Když v roce 1981 po natočení alba Killers opustil řady Iron Maiden kytarista Dennis Stratton, nastoupil na jeho místo bývalý spoluhráč Davea Murraye z kapely Urchin, Adrian Smith, který od Maidenů dostal nabídku již podruhé. Stal se spolutvůrcem obrovského úspěchu kapely v letech 1982-88 a autorem několika velkých hitů. Po svém odchodu roku 1989 zformoval vlastní projekt ASAP. Jeho dalším počinem bylo hostování na sólových albech dalšího uprchlíka z kapely, Bruce Dickinsona, na deskách Accident of Birth a The Chemical Wedding. Spolu s Brucem se do kapely v roce 1999 vrátil, aby tak vznikla sestava zvučných kytaristických jmen - Smith, Dave Murray a Janick Gers. A zhruba půl hodiny před tím, než tahle smečka vběhla na pódium T-Mobile arény, mi Adrian poskytl pár minut svého času na krátký rozhovor.
Pražský koncert je jeden z prvních ze šňůry Dance of Death, probíhá vše dle vašich představ?
Na playlistu je šest nových věcí z desky Dance of Death a všechno jsou to trochu komplikované kousky. Ne tedy, že bychom udělali nějaký průšvih, ale několik koncertů trvá, než se s novinkami kapela stoprocentně sžije. Kousky, které jsme hráli na minulém turné, byly všechny dobře známé, zatímco ty nové nutí publikum pozorněji poslouchat a sledovat hudbu.
Na desku Brave New World jsi napsal dvě písně, na Dance of Death jich máš pět, našel jsi novou inspiraci?
Ne zcela tak, při natáčení Brave New World jsme použili čtyři písně, které zbyly z předchozího alba, takže bylo méně prostoru pro nové kousky. Myslím si, že číslo dvě není až tak špatný výkon. Ale i inspirace sehrála svou roli, samozřejmě. Někdy ji člověk prostě má a někdy ne.
Jaké je to pro tebe jako pro hráče hrát v kapele ještě se dvěma dalšími kytaristy?
Vyrostl jsem ve dvoukytarových kapelách a v současnosti máme holt ještě jednu kytaru navíc. Myslím, že se to dá zvládnout, je jen třeba určitý respekt vůči ostatním. Když chybí respekt a tolerance, ani dva kytaristé se nemusejí shodnout. Všichni spolu velmi dobře vycházíme jako lidé i jako muzikanti a snažíme se v ničem neomezovat druhé, např. pokud jde o zvuk nástroje. Na druhou stranu, asi jsme trochu uniformní, jako zkreslovadlo totiž všichni používáme Marshall JMP-1, hlavně na pódiu.
Nebyl jsi nikdy v pokušení zaměnit JMP-1 za něco jiného?
Samozřejmě, hlavně když jsem byl mladší, snažil jsem se vyzkoušet všechny aparáty na světě, ale vždycky jsem se k Marshallům vrátil. Doma používám model Anniversary. Mám ho už dlouho, jen jsem se nikdy nedostal k tomu ho pořádně vyzkoušet. Jednou jsem si na něj náhodou zahrál a od té doby je to moje číslo 1.
Co tvé kytary, nejčastěji jsi viděn s modifikovaným Stratocasterem...
Nic speciálního, akorát ke kobylce dávám různé humbuckingy DiMarzio a používám Floyd Rose tremolo se zámky. Myslím, že tenčí tělo kytary vede k jasnějšímu a čitelnějšímu tónu. Řekl bych, že je to asi univerzální kytara. Mám moc rád lespauly, používám je ve studiu a použil jsem je i na minulém turné, ale na živé hraní jsou pro mě příliš těžké.
Během své sólové kariéry jsi fungoval i jako zpěvák, nesnažil ses dostat nějaké vokály i do muziky Iron Maiden?
Snažil, ale zjistil jsem, že Bruce je natolik dobrý zpěvák, že by nás prostě všechny převálcoval. Krom toho by to myslím bylo už trochu přeplácané... A naživo je pro mě kytara až dost. Snad příští rok bych měl vydat další album, a tam si mého zpěvu užiješ do sytosti.
