Zpráva o tom, že se chystá koncert německých Guano Apes, mě víc než jen potěšila. Vlastně si matně vzpomínám, že jsem si snad i zavýsknul. Poté, co jsem si poslechl jejich novou desku Walking on a Thin Line, jsem se na vystoupení začal těšit programově, div ne profesionálně - na plný úvazek. Takových nás zjevně bylo víc. A proto se koncert z pražského Roxy přestěhoval na Brumlovku. I ta byla však Guano Apes malá. Možná i ve Sportovní hale by se diváci cítili jako sardinky.
Zatímco venku se tísnily davy, kolega Hynek a já jsme se prodírali zákulisím připravovaného koncertu. Chtěli jsme si původně popovídat se zvukařem, jenže ten měl plné ruce práce s dolaďováním a posledními přípravami na šou. Jak se nakonec ukázalo, jeho pečlivost se vyplatila. Koncert rozhodně zvukově patřil mezi nejlepší, jaké jste u nás mohli slyšet. Zvuk byl dokonalým obrazem desky a k tomu měl navíc přesně trefenou hlasitost - tak, aby vám druhý den nepískalo v uších, ale zase na druhou stranu aby zvuk správně válcoval tam, kde má. Rock se přece jen nedá dělat úplně potichu. I ze strany kapely to byl ale dokonalý koncert. Vše bylo perfektně zahráno. Koncertní provedení písniček se od cédéček lišila jen svou energií, která byla dvoj- a místy až trojnásobná.
Po chvíli procházení kolem občerstvení připraveného pro početný realizační tým kapely se nás ujal kytarista Henning Römenapp, který, jak se ukázalo, má velmi dobrý přehled o technickém vybavení celé kapely. Udělal nám exkurzi a odpověděl na všechny zvídavé dotazy.
Henning
V nástrojovém koutku u Henningova aparátu jsme našli jak Stefanovy basy, tak dva Reverendy Rocco (na jeden z nich odehrál prakticky celý koncert) a dva kousky G & L. Technici Guano Apes byli připraveni skutečně na cokoliv. Z jejich skříně by měl rozhodně radost McGyver. Mám pocit, že v i v případě neúspěchu by z dílů, které tam schovávali, dokázali sestrojit malý obrněný transportér pro rychlý úprk...
"Už dlouho používám Mesa/Boogie Rectifier a Mesa/Boogie bedny. Nedávno jsem si k nim pořídil další hlavu značky MOA. (viz Muzikus 3/2003) Je to hlava, která má perfektní zvuk, a jsem s ní naprosto bezvýhradně spokojen. Mesa/Boogie je také výborný aparát, jenže mám pocit, že už ho používá každý. Kytaru snímáme výhradně mikrofonem blízko 12" reproduktoru.
Můj hlavní efekt je Lexicon MPX G2. Nedávno ho přestali vyrábět, protože byl příliš drahý. Teprve na poslední šňůře jsem se pustil pořádně do čtení manuálu. A byl jsem překvapen, co všechno tahle mašinka umí. Předtím jsem používal jen zlomek jejích funkcí. Jsou v ní opravdu tuny efektů. Já jsem dřív hodně hrával s krabičkami. Měl jsem asi takhle velký pedalboard (pro vaši představu, Henning měří k metru devadesát a ukázal tak třetinu rozpětí paží). Ale to je taková pruda, zvlášť při živém hraní. Každý druhý koncert se jedna z krabiček rozbije. Neustále musíš dbát na to, aby se nikde nerozpojovaly šňůry... A tak jsem se rozhodl přesedlat na něco pohodlnějšího a spolehlivějšího. Tenhle Lexicon používám úplně na všechno - jsou tam distortiony, delaye, bla blabla... fakt všechno. Nic dalšího nepotřebuji."
