Apple, má k samotnému optimálnímu využití specifického hardwaru ještě lepší dispozice. A také je využívá, a tak je nyní Logic opravdu jeden z nejméně na hardware (výkon počítače) náročných profesionálních sekvencerů.

Analogicky ke Cubase, která nepodporuje Audio Units, Logic naopak Audio Units podporuje a nepodporuje konkurenční technologii VST. Řešení je stejné, jako v Cubase - stačí použít Native Instruments Kore, které se tentokrát bude v Logicu chovat jako host a pro VST aplikace bude hostitel.

Zvukové editory

Co se týče oblasti softwarového zpracování zvuku ve dvou stopách (tedy většinou pro mastering například na CD), uživatel Windows bude asi chvilku tápat. Ani jeden z pravděpodobně nejpoužívanějších softwarů pro Windows - Sony SoundForge a Steinberg WaveLab - není pro Mac OS vyvíjen. Nezbývá tedy, než hledat a ptát se, v čem zvuk editují "macaři". Nejčastější odpovědí bude asi Bias Peak, ale jsou i levnější alternativy s menším počtem vlastností (jako je například Wave Editor) a nebo opět nějaká freewarová alternativa.

Bias Peak

Tento asi nejvyspělejší dvoustopý editor zvuku pro Mac přichází ve třech různých variantách, které se liší jak vlastnostmi, tak cenou. Všechny varianty jsou ve verzi 5 a běží jak v Mac OS X verzi 10.3.9 (Panther), tak i verzi 10.4.x (Tiger). Celý systém je svou filozofií a přístupem podobný Pro Tools. Uživatelé SoundForge i WaveLabu budou zpočátku trošku tápat a bude se jim zdát, že nedestruktivní střih je zde absolutně nemožný. Opak je ale pravdou. Veškerá nedestruktivní práce je řešena přes playlist, do kterého vložíte jednotlivé označené úseky - nejlepší je úseky si předem přibližně rozdělit na regiony. Tyto regiony pak okopírujete do playlistu, který se de facto tváří jako čtyřstopý (respektive dvoustopý, ale každá stopa může být stereo) editor, kde můžete posouvat jednotlivé označené stopy, nastavovat jejich začátek i konec, míchat je a dělat prolínačky. Princip je tedy opravdu velice podobný jako střih ve vícestopém sekvenceru. Začátky, konce i délky fade in i fade out lze nastavit velice přesně pomocí konkrétních čísel, ale i graficky "od oka". Obsah playlistu pak lze vyexportovat buď přímo do nějakého zvukového souboru a nebo přímo vypálit na CD. I k tomu je Peak velmi slušně vybaven - lze vkládat jména jednotlivých stop, čas před začátkem stopy, ale i ISRC kódy a PQ subkódy. Samozřejmostí je i další nedestruktivní editace, nahrazení, duplikace, vložení ticha, smazání všech eventů kromě zvuku, práce s regiony a markery (včetně automatického vložení markerů podle tempa), práce se smyčkami, neomezený počet undo a redo a mnoho dalších užitečných a profesionálních funkcí. Peak podporuje Audio Units, ale dokonce i VST plug-iny efektů, ale i virtuálních nástrojů. A obsahuje i řadu vlastních plug-inů a efektů. Skrz veškeré plug-iny lze dokonce nahrávat. Díky Vbox matrici, kterou Peak převzal od ukončeného TC Electronic Spark XL, lze plug-iny řadit nejen sériově, ale i paralelně. Počet vlastních Bias plug-inů záleží pochopitelně na konkrétní verzi. Nejvyspělejší verze XT obsahuje všechny plug-iny firmy Bias. Nižší verze Peak Pro obsahuje jen ty efekty, které se neprodávají také samostatně, a nejnižší verze Le neobsahuje plug-iny skoro žádné. Ve verzi Peak Pro nechybí (narozdíl od Le) ani možnost dávkového zpracování souborů - tedy úprava mnoha souborů stejným způsobem. Interní DSP umí kromě práce s hlasitostí (change gain, ale i find in, fade out), obálky gainu, změna výšky ladění, změna délky (tedy časová komprese a expanze), nalezení RMS, mixáž, modulace, změna z mono na stereo a opačně, normalizace, RMS normalizace, phase vocoder, reverse oprava clicků a další. Peak dokáže zaznamenávat a přehrávat až do kvality 32 bitů a teoreticky si poradí s vzorkovací frekvencí až 10 mHz (Le verze "pouze" 96 kHz). Během záznamu je možné do okna pro záznam vkládat textové poznámky. Zaznamenávat lze zvuk také přímo do QuickTime videa a poradí si s mnoha dalšími zvukovými formáty, jako jsou AIFF, Sound Designer II, wave, QuickTime, mp4 (AAC), mp3, Jam Image, Paris, Raw, .snd (Sound Resource), .au, Apple Lossless a DDP (při exportu z playlistu - nepodporuje Peal Le). Peak se umí chovat také jako sampler a podporuje SMDI samplery, stejně jako z dalších zařízení jsou to akcelerátory plug-in efektů Universal Audio UAD1 a TC Electronic PowerCore.

