Dnešním hostem této rubriky je zpěvačka skupiny Tichá dohoda Zuzana Vintrová, která je původem z Kladna a poprvé jsme o ní slyšeli před několika lety v souvislosti s projektem The Soulmates. Tam započala její spolupráce s kytaristou Tiché dohody Danem Šustrem. Společně sdíleli lásku k rockovým klasikům, a tak není divu, že se po čase Zuzana Vintrová stalá i zpěvačkou skupiny Tichá dohoda, se kterou vydala již tři desky.
Jak ses dostala k rock ‘n’ rollu a co byla tvoje první stěžejní deska?
Rocková muzika se u nás doma poslouchala, takže jsem se k němu dostala prakticky od mala. Táta Vláďa měl rád The Beatles a The Rolling Stones, Simona and Garfunkela. Poslouchali jsme je v autě na cestách. Hodně jsme cestovali s dalšími cyklistickými přáteli. Pak jsem hrála povinně u ohně R.E.M. a klidnější věci, protože jsem chodila na kytaru. A pak přišel největší nářez - Nevermind od Nirvany, vyrůstala jsem v 90. letech.
Kterou desku sis koupila jako první, za peníze ze své vlastní kapsy?
Šetřila jsem, a proto jsem si chodila půjčovat CD do hudební knihovny na Kladně. Ze školy rovnou do knihovny. Ještě před tím seznamovacím rituálem jsem si koupila z rodinných peněz, protože jsem chodila ještě na základku, kazetu Skunk Anansie. Tenkrát jim vyšlo nadčasový, trošku děsivý album Post Orgasmic Chill. Pamatuju si, že jsem si z bookletu překládala texty v našem žlutém transitu. Jeli jsme do Švédska a Norska.
Jaké byly tvoje muzikantské vzory?
Muzikantské vzory vysloveně nemám. Hrála jsem si doma, asi jako většina holek, Unplugged od Alanis Morissette, Sheryl Crow, Hole, Cranberries, Janis Joplin, Carole King, Patti Smith, Pretenders, 4 non Blondes, Skunk Anansie.
Jaký je dnes tvůj hudební rozptyl coby posluchače a hráče?
Opravdu široký, řekněme od Alexe Chiltona až po Electric Lady. Jako posluchače mě baví přijít na kloub tvorbě mých oblíbených interpretů, viz výše. Hledám třeba na netu jejich různé coververze a zjišťuji, z čeho vycházeli oni. Ten řetězec propojuje všechny muzikanty a každý jeho článek je nakonec originální, jakkoliv se všichni nechali ovlivnit svými předchůdci. Ráda si čtu biografie, sleduju rozhovory. Nemám problém si zahrát jakoukoliv písničku, která mě baví. Teď víceméně hraju jen ve zkušebně nebo na koncertech s Tichou dohodou. Doma potřebuju mít klid.
Kterou desku ze své sbírky bys nikdy nedala z ruky?
Hole -Nobody’s Daughter, to mi hraje v autě. Provází mě „bluesem“ mýho života. Jsem nevyléčitelnej melancholik. Nebo jejich předešlé album Celebrity Skin. Moje teenagerovská srdcovka, mám ho i na vinylu, což byla asi moje nejdražší investice z vlastní kapsy. Vinyl je i vizuálně zajímavý, člověk si ho může vystavit jako obraz. Celebrity Skin mi zase připadá jako vítězství nad melancholií. Hodně mě podpírá ironie a síla autentického projevu Courtney Love. I love Courtney Love.
Na který koncert coby divák nikdy v životě nezapomeneš?
V Česku? Nezapomenutelný byl koncert Tiché dohody v Akropoli. Krásný melodický písničky. Docela dobrej koncert měl Lenny Kravitz. Prošel se okolo mě, když mířil na minipódium mezi audiencí. To bylo vzrůšo. Na svojí velkolepou muziku je vzrůstem přízemní!
Jsou ještě tebou oblíbené desky, které bys rád dala do svého výběru 10 desek, a nevešly se tam?
Docela mě baví Spin Doctors - Pocket full of Kriptonite. Mám ráda tyhle funky písně Little Miss Can’t be Wrong a Two Princes. Album mi vždycky zlepší náladu, což je asi účel funku. Pretenders - Viva El Amor. Tady jsou bezvadné syrové kytary, třeba u písničky Nails in the Road. Tajemná Dragway 42 nebo pomalé vyznání Biker jsou dobré skladby, stejně jako From the Heart Down. K albu jsem se ale dostala přes titulní píseň Human, kterou hráli v rádiích. Je to cover australských Divinyls. Víc se mi líbí verze od Pretenders. Od Chrissie totiž zní ta píseň tak vyčítavě, že by to donutilo jednoho k omluvě. Čas od času si písně přehrávám na kytaru.
Pouštíš si desky z LP nebo CD?
Nejrychlejší je pustit si muziku přes YouTube, ale není nad to se dneska zastavit, pustit si LP a dát si při tom skleničku vína. Učím se aktivně si odpočinout od internetu. V autě nejradši poslouchám muziku z CD. Je to takovej můj jezdící pokojíček s magneťákem. U řízení odpočívám.
