Andělé na kolejích - zvuková dramaturgie k filmu

Jelikož se jedná o dobový film, který má vtáhnout diváka do 40.-50. let minulého století, snažili jsme se tomu přizpůsobit i celkovou kompozici zvukové skladby. Oproti modernímu komerčnímu filmu, kde jsou zejména akční scény zvýrazňovány širokou škálou syntetických zvukových efektů, jsme převážnou část ruchů vyjadřovali reálnými synchrony i postsynchrony z daného prostředí. K tomu, aby zvuková složka nebyla pouze jakýmsi popisem toho, co vidíme v obraze, nám slouží druhá a třetí rovina.

Druhá rovina

Ve druhé rovině se jedná o subjektivní vnímání dané situace hlavní postavou a totožné zvukové ztvárnění těchto momentů. To umožňuje divákovi lépe se vžít do děje, jako by byl filmovou postavou, a to takovou formou, která nenarušuje celkovou dobovou surovost celé kompozice.

Například hned v první scéně filmu je nečekaný výstřel z dálky umocněný rázným ztlumením atmosféry okolního prostředí. Kromě samotného vylekání diváka náhlým dynamickým rozdílem je pomocí proměnné panoramy ztvárněna i lokalizace samostatného dozvuku výstřelu jako, který je slyšet z místa postavy. Podobná situace nastane při průchodu německého vojáka okolo něžné české dívky ve vagónu. V danou chvíli utichnou na pozadí rozhovory skupiny sedících lidí a zvýrazní se pouze ruchy vrzání vojákových bot a nepříjemné rytmické bouchání parního kotle lokomotivy.

Třetí rovina

Ve zmíněném třetím plánu je pak hledání důležitých dramatických míst ve filmu, které je třeba umocnit i doprovodnými dramatickými tóny či vhodným napojením hudby a mícháním s ruchy. Tento způsob je velmi důležitý u rychlého obrazového vyprávění (střihové skladby), kde takovéto doprovodné zvukové efekty pomáhají divákovi rychleji porozumět informačnímu i emotivnímu obsahu a soustředit se tak na následující informace.

Například rychle stříhaný příjezd vojáků na místo činu se harmonicky střídá a prolíná s ruchy aut a motorek a dramatickými tóny. Divákův dojem a zážitek je tak mnohem silnější a podmanivější.

Zvukové kontrasty

Kontrasty je dle mého názoru třeba hledat v jakékoliv složce filmu (obsah, obraz, hudba, zvuk). Divákův zážitek z každého filmu se totiž většinou úměrně umocňuje právě vyvoláváním, hledáním a prožíváním těchto kontrastů.

Zvukové kontrasty musí však samozřejmě vycházet z celkové zvukové dramaturgie, aby nevyčnívaly či rušily (pokud to není tvůrčím záměrem), ale pracovaly s informačním i emočním vnímáním diváka.

Hlavní dějová linka filmu Andělé na kolejích se odehrává v dospělosti postav v roce 1944 s retrospektivami do jejich dětství roku 1934. To je základní stavební kontrast celého filmu, proto je umocňován i zvukově.

Například v dětských scénách jsou vybírány příjemné ruchy, zvuky a atmosféry. Divák tak slyší , šumění lesů a luk, zurčení potůčků a zvuky zpívajících ptáků, kdežto nepříjemné zvuky těchto prostředí jsou zcela vynechány nebo maximálně potlačeny. Proto též v těchto scénách nenajdete žádné štěkání psů, bzučení much či vrzání dveří, které většina lidí považuje za nepříjemné, ale byly by zcela reálné a přítomné v zobrazovaném prostředí.

V roce 1944 je tomu pochopitelně zase přesně naopak, čili vos, much a psů je zde plno, ale hlavně se maximálně využívá zvuků všech strojů a vojenské techniky.

Divák má tak v obou rovinách pocit, že vnímá nezkreslenou realitu se všemi reálnými zvuky prostředí, ale opak je však pravdou.

Celý tento vjem samozřejmě ještě umocňuje i složka hudební. Všechny scény z dospělosti jsou záměrně vystavěny bez hudebních doprovodů a motivů, a proto si zachovají svou tvář surové reality.