Wave Editor

Během prvního seznamování s tímto zvukovým editorem jsem jásal nad intuitivností prostředí, ale i vlastnostmi. Uživatelům nebo dřívějším uživatelům Windows bude práce s Wave Editorem jistě připadat logičtější než s Peakem. Pokud chci v nějakém místě střihnout, nastavím kurzor na požadované místo a v menu vyberu Splice. Tím se stopa rozdělí na dvě stejně, jako jsme zvyklí z vícestopých sekvencerů. Pak mohu snadno posunout začátek a konec střihu a následně rozstřihnuté stopy přisunout opět k sobě. Tak se vystřihne místo uvnitř. Na tento způsob je sice řada uživatelů zvyklých, ale na druhou stranu to mnohem méně, než například Peak, odpovídá logice střihu z analogové oblasti - tedy střih z jenoho místa do druhého. Navíc je tento způsob střihání zbytečně zdlouhavý. Ani Wave Editor nešetří nabízenými vlastnostmi. Samozřejmostí je nedestruktivní práce s fade in a fade out, gainem, ale i s Audio Unit efekty, jež Wave Editor podporuje. Mé překvapení se naplno projevilo tehdy, když jsem pochopil, že Wave Editor je vícestopý editor. Stopy se ale poněkud netradičně nezobrazují pod sebou, jak jsme zvyklí z mnoha sekvencerů, ale v podstatě za sebou, respektive se překrývají přes sebe. Proto se také jednotlivé "stopy" nazývají "vrstvy". Aktuálně zvolená vrstva je viditelná na sto procent, ostatní vrstvy jsou lehce průhledné, ale stále viditelné. V horní části aplikace je zobrazena výsledná vlna po mixu. Tato koncepce se na první pohled zdá poněkud nepřehledná, ale uživatel si zvykne opravdu rychle. Vzhledem k nižší ceně má oproti Peaku nárok i na určité úlevy. Patří mezi ně například fakt, že Wave editor neumí soubory zpracovávat dávkově. Exportovat lze pouze do formátů mp3, AAC a Ogg Vorbis. Pro ukládání používá samozřejmě nativní soubor. Importovat lze mp3, AAC, CoreAudio podporující formáty, ale i QuickTime a Raw, přímo editovat pak lze aiff, wave, Sound Designer, ACID a Apple Loop. Překvapivě bohužel nelze přímo do Wave Editoru nahrávat. U Wave Editoru mě ale vždy mile překvapuje variabilita (vše, co k zobrazení potřebuji, si mohu nastavit) a jednoduchost. Pro rychlou a jednoduchou práci s jednotlivými soubory je lepší než Peak.

