Carlos Santana - osidla komerce nebo přirozený vývoj?

Psal se poslední rok starého milénia a až do června nikdo netušil, že přední světové hitparády ovládne ikona z Woodstocku a guru všech kytaristů Carlos Santana s albem Supernatural. V devadesátých letech prodej jeho alb značně poklesl a nebyl ani nikde upsán.

Až producent Clive Davis z Arista Records, se kterým Santana spolupracoval už v začátcích, ho vyburcoval ke spolupráci se současnými umělci. Mezi oslovenými figurují jména Lauryn Hill, Dave Matthews, Rob Thomas, Wyclef Jean, Eric Clapton a další. Tak spatřilo světlo světa fenomenální dílo, na jedné straně komerčně úspěšné a na druhé neztrácející nic z kvalit alb předchozích. Že bylo ověnčeno devíti Grammy Awards a cenou Album roku, nemluvě o cenách pro jednotlivé songy, asi netřeba připomínat. Nosičů se prodalo po celém světě víc jak dvacet šest miliónů, a asi také proto Santana v posledních deseti letech pokračuje ve stejném duchu a jeho další alba jsou plná hostů zvučných jmen. Je těžké posoudit nakolik je jeho současná tvorba poplatná trendům a podřízená strategickému diktátu vydavatelství. Když si poslechnete kupříkladu desku Love Devotion Surrender, kterou natočil s McLaughlinem v roce 1973, máte pocit, že ho na chvíli museli unést mimozemšťani nebo prodělal lobotomii. Tohle, že je ten mág, který má kořeny hluboko v jazzu a blues, a který se vyznává ze své lásky k saxofonistovi Johnu Coltraneovi a B. B. Kingovi? Jenže lidstvo se vyvíjí, muzika také a Carlos prostě nechce rezavět zamrzlý v sedmdesátkách! Desky Shaman (2002) a All That I Am (2005) už takový úspěch neměly. Snad právě proto vsadil v roce 2007 na osvědčený postup a vydal kompilaci Ultimate, kopírující celou jeho úctyhodnou kariéru. Už o rok později vyšlo dvojalbum Multi-dimensional Warrior , v pořadí osmatřicáté. Podle jedné kritiky jde ale o nesourodou splácaninu, kde jedinou konzistentní věcí je Carlosova kytara.

Otevírání srdcí a planetární reforma

Tajemství úspěchu tkví podle Mistra v tom, že hudba musí otevírat srdce a probouzet posluchače, aby se obrátili k tzv. global heart - planetárnímu srdci.

„Mé srdce chce probouzet lidi, aby si uvědomili svůj potenciál,“ říká v rozhovoru pro Guitar Player (květen 2005) „Aby tento potenciál mohli využít, musí srdce velet mozku. Není jiné cesty. Pokud mozek diktuje srdci, jsou z toho jen chytré lži. Žádný člověk nebo věc nemá větší hodnotu než naše vlastní srdce.“

Ať si přečtete jakýkoli rozhovor s ním, vždycky se nakonec stočí ke spirituálnímu rozměru jeho muziky. Santana tvrdí, že hudba boří hranice, které si uvnitř sami v sobě budujeme, a že nezáleží na žánru ani původu hudby, ale na tom, aby byla multidimenzionální, protože i lidské bytosti jsou takové. A v rámci této multidimenzionality stále zdůrazňuje, že jeho tvorba je především poselství. Takže přátelé - to, co se nám Santana už více než čtyřicet let snaží sdělit, je, abychom pochopili, že nejsme jen osamělé kapky vody, ale součást oceánu. V tomto oceánu nezáleží na tom, jestli jste z Prahy, Brna nebo San Francisca, nic tu neznamenají vlajky, národnosti, barva pleti - to všechno jsou jen nálepky jako třeba Pepsi-Cola. Úkolem člověka je transcendovat toto všechno, protože po smrti nebudou nikoho zajímat nálepky, ale kolik světla, lásky a radosti jste dokázali rozdat světu. Velkými vzory v tomto směru spojení hudby a poslání jsou Santanovi například Bob Dylan, Miles Davis, John Coltrane, Wayne Shorter, Bob Marley atp.