Zvukové úpravy

Samotné synchronní zvuky samozřejmě nestačí na vytvoření prostorové a bohaté kontaktní atmosféry. Proto se mnohdy využívalo třeba znásobování použitých zvuků a postsychronní nahrávání vhodných ruchů či ojediněle zvuků z internetových databází.

Toho jsme například využili ve scéně, kde přijíždělo pět vojáků, kteří následně seskákali z auta a motocyklu a přichystali se do palebné pozice. Jelikož celá scéna byla natočená a sestříhaná tak, jako by se jednalo o celou četu, bylo tomu potřeba přizpůsobit i zvukovou složku množením ruchů. Abychom nekopírovali stále totožný zvuk, zužitkovali jsme klapky, které byly například v obrazové části nepovedené.

Obtížné bylo i vytváření reálné akustiky interiérových i exteriérových prostředí, což má opravdu kontaktní účinek na vnímání diváka. Byť je divákovi děj filmu dobou vzdálený, má pocit, že se vše odehrává na reálných místech přímo před ním.

Tento prvek se v dnešních filmech téměř nepoužívá, protože je divák již zvyklý na zkreslené zvukové vjemy, které považuje za odpovídající.

U dialogů jsme se snažili dodržet, aby zněly v reálné vzdálenosti od kamery. V tom vidím hlavní rozdíl oproti dnešním dabovaným filmům, kde na tyto části při postprodukci již nezbude čas, a proto hlasy zní stejně na detailu obličeje i na celku postavy. Tyto filmy se tak velmi šidí o prostorovost, která je i ve stereo formátu krásně patrná.

Dabing

Ve filmu jsou postavy německých vojáků kompletně předabovány rodilými mluvčími. I přes to že neměli dabéři žádné předchozí zkušenosti s dabingem, podařilo se jim naprosto dokonale se vtělit do postav a přesně vystihnout v dabingu všechny detaily úst. Po shlédnutí této scény neuvěříte, že se jedná o dabing. Nadšení dabéry nakonec přimělo vymyslet i několik vtipných vět, které nebyly ani součástí scénáře a díky kterým je možno ve filmu objevit další skryté významy při znalosti německého jazyka. Vše se nahrávalo v improvizovaném studiu pod peřinou v obývacím pokoji. Kvalita záznamu je však na uvedené podmínky ohromující a dokazuje možnosti současné cenově dostupné techniky.

Zajímavosti

V jedné noční scéně, která by byla sama o sobě obrazově chudá, se podařilo jen díky zvukové atmosféře blížící se bouřky posunout celý význam scény do jiné roviny - symboliky začínající války.

Jelikož ve filmu hraje velkou roli parní vlak, příjezd do nádraží byl ztvárněn jen a pouze ve zvukové podobě, a díky tomu mohly jednotlivé zvuky samy o sobě lépe vyniknout. Kromě zahoukání parní píšťaly z dálky, zazvonění nádražního zvonu, pískotu brzd a vypouštění páry bylo velice zajímavé, jakým způsobem byla vytvořená stopa postupného zpomalování rytmu parního kotle. Jelikož se z natočeného materiálu ukázalo, že máme kvalitněji zaznamenaný odjezd vlaku než příjezd, vytvořili jsme příjezd vlaku tím, že jsme zvuk odjezdu reverzně převrátili, rozstříhali na jednotlivé díly po jednom rázu kotle a všechny tyto samotné části opět převrátili v čase. Tím se podařilo dosáhnout reálného zvuku příjezdu.

Samotný odjezd vlaku z nádraží je poskládán například z dvanácti stop, a díky tomu působí opravdu monumentálně. Všechny zvuky parního vlaku však mají kromě popisného charakteru i dramaturgický význam. V dětské retrospektivní scéně na kolejích byl použit zvuk blížícího se vlaku jako prvek vytvářející návaznost do následujících scén.

Velké množství industriálních zvuků dotváří ve filmu hutnou válečnou atmosféru. Dramaturgické umocňování je vytvářeno tempem parního kotle. Všechny zvuky klapání pístů, vrzání kovových částí nebo syčení páry vytvářejí pocity diváka.

