O táborských Kalle již bylo napsáno mnoho pochvalných řádků, včetně výčtu dosavadních ocenění. Ale to nejdůležitější je, že si tato talentovaná dvojice zachovává skromnost, tvůrčí drive, a se zdravým sebevědomím plánují třetí desku a výjezdy do zahraničí.
Zpěvačka Veronika Buriánková do našeho seriálu zavítala v únorovém čísle roku 2016 a celkem neplánovaně přesně p tři roky později přišel na řadu i kytarista David Zeman. Je úžasné sledovat, že kromě životních plánů mají společných hned několik desek a hlavně slabost pro chladné a temné odnože rocku.
Jaká byla první deska, kterou sis koupil za vlastní peníze?
Někdy v prváku na gymplu jsem poslouchal punk a myslím, že za první peníze z brigád jsem si pořídil desku český hardcore-punkový kapely Svině! Špatná věc, který si pořád hodně cením. Jsou tam chytlavý, ale zároveň naštvaný melodie s klasicky špinavým zvukem. A texty, který nejsou zahleděný do sebe a zároveň jsou trochu společensky kritický, což je celkem vzácná kombinace.
Je nějaká překvapivá deska, která se nedostala na tvůj seznam, ať už je žánr jakkoliv šokující?
Nevím přesně, jak uchopit v hudbě pojem šokující, ale z těch extrémnějších desek, které mám hodně rád, jsou to především Burning Witch - Crippled Lucifer nebo Khanate - Things Viral. Obě kapely oscilují kolem doom metalu, ale hodně specifickým způsobem. A obě jsou i personálně spojené například s kultovními Sunn. :-)
Představ nám, prosím, pár hlavních kousků ze svého vybavení, na které nedáš dopustit. Ideálně i nějaké objevy z poslední doby.
Asi bych začal takovým pilířem zvuku Kalle. To je celkem netypický aparát Fender Super Twin ze sedmdesátých let. Je to vlastně silnější verze klasického Twin Reverbu. Má velké pevné basy a díky obrovskému headroomu můžu nahrávat množství smyček přes sebe, včetně basových linek, aniž by se aparát začal hltit. Zároveň ho často používám v zapojení do sterea ještě s dalším aparátem. Co se týče efektů, tak pro svůj základní čistý zvuk teď používám lampový kompresor Electro-Harmonix Black Finger, který mám zapnutý s mírnou kompresí pořád. Pro reverb a tremolo používám efekt Strymon Flint, který dost věrně nahrazuje zmíněné efekty z aparátů Fender, ale přidává k tomu další vlastnosti. Tyhle efekty mám poměrně nově. Naopak dlouho mám v pedalboardu oktáver POG2 nebo multiefekt Line6 M9, který nabízí především velký množství různých nastavení delayů a reverbů, což se hodí, obzvlášť když člověk hraje v několika kapelách s různým zvukem. A ze zkreslení starý japonský Boss DS-1 a DOD Preamp 250.
Občas Veroniku doplňuješ zpěvem. Věnuješ se tomu už od dětství? Kdo je tvá vokální inspirace?
Jak zmiňuješ, je to opravdu spíš zpěvové doplňování. Nikdy jsem ani nepředpokládal, že bych se zpěvu věnoval. Zjistili jsme ale, že se naše hlasy dobře doplňují. Veronika se stará o ten lesk a já o zbytek. Jen sám zpívám výjimečně, a to dohromady jen ve dvou skladbách. Kromě toho, že obě ty skladby jsou na albech jako druhé v pořadí, je pojí to, že do textu jsem se netradičně zapojil víc i já.
Jak probíhalo intenzivní prosincové turné?
Celý rok 2018, jsme měli koncertně poměrně nabitý, ale první koncerty v šestičlenném akustickém složení, které proběhly na podzim, pro nás byly příjemnou výzvou, a hlavně zpestřením. Všechny dopadly fantasticky. Měli jsme z toho radost, a vlastně nás to i přimělo k tomu, aby to nebyla jen jednorázová záležitost.
Jakou jsou vaše plány na rok 2019?
S Kalle budeme v první polovině roku ještě koncertovat v našem šestičlenném akustickém složení. Konkrétně pojedeme například na konci března česko-slovenské turné spolu s norskou písničkářkou Ane Bjerkan. Taky zvažujeme, jestli bychom tuhle rozšířenou akustickou sestavu nezaznamenali. Určitě ale budeme pracovat na další řadové desce Kalle. Kromě toho, že nás čekají i krásný nehudební zážitky, jako třeba naše svatba, bych se rád víc věnoval nahrávání kapel ve svém studiu. A v druhé polovině roku bychom rádi podnikli koncertní výjezd po Evropě.
