Za poměrně čerstvou krev platí mezi českými kytaráři Jan Dietl se svojí firmou Aviator Guitars. Zaměřuje se především na zákázkově vyráběné nástroje nejen pro tuzemskou, ale převážně pro zahraniční klientelu. K následujícímu rozhovoru jsme se sešli nedaleko od Prahy přímo v prostorách firmy.
Ahoj Honzo, kromě běžného hraní ses ke kytarám před založením Aviator Guitars nijak blíž nedostal, nebo ano?
Ne, já jsem z rodiny, kde nikdo nebyl muzikant. Ale k výrobě a ruční práci mám odjakživa blízko. Můj dědeček je u nás za všeuměla, co si svépomocí postavil sám kdeco a můj táta stavěl modely letadel. Mě taky vždycky bavilo něco vyrábět. V pubertě jsem se ale dostal víc do muziky, chtěl se naučit na kytaru. A protože ve všem, co dělám, se hrozně rád rejpu, chci vědět, jak co funguje, dostal jsem se přes diskuzní fóra ke klukům, kteří si stavěli vlastní kytary. Přišlo mi to skvělý a chtěl jsem to zkusit. Začal jsem si nejdřív seřizovat svoje kytary, abych zjistil, co všechno jde, a co ne. V té době jsem dodělával gympl, nebylo moc času, takže tyhle aktivity byly trochu bokem. Pak jsem odešel do Prahy studovat podnikovou akademii na Anglo-americké vysoké škole. A tam pak jednou v jednom předmětu, tuším, že to byl management nebo marketing, se nás profesor ptal, kdybychom měli vlastní firmu, co by to bylo. První věc, která mě napadla, byla právě výroba kytar. Po konzultaci s profesorem mi bylo řečeno, že je to super nápad, a že bych do toho měl jít. Od té doby jsem se tím začal zabývat vážněji a i mým rodičům se ten nápad po prvním překvapení začal líbit. To bylo v někdy v létě roku 2013, a z té doby jsou i moje první tvary kytar, které dnes vyrábíme.
V téhle fázi se asi už ocitlo víc lidí zapálených do nejrůznějších oborů, ale dotáhnout všechny související věci ke skutečně smysluplné a rentabilní produkci se podaří asi jen málokomu. Co pro tebe byl ten zlomový bod?
První takový zlom bylo rozhodnutí skončit v mé dosavadní práci číšníka v Hard Rock Cafe...
... to už jsi za sebou měl nějaké vyrobené a prodané kytary?
Právě že vůbec ne. Já jsem do toho skočil úplně po hlavě. Pravda je, že ten plán byl ze začátku uplně jinej, než je teď skutečnost. Původní záměr počítal s využitím CNC frézy kamaráda, který na Moravě zpracovává překližku. Dalším důležitým bodem bylo seznámení se Standou Valnohou, dlouholetým spolupracovníkem české značky Furch, který mi měl pomoci s pražcováním. Prostě na každou náročnější práci jsem měl někoho domluveného, moje role měla původně spočívat v designu, komunikaci se zákazníkem a závěrečným zkompletováním nástroje. Jenže se ukázalo, že zrovna s tou CNC frézou je doladění všech detailů časově náročnější, a tak jsem stál před zásadním rozhodnutím.
Buď to zabalit, anebo...
Přesně. Já jsem v tomhle momentě vzal úspory, rodiče mi hodně pomohli, a já, aniž bych se musel svázat úvěrem, jsem tu CNC frézu zkrátka koupil.
A to už pro tebe znamenalo tu cílenou úplnou nezávsilost?
V tu dobu jěště ne, ale v tom základu ano, protože do budoucna bych se bez téhle technologie neobešel. Takže jsem dnes rád, že jsem se to hned na začátku musel naučit v Cadu a ve 3D všechno modelovat. Ještě jsem měl obavu z pražcování a povrchových úprav, to mi trvalo nějakou dobu, než jsem to byl schopen dělat sám, a u prvních pár kusů mi třeba povrch dělala ještě profesionální lakovna. Ale tam se běžně dělaly velkoplošné zakázky a na tyhle složité tvary nebyli tak úplně přizpůsobeni.
