Sedmý ročník mezinárodního bluesového festivalu Blues Alive se odehraje ve dnech 14. - 17. listopadu v Šumperku a několika dalších městech, ve kterých produkce po úspěšném loňském vzoru pořádá tzv. satelitní koncerty.
Oporami domácí programové nabídky budou Ivan Hlas a skupina -123 minut, interpreti, mající na svých kontech právě vydaná čerstvá alba a překračující bluesový žánr za jeho vlastní tradiční hranice, ať už k rocku a folku (Hlas) nebo funky a jazzu ("Minuty"). Dalším účinkujícím "na pomezí" bude písničkářka Radůza, jež festivalové dění ve čtvrtek 14. listopadu zahájí speciálním vystoupením v šumperském katolickém kostele.
Česká bluesová scéna se bude dále prezentovat prostřednictvím účasti vynikajících kapel Electric Blue, Walkin' Blues Band a Buddy Wonders, jež vesměs prošly "sítem" posledních ročníků jarního soutěžního festivalu Blues Aperitiv. Zvláště do posledně jmenovaných je vkládána velká naděje nejen proto, že se jedná o soubor nízkého věkového průměru, ale zvláště pro vysokou interpretační úroveň.
Sobotní odpolední koncert s podtitulem Folk & Blues šperkují svou účastí nejen dvě české legendy, Vlasta Třešňák a Vladimír Merta, ale také objev loňského ročníku Blues Alive, kytarista Jiří Míža, autenticky "lovící ve vodách" piedmontského bluesového stylu.
Slovenští hosté letos přijíždějí v početně silnější sestavě než kdykoli předtím. "Slovenský Stevie Ray Vaughan", brilantní kytarista René Lacko se svým Down Town Bandem přesvědčivě zvítězil letos v Blues Aperitivu, zvolenskou skupinu ZVA 12-28 a bratislavskou zpěvačku Silvii Josifoskou lze už dnes považovat za evropsky protřelé hvězdy slovenské scény.
Polské blues na pozvání organizátorů Blues Alive vyslalo do Šumperka jednu ze svých v současné době nejpreferovanějších akvizic, soubor Sexy Mama, věnující se elektro-akustické hudbě a často velmi svérázně upravující známé bluesové standardy. Britský pohled zvláště na mississippské blues předvede londýnský veterán John Crampton, jenž ve svém stylu zúročuje jak dokonale načerpaný styl klasiků, tak vlastní autorský talent.
Nejočekávanějšími - což je vzhledem k pravlasti stylu pochopitelné - zahraničními hosty každého evropského bluesového festivalu jsou samozřejmě Američané. Jakousi "výkladní skříní" akce bude Terry Lee Hale, jenž spolu s Cramptonem bude hlavní osobností i "spanilé jízdy Blues Alive" po dalších městech ve dnech 8.-17. listopadu (Mikulov, Bratislava, Olomouc, polská Nysa a Jeseník). Hale je i u nás dobře známý víceméně folkrockový písničkář, který za svého života prošel bluesovými centry Texasem a Chicagem, usadil se v Seattlu a pomáhal místním kapelám v době, kdy slovo "grunge" znamenalo jenom leštidlo na parkety. Své muzikantské kořeny odvozuje jak od bluesmanů (od nichž převzal mj. otevřená ladění kytary), tak countrystů. Jeho sólové koncerty jsou pověstné energií zvící celé kapely.
Dvěma jednoznačně nejpřesnějšími trefami do černého jsou v programu letošního Blues Alive jména obou jeho hlavních hvězd: C. J. Chenier & The Red Hot Louisiana Band (15. 11. - o den dříve vystoupí i na satelitním koncertu v Olomouci) a Louisiana Red (16. 11. exkluzivně v Šumperku).
Louisiana Red
Osobnost ve svém žánru skutečně legendární, muzikant, který "byl u toho", když se základy moderního blues formovaly. Tohoto kytaristu, zpěváka a harmonikáře lze bez nadsázky nazvat "chodící historií" tohoto žánru.
Narodil se jako Iverson Minter v roce 1936 ve Vicksburgu v Mississippi, čímž bylo jeho muzikantské zaměření předem jasně nalinkováno. K bluesovému životu jej možná předurčily i tragické okolnosti jeho dětství - matka mu zemřela krátce po narození, otec byl zlynčován Ku Klux Klanem, když mu bylo pět let. V raném mládí se Louisiana Red sám naučil na kytaru a harmoniku a už v polovině 40. let byl k zastižení na nárožích Pittsburghu jako pouliční "bluesboy". Roku 1949 přesídlil do Chicaga a stal se součástí tamní silné scény, sdružené kolem nejdůležitějšího bluesového vydavatelství všech dob Chess Records, pro něž pořídil několik nahrávek. Na začátku 60. let vydal u firmy Vogue debutové album Lowdown Back Porch Blues. Na několik následujících let muzikantskou kariéru zcela přerušil, na pódia a do nahrávacích studií se vrátil až na začátku sedmé dekády, kdy vydal u společnosti Atlantic album Louisiana Red Sings The Blues. Od té doby se Redova kariéra úspěšně rozvíjí na obou stranách Atlantiku, jeho diskografie čítá několik desítek titulů. Dnes žije převážně v Evropě, do USA zajíždí pouze "za prací". Mezi kolegy, se kterými spolupracoval na pódiu či ve studiu, najdeme takové hvězdy, jakými byli a jsou Albert King, Carey Bell, Champion Jack Dupree či Brownie McGhee.
C. J. Chenier & The Red
Hot Louisiana Band
Zydeco je hudební styl, který vznikl mixem hudby potomků někdejších francouzských přistěhovalců do Ameriky, tzv cajunů, a černé jižanské hudby, tedy blues a r'n'b. Jeho základním instrumentálním prvkem je akordeon, doplněný klasickou rytmikou a kytarami. Hlavní postavou hudby zydeco byl od 50. do 80. let louisianský rodák, akordeonista Clifton Chenier. V roce 1978 se členem Chenierovy kapely na postu saxofonisty stal jeho tehdy jedenadvacetiletý syn Clayton Joseph (používající výhradně zkratku C. J.). Postupem doby v souvislosti s Cliftonovými zdravotními obtížemi přesedlal C. J. na akordeon a po otcově smrti v roce 1987 se stal frontmanem a hlavní postavou The Red Hot Louisiana Bandu.
Za dobu svého leadrování stihl C. J. Chenier vydat šest alb pro vesměs renomované labely Arhoolie, Slash a Alligator. To poslední, nazvané Step It Up!, vyšlo vloni. I když se recenzenti ve všech případech většinou předhánějí v superlativech a Chenier získává ve svém žánru jednu cenu za druhou, největší síla kapely je v koncertování. U tak bytostně "živé" taneční kapely to ani nemůže být jinak.