Slint - Spiderland (1991)
Jestli se k nějaké nahrávce dá přiřadit status kultovní, tak určitě k téhle. Pro mě jedna ze stěžejních desek, u které si ale pamatuju, že jsem ji neskousl na první dobrou. Na albu je skladba Don, Aman, která se vymyká ostatním například proto, že v ní nejsou bicí. Bubeník totiž tenhle song složil na kytaru. Myslím, že tahle skladba nás hodně inspirovala k tomu, abychom začali hrát jen ve dvou jako Kalle, nehledě na to, že k sobě žádného bubeníka nemáme.
Boduf Songs - How Shadows Chase the Balance (2008)
Boduf Songs je introvertní projekt Angličana Matta Sweeta. Jsou to repetitivní temné, ale krásné melodie, které jsou doplněny jakoby co nejtišším zpěvem. Rozhodně se nejedná o nějakou prvoplánově zábavnou, a už vůbec ne veselou desku. To dokládají i názvy skladeb jako Things Not to Be Done on the Sabbath nebo Found on the Bodies of Fallen Whales. S Kalle jsme s nimi měli tu čest před lety hrát jeden z našich prvních koncertů, a to v dnes už zavřeném brněnském Boru.
Arabrot - Arabrot (2013)
Norští Arabrot jsou pro mě jedna z nejinspirativnějších a nejvíc nedoceněných kapel současnosti. Podstata jejich zvuku leží na základech noise rocku, který mísí s post punkem nebo sludge metalem. Stěžejní postavou je kytarista a zpěvák Kjetil Nernes, kterému v roce 2014 diagnostikovali rakovinu krku, ale dokázal se z toho dostat a od té doby stihl natočit už tři desky. Tuhle eponymní nahrávku z roku 2013 beru jako takový mezník mezi jejich původní syrovější tvorbou a současnou víc avantgardní. Vrcholy desky určitě jsou Horns of the Devil Grow nebo Ha-Satan Deofol.
Mac DeMarco - This Old Dog (2017)
Mac DeMarco je Kanaďan a člověk, kterého rozhodně lze nazvat showmanem. Když jsem slyšel jeho nahrávku poprvé, říkal jsem si, jak může mít tak přitroublá záležitost kolem sebe takový hype. Ale nakonec i já jsem v jeho nadhledu a nekonečném fóru, kterým jeho hudba tak trochu je, objevil zalíbení. Ideální podkres na doma, když chcete tak trochu nic nedělat. This Old Dog je jeho zatím poslední deska z roku 2017. Jak ale její název napovídá, ve své rozvernosti tady už trošku polevil.
Chelsea Wolfe - Abyss (2015)
Americká interpretka Chelsea Wolfe dokáže přirozeně spojovat post metal s vlivy country, noise a spoustou dalšího. To z ní dělá pro mě jednu z nejvýraznějších osobností současný hudby. Album Abyss vyšlo v roce 2015. O jeho zvuk se postaral John Congleton a výsledek je fantastický. Neurvalý, a zároveň pořád jemný.
The God Machine - Last Laugh in a Place of Dying (1994)
Pro mě jsou The God Machine takový odkaz na devadesátá léta v hudbě v té nejčistší podobě. Byli dokonce na nějaký čas usazeni v Praze. Fungovali ale poměrně krátce, a to mezi lety 1990 a 1994. Po náhlé smrti basáka svoji činnost ukončili. Zpěvák a kytarista Robin Proper-Sheppard ale až do současnosti funguje ve skvělém projektu Sophia.
Portishead - Dummy (1994)
Tahle debutová deska bristolské kapely Portishead je pro mě naprostou klasikou. Asi něco jako je Dark Side of the Moon pro fanoušky rocku. Zkrátka trip hop v té nejčistší podobě. Tohle album jsem dostal vypálené od svého doučovatele angličtiny ještě na základní škole a myslím, že napořád ovlivnilo moje vnímání hudby. Zpěv Beth Gibbons spolu s lámanými beaty tehdejšího bristolského trip hopu daly vzniknout pro mě jedné z nejlepších desek vůbec.
The Velvet Underground & Nico (1967)
I když hudbu starší hudbu než z 80. let poslouchám výjimečně, chtěl jsem sem zařadit nějakou klasiku. Nemusel jsem nijak dlouze přemýšlet a jasně to pro mě jsou Velvet Undergroud & Nico s jejich pop artovým obalem od Warhola.
Idles - Joy as an Act of Resistance (2018)
Chtěl jsem sem přidat i jednu aktuální desku tzv. aktuální kapely. Popravdě rozhodoval jsem se mezi Algiers a Idles. Idles jsou pro mě ale ještě aktuálnější, protože jsem je objevil teprve před měsícem, takže tu podmínku splňují o něco líp. Jak píše někdo pod jejich videem na YouTube: „Je to jako chtít mlátit do zdi a zároveň chtít obejmout nějakýho cizince. Úžasný“. To celkem přesně vystihuje náladu, která tryská z Idles.
High On Fire - Death is This Communion
Matt Pike z kultovních Sleep na téhle desce z roku 2007 rozevírá ty nejmocnější riffy snad celýho známýho vesmíru. Opravdu heavy nahrávka, která by fandům podobných žánrů neměla uniknout.