Při vyvrcholení napětí se tyto vysloveně exteriérové zvuky stylizují dozvuky fabrických hal, aniž by byly v rozporu s obrazem. Například pro vytvoření hloubky parního kotle byl použit zvuk tlukotu srdce. Pro umocnění zvuků zavíraných dveří vagónu, které by samy o sobě zněly pouze na vyšších frekvencích, byl tento zvuk doplněn velice hutným zvukem jiných dveří. Ten již žádané basové spektrum obsahoval, a tak mohla scéna vyznít s mnohem větší energií a hlavně přirozeněji.

Při natáčení jsme se snažili vyhnout mikroportům. Využili jsme je jen v krizových případech, kdy všechny ostatní snímací metody selhaly. Abychom minimalizovali počet dabingů rozhovorů v jedoucím vlaku, uskutečnili jsme ještě před samotným natáčením zvukové zkoušky, které měly ověřit, jakou maximální rychlostí se může pohybovat vlak, aby hladina hluku byla ještě na hranici srozumitelnosti. Pokud se natáčel záběr, ve kterém nebyla vidět krajina za okny vagónu, ale pomalá jízda by mohla vypadat moc staticky, jednoduše jsme celý záběr natočili se stojícím vagónem, který několik lidí rozhoupávalo, a zvenčí jsme házeli stíny a odlesky do obličejů. To vše proto, aby byl zvuk kvalitně zaznamenán.

Nakonec ještě pro zasmání: Až uvidíte dav lidí, tak vězte, že část zvukové atmosféry jejich rozhovorů je tvořena klábosením z vietnamské tržnice (staženo z internetu). Abychom dosáhli opravdu bohatých podkresů u všech scén, ještě čtyři dny před premiérou jsme v lesích natáčeli postsynchronní zvuky dupotů, pádů, praskání větviček a nebo zvuky odrazů kamenů o stromy. Je možné tak postřehnout i takové nuance, jako jsou kvílení myši či zvuky odražené diabolky.

Pro jeden z největších amatérských filmových projektů v české historii, film Andělé na kolejích, jsem dlouho hledal několik zařízení, která by se mohla stát mým společníkem jak při natáčení, tak i ve zvukové postprodukci. V místě natáčení konkrétně potřebuji provozovat vícestopý záznam audia a zároveň mixáž kontrolního odposlechu. Naproti tomu v postprodukci je potřeba provozovat DAW, jež umožní zvukaři komplexní výrobu zvukové složky filmu z natočeného materiálu. A zároveň je třeba mít možnost dotočit další postsynchronní zvuky přímo do rozpracovaného projektu.

Vzhledem k tomu, že zvukové postprodukční režie byly odjakživa velkými místnostmi plnými nejrůznější techniky, kde uprostřed dominoval velký mixážní pult, ještě před deseti lety by se mohla tato myšlenka jevit utopií a nebylo by možné mít k dispozici takovou techniku i v malém převozním racku. Situace se díky možnostem výpočetní techniky již naštěstí změnila, a proto už jen stačilo najít vhodnou zvukovou kartu a MIDI kontrolér pro řízení DAW.

Existuje jedno zařízení za rozumné peníze, které svými možnostmi překvapí nejednoho zvukaře. ProjectMix I/O od firmy M-Audio nabízí prakticky vše, co můžete v počítačovém studiu potřebovat. Toto zařízení je FireWire zvuková karta s 27 vstupy a 18 výstupy. Nahrávat lze v jednu chvíli až z 18 vstupů a routovat lze do 14 výstupních sběrnic. Kromě analogových linkových, nástrojových a digitálních S/PDIF a ADAT vstupů a výstupů nabízí i osm mikrofonních předzesilovačů a dva sluchátkové výstupy, MIDI rozhraní a kontrolér s motorizovanými fadery.

