Martin Heřmanský se s vámi více jak před rokem rozloučil s cyklem reportáží o českých výrobcích elektrických kytar. Nyní na tyto články volně navazujeme reportáží o českém výrobci baskytar.
Doba, kdy platilo pravidlo (zvláště pak u hudebních nástrojů), co je české, je špatné, je zaplať pánbůh pryč a na našem trhu se k mé velké radosti objevují čím dál tím častěji výrobci, kteří svou kvalitou nejen s úspěchem dohnali, ale mnohdy předčily světoznámé zahraniční výrobce. Jedním takovým je dle mého názoru firma Schick zabývající se stavbou originálních baskytar.
Píše se rok 1999 a jednoho dne večer se setkávají v Opavě u piva pánové Jan Bradáč a Vladimír Třicátný, aby spojili své dlouholeté zkušenosti a možná i naplnili své sny. Zakládají firmu, jejíž značka se postupem doby stává mezi basisty opravdovým pojmem.
Co znamená název Schick?
J. B.: To je staré rodinné jméno. Původně jsme chtěli použit naše příjmení, ale ono by to dost dobře nešlo. Představte si basu Bradač-Třicátný, nebo například pětistrunná baskytara "Bra-tři"... (smích). V podstatě jsme se dva roky připravovali a zkoušeli, než jsme vůbec došli ke konečné podobě základních typů. Je to samozřejmě dlouhá cesta a hledání. Zkoušeli jsme různé druhy materiálů a i elektrika prošla svým vývojem. Hodně mám pomohla spolupráce s ostatními basisty z okolí.
První nástroj byl postaven vyloženě na zakázku, nebo jste si ji vyrobili jen tak pro sebe?
Vláďa už měl velké zkušenosti z minula, protože na jeho basy hrálo už docela dost lidí. Například ještě dřív, než Schick vznikl, postavil elektrický kontrabas pro Petra Vavříka z kapely Buty. Dělal kytary spíše tradičním způsoben s pasivní elektrikou..., a já jsem chtěl spíše, aby byly trošku "High Tech", ať je tam například aktivní elektrika. Vtáhli jsme do toho ještě třetího člověka Martina Očenáška, který studuje elektrotechnickou školu. On je náš guru přes veškerou elektriku. Nechali jsme si u něho vyvinout vlastní koncepci aktivní elektriky. Nemáme to sice nijak patentované, ale ani jsme to od nikoho neobšlehli, prostě jsme si řekli, jak to chceme. Trvalo to ovšem spoustu času, něž jsme to úplně doladili. Chtěli jsme udělat opravdu moderní baskytaru.
Inspirovali jste se, co se designu týká, nějakým nástrojem?
Je těžké říct, že neinspirovali. Dříve jsme dělali takové extravagantní kytary, ale teď se držíme spíše tradičních tvarů. Něco je vyloženě náš originál, některá možná trošku připomíná Tobiase. S designem je to těžký. Přijdou sem lidi, kteří chtějí postavit na zakázku i nějakou kopii, ale to už neděláme pod značkou Schick.
Jaké materiály používáte?
Je to různé, třeba zebrano, na toto dřevo jsme narazili zcela náhodou. Ten materiál se používal na spodní desky akustických kytar. Základ např. u basy Rhino je vždy buď olše nebo jasan, podle přání zákazníka, a aby to nebylo takové fádní, tak to plátujeme svrchu exotickým dřevem. Na některé modely používáme maranthu, což je dřevo podobné mahagonu, ta se vcelku osvědčila jako dobrý materiál. Líbila se nám její kresba a samozřejmě to i pěkně hraje. Na hmatníky používáme wenge a eben.
Co snímače?
Snímače nám dělá na zakázku firma RMPickups, která nám je dodává v syrovém stavu. Jsou navinuté podle Martinových požadavků, aby to padlo k té naši aktivní elektrice. Ve finále to po úpravě vyrábíme pod vlastní značkou.
Mechanika?
Nakupujeme značku Gotoh u českého distributora, ale žel ceny se neustále zvyšují. Tak uvažujeme do budoucna, že bychom si mechaniky nechali někde, třeba v Koreji, vyrábět na zakázku.
Zkoušeli jsme i českého výrobce, ale nedopadlo to moc dobře, je to doopravdy dost náročné na výrobu a investice.
Chtěli jste dosáhnout originálního zvuku?
Myslím, že to dneska už v podstatě ani není možné. Spíš jsme chtěli dosáhnout, jako třeba u baskytar Tobias, velkého spektra zvuků a určité univerzálnosti. Daří se nám to zejména pomocí aktivní elektriky. Snaha je, aby nástroje hrály slušně i na levnějších aparátech.
Jak to máte s distribucí, je vůbec možné, aby se malý český výrobce dostal do obchodů? Jak vlastně prodáváte nástroje?
Zatím se ozvali asi tři prodejci. Je to škoda, protože když je ten nástroj v obchodě, lidé si jej mohou na místě vyzkoušet. Snad se to zlepší. Zatím prodáváme tady v dílně. Má to i určité výhody. Zákazníkovi se zde dá ušít basa přímo na míru.
Poskytujete záruku?
Dáváme tři roky na nástroj. Rok mi u basy připadá sprosté, protože po roce se například kvalita krku fakt nemusí projevit, ale do těch tří let by se mělo ukázat, jestli to je v pořádku. Pak zajišťujeme samozřejmě klasický servis a seřízení.
Jelikož nejsem basista, požádal jsem Jardu Janka, aby vám přiblížil základní modely Schick. Tady jsou:
Rhino 5
Tělo: jasan + zebrano
Krk: javor
Hmatník: eben
Kobylka + mechaniky: Gotoh Japan
Menzura: 860 mm
Počet pražců: 24
Asi nejlepší a nejnákladnější model Schicku (také určitě s přispěním kvalitního exotického dřeva) schopný přizpůsobit se jak grind metalové smršti, tak příjemnému ševelení barové kapely výletní zaoceánské lodi.
Zebra Fretless Bass-4
Tělo: marantha + mahagon
Krk: javor
Hmatník: eben
Kobylka + mechaniky: Gotoh Japan
Menzura: 860 mm
Bezpražcová čtyřka s jedním snímačem umístěným dle výrobce v tzv. "sweet spot" . U nejlevnějších modelů byla použita místo ebenu pryskyřice, paradoxně bohužel ještě háklivější na ladění. Ideální pro první laškování s fretless basou, kdy nemůžeme zcela vyloučit zpětné "opražcování". (I tato možnost, jak jsem zjistil, je po dohodě možná.)
Zebra Bass-5
Tělo: mahagon (marantha) + javor
Krk: javor
Hmatník: wenge
Kobylka + mechaniky: Gotoh Japan
Menzura: 860 mm
Počet pražců: 21
Jednosnímačová, tudíž nejlevnější, modifikace tohoto typu. Doporučil bych hlavně slaperům: samotným tvarem, přizpůsobeným specifickému držení pravé ruky i výsledným zvukovým efektem. Při manipulaci s korekcí Midrange jsem se dostal od něžného palcového předení ke slušnému "kalašnikovu". (Jestliže se mi u slapu ozývaly všechny mrtvolky, přírazy, perkuse a ostatní kudrlinky, u prstů jsem musel použít maximálního ataku pravé ruky, také flažolety se otvíraly na můj vkus velice ztěžka).
