Britská metalová formace Bring Me the Horizon letos slaví deset let existence a je skutečně co slavit. Kapela se za pouhou dekádu vypracovala k elitě metalcorového žánru, ale zároveň se nebojí experimentů, které vyústily v loňské album Sempiternal. Experimenty s elektronikou sice některé tradiční fanoušky zaskočily, ale zato k nim přivedly i tisíce zvědavců mimo svět metalu. Aktuální forma kapely je nejlépe čitelná na pozicích, které získávají na letních festivalech. Jeden z headlinerů festivalu Brutal Assault vyslal do útrob místního Marshall City k rozhovoru mladičkého Lee Malia.
Jak dlouho už spolupracuješ se značkou Marshall?
Už to bude pár let. Před nějakou dobou jsme koncertovali v Jižní Americe a myslím, že jsme se poprvé domluvili na spolupráci právě tam.
Zatlačil na tebe i kapelní management, nebo jsi podlehl zvuku, včetně praktičnosti na turné?
V podstatě jsem je nikdy nepoužíval. Snad jen, když jsem byl o dost mladší, a to jsem raději používal Peavey nebo Orange. V Jižní Americe ale byla situace jiná. Úplně jsem podlehl jejich zvuku a v takové lokalitě jsem i hodně ocenil podporu firmy. Tím si mě získali na dlouhodobou spolupráci.
Orange si získává čím dál větší oblibu a další značky jako Peavey nebo Engl nezaostávají. Myslíš si ale, že na Marshally stále zvukově nemají?
Zvuk Marshallů je neskutečně čistý, ať už preferuješ kanál Mid nebo Gain. Marshally ti obecně dávají velký prostor k experimentům a je jen na tobě, jak si to nastavíš. Bez ohledu na úroveň zkreslení, zní vždy masivně a čitelně. Já jsem hrdým uživatelem JCM800, který zní vždy stejně spolehlivě. Stačí jen přehazovat pedály a efekty.
Efektů máš ve sbírce opravdu hodně a tvůj technik se netají oblibou Marshallů, protože takové spektrum efektů v pohodě zvládnou.
Většina z nich funguje na bázi low gain, takže mě vždy těší, že všechno zní, jak má. Ať už do toho zapojím overdrive, delay nebo reverb, vždy to zní lépe než na značkách, které jsem používal v minulosti.
Kytary
Ve sbírce máš velké množství kytar, ale také vlastní model od Epiphonu, u kterého sis prosadil řadu specifikací. Přibliž nám ho, prosím.
Hrozně mě potěšilo, že se mi ozvali sami, ale ještě příjemnější bylo, že mi dali volnou ruku v rámci úprav. Prošel jsem si proto snad všechny Gibsony, co jsem mohl najít nebo si vypůjčit. Nakonec jsem si vybral od každého něco s tím, ať to promítnou do jediné kytary za rozumnou cenu. Přál jsem si, aby si děcka na něco takového mohli zahrát, než aby se z toho stal nedosažitelný klenot. Naše publikum je totiž o dost mladší.
Toho jsem si všiml hlavně na tvé podpisovce, kam se neprobojovali postarší metloši, ale čtveřice děvčátek.
Proto jsem chtěl, aby design působil střízlivě a zapůsobil i na trochu starší publikum. To by právě mohlo ocenit, že se nejedná o nic světélkujícího ani příliš metalového.
Marshally ti dávají velký prostor k experimentům a je jen na tobě, jak si to nastavíš.
Klíčovou součástí tvé kytary jsou tlustší struny, které spíš vídávám u „djentových“ kapel typu Tesseract, Animals As Leaders nebo Vildhjarta. Máš i ty slabost pro heavy zvuk?
Obrovskou slabost! Hodně často totiž vytvářím rify na jedné struně a tenhle přístup vyznávám od začátku naší kariéry. Když používáš tak silné struny, musí se to nutně projevit i na zvuku. Heavy zvuku pomáhá i to, že hraju fakt tvrdě. Navíc to má výhodu i v tom, že díky tak silným strunám jen zřídka dělám chyby.
Jak jsou na tom tvoje prsty?
Škrábance nebo puchýře jsou na denním pořádku, ale nejvíc to schytávají trsátka, která nevydrží déle než pár písniček.