Skunk Anansie - Stoosh (1996)
Alternativní, indie rocková, metalová, přitom melodická kapela v čele s ženským vokálem zpěvačky Skin. Úspěch téhle desky podle mě tkví v dravé melodičnosti a extrémní energii. Slyšela jsem ji poprvé na kazetě od sestřenice, která byla v té době v Německu. Zpěvačce Skin se říkalo také Cat podle nalíčených očí. Tato kapela ráda experimentuje a vždy přijde s něčím nadčasovým.
Nirvana - MTV Unplugged in New York (1994)
Unplugged jsem poslouchala cestou autobusem ze školy. Jezdila jsem z Kladna do Prahy na střední. Na škole jsem se docela trápila, takže tohle album mi poskytovalo takovou útěchu. Je to mistrovský koncert. Výborné kytarové vyhrávky a síla ve zpěvu. Cobain zároveň prokázal schopnost nakopnout vypůjčený song. Je to Nirvany poslední album, kde se s námi Cobain pěvecky podělil o své trápení.
Alanis Morissette - MTV Unplugged (1999)
Unplugged verze mi prostě vždycky připadaly zajímavé. Tohle vystoupení Alanis Morissette už trochu hraničí s vážnou hudbou a rozhodně má svůj půvab v tom, že se jedná o výsostnější verze než původní pop rockové skladby. Hrála jsem si písničky doma na kytaru. Dost mě to tehdy v období střední školy bavilo. Pamatuju si, že i mé spolužáky.
Replacements - Let It Be (1984)
Aternativní americká kapela 80. let. Líbí se mi projev Paula Westerberga, který se snaží svou osobnost zpacifikovat do rock ‘n’ rollových vzorců a občas přepadne přes konec taktu a ještě si u toho sedře kvádro. Ta rozcuchanost nebo poklidnější baladické nářky třeba v Here Comes a Regular ze mě udělaly srdečného fanouška téhle bandy. Ostatní alba stojí také za to, i Paul sólově.
Sheryl Crow - Globe Sessions (1998)
Hrála jsem si tu desku doma, takže ji mam celou ve starých zpěvnících. Hodně zajímavá aranžmá na tehdejší dobu. Asi se mi ty písně nikdy neohrají, což považuju za záruku kvality. Líbí se mi upřímnost v hlase Sheryl Crow i to, že si zakládá na jednoduchém písničkářství. Deska dostala cenu za nejlepší rockové album roku 1999. Oceňuju tvrdou práci, která ji stála zdraví.
Patti Smith - Gone Again (1996)
Zvuk kapely vždy podtrhuje poezii, kterou Patti piše. Je to jedno z mých nejoblíbenějších alb od Patti Smith. Má krásnej booklet. Také má místo v mém zpěvníku. Je to takový klasický rock. Jsou na něm nádherné balady jako Death to the World, Gonne Again nebo úplně obyčejná Farwell Reel. V jednoduchosti je krása. Jsou na něm oduševnělé písně. Místy meditační. Má to ducha.
Hole - Live through This (1994)
Grunge v odhaleném hábitu Hole mě taky dost baví. Myslím si, že povaha zpěvačky a kytaristky Courtney Love jí napomohla k titulu královna grunge. Autentický projev ruku v ruce s ironií obrácenou k vlastní osobě je ten vtípek celého alba. Nejedná se o filosofické dílo, ale spíš chytlavé emoce dle vzorce grunge. Syrovost a surovost.
Hole - Celebrity Skin (1998)
Je to další moje dívčí album. Moc se mi líbí lyrika třeba v písni Reasons to be Beautiful. Nebo vítězoslavné poselství z písně Awful: „If the world is so wrong you can break them all with one song.“ Album je ženská záležitost. Courtney se tam vyzpívává ze svých traumat. Třeba sarkastická píseň Playing Your Song je směřovaná tam nahoru (nebo dolů?) k zesnulému manželovi Kurtovi Cobainovi.
Oasis - What’s the Story Morning Glory (1995)
Album je mi nejbližší možná tím, že to bylo první seznámení s Oasis. Co píseň, to hit. Krásné melodie, rádiové pecky a sytý hlas Liama Galaghera. Wonderwall hrál na kytaru každý, kdo se na ni učil. S Tichou dohodou jsme udělali několik coververzí Oasis, které se z nějakého důvodu vyhly písním tohoto alba.
Blue Effect - Meditace (1970)
Toto album je pro mě klenotem české rockové scény. Takový diamant, na který když zasvítí slunce, tak každá jeho stěna zazáří. Myslím tím, že každý nástroj září svým způsobem tím, jak jsou písně melodické. Je v něm hodně energie. Perfektní jsou obě varianty písní, jak v češtině, tak v angličtině. Řekla bych, že mohlo být ve své době v cizině konkurenceschopné. Bylo to oblíbené album mého táty.