DSP-Quattro

Tento zvukový editor, plug-in hostitel a audio CD masteringový software v jednom svou filozofií navazuje na TC Electronic Spark XL, který byl vyvíjen pro platformu OS 9. S přechodem na OS X sice ještě existovalo pár verzí, ale vývoj byl ukončen verzí Spark XL 2.6. Myslím si, že je to škoda, protože Spark nabízel velice šikovnou filozofii a intuitivní ovládání, práci s AU i VST efekty, šikovný Batch Convertor a hlavně vynikající matrici pro vkládání a práci s efekty. Skutečně se jednalo doslova o matrici, kam bylo možné vkládat efekty do 99 řad a 99 sloupců, takže bylo možné efekty řadit nejen sériově, ale i paralelně. Tato matrice se objevila i jako samostatný produkt téže firmy s názvem Spark FX Machine. Jeho vývoj byl ale bohužel také pozastaven. Filozofii ovládání ale převzala firma i3 a vytvořila DSP-Quattro. Původně DSP-Quattro vycházel ze staršího zvukového editoru, který byl také připravován pro platformu OS 9, z D-SoundPro (odtud také zkratka DSP). Filozofie je prostá - veškeré editace se řeší pomocí regionů potřebných úseků a jejich následném naskládání do playlistu (pochopitelně s možností různých způsobů střihu - včetně prolínaček, různého řazení a dalších efektů přímo v playlistu). Tím je práce velice přehledná, intuitivní a rychlá. Jednotlivým regionům v playlistu lze přiřazovat i vlastní ISRC čísla. CD lze vypálit buď v podobě běžného audio CD a nebo vytvořit obraz. Co se týče efektové matrice, tu bohužel DSP-Quattro po Spark XL nepřevzalo. Používá poměrně běžné řazení efektů do série (lze jich aplikovat až 99). Výhodou ale je, že se každému efektu dá velice snadno přiřadit jeho hloubka, což je také poměrně inovativní a rozhodně přínosné. Škoda jen, že DSP-Quattro neumí provádět změnu parametru efektu (nebo třeba právě i jeho hloubky) v čase. Nedestruktivní editační křivky (podobně, jak jsme zvyklí třeba z Cubase, ale i editačního softwaru pro Windows - Sony SoundForge) by byly velkým přínosem. Takovou editaci bohužel nezvládá ani Peak Pro. Namísto toho ale DSP-Quattro umí být i hostitelskou aplikaci pro virtuální VST a AU nástroje, což pochopitelně vyžaduje také možnost práce s MIDI. Jednotlivé virtuální nástroje lze pochopitelě opět opatřit všemi možnými efekty, které DSP-Quattro nabízí, pomocí naprosto stejného systému jako při editaci zvuku.

Další hudební software

Mezi další software, který muzikanti často využívají, patří různé plug-iny, ať již jako efekty nebo jako virtuální nástroje. Jak již bylo řečeno, Mac OS X nativně podporuje Audio Unit, což je konkurenční systém k VST. Není však problém použít i VST, pokud to výrobce softwaru dovolí (ostatně i ve Windows je potřeba, aby kompletní vlastnosti VST byly do aplikací vždy naprogramovány, protože Windows žádnou podobnou podporu, jako má Mac OS X podporu Audio Units, nemají). Je faktem, že jsem se na macu nesetkal s DXi, ale na druhou stranu už i ve Windows tento standard, řekl bych, pomalu končí. Plug-inů je tedy pro muzikanta používajícího Mac OS dost a dost.

Dalším typem softwaru, který muzikanti využívají, jsou například notátory. Ani zde se není za co stydět, protože dva nejsilnější konkurenti - Sibelius a Finale - produkují pochopitelně i verze pro Mac OS.

VocalWriter

Při svých toulkách a hledání zajímavých hudebních softwarů jsem ale narazil například na VocalWriter, který je dodnes k dispozici pouze pro Mac OS. Jedná se o softwarový syntezátor, který kromě několika nástrojů umí syntetizovat i lidský hlas, respektive zpěv, a to hned v několika variantách (mužský, ženský, mladší, starší...). VocalWriter vypadá jako jednoduchý MIDI sekvencer a také se s ním tak pracuje. Veškeré MIDI stopy ale směřují do interního syntezátoru, odkud míří výstup přímo na zvukový výstup. Ne, že by VocalWriter nahradil zpěváky, ale nahradí snad sampler akustické nástroje? Dívám se na něj tedy jako na nový pozoruhodný zdroj zvuku, shodou okolností podobný zpěvu. U každého hlasu lze v reálném čase řídit například parametry šířku vibráta, obsah šumu v hlase, sytost hlasu, ale i dobu glisanda mezi jednotlivými tóny a samozřejmě výšku tónu - logicky pomocí ohýbání tónu lze pracovat i s mikrointervalovými spojitými změnami v průběhu znění tónu stejně jako při použití ohýbání tónu u jakéhokoliv jinéhu zvuku. Text se zadává stejně, jako se zadávají hodnoty MIDI kontrolérů. Zadávat lze buď přímo text - VocalWriter pak zpívá anglicky - a nebo přímo fonémy, takže je možné zpívat v jakémkoliv jazyce. Nicméně dobrá znalost angličtiny se opravdu vyplatí. Fonémy nejsou zapsány pomocí klasických fonetických znaků (pro muzikanty - naštěstí), ale podobně jako v následujícím příkladě: "a jako ve slově bad" nebo "a jako ve slově James". Podobně jsou popsány i ostatní samohlásky, ale i souhlásky. Výsledkem je poměrně přesný popis fonémů, které chce uživatel použít. Výška a délka tónu již závisí na běžných MIDI událostech not.