Je to asi zbytečné, protože je stejně házíš do davu, ale nezkusil jsi třeba jiného dodavatele, který by vyrobil pevnější trsátka.
To vůbec není špatný nápad, ale Dunlop mi je dává zadarmo, takže to asi nevyjde. (smích)
(smích) A co takhle přitlačit na ně?
Už mě to taky napadlo, ale mě stejně nejvíc vyhovuje šířka jeden milimetr, takže je asi budu dál ničit a házet do davu. (smích)
Na tohle jsem se snad nikdy neptal: Kolik jich tak hodíš za koncert do lidí?
Ani moc ne. Nejsem totiž žádný bavič ani showman. Buď se rozpadne, nebo mi upadne. Měl bych na tom asi zapracovat. (smích)
Na turné máte s sebou vždy i druhého kytaristu, a ten se role baviče ujímá častěji. Rád si dopřeje sólo, zatímco ty se spíš koncentruješ na svou hru.
Soustředím se jen na to, co píseň potřebuje. Pokud je to sólo, zahraju ho, ale naštěstí jich tolik nemáme.
Vedle nových kolegů se v kapele nebojíte ani nových žánrových vlivů, čehož je zářným příkladem poslední album Sempiternal. Odkud čerpáte inspirace?
Koncertujeme prakticky neustále a nejčastěji s metalovými kapelami. Tím pádem se tomuto žánru ve volném čase prakticky vyhýbáme. Já například hodně poslouchám ambientní muziku, jako třeba islandské Sigur Rós. Nové nápady proto aplikuju přirozeně a zároveň mě fascinuje, jak zajímavě to zní ve spojení s metalem. Nechci se limitovat pouze tvrdou hudbou, přesněji, nechci se limitovat ničím. Snažím se poslouchat co možná nejrůznorodější věci a pak je používat pro naši kapelu.
Před pár dny jsem se probudil se zánětem v uchu. Nasadil jsem antibiotika a prostě vynechám většinu kapel na Brutalu, ale vám se podobné věci musejí stávat na turné pořád, ne?
Hodně často létáme, proto mi jednou na cestě do Japonska v podstatě zkolabovaly uši. (smích) Musel jsem jít okamžitě k nějakému místnímu doktorovi, který mi do nosu vrazil ocelovou hadičku a napumpoval dovnitř várku vzduchu, aby mi uši profoukl. Do té doby jsem neslyšel ani prd. (smích)
Organizovaný experimentátor
Ze své pozice sponzorovaného hráče si jistě můžeš dovolit vyzkoušet hromadu zajímavého vybavení. Dovolí ti zástupci Marshallu vyzkoušet si i raritní věci?
Mně osobně se v Marshallu vždycky věnuje týpek jménem Joe, který mi kdykoliv dá klíč od showroomu, kde si můžu vyzkoušet jakýkoliv model. Jednou jsem tam strávil i celý den a jen zkoušel zesilovače. A nejen to. Když jsme nahrávali naší poslední desku, vypůjčil jsem si snad deset různých modelů a celé hodiny jsme zkoušeli nejrůznější kombinace.
Stejný prostor k experimentům věnuješ i kytarám. V podstatě pro každou píseň naživo používáš jinou. Tvůj technik tě musí fakt nesnášet...
(smích) Už si nějak zvykl. Každá kytara zní trochu jinak a každá píseň podle mě zní taky jedinečně. Já proto jen vždy hledám kytaru, která se podřizuje potřebám dané písně. Vždycky můžeš prostě zapojit toho nejlepšího Gibsona a nestarat se, ale nás hrozně baví pro každé turné vymýšlet něco nového. Mám pár základních kytar, ale byla by škoda neblbnout i s rezervními. (smích)
Máš své dosavadní vybavení natolik zmáklé, že pokud někdo přijde s revolučním nápadem, víš hned jakou kytaru, nastavení nebo efekt máš použít?
Přesně tak. Když někdo vymyslí něco originálního, ulítne nebo se úplně splete, vím naprosto přesně, pro kterou mám sáhnout a jaký zvláštní efekt by se hodil. Znám všechny možnosti svého vybavení a také se ho snažím pečlivě naposlouchat. Nepoužívám totiž žádné monitory. Všechno, co hraju, mi jde přímo do hlavy. Zvuk je tak maximálně přirozený a své kytary tak můžu maximálně pochopit.
