David Babka patří mezi přední hráče na pedal steel kytaru u nás. Jako všestranný kytarista a oblíbený hráč na slide nástroje se dokáže pohybovat v mnoha stylech populární hudby. Od rocku, folku a country až k undergroundu.
Byl dlouholetým členem skupiny Greenhorns Honzy Vyčítala, doprovázel Anetu Langerovou nebo Please the Trees. V roce 2012 byl divadelními kritiky nominován na cenu Alfréda Radoka za hudbu k představení Dejvického divadla Wanted Welzl. V současné době je David Babka členem skupiny The Plastic People of the Universe, dále vystupuje se skupinou Fešáci, Kamilem Střihavkou & Acoustic Leaders Band, Philem Shoenfeltem & Southern Cross, Tomášem Linkou & Přímou linkou nebo s November 2nd.
Jak ses dostal k rock ‘n’ rollu a co byla první tvoje stěžejní deska?
Naše rodina se kamarádí s Tondou Smrčkou, který hrál se Žlutým psem nebo s Abraxas. Jednou jsme šli k němu do obchodu s hudebními nástroji a nějak mě oslovilo album AC/DC The Razors Edge. To jsem měl ve walkmanu poměrně často.
Kterou desku sis koupil jako první, za peníze ze své vlastní kapsy?
Asi první desku Lucie na kazetě ve vestibulu metra Můstek. Ale první CD si pamatuji úplně živě. Táta koupil v devadesátých letech náš první CD přehrávač. Dal mi asi šest bset korun a vyslal mě do Popronu v Jungmannově ulici, ať si něco koupím. Přinesl jsem Bruce Springsteena - Lucky Town. Bylo mi asi čtrnáct let.
Jaké byly tvoje muzikantské vzory?
Eric Clapton. Už jsi viděl dokument Life in 12 Bars? Moc hezký film. Rád jsem poslouchal zmíněné AC/DC. Mně prostě přišlo, že Angus Young hraje blues. Stejně jako ZZ Top, hra Billyho Gibbonse mě baví dlouhodobě a každoročně jezdím na jejich koncert.
Jaký je dnes tvůj hudební rozptyl coby posluchače a hráče?
Ono je to trochu podobné. Moji rodiče poslouchali hodně muziky. Od popu osmdesátých let přes soul až po rock. A já jsem se dostal od rocku k blues. Pak jsem si našel blues v country hudbě, a teď doma poslouchám western-swing z padesátých let. Pak si zase pustím třeba Marka Lanegana a za hodinu si dám desku Bucka Owense. Je to podle nálady.
Jako hráč to mám podobné. Jeden večer hraju na pódiu s Fešákama píseň Buráky, druhý večer s Plastic People of the Universe Magické noci, třetí s Kamilem Střihavkou Zemi vzdálenou a čtvrtou hraju v klubu Stormy Monday.
Kterou desku ze své sbírky bys nikdy nedal z ruky?
Asi to bylo jedno z prvních CD. Johnny & Edgar Winter - Brothers in Rock ‘n’ Roll. Johnny Winter měl na mě v těch úplných začátcích velký vliv. Taky musím zmínit Muddyho Waterse. Když jsem chodil na Rockovou školu do Mlejna, tak tam všichni leželi v tabulaturách od Satrianiho a Zakka Wylda, já si hrál beglajty s deskama Muddyho Waterse.
Na který koncert coby divák nikdy v životě nezapomeneš?
Jelikož už více než dvacet let jezdím několikrát do roka na koncerty do zahraničí, tak jsem toho viděl opravdu hodně. Určitě Paul McCartney. Ten má vždycky super zvuk. Naposledy v Berlíně. Nebo dvojkoncert Willieho Nelsona & Merle Haggarda v Alabamě. Nezapomenutelní Crosby Stills & Nash. V roce 1996 AC/DC z první řady. To mi bylo osmnáct let. Samozřejmě koncert Johnnyho Wintra v Dallasu, kdy jsem se s ním potkal v jeho tour busu. Pro mě to bylo, jako bych vstoupil do nebe. Vešel jsem a tam seděl Johnny Winter.
Ještě rád vzpomínám na koncert Neila Younga & Crazy Horse v roce 2001 v Berlíně, jako předkapela tam byli Black Crowes. Nebo v roce 2010, když jsem viděl Erica Claptona a Stevea Winwooda v Mnichově. Takhle můžu ještě chvilku pokračovat. Je to jedna z mých vášní.
