Firma Bogner sice není známa širokým kytaristickým vrstvám Evropy, za oceánem však platí za jednoho z nejrespektovanějších výrobců. Kromě ní se snad žádná z menších firem nemůže pochlubit tím, že téměř každá kytarová hvězda (Vai, Johnson, Holdsworh...) má mezi svými aparáty alespoň jeden její kousek (někdy se prý i stává, že aparát některého kytaristy, ač navenek od jeho oficiálního sponzora, skrývá bogneří vnitřnosti). Jejího původem německého zakladatele, majitele a tvůrčí mozek v jedné osobě, Reinholda Bognera, se mi po opakovaném nahánění podařilo oloupit o pár minut času na letošním Musikmesse.
Trocha historie
Se stavbou svého prvního zesilovače jsem začal asi v šestnácti letech, víceméně z donucení. Koupil jsem si od kamaráda první elektrickou kytaru a už mi nezbývaly téměř žádné peníze, rozhodně ne dost, abych si mohl koupil zesilovač. Můj táta byl trochu přes elektroniku a navrhl mi, abych si zkusil nějaký postavit. Tak jsem to zkusil... Nějaký čas jsem se v tom přehraboval, zkoušel jsem různé aparáty, abych věděl, co ještě můžu na zvuku upravit. Už tehdy jsem získal dojem, že je třeba stavět zesilovač spíš ušima než pájkou. V té době jsem si také ujasnil svůj zvukový ideál, hodně ho tvořily firmy jako Mesa/Boogie nebo Soldano. Asi po roce se naskytla příležitost předvést svůj výtvor kamarádovi, ten ho zkusil a byl docela nadšený. Dokonce natolik, že mě poprosil o jeden kousek pro sebe. Tímhle způsobem jsem v Německu několik aparátů prodal. Snažil jsem se dostat svůj aparát k nějakým slovutným uším, a tak vždycky, když u nás koncertoval nějaký slavný kytarista, procpal jsem se k němu a nechal ho jeden ze svých kousků vyzkoušet. Všem se ten zvuk líbil, a tak jsem se v roce 1989 rozhodl přesunout se do Los Angeles a zkusit štěstí tam. Zpětně si uvědomuji, jaké jsem měl obrovské štěstí, protože na trhu byl v té době docela klid a mně se podařilo se uchytit. Dnes by to všechno bylo daleko těžší... V L. A. tehdy existovala (a pořád existuje) dost velká komunita vynikajících hráčů, kteří byli v neustálém kontaktu. Čili, když jsem sem tam někomu procpal svůj aparát, rychle jsem se dostával do podvědomí. Nikdy jsem svoje výrobky nemusel nijak propagovat, reklamu si vždycky obstaraly samy.
Současnost
Co se obchodu s aparáty týká, myslím si, že Evropa je mrtvá, alespoň co se mě týče. Rok od roku je to horší, sem na Messe už jezdím více méně jen proto, abych se podíval do Německa. Dokonce i Japonsko je pro mě důležitější než celý evropský trh. Devadesát pět procent aparátů prodávám v Americe, čtyři procenta v Japonsku a na Evropu zbude pár kousků. Je tady úplně jiná situace na trhu, lidé se mi tu zdají neochotní aparáty shánět a ty moje jsou tak drahé, že samozřejmě nemohou být v každém obchodě. Ale musím přiznat, že si rozhodně nemám na co stěžovat, obchody se mi dobře hýbou. Myslím, že se mi povedlo ukázat, že je možné postavit flexibilní vícekanálový aparát, který může pořádně hrát. Není zas až tak těžké postavit perfektně hrající jednokanál, ale u vícekanálů je to o hodně složitější. Všechny ty věci navíc se obyčejně na zvuku negativně podepíší. Spousta kytaristů vůbec nevěřila, že to lze udělat, ale naštěstí tenhle názor postupně mizí. Moje firma je malinká, na výrobě se podílí jen sedm lidí, a jak už jsem říkal, neděláme žádnou reklamu. Nikomu svoje kousky nenutím, stavím je podle sebe a je na muzikantech, jestli se jim můj názor na zvuk bude zamlouvat nebo ne. Je spousta dobrých výrobců a já jsem jen jeden z nich. Je to jako u aut, závisí na tom, co člověk chce - jestli sporťák nebo limuzínu.
A do budoucna
Vývojem nových modelů se nijak programově nezabývám, mám rozpracovaných asi deset kousků, ve kterých se pořád přehrabuji, a hledám nové cesty, kudy se vydat. Občas si taky zvu hráče různých stylů, aby mou práci posoudili nebo s něčím poradili. Někdy je napadne něco, na co bych sám jen těžko přišel. Tak se rodí nové věci. I když, teď si uvědomuji, že se už pár let snažím zefektivnit výrobu současných modelů a do toho nové produkty moc nezapadají. Navíc, za těch pár let jsem získal docela důležitou zkušenost: člověk si může myslet, že postavil ten nejlepší aparát na světě, ale na trhu se většinou chytí něco úplně jiného. Těžko tomu rozumět...