Zastavil bych se u procesu programování a nastavování CNC frézy. Ověřuješ si výsledný tvar na nějakém nejakostním materiálu?
Při těch více než sto kytarách, co jsem takhle vyrobil, už docela vím, co od toho můžu čekat. Já ty jednotlivé etapy docela důkladně kontroluju. Nejdřív se to musí nakreslit, pak v jiném softwaru naprogramovat ty cesty, potom zas jiný software řídí samotný stroj. Na každém kroku pak prověřuju správně seřízené osy a pozice.
Zajímalo by mě, jestli ses rozhlížel kolem sebe, kdo a jak podobně už vyrábí elektrické kytary, a jestli jsi pro sebe objevil nějakou mezeru na trhu nebo prostor k určité originalitě a nezaměnitelnosti.
Z kytarářů jsem byl jen u Jirky Mázla, který mi kdysi seřizoval kytaru, a viděl jsem, že vyrábí v takové malé dílníčce v pokoji v bytě. Ale i po konzultaci s ním, jsem si uvědomil, že českých kytarářů je u nás víc, ale že skoro všichni dělají to samé. A že zvláště česká klientela je zaměřená na kopie Gibsonu nebo Fenderu, a málokdy jde po modernějších věcech. Takže já jsem svou produkci od začátku směřoval na zahraniční trh, kde jsem si začal všímat rozmachu podobných menších stavitelů moderních metalových kytar. Na druhou stranu jsem zase nechtěl jít do nějakých koncepčních extrémů, na to mám ty Fendery a Gibsony zase dost rád, ale chtěl jsem, aby to byla nějaká hezká kombinace jak té klasiky, tak moderny, ale hlavně aby se to líbilo mně.
Snažil ses představit svoje kytary na nějakém veletrhu? Ve Frankfurtu nebo americkém NAMM Show?
Na tyhle větší věci se teprve chystáme, ještě jsme nikde nevystavovali. První zahraniční kontakty byly vlastně výsledkem náhody. S kapelou, ve které jsem hrál ještě za studií, jsme jednou předskakovali dánské partě Cabal. Jejich baskytarista Chris Kreutzfeldt je producentem v Kodani, šikovnej muzikant a multiinstrumentalista, jehož táta vlastní nahrávací studio. A tenhle člověk si tehdy pak na mých facebookových stránkách všiml obrázků kytar, které jsem ve fotoshopu vytvořil podle svých představ. Oslovil mě s tím, že by si takový nástroj chtěl nechat vyrobit. Výroba téhle první kytary sice trvala rok a půl, ale výsledek ho evidentně uspokojil, protože díky němu mám doteď zakázky. Má už několik mých kytar i ve studiu, kde v porovnání s nástroji, které si přinesou muzikanti k nahrávání, velmi dobře obstojí.
Senzační příběh, vzhledem ke startu v roce 2013 a při pohledu na množství už zamluvených kytar tady všude kolem, klobou dolů. Jak ses popasoval s nákupem dalšího materiálu, především dřeva? Dnes přibývá embargovaného zboží...
Od začátku nakupujeme dřevěné přířezy přímo určené na výrobu kytar od ověřených dodavatelů z Německa, Slovenska, eben třeba ze Španělska. Trochu běžnější věci si zajišťujeme sami, mahagon nebo javor si sami i sušíme. Embargované dřevo je docela problém, u některých materiálů, které jsou na seznamu CITES, se na každou kytaru musí vystavovat exportní dokumenty a certifikáty. Bohužel se ta situace zřejmě bude v budoucnu ještě více komplikovat, a proto bude potřeba včas se dopředu připravit. Pro nás to znamená začít věnovat pozornost různým kompozitním materiálům. Ale zatím je to běh na dlouhou trať.
Mechaniky a snímače...
Nakupujeme přímo od výrobců, větší značky od distributorů. Ve snímačích je na trhu obrovský výběr, takže tam se ani nezabýváme nějakou možností jejich úprav nebo přímo výrobou.