Spectre

Muzikantovi nebo zvukaři se někdy hodí kvalitní analýza zvukového signálu. Právě k tomu může sloužit software s názvem Spectre. Analýza může být prováděna opravdu z mnoha a mnoha pohledů. Samozřejmostí je Level Meter, který může být nastaven buď pro horizontální nebo vertikální zobrazování, ale nastavit lze také jako VU nebo UK (BBC) PPM, Nordic PPM... Existuje i řada presetů, mezi kterými je například i vícepásmové zobrazení (tři pásma a mix L a R). Vlastní presety lze vytvářet a ukládat. Samozřejmostí je také klasický VU Meter s moderním nebo vintage zobrazením. Nechybí ani Spectrograph a Spectrogram s celou řadou vlastního nastavení od rozsahu a citlivosti až po barvy zobrazení. Nechybí ani historie vstupní úrovně signálu (opět s řadou možností nastavení) včetně zobrazování maximálních hodnot a dokonce ani Lissajous Meter a Waveform Meter pro zobrazení tvaru vlny. S tímto softwarem máte dokonalý přehled o zvuku na vstupu. Trošku postrádám možnost signál zaznamenat, protože nejčastěji se mi takto podrobné informace hodí během záznamu, ale naštěstí se to dá vyřešit spuštěním dvou aplikací. Vlastnost, kterou postrádám a kterou lze bohužel řešit jen způsobem "proč to dělat jednoduše, když to jde složitě", je, že by mne často zajímala stejná analýza i na výstupu (například při masteringu, finálním mixu nahrávky...). Jediným možným řešením je zapojit výstup zvukové karty zpět do vstupu a zde pak již běžně provádět analýzu.

Nastavení zvuku přímo v OS

Samotné nastavování zvuku přímo v OS není nijak složité. Pro běžné nastavení postačí System Preferences - Sound, kde uživatel najde přehledné zobrazení nastavení úrovně vstupů a výstupů (pochopitelně pro každou připojenou zvukovou kartu - pokud jich máte víc - nebo alespoň pro zvukovou kartu integrovanou a kvalitnější zvukovou kartu používanou na audio - samostatně), volbu zdroje zvuku (konkrétní zvuková karta a konkrétní vstup) a systémové zvukové efekty. Pro podrobnější nastavení lze použít utilitu nazvanou Audio MIDI Setup, kde lze definovat nastavení (jak název napovídá) všech připojených zvukových a MIDI zařízení. Z audio oblasti lze nastavit defaultní zvukový výstup a vstup systému, včetně podrobností jako je zdroj zvuku na vstupu, vzorkovací frekvenci, počet kanálů a bitovou hloubku (integrované zvukové karty nemají problém ani s 24 bitů/48 kHz), vzorkovací frekvenci systémových zvuků na výstupu a bitovou hloubku, úroveň výstupního signálu pro každý kanál zvlášť a konfigurace reproduktorů (stereo; 5.1 Surround; 7.1 Surround; Quadraphonic; Hexagonal...), přičemž se mi narozdíl od Windows nikdy nestalo, že by Mac OS nesmyslně nabízel například možnost použití 5.1 ozvučení, ačkoliv jediná připojená zvuková karta má pouze jeden stereo výstup. Nastavení vstupů a výstupů z jednotlivých hudebních aplikací řeší přímo samotné aplikace.