Jsou ještě tebou oblíbené desky, které bys rád dal do svého výběru 10 desek, a nevešly se tam?
Eric Clapton - From the Cradle, ZZ TOP - Antenna, The Black Crowes - Before the Forest / Until the Freeze, Gary Clark Jr. - Blak and Blue, Hank Willians III. - Lovesick, Broke & Drinftin’, Booker T & The MG' s - Green Onions, Joe Maphis - Flyin Fingers, Bill Frisell - Guitar in the Space Age?, Willie Nelson - Band of Brothers, Robert Plant & The Strange Sensation - Mighty Rearranger, J. J. Cale - Troubadour, John Hiatt - Mystic Pinball, Ernest Tubb - Country Hit Time, The Rolling Stones - Voodoo Lounge... To asi bude stačit.
Pouštíš si desky z LP nebo CD?
To je pěkně zákeřná otázka, když všichni víme, jak to v dnešní době chodí. CD a DVD vlastním. Mám i pár LP, ale neposlouchám je. Třeba do nich časem dorostu. Krb a houpací křeslo už mám, takže za pár let...
Gov’t Mule - Revolution Come... Revolution Go (2017)
Kytarista a zpěvák Warren Haynes a baskytarista Allen Woody založili Gov’t Mule v roce 1994 jako vedlejší projekt The Allman Brothers. Kdo má rád zvuk bluesových kytarových tónů, bottlenecku a Hammondů, sáhne po jejich nové desce, která je plná hudebních nápadů.
John Mayall - The Turning Point (1969)
Jednou mi ten živák pustil táta. Pamatuju si, že mě to hodně nadchlo. Jemně pojaté blues bez bicích. I po skoro padesáti letech je ten zvuk skvělý. Jedna z desek, ke které se stále rád vracím.
Messer Chups - Taste the Blood of Guitaracula (2017)
Skupina původem z Ruska míchá ve své hudbě surf rock, old school rockabilly a náladu béčkových amerických filmů. Písně vás zavedou do Kalifornie šedesátých let. Messer Chups koncertují po celém světě. Tuhle klubovku si příště nenechte ujít.
Blackberry Smoke - Little Piece of Dixie (2009)
Neznáte? To je chyba. Momentálně nejpopulárnější southern rocková kapela ve Spojených státech. Na jejich deskách zaslechnete southern rock, country i blues. Na kontě mají šest řadových alb. Jejich koncerty patří k velkým hudebním zážitkům.
Bettye LaVette - I’ve Got My Own Hell to Raise (2005)
Zpěvačku Bettye LaVette jsem objevil nedávno zcela náhodou. Když jsem čekal na koncert v klubu v Drážďanech. Od baru hrála písnička Joy. Soulová rytmika, na kytaru Doyle Bramhall II, prostě velká pohoda.
Chris Stapleton - Traveller (2015)
Tato debutová nahrávka Chrise Stapletona získala hned několik hudebních cen. Mimo jiné Grammy za nejlepší country album za rok 2015. Barva Chrisova hlasu je rozpoznatelná na první poslech. Jako skladatel se podílí i na písních různých zpěváků současné country music.
Rival Sons - Live at Download Paris (2016)
Opravdová rocková kapela. Co píseň, to potencionální hit. Vidět je v Praze v Klubu 007 byl zážitek. Teď je uvidíme už jen ve větších prostorách. Kytarista Scott Holiday je vyjímečná osoba. Fuzzy kytary, našlápnutá rytmika a charismatický zpěvák Jay Buchanan.
Stephen Stills - Manassas (1972)
Kdo by neznal Crosby Stills & Nash. Několikrát jsem je viděl naživo. Byl to jeden z těch nezapomenutelných koncertů. Tuto desku mě někdo věnoval před lety na CD. Krása začátků sedmdesátých let. Mému uchu lahodící nahrávka. Miluji toto album.
Pretenders - Alone (2016)
Poslední deska slavných Pretenders s nezaměnitelnou zpěvačkou Chrissie Hynde vznikla v produkci Dana Auerbacha z The Black Keys. Tady je slyšet, jak Dan Auerbach to má nejenom ve studiu v paži. Pak to smíchal Tchad Blake a krásná deska je na světě.
Johnny Winter - Hey, Where’s Your Brother? (1992)
U této desky jsem se rozhodl v převtělení z hráče ledního hokeje v kytaristu. Jeho jedinečná hra slidem mě ve čtrnácti letech natolik oslnila, že hned poté jsem prý prohlásil: Rodičové, kupte mi kytaru!
