Bývalý kytarista skupiny Pumpa v posledních pěti letech vystupuje s nashvillskou skupinou bývalého člena Lynyrd Skynyrd Mika Estese Skinny Molly. V Česku hraje spolu s Honzou Holečkem v akustickém duu a cover bandu The Allman Company. Provozuje nahrávací studio Fat Dog Scoring a natáčí videoprezentace nástrojů na YT kanálu Music City.
Jak ses dostal k rock ‘n’ rollu a co byla tvoje první stěžejní deska? Kterou desku sis koupil jako první, za peníze ze své vlastní kapsy?
První rocková deska byla Love Guns od Kiss, puštěná ve škole z kazeťáku na baterky, který byly samozřejmě naprosto vybitý, takže kolísala rychlost. V tý době byli Kissáci zakázaná kapela, takže v tom byla i rebelie si to pouštět. Bylo mi tak sedm osm let, nikdy předtím jsem neslyšel nic podobnýho a přišlo mi to naprosto nadpozemský. Dokonce si teď vzpomínám, že to byla písnička Got Love for Sale, kde se před refrénem zpívá „Your observation’s correct. I’m someone you can’t neglect. Whoo no, whoo no, whoo no, whoo no...“, což jsme si překládali jako „hovno, hovno, hovno“ a měli jsme z toho strašnou radost. Přitáhli to kluci Janíci, kteří měli strejdu ve Vídni. Do tý doby jsem chtěl bejt kosmonautem, od tý hovno pasáže jsem chtěl hrát namalovanej na kytaru, a kdyby to nevyšlo, tak se stát pilotem. Pilotem jsem se nestal, namalovanej nehraju, ale nestěžuju si. První deska za vlastní prachy bylo asi Somewhere in Time od Iron Maiden, pokud se počítá i nákup kazet z prasátka. Pokud ne, tak asi až The Outer Limits od Voivod. Jak si to teď snažím vybavit a pouštím si to z cloudu, tak mě to dostává znova, musím si udělat dětskej playlist.
Jaké byly tvoje muzikantské vzory?
Zpravidla přesně ty, co jsem poslouchal, takže Paul Stanley, Bruce Kulick, Angus Young, později Nuno Bettencourt, Steve Vai, Garry Moore. Výrazně mě utvářeli i táta a strejda. Sice ani jeden z nich nebyl rocker, ale táta, hutní inženýr, hrál doma hodně na piano, byť s tím nikdy nevystupoval. Dokonce si udělal i lidovou konzervatoř, dodneška hraje a točíme spolu desky klasickýho piana. Díky němu jsem začal chodit do lidušky na piano a dodnes si klávesy mahrávám sám. Strejda byl profesionální houslista v České filharmonii, vozil mi z turné angličáky, vyprávěl mi zážitky, bral mě do Rudolfina a radil mi s hraním, i když rock absolutně neuznával.
Jaký je dnes tvůj hudební rozptyl coby posluchače a hráče?
Posluchačsky široký, hráčsky přirozeně výrazně užší. Muzika mě obecně baví jakákoli, kromě ska, rapu, tupý elektroniky (chytrá mě baví), vánočních koled a rádoby chytlavých rádiových hitů s textem, co zní, jako kdyby vypadl z náhodného generátoru klišovitých frází. Vzhledem k tomu, kam mě osud dovedl, teď hodně sjíždím jižanský rock a moderní country, ale kořeny mám v klasickém rocku a heavy metalu, což je, jak jsem s úlevou zjistil, u amerických jižanských a country kytaristů celkem běžná diagnóza.
Kterou desku ze své sbírky bys nikdy nedal z ruky?
Starý vinyly New Jersey od Bon Jovi a Cosmos Factory od Creedence Clearwater Revivalu, co koupila mý mámě její sestřenice v Peru v šedesátkách; to jsou klenoty. Tu desku jsem objevil už jako hotovej rocker a nechápal jsem, že u nás nejela od rána do večera. Asi to našim přišlo dost vyhulený. :-)
Na který koncert coby divák nikdy v životě nezapomeneš?
První Kiss, jednoznačně. Bylo to ještě hustější, než jsem si kdy představoval. Ale úplně první byla Odyssea v hořovickým kulturáku na zábavě, ještě s kámošema na gymplu. Tam už jsem věděl, že na tom pódiu chci stát taky.
Jsou ještě tebou oblíbené desky, které bys rád dal do svého výběru deseti desek, a nevešly se tam?