Dá se nějak popsat tvoje typická linie, nějaký směr, který charakterizuje tvoje nástroje? Vidím tu nástroje s krky z různě prokládaných dřev, to je zrovna třeba docela typické pro už zmíněného kytaráře Mázla. Máš něco podobného?
Popravdě, u něj jsem se v tomhle nijak neinspiroval, pramení to spíše z těch moderních trendů, které jsem zaznamenal ve světě právě u menších výrobců.
Nebo je to četnost sedmistrunek, které jsou tady hodně k vidění?
Je pravda, že sedmistrunek děláme hodně, ve standardní nabídce máme i osmistrunky, ale převaha je stále v šestistrunkách. Máme čtyři řady kytar, baskytarová je pátou. Základní řada se jmenuje Modern. To jsou metalovější nástroje ostřejších tvarů, pak máme řadu Classic, která je inspirovaná Fenderem. V loňském roce jsme spustili úspěšnou řadu bezhlavých kytar Headless. Nejnovější kytarovou řadu Zeppelin představují pololubové kytary. Prvním prototypem této poslední řady byla osmistrunná pololubovka pro Romana Krause, který staví kytarové reproboxy Coffee Audio. Tahle trochu šílená kytara dopadla skvěle a zvládne všechno od jazzu po metal. Každá řada má několik tvarových modifikací těla nástroje, nejméně dvě, nejvíce osm. A kromě Headless je také na výběr od dvou do pěti, podle konkrétní řady, variant hlav krku. Kombinací je dostatek.
Je tady kolem vidět hodně exotického materiálu, kořenové dřevo a tak... Je to běžná věc, nebo si to říkají zákaznící?
Je to na přání, ale už od začátku tyto efektní materiály máme v nabídce a třeba kořenovice topolu je jednou z nejoblíbenějších. Kontrast hodně tmavých součků v jinak poměrně světlém dřevu je krásný a vhodným mořením se dá docílit pestrých barevných kombinací. Naopak ořechovou kořenovici, která je dohněda, si nechávají zákazníci v přírodním provedení. Používáme i další materiály, třeba buckeye, což je kalifornské dřevo žlutošedé barvy, také dost efektní samo o sobě.
Nebojíš se, že vizuálně exotické dřevo pak zvukově uhne jinam od těch tradičních a ověřených?
My v základní nabídce samozřejmě máme standardní materiály jako mahagon, javor, olši, jasan. Zájem o ně převažuje a javorový krk je pořád asi nejžádanější, ale čím dál populárnější je například wenge, tmavě hnědé dřevo s výraznou kresbou.
Vyrábíte i nástroje s průběžnými krky?
Ano, i ty máme v nabídce. Vždy se snažíme domluvit se se zákazníkem na kombinaci, která bude ve výsledku zvukově vyvážená. Vybíráme přířezy se správně orientovanými léty, jednotlivé řezy z kmene jsou pojmenovány. Například pro krky z jednoho kusu dřeva volíme radiální řez „quartersawn“, aby co nejvíce předešlo zkroucení, což je u průběžných krků zásadní. Třeba hustější léta u bílého evropského jasanu se, kromě hmotnosti, zpravidla projevují pevnějším, cinkavějším zvukem, narozdíl od lehčího bahenního, který se rychleji rozezvoní a má delší sustain. Ale nedá se na to vždycky spolehnout, každý přířez může překvapit.
Co snímače? Doporučuješ určitou značku?
Já mám samozřejmě oblíbené některé modely, ale jsem otevřený čemukoliv. Někdo třeba nemá vyloženě vybraný typ, ale i když má, řešíme jeho zvukovou představu nástroje, které pak, s ohledem na použitý materiál a zpracování, podřizujeme volbu konkrétnho snímače. My hodně používáme britské snímače Bare Knuckle, které jsou ručně vinuté, rádi spolupracujeme s menšími výrobci, například s firmou Hathor z Polska nebo s Instrumental Pickups ze Salt Lake City v Utahu, s těmi máme osobní a velmi dobrou zkušenost. Ale samozřejmě se nevyhýbáme klasice DiMarzio, Seymour Duncan nebo EMG.