Jelikož náš štáb chápal tento neziskový projekt spíše jako určitou zkoušku, na které jsme si měli vyzkoušet filmové postupy (pro většinu lidí včetně mne to byl první filmový projekt), rozhodli jsme se zvolit systém ProTools. Důvod byl jasný - ProTools jsou světovým standardem mezi DAW, a proto se lze s nimi setkat v naprosté většině zvukových postprodukcí pro filmový a televizní průmysl. I přesto že jsme neměli k dispozici plnohodnotné ProTools HD s hardwarovými DSP kartami, ale použili jsme odlehčenou verzi ProTools M-Powered, nebyli jsme rozhodně schopni nabízené možnosti softwaru a hardwaru využít na sto procent. ProjectMix jsme použili hlavně z toho důvodu, že jsme hledali zvukovou kartu spolupracující se systémem ProTools M-Powered vybavenou tak, aby byla schopná nasazení i v poměrně náročném filmovém projektu.

Jelikož jsme na začátku nedisponovali žádným mobilním zvukovým rekordérem s plnohodnotnými mikrofonními vstupy, nainstaloval jsem do brašny na rameno osmivstupý mixpult Phonic, minidisk rekordér Sony, měnič z 12 V na 230 V a akumulátor (7 Ah). Před tím než jsme zakoupili plnohodnotnou mikrofonní tyč a Zeppeliny pro větrnou ochranu a odpružení směrových mikrofonů, vyrobili jsme odpružené držáky s objímkami ze zahradnické hadice a to celé jsme připevnili na teleskopickou tyč určenou na čištění bazénů.

Hmotnost záznamové brašny, které se u nás neřeklo jinak než „zvuktaška“, byla asi patnáct kilo. Proto nemohl samotný záznamový technik obsluhovat i mikrofonní tyč, ale bylo třeba dvou lidí. Záznam zvuku byl tedy dvoustopý, bez timecodu. Pracovní střih na jednotlivé klapky probíhal na střižně Avid Media Composer. Tímto způsobem jsme zaznamenávali synchronní i postsynchronní zvukový materiál v první polovině natáčecího období.

Pro záznam synchronů v podmínkách s obtížným terénem a většiny nesynchronů jsme pořídili levný, zato velmi povedený čtyřstopý rekordér Zoom H4N.

Náš film byl vzhledem k technologii záznamu, kterou jsme měli k dispozici, předurčen pouze ke stereofonnímu mixu. Pokud bychom měli udělat dobrý surroundový mix, bylo by třeba k velkému množství záběrů dotáčet zvlášť postsynchronní ruchy a dabingy a tím by se náročnost celého projektu několikanásobně zvýšila.

Zvuková postprodukce filmu Andělé na kolejích trvala asi pět týdnů. Poslední čtyři dny před premiérou totiž probíhal finální zvukový mix ve královéhradeckém kině Centrál. Uprostřed kinosálu byla každý den v deset večer po skončení promítání nainstalována zvuková režie, kterou bylo nutno vždy zase následně deinstalovat - v jednom případě dokonce i těsně před následnou filmovou projekcí. Režie byla zapojena tak jako při editaci, s tím rozdílem, že video se nepromítalo na třetí fullHD LCD, ale na plátno. Zvukový výstup byl vedený digitální linkou do promítárny, kde byl zapojen v režimu ProLogic II do vstupu hlavního procesoru DOLBY CP650XO. Díky tomu si diváci mohli užít celkem vydařeného prostorového zážitku i z pouhého stereofonního mixu.

Kino Centrál je v současnosti nejlépe technicky vybavené kino v České republice. Zvukový systém osazený reproduktory Klipsch instaloval samotný Soundsquare, disponující referenční míchací halou. Zvuk filmu Andělé na kolejích je vyladěn přesně podle referenčního sálu, což jej činí naprosto jedinečným. Zvuková složka našeho filmu tak při finální mixáži nebyla ovlivněna některými korekčními nedostatky studiových monitorů blízkého poslechu, jakkoliv by byly kvalitní. I zvuk profesionálních filmů se běžně finalizuje pouze v míchacích halách, ale nikoliv přímo v kinosálech.

Vojtěch Zámečník

zvuk a zvukový záznam

více se dozvíte na webu filmu www.andelenakolejich.cz.

web produkční skupiny: www.movingpictures.cz