Jaká preferuješ sluchátka?
Ať už ve volném čase nebo na pódiu, dávám přednost peckám. Chci mít dostatečně odhlučněné prostředí kolem a maximálně vnímat svou hru.
Anglii jsem navštívil už několikrát, ale moc jsem si neoblíbil jídlo ani počasí. Zachránila to hudba a fotbal. (smích) Nepochybuju, že to musí být pro vás paráda - užít si trochu sluníčka a cestování.
Je to paráda. (smích) Velmi rád cestuju i ve volném čase, ale i přes ty nevýhody, doma je doma. Navíc žiju na vesnici, asi dvacet kilometrů od Sheffieldu, takže jsem mimo městský ruch. Všude jsou jen nekonečné pláně a klid. Přesně takhle to mám rád.
Vždycky můžeš prostě zapojit toho nejlepšího Gibsona a nestarat se, ale nás hrozně baví pro každé turné vymýšlet něco nového.
Tichý miláček dívek
Máte za sebou řadu turné. Přijdou ti fanoušci po světě rozdílní, ať už v Japonsku nebo Jižní Americe?
To rozhodně. Japonsko je třeba hodně zvláštní. Když začneš hrát, všichni jsou jako smyslu zbavení. Na druhou stranu, když přestaneš hrát, okamžitě je všude hrobové ticho. Je to prý určitý druh vyjádření úcty. Poslouchají totiž pečlivě, co jim chceš říct, a navrch tě ještě zavalí dárečky. Mně takhle jednou dala dívčina velkou hračku se psem v náručí, která vypadala přesně jako já. To bylo opravdu divné! (smích)
Představoval sis někdy, že na tebe budou holky hodiny čekat a vyrábět ti dárečky?
Nikdy mě to ani nenapadlo. Jsem totiž hodně plachý a tichý. Když hraju, je to jiná věc, protože hraju na kytaru a vždycky jsem chtěl být v kapele. Na druhou stranu, všechno ostatní mi moc nejde.
Zmínil jsi, že většinou koncertujete s vám podobnými kapelami. Když jste se v poslední době dost posunuli, snažíte se s sebou vozit i trochu odlišnější formace?
Přišel čas to trochu obměňovat, ale bohužel pokaždé, když vezmeme kapelu, co se líbí nám, publikum je nasrané. Většinou šlo o nějaké dubstep nebo indie věci.
Nejsem zrovna zastánce elektroniky, ale není nad kvalitní dubstep někde v klubu ve dvě ráno. Vozíte s sebou dubstepové kapely, jejichž vlivy jsou cítit na vaší novince? Jaký máš vůbec vztah k tomuto žánru?
Já jsem v kapele černá ovce. Dubstep nijak moc nemusím. Do kapely spíš přináším jiné vlivy.
Nemůžu si pomoct, ale djent je pro mě určitým mostem mezi věčně rozhádaným světem metalistů a elektroniky v čele s dubstepem.
Vím, jak to myslíš. Dává to smysl. Mě v poslední době zaujal borec, který si říká Bogo. Míchá dubstep s metalem a je to vážně paráda. Navíc tam jsou i rytmické postupy z djentu, takže to sedí.
BMTH měli za úkol přitáhnout na festival Brutal Assault i zástupce mladší generace a napomoct tak žánrovému rozpětí festivalu. Při pohledu do publika bylo jasné, že se tento krok povedl a různorodě oděná mládež se skutečně dobře bavila, ale bohužel ne do konce. Ke konci vystoupení totiž zpěvák Oliver Sykes přicházel o hlas. Snažně prosil publikum o pomoc, dokud nepřišel o hlas úplně, a kapela ukončila set asi deset minut před řádným koncem. Ani v nejmenším se to nedá svést na mikrofon, který by se mu jistě rád pomstil za to, kolikrát s ním bez milosti a na efekt hodil. V případě Olivera to totiž nebylo poprvé. Program kapely bývá dosti náročný a ztráta hlasu je proto víc než přirozená. Na druhou stranu, je nejvyšší čas zapracovat výrazněji na péči o hlas.
www:
