AC/DC - Proboha jak může místo Briana zpívat ten zrzavý fracek Axl?

Letošní pražský koncert rockové legendy AC/DC byl bezpochyby jednou z největčích událostí na českém rockovém kolbišti. O to víc, že Brian Johnson byl nahrazen Axlem. Moje první reakce na tuhle informaci byla negativní a uvažoval jsem o vrácení vstupenek: „Proboha jak může místo Briana zpívat ten zrzavý fracek Axl?“

Po vychladnutí emocí a hlavně zhlédnutí živého záznamu z koncertu Guns & Roses, kde hrál jako host Angus a Axl zazpíval skvěle Whole Lotta Rosie, jsem změnil názor a „vycítil v kostech“, že mladá krev by mohla dát stárnoucím AC/DC novou šťávu. A opravdu, v Letňanech Axlův ostrý hlas působil, jako když dáte do starého auta nový výkonný motor! Myslím, že tato záležitost (výměna zpěváka u AC/DC je globálně nejdiskutovanější událost roku 2016 v rockovém světě) si zaslouží podrobnější a obsáhlejší reportáž, s přidanými historickými i aktuálními údaji o kapele AC/DC. Upřesníme si některé mýty a pověry, zhodnotíme pražský koncert a mrknem se i na nástroje a aparáty, které kapela používala a používá.

AC/DC

Stručně a krátce historická fakta o současných i bývalých hlavních členech této hrající rockové legendy: Angus McKinnon Young se narodil 31. 3. 1955 v Glasgow ve Skotsku. Ronald Belford Scott (Bon Scott), narozen 9. 6. 1946 ve Skotsku, jeho rodina emigrovala do Austrálie v roce 1952. Malcolm Mitchell Young narozen 6. 1. 1953 ve Skotsku. Stephen Crawford „Stevie“ Young, narozen 11. 12. 1956 (nahradil svého nemocného strýce Malcolma, zajímavé je, že strýc je o jen tři roky starší) i, je taky Skot. Clifford „Cliff“ Williams (basová kytara), narozen 14. 12. 1949, je Brit. Aktuální bubeník Chris Slade, narozen 30. 10. 1946, je Brit. Brian Johnson, narozen 5. 10. 1947, je Brit a z poloviny po matce Ital. Bývalý bubeník Phil Rudd (celým jménem Phillip Hugh Norman Rudd), známý svými drogovými průsery, je jako jediný z kapely rodilý Australan narozený 19. 5. 1954 v Melbourne, ale narodil se litevským přistěhovalcům (i když podle jména Norman Rudd bych to viděl na německé kořeny), takže je vlastně původem taky Evropan. Nejvíce se v AC/DC vystřídalo bubeníků a hned potom basáků. Všechny tady nemůžu jmenovat, ale bubeník Simon Wright, který s AC/DC natočil tři desky, si to zaslouží (mimochodem taky Brit). Axl Rose,narozen 6. 2. 1962 jako William Bruce Rose Jr., je zatím považován za hosta.

Rané období

Kapela AC/DC se začíná formovat zhruba v listopadu roku 1973. Základem jsou bratři Angus Young a Malcolm Young. Při hledání správných spoluhráčů se kolem nich vystřídala spousta jmen. V říjnu 1974 přichází do kapely Bon Scott a v únoru 1975 nahrávají první album High Voltage (s baskytarou na High Voltage, ale i později vypomáhá další Youngův bratr George). A tím startuje hvězdná epocha AC/DC (Phil Rudd hraje až na druhém albu, na T.N.T.).

Diskografie AC/DC

Dráha kapely je rozdělena na dvě velká a zásadní období. První je s Bonem Scottem a druhé s Brianem Johnsonem. V prvním období kapela nahrála šest studiových alb, ale vydala jich sedm (High Voltage vychází znovu v celosvětové reedici v roce 1976). Zlom přichází 19. 2. 1980, kdy po velké pitce v londýnském klubu Music Machine nechali kamarádi namol opilého Bona Scotta spát v Renaultu 5 na ulici, kde byl později nalezen mrtev. Bon poslední opici již nerozdýchal a jako příčina smrti je v lékařské zprávě uvedena akutní otrava alkoholem (navíc byl astmatik a v tu osudnou noc byla prý zima pod bodem mrazu).

Druhé slavné období AC/DC

I když kapela nejdřív uvažovala o ukončení činnosti, xxxxx pro rockové fanoušky si to brzo rozmysleli a po příchodu Briana Johnsona vydávají 25. 7. 1980 veleúspěšné album Back in Black (jen pět měsíců po smrti Bona Scotta). Celkem Brian Johnson nazpíval deset alb. Takže AC/DC mají na kontě celkem sedmníáct studiových alb (přes dvě stě milionů prodaných desek).

Dnes se kapela nachází v třetím období, které tak trochu rozděluje fanoušky. Nejenže Malcolm Young je již od roku 2014 zdravotně mimo hru (trpí demencí), ale Brian Johnson má od začátku roku 2016 čím dál větší problémy se sluchem a dle oficiálních prohlášení je to důvod k přerušení činnosti. I když šeptanda na internetu naznačuje, že to není jen kvůli sluchu. Ono totiž v šedesáti osmi letech už není úplně snadné zpívat stejně dobře jako v roce 1980.

Takže přichází Axl Rose a nalévá do skomírající mašinérie mladší krev a zatím to vypadá, že velmi úspěšně. Tolik tedy k historii AC/DC, a jdeme hodnotit jejich pražský megakoncert.

Příprava a organizce koncertu

Ihned po oznámení termínu koncertu AC/DC v Praze (to se ještě nevědělo, že Brian nebude zpívat) se zhroutil na několik hodin online rezervovací systém. Zájem o lístky byl tak velký, že servery nápor nevydržely...

Vstupenky byly ve třech cenových úrovních. Plocha (1690), plocha před pódiem (2490) a tribuny (3750).

Tribuna

Měl jsem lístek na tribunu. Bohužel tribuny byly docela bokem a dost vzadu, takže jediná výhoda tribuny byla ta, že se mohlo sedět na zadku. Jinak bylo všechno ostatní horší. Zvuk byl horší než na ploše, protože tribuny byly už mimo směrovou osu reprosoustav, byl slyšet výrazný odraz od vzdálených budov (hlavně v bicích) a při poryvech větru byl zvuk s nepříjemným „flanger“ efektem. Prostě vítr zvuk na tu dálku odfouknul. Takže jsem vyrazil asi o dvě stě metrů víc dopředu na plochu, kde byl zvuk super. Navíc když jste chtěli jít z tribuny na záchod a pro pivo, muselo se skrz úzkou uličku tam a pak zase zpět přes padesát lidí.

Kartičky na kredit

Tato vychytávka byla obzvláště vypečená: Nejdřív vystát frontu na kreditku, pak frontu na dobití kreditky a pak frontu na teplé pivo Radegast... za hotové peníze se tam nic nedalo koupit, jedině dobít kreditku. A když vám došel kredit, museli jste si koupit novou, protože stará nešla dobít. Někteří návštěvníci to nevěděli, stáli fronty na pivo s penězi v ruce a u výčepu se pak posílali s výčepáky navzájem do háje. Od známého, který tam točil pivo, jsem slyšel, že výtoč byla menší, než se očekávalo. Bodejť ne, při takovém vopruzu.

Pivo

Bylo za padesát a nepříliš hezký umělý kelímek za šedesát (záloha).

Fronty na záchody

Toi-toi záchodů bylo málo, takže se před nimi tvořily velké fronty. Ale pro pány byly zřízeny otevřené „čůrací“ multistanice, kde to šlo rychle. Někteří pánové využívali i další možnosti - kdekoli u plotu.

Koncert

Za prvé bych chtěl říct, že počasí v neděli 22. května neuvěřitelně vyšlo. Kdyby ty prudké deště, co přišly hned druhý den, přišly už v neděli, nedovedu si to představit. Na všech oficiálních plakátech i vstupenkách byl začátek koncertu uveden v osm. AC/DC začli už deset minut před osmou, takže kdo byl v té době ve frontě na pivo, začátek neviděl.

Nejprve ale dvě předkapely. První předkapela byla Doctor Victor, a i když se snažili, měl jsem dojem, že to nikoho moc nezajímalo. Druhá předkapela byla Tyler Bryant & The Shakedown. Mladí jižani z Nashvillu v Tennessee. První tři songy byly řízné, a dokonce to rozhýbalo i masu publika vpředu. Ale další písně sklouzly k nepříliš záživné jižárně. Po chvilce docela nuda. Konečně pauza s přestavbou a čekání na mistry rockandrollu. Letňanským letištěm začíná burácet intro (výrazně hlasitější než předkapely). Rozsvěcují se obří velkoplošné obrazovky. Na pódiu je veliká půlkulatá, za hradbou z Marshallů, dvě megaobrazovky po stranách pódia (odhadem na výšku cca dvacet metrů) a další obrazovky byly vzadu na ploše pro diváky mimo dostřel a pro diváky za plotem. V klipu z virtuálního kosmu přilétá žhavý meteorit a po dopadu vybuchuje vlevo, uprostřed, vpravo a úplně nahoře nad vysokou obloukovou střechou pódia několik mohutných pyrotechnických efektů. V rozplývajícím se kouři již stojí Angus Young na pódiu ve svém typickém oblečku se zdviženou pravou rukou a za nadšeného řevu publika hraje (na starý černý Gibson SG) první akordy.