Máš už zákazníky, kteří si u tebe nástroj objednali opakovaně? Nebo nějaká známější jména?
Opakované zakázky už máme, a nejsou nijak výjimečné. Mezi klienty není zatím nikdo, kdo by byl nějak všeobecně známou osobností, ti více benefitují ze sponzoringu větších firem typu Ibanez. Spíše si naše nástroje objednávají především nadšenci a fajnšmekři. Ale třeba například tomu již zmíněnému úplně prvnímu zákazníkovi z Dánska jsme dodali už čtvrtou kytaru a nedávno si objednal pátou. Z té tvrdší odnože severské kytarové hudby komunikujeme s několika zajímavými osobnostmi a okruh zájmu o naše nástroje se stále rozšiřuje.
Hraje na tvoje kytary někdo u nás?
Pár jich tu je, teď právě jsme dodali kytaru Tomáši Anderlemu z kapely Gutalax. Zezačátku to byli spíš moji kamarádi. Můj první zdejší oficiální zákazník je Adam Raška z kroměřížské deathmetalové kapely Inception of Fall. Nedávno jsme dokončili baskytaru pro kamaráda Pavla Chyšku z Monsters & Motherships.
Kolik vás ve firmě pracuje?
Jsme momentálně ve třech. Na úplném začátku jsem měl kolegu, pak jsem byl téměř dva roky sám. Před třemim lety se přidal Mason Hilligoss a asi před měsícem jsme přibrali prvního zaměstnance.
Zmiňoval jsi přípravu na představení v rámci veletrhu. Co když přijde nějaká větší objednávka?
My se na to už začínáme postupně připravovat. Jsme ve fázi, kdy zjišťujeme, kolik a v jakém množství jsme schopni toho udělat. Zřejmě bude potřeba nějak expandovat, protože jsme na podzim 2018 měli rozpracováno dvanáct kytar, což bylo přibližně stejné množství v průběhu posledních dvou let. A teď jich máme rozpracovaných téměř šedesát. Takže ze sebe potřebujeme vydat co nejvíc, abychom si určili, kde je ta hranice, odkdy už budeme potřebovat zajistit nějakou pomoc. Především u některých časově náročnějších věci, jako je lakování nebo pražcování. Takže pro případné zájemce jsme na facebooku nebo e-mailu.
Vždycky jsem si myslel, že výroba kytar je podmíněna nějakou odborností v oboru výběru zpracování dřeva, specifickými postupy při výrobě hudebních nástrojů apod. Přeci jen to není spotřební zboží a takový nástroj by měl sloužit spolehlivě celá léta. Nepociťoval jsi v tomto směru jistou rezervu?
Určitě ano, chybami se člověk učí, ale musím říct, že za celou dobu se nestalo, že bych musel něco skutečně vyhodit. Ale faktem je, že pro podnikání v oboru je to potřeba. Přece jen je to vázaná živnost, a já, ač nemám výuční list, v tomhle mám garanta, který mě v tomto zastiňuje. Co se týče absence samotného vzdělání, tak tam necítím nějakou nevýhodu. Na druhou stranu, bavil jsem se s Ondrou Vlkem, který vyrábí kytary v Kolíně a studoval houslařskou školu, na které teď i učí. A podle něj by se bez toho vzdělání i obešel, protože výuka výroby hudebních nástrojů stojí až příliš na zajetých stereotypech. A já se nebojím experimentovat, což pro mě znamenat i určitou výhodu při prosazení se mezi ostatními výrobci.
Ano, tvoje nástroje progresivním vzhledem s dotaženými, čistě provedenými detaily rozhodně zaujmou už při nahlédnutí do profesionálně zpracovaných webových stránek - aviator-guitars.com. A zvyšující se počet objednávek svědčí o správnosti takové cesty.
Musím zdůraznit, že obchodní růst je výsledkem efektivní organizace mého kolegy ze školy Masona Hilligosse.
Díky za příjemný rozhovor a přeju pokračující úspěch. Aťse daří.
Děkuju.