Je jich spousta, Deep Purple, Whitesnake, Aerosmith, Blackberry Smoke, Allman Brothers Band, Greg Allman sólově, Johny Hilland, Blackfoot, Alan Jackson...
Pouštíš si desky z LP, nebo z CD?
Ne, vůbec, maximálně v autě, co nemá bluetooth nebo aux. CD není vždy záruka dobrého zvuku, většina masterů je stejně přehulená. Normálně sjíždím Apple Music a jako posluchač jsem spokojenej, jako umělec už samozřejmě míň...
Kiss - Love Gun (1977)
Prostě první deska - od první do poslední písničky jsem ji sjížděl několik let v kuse, čímž jsem si podle spoluhráčů ze Skinny Molly oddělal hudební vkus. Kromě Jaye (Johnsona) - tomu se to stalo taky, takže spolu máme co hrát pro radost kámošům o zvukovkách!
AC/DC - Blow Up Your Video (1988)
Druhá deska - měl jsem jí na vinylu a učil se na ní hrát. Mimikoval jsem všechno, co jsem slyšel, což mě posunulo zejména rytmicky a z hlediska tónu. Nikdy nepřestanu být vděčný bratřím Youngovým za všechno, co dneska umím.
Bon Jovi - New Jersey (1988)
Takhle si představuju popík! Sice to byl v tý době jasnej bigboš pro teplouše, ale ty ve skutečnosti poslouchali úplně jiný desky... Mámě se v tý době dost ztrácel lak a barva na vlasy, nosil jsem „metalky“ - upnutý pláťáky z pruhama - a vůbec jsem byl dost glam...
Steve Vai - Passion & Warfare (1990)
No tak kdo by nechtěl hrát jako Steve, že jo... Dodneška pro mě nejlepší jeho deska. Inspirativní, inovativní, technicky dokonalá, přitom hudebně strašně daleko. Od tý doby hraju s pákou, akorát jsem ji musel později v Pumpě stabilizovat tremsetterem kvůli bendům. Nikdy se ani nepřiblížím mistrově velikosti, ale to nevadí, ovlivnil mě jako málokdo.
Extreme - Three Sides of Every Story (1992)
Další mistři - tohle už dneska nikdo nedělá, všechno na max, technika, muzika, zvuk, image. Nebáli se toho, měli na to a dělali to. Sice se jim chytilo jenom More Than Words, jinak komerčně bída, ale u muzikantů to vyhráli na celý čáře. Všichni jsou naprostý nadbozi a díky nim jsem začal přemýšlet nad skládáním a pochopil jsem funkci sextakodů v muzice.
Styx - Edge of the Century (1990)
Dostali se ke mně náhodou, nevěděl jsem, co to je, ale přišlo mi to naprosto skvělý. Ani ne tak kytarově, jako spíš skladatelsky. Mám celou jejich diskografii v playlistu a sjíždím je v autě. Tommy Shaw mě je nějak vnitřně blízkej, kdybych byl zpívající kytarista, chtěl bych u toho vypadat takhle...
ZZ Top - The Very Baddest (2014)
Tady mi začalo jižanský období, který trvá dodnes. Ve chvíli, kdy jsem si zkusil po Billym zahrát slidový sólo, a ono to šlo, potom ještě chicken picking riff, kterej se časem taky poddal, se mi začala sama ukazovat budoucnost... Když zavolal Michal z Pumpy, měl jsem díky ZZ nabito...
Lynyrd Skynyrd - Second Helping (1974)
Tohle je samozřejmě naprostá bible jižanskýho rocku. Sweet Home Alabama je dodneška vrcholem snad každýho koncertu nejen se Skinny Molly. MCA, Breeze, samý hymny. Pokaždý, když to hraju s bývalým členem týhle party Mikem Estesem, už ani nezadržuju slzy.
Garth Brooks - Double Live (1998)
Garth Brooks je geniální v tom, jak dokázal vpravit rock, který chtěl dělat původně, do country. Díky němu jsem začal country studovat víc, našel v něm kořeny americkýho rocku obecně a začal jsem se tím zabývat. Taky oblíbené album na cesty, obzvláště s ženou Kikinou, která to má ale spojený s něčím úplně jiným...
Billy Ray Cyruss - Back to Tennesee (2009)
Moderní country, jak se hraje dneska, táta od Miley Cyruss. V podstatě americkej mainstream, ale parádně zahranej, řemeslo od začátku do konce. Super zpěv, vokály, kytary, Hammondy, shifting gears, mama said, give it to somebody, solo, acoustic break, double chorus, end. Super. Real Gone (titulka z komiksu Cars pro děcka). Do auta (jak) dělaný.