Stude
Stefan Ude se v zákulisí připravoval s pomocí GameBoye. Byl do hry tak zabrán, že jsem ani neměl tu sílu ho otravovat. (Ale o malý rozhovor v některém z příštích čísel nepřijdete.) Jeho výkony na koncertě byly obdivuhodné, navíc podtržené perfektně čistým a zároveň hutným zvukem jeho pětistrunného musicmana. "Stefan dříve používal hlavu SVT od Ampega. Dvě osmidesítkové bedny této značky v jeho výbavě najdete pořád. Akorát na vstupu používá SansAmp RBI a PSA-1 od Tech21. Basa se z poloviny snímá pomocí DI a pomocí mikrofonu u jednoho z reproduktorů. Dál používá ještě pedál MIDI, jehož pomocí přepíná zvuk na tapping, slap a normální prstovou techniku." Stefanova hra je příkladem nápaditosti a invence, která spoustě basistů chybí. Složité doprovody mu ale nezabrání v horolezeckých výkonech a gymnastice. Je to opravu fenomén.
"Pro dotváření finálního soundu používá zvukař k base kompresor od Summit Audio. Pro kytaru si vystačí jen s korekcemi pultu Midas."
Dennis
Na kvalitě produkce se vždy velkou měrou podílí i to, jak se muzikanti na koncertě slyší. Guano Apes do jednoho používají in-ear monitory Shure. "Zaručuje nám to, že každý uslyší přesně to, co bude potřebovat, i když bude chodit (nebo běhat :)) po celém pódiu, a nebude rušit ostatní. Jenom Dennis z toho byl trošku nešťastný, protože rád vnímá muziku celým tělem..." (V tu chvíli, kdy Dennis postřehl, že se o něm bavíme, se přidal do hovoru. "... a tak si do praktikáblu pod bicí nechal namontovat 200W subwoofer."
"No to není pravda," vmísil se do dialogu Dennis, "teď jsem si tam nechal namontovat 600W reprák a ten mi hraje přímo do zadku," doplnil důležité informace a zase se věnoval své práci.
"Hm, tak v tomhle jsem teda pravdu neměl. Dennis hraje na bicí Sonor, které pro něj nedávno postavili. Nechal si je nalakovat zvláštní barvou, která," Henning jedním okem šilhal po Dennisovi, co na to řekne, "je mimochodem pěkně hnusná. (smích.) A ty doplňuje sada činelů Sabian. Na většinu bicích používáme mikrofony Shure. Na kopák jsme ale ,angažovali' nový mikrofon Audiotechnica. Zvuk pomáhá dotvořit Transient Designer od SPL." (viz též Muzaiku)
Sandra
"My máme zpěvačku?" ptal se Henning, když jsem stočil řeč na Sandru Nasic. "Jo to je ta holka, co jí máme na fotkách," smál se na celé kolo. I kdyby tohle byla pravda, byla by kapele Sandra stejně dost platná. Jenže ona ke všemu ještě zpívá o dvě třídy lépe, než vypadá. "Sandra zpívá přes mikrofon Shure Beta. K jejímu hlasu používáme SPL Chanel One, což je v jednom lampový předzesilovač, kompresor a ekvalizér, a k němu ještě vícepásmový dynamický ekvalizér dbx."
Sandra odzpívala celý koncert naprosto čistě a bez chyb. Všem dynamickým polohám, které používá - od šepotu, přes melodické linky, po pořádný hardcorový řev -, bylo perfektně, slovo od slova, rozumět. To bylo o to divnější, že tato drobná, subtilní osůbka naběhala při koncertě dobrých pět kilometrů a další dva naskákala. Celou dobu jsem nevěřícně koukal, jak to, že vydržela s dechem.
Kromě nesmírného talentu a fyzické kondice má na čistotě zpěvu určitě svůj podíl zvukař Ingo Thrauf se svými mašinkami. Ten by ale mohl kroutit čudlíky, jak by chtěl, kdyby se Sandra perfektně neslyšela v in-ear monitorech a také nebýt její perfektní práce s mikrofonem (udržování správné vzdálenosti pro různé styly je opravdu hodně důležité).
Vedle práce s mikrofonem je ovšem hodně důležitá i práce bez něj. A to je opět úkol frontmana (v případě Guano Apes je to frontwoman). Sandře se velice dobře podařilo odhadnout, nakolik diváci jejich písničky znají, kdy si může dovolit přerušit refrén a nechat ho dozpívat obecenstvo a kdy jim, uprostřed jejich zpěvu, nadhodit jednu větu, aby se rytmicky neztratili. A nebyla to jen ona, kdo s lidmi komunikoval. Celá kapela jim dávala najevo, že jsou tu pro ně. Byl to koncert, na který se nezapomíná.