Santana se však neomezuje jen na aktivity hudební, ale je i obratný podnikatel a založil si síť restaurací s mexickou kuchyní, pojmenovanou Maria Maria podle hitu ze Supernatural. Pevně věřím, že velká část vykořisťovatelské nadhodnoty putuje právě na bohulibá díla, jako je jeho nadace Milagro Foundation (založena 1998) nebo projekt Architects of a New Dawn. Milagro (neboli Zázrak) se zabývá financováním neziskových programů v oblasti umění, vzdělávání a zdravotní péče, podporujících děti a mládež ze zaostalých končin. Architects of a New Dawn je jakýsi multiplatformní mediální podnik, sdružující stejně smýšlející lidi ze všech možných oborů a fungující za účelem vytvářet pozitivní změny v celosvětovém měřítku a vybudovat novou skutečnost na základě inspirace, tvořivosti, lásky a odpuštění. Snahy projektu jsou zaměřeny hlavně na hudbu, televizi, film a komunikační sítě. Mistr k tomu na zmíněném webu říká:

„Věříme, že mír a koexistence vzájemně se podporujících lidí jsou možné už za našeho života a že nastal čas, abychom všichni a všemi silami pomohli takový život vytvořit.“

Nejčerstvější studiovou novinkou je reedice vydaná u příležitosti desátých narozenin alba Supernatural, nazvaná Supernatural (Legacy Edition), která obsahuje také nezveřejněný materiál z původního nahrávání a remixy. Tu právě bude propagovat na turné Universal Tone Tour 2010, v rámci něhož se zastaví 15. 10. v Praze v O2 Aréně. V roce 2006 Santana sliboval vydání čistě instrumentální desky a je prý velmi pravděpodobné, že jedinými hosty na ní budou Kirk Hammet (Metallica) a Robert Randolph (The Family Band), neboť nahráli se Santanou pár věcí, které se nakonec nedostaly na All That I Am. Pracovní název je prozatím A Moment Called Eternity - to aby připomínal posluchačům, že mají žít v přítomnosti, poněvadž jen takový život je požehnaný. Ovšem podle posledních zpráv chystá nejprve kompilaci coverů opět ve spolupráci s mnoha umělci. Santana tvrdí: „Počkejte, až uslyšíte nové věci, co jsme udělali. Děláme písničky - a je to opět myšlenka Clivea (Davise). Přesvěčil mě, abych se toho nebál. Pracujeme například na Sunshine of Your Love, kterou zpívá Rob Thomas, Little Wing s Joem Cockerem, While My Guitar Gently Weeps s India.Arie a Yo-Yo Maem. Nechceme se poměřovat nebo soutěžit s jednotlivými umělci, ale doplňovat se s nimi. Ale až to uslyšíte, řeknete si ,sakra!‘ - protože to zní tak silně, má to energii, život.“

Kytárky, krabičky, pazoury...

Když se řekne Carlos Santana, vidím letící šíp. Tóny, které na kytaru vyluzuje, mi takový šíp připomínají - možná i proto, že jsou víceméně rovné a často přecházejí ve zpětnou vazbu (vibrato používá to pro elektrickou kytaru méně typické - prstem pohybuje souběžně s krkem). Takový šíp vás může buď úplně minout, a nebo se vám zabodne hluboko do srdce a rozechvěje se vždycky, když zaslechnete tuhle muziku. Osobitých kytaristů jsou jistě celé zástupy a jde o to, kdo vám nakonec totálně učaruje a jehož styl rozpoznáte o půlnoci v bačkorách. V případě Santany si troufám tvrdit, že je identifikovatelný i laikem (satrianisti, slashovci, wyldeovci a další ať laskavě prominou...). Aktuální zvuk, vyznačující se smrtícím sustainem, tvoří na kytary Paul Reed Smith, které ho okouzlily během natáčení alba Zebop! v roce 1981. Od té doby začal s výrobcem spolupracovat na vyvíjení modelů signovaných jeho jménem (například Santana I, II, III, 25th Anniversary Santana atd.). Obecně se dá říci, že jde o nástroje s mahagonovým tělem a javorovou deskou, s krkem rovněž z mahagonu a hmatníkem z růžového dřeva, které údajně značnou měrou ovlivňuje právě délku tónu. (Ale to si jistě najdete v archivu testů, které se už v Muzikusu objevily). Původně hrál Santana na Gibson SG Special, osazený snímači P-90, jejichž zvuk se blížil spíše singlům, a později standardními humbuckery. V roce 1976 se jeho partnerkami staly Yamaha SG 175 a Yamaha SG 2000. Zajímavé je, že natahuje struny 009-042 (vlastní řadu GHS pojmenovanou GHS Carlos Santana Big Core Roundwound Nickel Medium .009), což by člověk možná nečekal, ale všechno má samozřejmě své opodstatnění.