Kompatibilita s PC

Proč by měl být Macintosh a Mac OS X nějakým způsobem kompatibilní s PC a Windows? Kompatibilita je určitá vlastnost, kterou se jedinec začleňuje do zbytku společnosti. Pokud budete mít pouze vy sám jedinečné komunikační zařízení, ať je sebelepší, je k ničemu, protože jeho prostřednictvím nemáte s kým komunikovat. Podobné je to i s jakoukoliv jinou činností. Ta musí být nějakým způsobem přenositelná. Z potřeby kompatibility vznikla i MIDI norma, ale i například General MIDI standard (GM). Ten například zaručuje takovou kompatibilitu mezi různými výrobci digitálních hudebních hudebních nástrojů, že uživatel, ať zahraje stejnou skladbu na nástroji Yamaha, Korg, Roland, Kawai nebo jakémkoliv jiném, který podporuje GM, bude znít tato skladba vždy přibližně stejně. Rozhodně vždy na místě, kde má znít klavír, bude znít klavír, a ne kytara. Proto je vždy jakákoliv kompatibilita nutná, ačkoliv může svým způsobem často i omezovat.

Jak již bylo naznačeno v úvodu, nejnovější počítače Apple Macintosh postavené na procesorech Intel jsou s ostatními PC s operačním systémem Windows kompatibilní na 100 %, protože i na nich lze bez problémů provozovat operační systém Windows. A to hned dvěma způsoby - buď se přímo bootuje do Windows a nebo lze bootovat do Mac OS a z něj pak pustit Windows podobně jako jakoukoliv jinou aplikaci. Pochopitelně je možné sdílet všechna data v obou operačních systémech (pokud máme správně naformátované disky), a to jak čtením, tak zápisem. Naopak je zřejmé, že veškerý software, který chcete používat (byť by byl v obou OS stejný - například Cubase v Mac OS i ve Windows - je nutné nainstalovat do obou operačních systémů). Kompatibilita je dokonalá i v případě použití pouze Mac OS. Velká většina profesionálního hudebního softwaru funguje jak pod Windows, tak Mac OSem a pochopitelně mají naprosto stejné funkce a v podstatě i totožné ovládání. Samozřejmostí je ukládání souborů ve stejném nativním formátu, takže projekt vytvořený například v Cubase ve Windows je možné bez problémů otevřít i v Cubase běžící v Mac OS. Navíc muzikanti (na rozdíl třeba od grafiků) mají tu obrovskou výhodu, že velká většina instalačního softwaru je v jedné zakoupené licenci jak pro Windows, tak pro Mac OS. Při přechodu z jednoho operačního systému na druhý tedy není nutné kupovat veškerý software znovu.

Závěr

Mac OS je velice stabilní operační systém (opravdu nemám se stabilitou při naprosto stejném způsobu práce sebemenší potíže, narozdíl od Windows - a troufám si jej používat i při živém hraní na pódiích) s velice příjemným grafickým prostředím, který je svou koncepcí doslova vhodný pro hudební použití. To vše je ještě podpořeno kvalitními hardwarovými komponenty počítačů Apple (mimochodem, není vůbec náhodou, že i značkové počítače Dell, Compaq nebo HP jsou mnohem stabilnější než domácky (nebo i maloobchodní firmou) postavené počítače "na míru", protože do každého typu počítačů se používá jiná jakost hardwarových komponent) a příjemným designem celých počítačů. Mac OS rozhodně žádného muzikanta ani neošidí, ani neomezí. Naopak mu nabízí širokou paletu možností. Díky jistotě a stabilitě, kterou z Mac OS cítím, se při svých hudebních činnostech již nemusím věnovat systémovým a záchranným aktivitám (pomalu jsem už zapomněl na zlatá pravidla ve Windows - ukládat, ukládat, ukládat a zálohovat, zálohovat, zálohovat) a mohu se plně ponořit do hudby. Se systémem zkrátka problémy nemám a to mi ušetří i spoustu času (u Windows strávený nad záchranou dat; odstraňováním virů; "přesvědčováním" systému, že je opravdu nezbytné, aby fungovaly všechny nainstalované aplikace správně...), který mohu klidně věnovat hudbě.