Axl to zvládá

Kapela šlape jako dobře namazaný stroj. Bubeník Slade hraje všechno trochu energičtěji a rychleji než Phil Rudd a je to dobře. Axl dává i ty nejvyšší výšky a dokonce s fixační botou připomínající přezkáče chodí sem a tam, místy se snaží i poposkočit. Některé jeho frázování má trochu jiný timing, než jsme zvyklí z nahrávek, ale energie z něj srší. Mezi písničkama skoro nic neříká (podle mně je to tak správně, ale Fanda Ptáčník říkal, že mu tam chyběla větší komunikace s publikem), možná měl Axl od Anguse příkaz moc nemluvit.

Nástroje a aparáty, na které se hrálo

Nebyl jsem tak blízko, abych viděl detaily, ani jsem nebyl v zákulisí. Takže to odvozuji podle fotografií (mimochodem velmi zdařilých) a podle zdrojů z internetu.

Angus Young

Používal na pražském koncertě starý omlácený černý Gibson SG Standard s popraskaným lakem, s dvadvaceti pražci, s lepenkou olepeným přepínačem snímačů, ta kytara vůbec nevypadala jako nová a překvapivě to nebyl model Gibson SG Angus Young Signature. Na pódiu stála hradba beden Marshall, z nichž několik kousků vypadalo, že hrajou. Zbytek byl kulisa. Angus nepoužívá žádné krabičky, kromě vysílačky Shaffer-Vega Diversity System (SVDS). Údajně ta vysílačka má mít podíl na Angusově zvuku, přidává trochu výšky a zesiluje signál, takže je to současně něco jako treble booster. Na jaký lampový zesilovač aktuálně hrál v Praze, se neví, protože nebyl vidět. Většinou používá stowattové jednokanálové Marshally. V jednom rozhovoru říká, že nechce žádný delay, reverb nebo noise gate. Chce co nejsyrovější zvuk. Dosahuje ho tak, že lampové hlavy dá naplno (k tomu hradbu beden 4x 12”), všechny korekce doprostřed a presence na nulu. A když se mu zdá zvuk málo výrazný, trochu přidá presenci. Jak jednoduché. Ani se nedivím, že je z toho Brian hluchej. (Zvukaři v Čechách, zvyklí na třicetiwattová komba, by z toho vyletěli z kůže, pak zešedivěli, zezelenali a seschli.) Struny prý používá Ernie Ball .009-.042 a trsátka celuloidová Fender Heavy tloušťky 1,22 mm.

Stevie Young

Používá všechno tak, jak to měl Malcolm. Vykuchanou kytaru Gretsch Jet Firebird s jedním snímačem typu humbucker a Marshally plus bedny Marshall bez krabiček. Systém „kytara-šňůra-Marshall“.

Zesilovače a boxy

Lampové hlavy, které používali Malcolm i Angus: Marshall 1959 SLP 100 W, Marshall JTM45 / 100 W, Marshall Super Bass 100, Marshall 2203, kolem roku 2010 používal Angus 100W hlavy Wizard. A je pravděpodobné, že podobné vybavení používají stále dál. Bedny mají prý osazeny dvanáctipalcovými reproduktory G12m Greenback Celestion a G12-65. Na YouTube je video, kde na Angusův Wizard (v backstage AC/DC) hraje Scott Ian od Anthraxu, který se domluvil s technikem, že si může zahrát na Angusovo SG. Říkal, že je to „killer amp“, hrálo to super!

A jak řeší Angus sóla? Přidá volume na kytaře a občas přepne snímač. Jelikož je Angusova sólová kytara trošku víc nahlas než doprovodná, nemusí zvukař vlastně nic dělat. Jen blaženě poslouchat...

Basová kytara

Cliff Williams hraje na baskytary Music Man, zesilovače a bedny má Ampeg.

Bicí

Chris Slade hraje aktuálně na bicí DW a používá černé činely Paiste.

Konec a odchod na metro

Pomalé klopýtání k metru byl zážitek pro opravdové fajnšmekry. Když se šedesát tisíc fanoušků vydalo směrem letňanské metro, tušil jsem, že to bude hustý, a taky bylo. Pomalinku se dav natlačil do vestibulu a za zoufalého řevu řidičů metra do uhlíkových mikrofonů se cpal do vagónů. Metro jezdilo jedno za druhým, takže za tři čtvrtě hoďky jsme byli v tunelu.

Závěrečné zhodnocení

I když se pořadatel akce všemožně snažil divákům koncert znepříjemnit, nakonec to kapela svým výkonem zcela eliminovala a musím říct, že to byl velký zážitek. Axl to zvládl za jedna, kapela taky a jsem rád, že jsem tam byl. Howgh!

Ono vlastně není zas tak moc důležité, na co člověk hraje, ale jak na to hraje. Angus i přes svůj věk, hraje stále velmi dobře.