Ještě je třeba zmínit, že z aparátu Fender Twin Reverb přesedlal na Mesa/Boogie (hlava Mark I) a tomuto zesilovači dal i jméno! Randall Smith, jeho vynálezce, si chtěl kdysi ztropit žert z jednoho kytaristy a totálně mu vykuchal a překopal jeho kombíčko Fender Princeton. Vynesl ho z dílny do obchodu, který tenkrát provozoval, aby svůj výtvor vyzkoušel, a zrovna se tam nachomýtl Carlos Santana. Ten přes malého hybrida kvílel prý tak dlouho, až byl chodník před prodejnou ucpaný lidmi, a potom pronesl památnou větu: „Shit man. That little thing really boogies! (Sákryš chlape, ta malá věcička fakt válí!“

Santana je naprosto přírodní kytarista a hláška, že všechno je v „pazourách“, u něj platí beze zbytku. Vystačí si se sporadicky osazeným pedalboardem vybaveným pouze Mu-Tron Volume/Wah Wah pedálem (podle jiného zdroje je to Dunlop 535Q), Tube Screamerem a Modulation Delayem od Ibaneze. Specifické barvy tónu někdy ovlivňuje použitím kvákadla tak, že si prostě najde určitou polohu pedálu, která mu v dané písni frekvenčně vyhovuje. A od té doby, co hraje na kytary PRS, údajně ani nemusí cvičit - jen nechává prsty chodit po hmatníku :-).

Hudba je srdci nejblíže

Chcete-li se mu svou hrou přiblížit, musíte si uvědomit, že nejdůležitější jsou tři věci: timing, timing a timing :-) - čili načasování. Všechno kouzlo jeho sól spočívá ve staré dobré bluesové pentatonice obohacené o pár extra tónů, dodávajících jí speciální zabarvení, a v nepředvídatelnosti frázování neboli posazení not do groovu. Silné melodie výrazně vystupují z celku a zároveň ho perfektně doplňují, zkrátka neruší ostatní nástroje. V rozhovoru pro Modern Guitar Magazin z 5. 6. 2006 prozradil Tomu Watsovi způsob výstavby svých sól. Zde je úryvek:

Santanovy koncerty jsou pověstné svou energií, což mohu osobně potvrdit, viděv Mistra už dvakrát. Například v Drážďanech nelenil (i když asi ne osobně) zapálit stohy vonných tyčinek k dokreslení atmosféry. Perkusista Raul Rekow mlátí na svá conga s takovou vehemencí, že vám vstanou nejen vlasy, ale i všechny chlupy na těle. Z kapely vyzařuje upřímná radost ze hry a vzájemná úcta. Bubeník Dennis Chambers krásně popsal tuto úctu v rozhovoru pro australský magazín Drum Scene. Když někomu omylem vpadne do breaku, hned se na sebe podívají a pohledem se omluví. Občas se prý stalo, že ze zdvořilosti nezahrál nakonec ani jeden z nich a v groovu vznikla pěkná díra. Sám Santana je podle Chamberse vyladěná persona a učiněný lidumil, který vždycky cestuje spolu s kapelou a opovrhuje přistavenými limuzínami. Věčná škoda, že do Prahy už nedorazí letitý Santanův spolupracovník, pianista Chester Thompson, který opustil ansámbl v roce 2009. Doufejme však, že uvidíme aspoň zpěváka Tonyho Lindsaye, jenž v Praze v roce 2006 nebyl, ale podle mě je o třídu výš než Andy Vargas. A tak doufám, že i já vzkřiknu 15. října: „ÓÓÓ díky, žes nás navštívil!“ - až mě kamsi trefí Mistrovo obří trsátko.

John McLaughlin kdysi představil Santanu a jeho ženu duchovnímu mistru Sri Chinmoyovi, pověstnému zálibou v maratonech. Santana se stal jeho učedníkem, přestože běhání mu nic neříkalo:„This shit is not for me - I don´t care how enlightening it is.“; (Tahle blbárna není pro mě - a je mi úplně jedno, jak moc napomáhá osvícení.). Když však Sri Chinmoy ve svém projevu tvrdě napadl jednu vynikající homosexuální tenistku, Santanovi jakoby spadly klapky z očí a opustil guruovu skupinu. Za to ho Sri Chinmoy uvrhl do klatby a řekl všem jeho přátelům, aby mu už nevolali, neboť se prý propadl do „temného oceánu ignorance“.